1 VSOL 720/2012-A-10
-KSOL 16 INS 14397/2012 1 VSOL 720/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Radky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlubočky-Mariánské Údolí, Letní 314, PSČ 783 65, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 31.7.2012 č.j. KSOL 16 INS 14397/2012-A-3 takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 31.7.2012 č.j. KSOL 16 INS 14397/2012-A-3 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť s ohledem na počet vyživovaných osob (dvě děti), výši příjmů (vdovský důchod 5.581Kč a příjem z dohody o provedení práce 3.500Kč, tj. celkem 9.081Kč) a výši závazků ( 604.890,94Kč) lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek a souhlas věřitelů s nižším plněním není doložen. K příjmu z darovací smlouvy ve výši 2.500Kč měsíčně od paní Aleny Šťastné, i kdyby byl doložen smlouvou, by nebylo možno pro účely povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře přihlížet, neboť splátky na oddlužení by byly plněny pouze třetí osobou a v tom by soud spatřoval nepoctivý záměr a důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 395 odst.1, písm. a) IZ. Jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužnice je proto prohlášení konkursu, přičemž v případě prohlášení konkursu je minimální odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve výši 45.000 Kč bez DPH.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém zopakovala, že pobírá vdovský důchod ve výši 5.581 Kč měsíčně a částku 3.000 Kč měsíčně za úklid a pomoc v domácnosti od Ing. Miroslava Musila. Dále nově uvedla, že od října 2012 bude zaměstnána na zkrácený pracovní poměr v restauraci Údolí, Hlubočky-Mariánské Údolí (smlouvu soudu předloží v září 2012) a bude pobírat základní mzdu ve výši 8.000 Kč (v hrubé mzdě plus příplatky za odpracované hodiny nad stanovenými základními hodinami), což bude činit minimálně 9.354 Kč čisté mzdy (s přihlédnutím na dvě vyživovací povinnosti). Současně uvedla, že od podání insolvenčního návrhu došlo ke snížení závazků z 604.890,94Kč na částku 444.003,73 Kč. O příjmu z darovací smlouvy od Aleny Šťastné, a ani o avizovaném příjmu od Mgr. Vladimíra Malika se již v odvolání nezmiňovala. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Na výzvu odvolacího soudu, aby k odvolání předložila avizovanou pracovní smlouvu s uvedením výše sjednané mzdy, reagovala dlužnice podáním ze dne 5.10.2012, doručeným odvolacímu soudu dne 8.10.2012, ve kterém uvedla, že pracovní smlouvu bude mít až od 20.11.2012, protože zaměstnankyně, na místo které měla nastoupit dne 1.10.2012, má odložený nástup na operaci, po které již nebude moci vykonávat práci v kuchyni. Pracovní smlouvu tudíž doloží až později. Současně s tímto podáním předložila dohodu o provedení práce ze dne 19.9.2012, uzavřenou se zaměstnavatelem Jiřím Vackem na 300 hodin za sjednanou odměnu 50 Kč hrubého na hodinu, tj. v průměru 1.250Kč měsíčně, která je uzavřena na dobu určitou od 1.10.2012 do 30.9.2013.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 12.6.2012, doručeným soudu dne 13.6.2012, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má závazky u 7 nezajištěných věřitelů ve výši celkem 604.890,94 Kč, které není schopna splácet, neboť součet splátek činí 11.700 Kč měsíčně a dlužnice má pouze vdovský důchod ve výši 5.581 Kč, příjem z dohody o provedení práce do 4.000 Kč měsíčně, dar od p. Aleny Šťastné ve výši 2.500 Kč a od ledna 2013 má přislíbeno zaměstnání. Vyživovací povinnost má ke dvěma dětem. K návrhu připojila potvrzení Mgr. Vladimíra Malika ze dne 25.5.2012 o tom, že dlužnice bude přijata od 3.9.2012 na dohodu o provedení práce jako pomocná dělnice do výrobny mléčných sójových výrobků. Předpokládaný hodinový výdělek bude 70 Kč a měsíční mzda 3.000 až 4.000 Kč. Vlastní pouze movité věci, které tvoří běžné vybavení domácnosti a osobní automobil rok výroby 1995. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužnice při podání insolvenčního návrhu (13.6.2012) a ani dosud ke dni rozhodování odvolacího soudu nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení. Nutno zdůraznit, že tyto podmínky měla splňovat již ke dni podání návrhu, neboť při povolení oddlužení nutno vycházet z existujících příjmů (reálně předpokládaných po dobu dalších pět let) a nikoliv nejistých a teprve v budoucnu očekávaných. Pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře lze počítat i ve fázi odvolacího řízení pouze s doloženým příjmem dlužnice ve výši celkem 9. 831 Kč měsíčně (tj. vdovský důchod 5.581 Kč + 1250 Kč na základě dohody o provedení práce od Jiřího Vacka a případně odměna za výpomoc a úklid domácnosti od Ing. Miroslava Musila ve výši 3.000kč, i když tento příjem není zajištěn na následujících 5 let po schválení oddlužení), přičemž dlužnice by za pět let nezaplatila nezajištěným věřitelům, vůči kterým má závazky ve výši celkem 444.003 Kč, fakticky ničeho, neboť nesrazitelná částka v jejím případě činí 8.762 Kč měsíčně a ze zbytku nelze pokrýt ani náklady insolvenčního správce.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužnice je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že její úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení.

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci dlužnice sice uvádí, že nemá žádný majetek (jen běžné vybavení domácnosti a osobní automobil rok výrobu 1995), ovšem před schválením konečné zprávy (natož před rozhodnutím o úpadku) nelze s jistotou říct, v jakém rozsahu bude majetek zpeněžován. Nelze totiž bez dalšího vyloučit, že insolvenční správce při své činnosti zjistí majetek dlužnice, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužnice mohl též náležet do majetkové podstaty dlužnice (§ 205 a násl. IZ). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 23.října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu