1 VSOL 716/2013-A-10
KSBR 26 INS 15931/2013 1 VSOL 716/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Slušovice, Dlouhá 144, PSČ 763 15, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.7.2013, č.j. KSBR 26 INS 15931/2013-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.7.2013, č.j. KSBR 26 INS 15931/2013-A-5 se m ě n í tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že v insolvenčním návrhu chybí vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, neboť u jednotlivých pohledávek dlužník neuvedl žádný konkrétní údaj, ze kterého by se dalo logicky vyvodit, že jeho závazky jsou déle jak 30 dnů po splatnosti.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že v již v návrhu označil ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ více věřitelů, specifikoval 3 peněžité závazky vůči 2 věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a neplní je po dobu delší tří měsíce po lhůtě splatnosti a uvedl, že zastavil platby všech svých 7 peněžitých závazků, takže osvědčil rovněž platební neschopnost ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2, písm. a),b) IZ. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 3.6.2013, doručeným soudu 6.6.2013, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 06 uvedl, že dlužník má 7 splatných závazků vůči 5 věřitelům v celkové výši 584.638,33 Kč. Dlužník dokládá své závazky listinami (smlouvy, upomínky, usnesení o nařízení exekuce, exekuční příkaz), ze kterých vyplývá, že dlužník má více věřitelů a dluhy více než 30 dnů po splatnosti. Za účelem uspokojení pohledávky Citibank Europe plc, organizační složka je v současnosti proti dlužníkovi vedena exekuce. Svoje závazky není schopen dlužník plnit. Dlužník zastavil platbu všech svých 7 peněžitých závazků, které uvádí v seznamu závazků. Některé závazky dlužník neplní po dobu delší než 3 měsíce (úvěr č. 3386714893 a úvěr č. 3927669803 u České spořitelny, a.s., dluh na kreditní kartě č. 10066893 u Citibank Europe plc, organizační složka). Dlužník je tedy v úpadku . V kolonce 18 uvedl 6 vykonatelných závazků, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, tyto závazky popsal, uvedl jejich výši a obchodním názvem označil 4 věřitele (Česká spořitelna, a.s., GE Money Bank, a.s., CETELEM ČR, a.s. a Home Credit a.s.). V kolonce 20 uvedl 1 vykonatelný závazek, ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění, u něhož uvedl právní důvod, výši, označil rozhodnutí na základě něhož se stal vykonatelný a věřitele označil obchodním názvem-Citibank Europe plc, organizační složka. K návrhu připojil seznam závazků, který ovšem opomněl podepsat. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké, nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu dlužníka, který není podnikatelem, je třeba vyjít ze závěrů uvedených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR pod č. 88 v roce 2010, ve kterém dovolací soud formuloval výslovně náležitosti insolvenčního návrhu dlužníka-nepodnikatele. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se pak u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh dlužníka tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Dále musí insolvenční návrh obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, to je mohou být podkladem pro závěr, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).

Po vyhodnocení samotného obsahu insolvenčního návrhu dlužníka, bez přihlédnutí k seznamu závazků, neboť původně nebyl dlužníkem podepsán, odvolací soud uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje zákonem předepsané náležitosti, tedy vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka (§ 103 odst. 2 IZ). Již ze samotného návrhu (kolonky 06 ve spojení s kolonkami18 a 20) vyplývá mnohost věřitelů dlužníka a mnohost jeho závazků. Dlužník označil všechny věřitele uvedením obchodní firmy, přičemž se jedná o natolik známé obchodní firmy (Česká spořitelna, a.s., GE Money Bank, a.s., CETELEM ČR, a.s. a Home Credit a.s. Citibank Europe plc, organizační složka), že jejich nezaměnitelná identifikace je možná i bez uvedení sídla a identifikačního čísla, vymezil výši jednotlivých závazků, obecný důvod jejich vzniku a u 3 závazků vůči dvěma věřitelům (Česká spořitelna, a.s. a Citibank Europe plc, organizační složka) výslovně uvedl, že je neplní po dobu delší než 3 měsíce a dodal, že zastavil platby všech svých 7 peněžitých závazků.

Lze tedy uzavřít, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje dostatečná skutková tvrzení o tom, že dlužník je v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, jakož i tvrzení o jeho platební neschopnosti dle ustanovení § 3 odst. 2, písm. a), b) IZ, když obsahuje údaje o více věřitelích dlužníka (nejméně dvou) a o jeho závazcích (nejméně tři), které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, když ohledně těchto závazků prohlásil, že je neplní po dobu delší 3 měsíce a ve vztahu ke všem 7 závazkům (popsaným v kolonkách18 a 20 návrhu) prohlásil, že zastavil jejich platby.

Odvolací soud tedy dospívá na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě jejich prokázání či osvědčení-postačoval k závěru o úpadku dlužníka pro platební neschopnost. Insolvenční návrh dlužníka je tudíž projednatelný.

Odvolací soud proto dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu