1 VSOL 717/2012-A-13
KSOS 39 INS 14910/2012 1 VSOL 717/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Bratrská 1034/18, 751 31 Lipník nad Bečvou, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 39 INS 14910/2012-A-8 ze dne 6.8.2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 39 INS 14910/2012-A-8 ze dne 6.8.2012 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě uložil dlužníkovi, aby zaplatil na označený účet na záloze na náklady insolvenčního řízení částku 50.000 Kč ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozhodnutí.

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužník se domáhal rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením splátkovým kalendářem. Dle jeho návrhu má 23 věřitelů se závazky ve výši 1.596.846,60 Kč a jednu vyživovanou osobu-manželku. Při jeho mzdě ve výši 17.470 Kč by mohl však uhradit pouze 20,71 % svých závazků (§ 395 odst. 2, písm. b/ IZ). Insolvenční soud dovodil, že z tohoto důvodu bude nutno řešit dlužníkův úpadek konkursem (§ 396 odst. 1 IZ). Po posouzení majetku dlužníka a vzhledem k tomu, že nemá k dispozici disponibilní finanční prostředky, považoval insolvenční soud za nutné ve smyslu ustanovení § 108 IZ uložit dlužníkovi povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální možné výši, když záloha má umožnit zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména souvisejících se zjišťováním a prověřováním stavu majetku dlužníka. Při určení výše přihlédl rovněž k minimální odměně insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb., která při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč. K požadavku dlužníka na spojení insolvenčního řízení s řízením jeho manželky insolvenční soud uvedl, že toto spojení není možné, neboť dlužník má nezanedbatelné závazky z podnikatelské činnosti .

Toto rozhodnutí napadl dlužník odvoláním. Uvedl, že spolu s manželkou žádali insolvenční soud o společné oddlužení manželů. Při společném oddlužení by totiž dosáhli vyššího procentuálního uspokojení věřitelů. Uvedl, že tedy opětovně žádá, aby jeho insolvenční řízení bylo spojeno s insolvenčním řízením jeho manželky.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 392 odst. 3, věty druhé IZ, musí návrh na povolení oddlužení podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí; to neplatí, jestliže oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se svým návrhem doručeným insolvenčnímu soudu 18.6.2012 a spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Uvedl, že má spolu s manželkou 39 závazků 23 věřitelů, z toho 19 je vykonatelných, jeden je zajištěný, dále že má tři závazky ve výši 83.345 Kč z období podnikání, že většinu závazků nejsou spolu s manželkou schopni platit řádně a včas a že všechny závazky jsou více jak 30 dnů po splatnosti a že je v úpadku. Uvedl, že jeho měsíční příjem činí 17.470 Kč, spolu s manželkou pak mají čistý měsíční příjem 34.286,30 Kč, takže ze společných příjmů by byli schopni zaplatit věřitelům za pět let více jak 30 % závazků. Pod položkou 22 návrhu manželka dlužníka insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení nepodepsala, neboť je zde pouze ověřený podpis dlužníka samotného. Ze seznamu závazků dlužníka pod položkou 18 návrhu vyplývá, že jeho závazky označené výslovně jako závazky z podnikání činí 83.345 Kč a jsou celkem u tří věřitelů (Česká správa sociálního zabezpečení, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Finanční úřad Hranice na Moravě). Dlužník dále prohlásil, že podnikání podle živnostenského listu má pozastaveno, není podnikatelem a nemá žádné zaměstnance. Podle rozhodnutí Městského úřadu Lipníku nad Bečvou, Obecného živnostenského úřadu z 9.2.2011 (které tvoří přílohu insolvenčního návrhu dlužníka) bylo zrušeno živnostenské oprávnění dlužníka k provozování živnosti. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 10.2.2011. Ze seznamu majetku dlužníka pak vyplývá, že vlastní pouze věci běžné osobní spotřeby. Insolvenční soud usnesením z 29.6.2012 vyzval dlužníka, aby doplnil návrh tím, že doloží souhlas věřitelů s plněním jejich pohledávek nižším než 30 %, nebo aby doložil navýšení svých aktuálních příjmů. Tyto skutečnosti dlužník ve lhůtě určené soudem nedoložil, a soud poté rozhodl napadeným usnesením.

Ze spisu téhož insolvenčního soudu vedeného pod sp.zn. 39 INS 14768/2012 vyplývá, že dne 18.6.2012 podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení také manželka dlužníka Ivana Zedková. Navrhla rovněž oddlužení plněním splátkového kalendáře a její skutková tvrzení v insolvenčním návrhu ohledně výše závazků, jejich splatnosti i jednotlivých věřitelů je zcela totožná s údaji uvedenými v návrhu dlužníka, včetně údajů o závazcích, které dlužník ve svém návrhu označuje jako závazky ze svého ukončeného podnikání. Rovněž na tomto návrhu manželky dlužníka chybí ověřený podpis dlužníka (manžela) v položce 22 ohledně souhlasu s oddlužením. Insolvenční soud vyhodnotil samostatně tento návrh manželky dlužníka s tím, že ze svého příjmu neuspokojí věřitele za dobu pěti let z 30 % jejich pohledávek, proto bude nutno řešit její úpadek konkursem a usnesením ze dne 6.8.2012 ji vyzval k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Manželka dlužníka toto rozhodnutí napadla odvoláním a věc byla předložena 6.9.2012 odvolacímu soudu.

Odvolací soud po vyhodnocení shora zjištěných skutečností uzavírá, že napadené usnesení insolvenčního soudu bylo vydáno předčasně. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužník právě tuto formu navrhuje) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Proto je třeba pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení a jeho úpadek bude řešen konkursem.

Předtím, než se insolvenční soud zabýval, tím jaká forma řešení úpadku dlužníka bude možná, bylo však třeba, aby se zabýval nejen vadami insolvenčního návrhu samotného (když insolvenční návrh splňuje všechny náležitosti uvedené v § 103 a 104 insolvenčního zákona, jak správně uvedl insolvenční soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí), ale také tím, zda návrh na povolení oddlužení, který je podáván současně s insolvenčním návrhem, má všechny náležitosti ve smyslu ustanovení § 392 insolvenčního zákona. U návrhu dlužníka na povolení oddlužení totiž tomu tak nebylo. V jeho návrhu chybí podpis dlužníkovy manželky ve smyslu shora citovaného ustanovení § 392 odst. 4 insolvenčního zákona. Na tomto nedostatku nic nemůže změnit ani ta skutečnost, že jeho manželka současně také podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Každý tento návrh je totiž zatím projednáván v samostatném řízení, a každý takový návrh musí tedy splňovat i zákonné náležitosti. Je proto třeba, aby insolvenční soud vyzval dlužníka k odstranění tohoto nedostatku jeho návrhu na povolení oddlužení, a pokud tento nedostatek dlužník přes výzvu soudu neodstraní, soud návrh na povolení oddlužení odmítne dle § 393 odst. 3 insolvenčního zákona. V případě, že tato vada návrhu na povolení oddlužení bude dlužníkem na výzvu soudu odstraněna, bude nutno, aby se insolvenční soud zabýval tím, zda existuje rozumný důvod nepokládat pro rozhodování o návrhu na povolení oddlužení za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 insolvenčního zákona neuhrazené dluhy z dlužníkova dřívějšího podnikání. Pouhé konstatování insolvenčního soudu uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí o tom, že dlužník má nezanedbatelné závazky z podnikatelské činnosti , rozhodně takovýmto hodnocením není. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, zejména pak jeho rozhodnutí sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79 ročníku 2009, bude nutno, aby při této úvaze insolvenční soud přihlédl 1) k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků z podnikání a 4) výši konkrétního dlužníkova závazku z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a také k tomu, zda věřitelé, o jejichž pohledávku jde, jsou srozuměni s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Teprve pokud by po tomto hodnocení dospěl insolvenční soud k závěru, že v přezkoumávané věci neuhrazené dluhy z dlužníkova dřívějšího podnikání nejsou překážkou bránící uplatnění institutu oddlužení, bude namístě, aby se zabýval návrhem dlužníka i jeho manželky na to, aby byli podrobeni oddlužení splátkovým kalendářem společně v jednom řízení. Judikatura soudů se totiž ustálila na závěru, že jestliže manželé mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů (§ 143 odst. 1, písm. b/ OZ) a chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, pak pokud se domáhají oba insolvenčním návrhem oddlužení, je možno tato řízení spojit, jejich návrh projednat společně a posoudit společně i jejich úpadek a společné oddlužení. Při schválení společného oddlužení pak budou oba manželé-dlužníci podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení, mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny ( k tomu je možno odkázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21.9.2011, č.j. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011-B-37). K tomu je nutno zdůraznit, že v přezkoumávané věci bude při tomto hodnocení zejména rozhodné, zda i závazky z ukončeného podnikání dlužníka jsou společnými závazky obou manželů, kteří je také oba ve svých návrzích jako své závazky uvedli.

Teprve po vyhodnocení všech shora uvedených skutečností bude moci insolvenční soud znovu uzavřít, zda s ohledem na předpokládaný způsob řešení úpadku bude namístě požadovat po dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a případně v jaké výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 12. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu