1 VSOL 720/2015-A-18
KSBR 45 INS 6375/2015 1 VSOL 720/2015-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Ivo Gardavského, nar. 14.7.1964, bytem Počenice 74-Tetětice, PSČ 768 33, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.5.2015, č.j. KSBR 45 INS 6375/2015-A-12

tak to :

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.5.2015, č.j. KSBR 45 INS 6375/2015-A-12 se ve výroku I. p o t v r z u j e .

II. Odvolání proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.5.2015, č.j. KSBR 45 INS 6375/2015-A-12 se o d m í t á .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční řízení zastavil (výrok I.) a současně rozhodl, že neprodlužuje dlužníku lhůtu k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 31.3.2015, č.j. KSBR 45 INS 6375/2015-A-9, které nabylo právní moci dne 28.4.2015, byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Současně byl poučen, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud insolvenční řízení zastavit. Podáním ze dne 23.4.2015, doručeným insolvenčnímu soudu dne 24.4.2015, dlužník požádal o prodloužení lhůty k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení do 20.5.2015. Vzhledem k tomu, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil ani k datu 6.5.2015 (jak vyplývá ze sdělení účtárny soudu), postupoval insolvenční soud podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas odvolání, ve kterém soudu prvního stupně především vytýkal, že nereagoval na jeho žádost o prodloužení lhůty k zaplacení zálohy a tento svůj postup odůvodnil až v rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení zálohy. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, případně aby bylo opětovně rozhodnuto o povinnosti zaplatit zálohu a povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť k rychlému uspokojení dlužníků dojde pouze v případě pokračování insolvenčního řízení a povolení oddlužení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci naři zoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání proti výroku I. je nedůvodné a proti výroku II. je nepřípustné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 10.3.2015, doručeným soudu dne 11.3.2015, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 31.3.2015, č.j. KSBR 45 INS 6375/2015-A-9 byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě tří dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to s odůvodněním, že není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 389 odst. 1, písm. b), odst.2, písm. a) IZ, neboť v návrhu uvedl dluh z podnikání vůči věřiteli Okresní správě sociálního zabezpečení a netvrdil, že tento věřitel s řešením jeho úpadku oddlužením souhlasí. Jediným možným řešením úpadku dlužníka bude konkurs a v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč bez DPH. Toto rozhodnuti nabylo právní moci dne 28.4.2015, neboť se proti němu dlužník neodvolal, pouze podáním ze dne 23.4.2015, doručeným soudu 24.4.2015, požádal o prodloužení lhůty k zaplacení požadované zálohy v termínu do 20.5.2015. Účtárna soudu dne 6.5.2015 sdělila, že požadovaná záloha dosud nebyla zaplacena, a na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nabylo právní moci, a proto v rámci tohoto odvolacího řízení, jehož předmětem je projednání odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení zálohy, již nelze přezkoumávat podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu. Insolvenční zákon ponechává na vůli insolvenčního soudu, zda z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení toto řízení zastaví nebo přikročí k vymáhání zálohy. Toto rozhodnutí zákonodárce ponechal na úvaze insolvenčního soudu. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (1 VSOL 20/2013, KSOL 10 INS 21861/2012), které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, uvedl, že považuje za správný závěr odvolacího soudu, podle něhož nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 1, věta první IZ). S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že formulací ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona ( může zastavit ) zákonodárce ponechal insolvenčnímu soudu prostor k úvaze, zda v případě nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví. Dále dovolací soud v tomto rozhodnutí k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ uzavřel, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Odvolací soud proto jen prověřil, zda v intencích shora citovaných judikatorních závěrů bylo možno v řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy, a v této souvislosti konstatuje, že nikoliv, neboť trvat na uhrazení zálohy není v této věci nadbytečné a ani tu nejsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty, ve které tyto prostředky nejsou. V dalším pak odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění potřebnosti zálohy pro pokračování v insolvenčním řízení, které je obsaženo v rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 31.3.2014, č.j. KSOS 22 INS 3702/2014.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Odvolání dlužníka směřující proti výroku II., kterým bylo rozhodnuto o neprodloužení lhůty k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, odvolací soud odmítl podle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení (§ 202 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.), proti němuž není odvolání přípustné. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 14.července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu