1 VSOL 716/2014-A-11
KSBR 45 INS 14793/2014 1 VSOL 716/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 702 94 704, bytem Březí u Mikulova, Mládežnická 205, PSČ 691 81, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 14793/2014, o insolvenčním návrhu dlužnice, spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 17.6.2014 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.6.2014, č.j. KSBR 45 INS 14793/2014-A-6,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.6.2014, č.j. KSBR 45 INS 14793/2014-A-6, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst. 1, odst. 2 a odst. 4, § 389 odst. 1, odst. 2, § 390 odst. 3 a § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě od právní moci tohoto usnesení zaplatila na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle odůvodnění se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 23.5.2014 domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením. Soud prověřil výpisem z Živnostenského rejstříku v ARES skutečnost, že dlužnice byla vedena jako podnikatelka od 3.12.2001 do 16.12.2013. Z prohlášení dlužnice v insolvenčním návrhu a ze seznamu závazků předložených dlužnicí soud zjistil, že dlužnice má z její podnikatelské činnosti nezajištěné závazky nejméně vůči pěti věřitelům. Jak vyplývá z ust. § 389 odst. 1 IZ, osobou, u které je možno řešit její úpadek za pomocí oddlužení je fyzická osoba, která nemá dluhy z podnikání. Za situace, kdy má dlužník dluhy z podnikání lze oddlužení připustit pouze tehdy, jestliže s tím souhlasí věřitel, vůči kterému má dlužník dluhy z podnikání (ust. § 389 odst. 2). V daném případě, kdy má dlužnice prokazatelně nezajištěné dluhy z podnikání a současně netvrdí a ani nijak nedokládá, že věřitelé (s pohledávkami z podnikání) souhlasí s řešením jejího úpadku oddlužením, není dlužnice ve smyslu ust. § 390 odst. 3 IZ osobou, která je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení a je tak namístě, aby insolvenční soud její návrh na povolení oddlužení odmítl a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. V další části svého rozhodnutí soud prvního stupně vyložil smysl a účel požadované zálohy, včetně její výše.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Uvedla v něm, že nemá žádné úspory a nechce dělat další dluhy. Je si vědoma, že soud může rozhodnout o způsobu řešení jejího úpadku konkursem a pokud se tak stane je rozhodnuta v průběhu konkursního řízení uhradit své závazky z podnikání v rozsahu 100%, rovněž tak učiní vůči insolvenčnímu správci. Po zrušení konkursu se vyrovná i s věřiteli z osobního života. Proto žádá soud o zrušení zálohy a o možnost dát jí druhou šanci vypořádat se se svými věřiteli.

Podle ust. § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení (doručeným soudu 29.5.2014) domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že v současné době již nepodniká, živnost má pozastavenu, je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá částečný invalidní důchod ve výši 4.602 Kč, v současné době je nezaměstnaná, je v evidenci Úřadu práce Mikulov a absolvuje rekvalifikační kurs sociální pracovnice. Od června 2014 by měla nastoupit na přidělené pracovní místo, její plat bude ve výši minimálně 15.602 Kč. Dále uvedla, že má 23 splatných závazků (z toho nejméně 7 již v roce

2013) vůči 15 věřitelům v celkové výši 1.408.629 Kč, z toho dva závazky jsou zajištěné v rozsahu 449.386 Kč, nezajištěné závazky činí 959.243 Kč, z toho 5 nezajištěných závazků v rozsahu 75.845 Kč pochází z podnikání. Dále dlužnice označila svůj movitý a nemovitý majetek s tím, že nemovitý majetek je zatížen zástavním právem a ve svém návrhu dlužnice podrobně popsala i příčiny vzniklého úpadku (krize v manželství zapříčiněná zdravotním stavem manžela, rozvodem a též zdravotním stavem dlužnice). Ke svému návrhu dlužnice předložila mimo jiné seznamy svého majetku a závazků, které opatřila prohlášením o jejich správnosti a úplnosti, dále předložila list vlastnictví č. 1024, prokazující nemovitý majetek. Jak správně uvedl soud prvního stupně dlužnice je vedena jako podnikatelka od 3.12.2001, od 16.12.2013 dosud má živnost přerušenou. V návrhu ani v přílohách k němu dlužnice netvrdí ani nedokládá, že by nezajištění věřitelé, jejichž pohledávky pochází z podnikání dlužnice, s oddlužením dlužnice vyslovili souhlas.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ platí, že dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (pozn. ať již jde o podnikatele či osobu, která podnikání fakticky ukončila).

Podle § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Konečně ustanovení § 396 IZ stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice, včetně návrhu na povolení oddlužení je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužnice je v úpadku (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ), neboť má více věřitelů, vůči nimž má závazky po splatnosti déle jak 30 dnů, které není schopna hradit, neboť je nehradí déle jak 3 měsíce. Odvolací soud však souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě dlužnice podmínky pro povolení oddlužení nesplňuje. I když s účinností od 1.1.2014 insolvenční zákon připouští, aby soud povolil oddlužení i fyzické osobě, která je podnikatelem (případně již nepodniká, avšak má (i) závazky z podnikání), nicméně musí zde být splněny podmínky uvedené v ust. § 389 odst. 2 IZ; tzn., že pokud dlužník fyzická osoba má závazky z podnikání, pak s jeho oddlužením musí souhlasit nezajištěný věřitel, o jehož pohledávku (z podnikání dlužníka) jde. Takového souhlasu není třeba pouze v případě, jde-li sice o věřitele, který má pohledávku vůči dlužníku z podnikání, avšak jeho pohledávka je zajištěna (například zástavním právem na majetku dlužníka) nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ).

V přezkoumávaném případě má dlužnice 5 splatných závazků, které pochází z jejího podnikání a souhlas těchto věřitelů dlužnice netvrdila ani nedoložila. Není-li zde souhlas uvedených věřitelů, již to je důvodem k tomu, aby návrh dlužnice na povolení oddlužení byl odmítnut, jako návrh podaný k tomu osobou neoprávněnou (§ 390 odst. 3 IZ), aniž bylo třeba se za této situace blíže zabývat tím, zda příjem dlužnice její oddlužení umožňuje, to je zda je jinak schopna ze svých příjmů podmínkám oddlužení dostát. Jelikož v případě dlužnice nejde rovněž o případ popsaný v ust. § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, proto pokud dlužnice na svém insolvenčním návrhu setrvá, s největší pravděpodobností soud prvního stupně sice rozhodne o jejím úpadku, však způsobem jeho řešení nebude oddlužení v žádné z jeho forem, nýbrž bude prohlášen konkurs na její majetek.

Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že pro další řízení je složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to v požadované maximální výši, potřebné (s ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice). Účel, smysl, včetně výše požadované zálohy dlužnici podrobně vyložil již soud prvního stupně, proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na tuto část odůvodnění napadeného usnesení zcela odkazuje.

Jelikož usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. d/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu