1 VSOL 714/2013-A-26
KSOS 31 INS 16241/2013 1 VSOL 714/2013-A-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Magnety, s.r.o. se sídlem Světlá Hora-Světlá 334, PSČ 793 31, identifikační číslo osoby: 258 54 666, o insolvenčním návrhu navrhovatelů-věřitelů a) Dušana anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Rýmařov, Rudé armády 739/27, PSČ 795 01, identifikační číslo osoby: 105 98 162, b) PECUNIA leasing, a.s. se sídlem Olomouc, Uhelná 25, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby: 253 99 233, c) PROFI CARGO ONE s.r.o., se sídlem Olomouc-Nové Sady, Polská 425/27, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby: 286 48 188, zastoupeného Mgr. Miroslavem Osladilem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 22, PSČ 110 00, rozhodl o odvolání navrhovatele a) Dušana anonymizovano ze dne 10.7.2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.6.2013, č.j. KSOS 31 INS 16241/2013-A-9,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.6.2013, č.j. KSOS 31 INS 16241/2013-A-9, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil navrhovatelům, aby ve stanovené lhůtě zaplatili společně a nerozdílně na označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem věřitele a) doručeným soudu 6.6.2013 bylo ve věci dlužníka zahájeno insolvenční řízení; insolvenčními návrhy doručenými soudu dne 12.6.2013 a 14.6.2013 přistoupili do řízení navrhovatel b) a c). Navrhovatel a) uvedl, že má za dlužníkem splatné pohledávky ze smluv o přepravě v celkové výši 68.644 Kč, splatnost těchto pohledávek nastala v době od 3.2.2013 do 14.5.2013, navrhovatel b) návrh odůvodnil tvrzením, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku z leasingové smlouvy č. 11326 ve výši 18.116.762 Kč, kterou exekučně vymáhá, navrhovatel c) uvedl, že má za dlužníkem pohledávky ze smluv o přepravě v celkové výši 801.370 Kč, které byly splatné v době od 11.2.2013 do 10.6.2013. Navrhovatelé v návrzích označili další věřitele dlužníka a jejich splatné pohledávky za dlužníkem a shodně navrhli, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka, s tím, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po lhůtě splatnosti více než 3 měsíce a tyto závazky není schopen plnit. Z vlastního šetření má soud za prokázané, že dlužník je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 490, pro katastrální území Světlá ve Slezsku, obec Světlá Hora, Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál, a to: budova Světlá č.p. 334, výroba, na parcele St. 155, budova bez č.p./č.e., výroba, na parcele St. 109/1, budova bez č.p./č.e., výroba, na parcele St. 109/2, budova bez č.p./č.e., obč. vyb., na parcele St. 109/3, budova bez č.p./č.e., obč. vyb., na parcele St. 140, budova bez č.p./č.e., výroba, na parcele St. 432, budova bez č.p./č.e., jiná stavba, na parcele St. 433, budova bez č.p./č.e., jiná stavba, na parcele St. 435, budova bez č.p./č.e., jiná stavba, na parcele St. 436, budova bez č.p./č.e., výroba, na parcele St. 514, budova bez č.p./č.e., výroba, na parcele St. 515, budova bez č.p./č.e., výroba, na parcele St. 517, parcely St. 109/1, 109/2, 109/3, 140, 155, 432, 433, 435, 436, 514, 515, 517 vše zastavěná plocha a nádvoří, dále parcely č. 1578/1, 1578/3, 1578/6, 1578/7, 1580/4, 1580/5 vše ostatní plocha, způsob využití-manipulační plocha, parcela 1578/8, ostatní plocha, způsob využití-dráha. Na uvedených nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch věřitele b) k zajištění pohledávky a to až do výše 25.576.013 Kč vzniklé do 31.12.2020, další pohledávky uvedené v čl. II. písm. b) až f) dle smlouvy do výše 20.000.000 Kč, vzniklé do 31.12.2020. Soud zdůraznil, že dle ust. § 167 IZ se zajištění věřitelé v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění. Proto v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka soudu není zřejmé, zda by výtěžek zpeněžení postačoval i k úhradě nákladů insolvenčního řízení, neboť předně se ze zpeněžené nemovitosti bude uspokojovat právě zajištěný věřitel dle ust. 298 IZ ve spojení s ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a dle ust. § 305 odst. 2 IZ teprve v případě, že zajištěný věřitel bude uspokojen v plné výši, budou se hraditi pohledávky dle ust. § 305 odst. 2 IZ, mezi něž patří přednostně hotové výdaje a odměna insolvenčního správce (§ 168 odst. 2 písm. a/ IZ), poté pohledávky stanovené v § 305 odst. 2 IZ a následně i náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ).

Vzhledem ke skutečnosti, jak dále uvedl soud prvního stupně, že v této počáteční fázi řízení nemá soud dostatek informací o hodnotě nemovitostí, o reálné zpeněžitelnosti nemovitostí a o dalším majetku dlužníka, považuje soud za nezbytné uložit navrhovatelům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jejím účelem je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce v období krátce po rozhodnutí o úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit alespoň část majetkové podstaty, protože nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Ostravě. S přihlédnutím k výši obvyklých nutných počátečních výdajů insolvenčního správce, uložil soud navrhovatelům povinnost zaplacení zálohy ve výši 50.000 Kč. V počáteční fázi insolvenčního řízení vzniknou insolvenčnímu správci hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady na zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby. Dále soud zohlednil skutečnost, že minimální výše odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí částku 45.000 Kč. Osvobození od platby soudem vyměřené zálohy není možné, neboť nejde o platbu soudního poplatku.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel a) Dušan Maceček, včasné odvolání, v němž namítal, že uložení povinnosti k zaplacení zálohy je předčasné, když soud nevyčkal, až dlužník dle výzvy soudu předloží seznam svého majetku. Teprve po splnění této povinnosti dlužníkem bude zřejmé, zda dlužník vedle nemovitého majetku, který je předmětem zajištění, disponuje i dalším majetkem, zejména hotovými finančními prostředky. Pak teprve mohl soud posoudit, zda složení zálohy je nutné ke krytí nákladů tohoto řízení. Navíc soud nepřihlédl ke skutečnosti, že odvolatel je drobným podnikatelem, který byl prodlením dlužníka finančně poškozen a vynaložení dalších finančních prostředků v řádu desítek tisíc korun, přesahuje jeho možnosti. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se odvolateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá.

Ostatní účastníci se k podanému odvolání odvolatele nevyjádřili.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele a) není důvodné.

Co se týče skutkových zjištění ohledně zahájení předmětného insolvenčního řízení, výše, právního důvodu, splatnosti tvrzených pohledávek navrhovatelů a)-c), případně zajištění tvrzených pohledávek navrhovatele b) a doposud zjištěného nemovitého majetku dlužníka, v zájmu stručnosti tohoto rozhodnutí odvolací soud zcela odkazuje na úplná a správná zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení.

Dále se ze zprávy předběžného správce Ing. Petra Zbořila ze dne 8.7.2013 (A-15) podává, že podnik dlužníka nevyrábí, dodávka elektřiny a plynu je cca 2 měsíce zastavena, před měsícem byli propuštěni zaměstnanci dlužníka, areál podniku je pronajatý. Ohledně majetku dlužníka byly předběžnému správci předloženy pouze inventurní seznamy majetku a správce zjistil, že dlužník vlastní nemovitý majetek zapsaný na LV č. 490, dále stroje a technologii dle seznamu pořízeného exekutorem, automobily a dopravní techniku. Existenci finančních prostředků dlužníka se správci dotazem u bank prověřit nepodařilo. Dlužník po prodloužení lhůty insolvenčním soudem, dne 23.7.2013 (A-21) mimo jiné předložil seznam svého majetku a to movitého i nemovitého (LV č. 490), včetně seznamů účtů u Raiffeisenbank a.s. V tomto seznamu dlužník sice uvádí, že má na účtech finanční prostředky (které jsou blokovány exekucemi) a že v pokladně má hotovost 2 Kč, avšak žádný aktuální výpis banky a tím existenci uváděných finančních prostředků na účtech, nedoložil.

Ze záznamu soudu ze dne 2.7.2013 (č.d. A-12) dále vyplývá, že navrhovatel b) požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč zaplatil; tato částka byla soudem zúčtována pod účetní doklad 6015/119/2013 a položku rejstříku 718/243/2013, VS 7180024313.

I když je nutno přisvědčit námitce odvolatele, že soud prvního stupně jej i ostatní navrhující věřitele vyzval ke složení zálohy v maximální výši 50.000 Kč vskutku předčasně, to je aniž vyčkal splnění povinnosti dlužníkem ve smyslu ust. § 104 IZ, a to především k předložení seznamu majetku (dlužník požádal o prodloužení lhůty), nelze však přehlédnout, že i po splnění této povinnosti dlužníkem by nemohlo být v daném případě ze strany soudu prvního stupně postupováno jinak, protože ani k dnešnímu dni není postaveno na jisto, zda dlužník má dostatek pohotových finančních prostředků na krytí především počátečních nákladů insolvenčního řízení. Je třeba v této souvislosti shodně se soudem prvního stupně zdůraznit, že povinnost složit zálohu lze uložit toliko do případného rozhodnutí soudu o dlužníkově úpadku. V tuto dobu zpravidla není znám skutečný rozsah majetku dlužníka a především jeho hodnota, soudu není známo, za jakou částku bude majetek dlužníka zpeněžen. Proto je jedním z prvních úkolů insolvenčního správce prověřit, zjistit a především zajistit majetek dlužníka, včetně majetku na účtech u bank a provést jeho soupis a ocenění. A právě k této počáteční činnosti insolvenčního správce, která předchází vlastnímu zpeněžení majetkové podstaty, jsou nutné pohotové finanční prostředky, především na cestovné, správní a jiné poplatky, inzerce, telefony, účetnictví, administrativní činnost apod., neboť nelze po správci spravedlivě požadovat, aby tyto počáteční náklady nesl ze svých prostředků. Nedojde-li k vydání rozhodnutí o úpadku, případně nebudou-li finanční prostředky ze zaplacené zálohy v průběhu insolvenčního řízení (po rozhodnutí o úpadku) správcem spotřebovány nebo nebudou-li spotřebovány v celé výši, zejména ukáže-li se, že veškeré výdaje a odměna správce budou uhrazeny z prostředků získaných zpeněžením majetkové podstaty dlužníka, pak je povinností insolvenčního soudu, aby zaplacenou zálohu, či její nespotřebovanou část vrátil a to kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení, tomu, kdo ji zaplatil (§ 38 odst. 4, § 168 odst. 1 písm. d/ IZ).

K námitkám odvolatele, že byl zavázán k povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení společně a nerozdílně s ostatními navrhujícími věřiteli, aniž by soud přihlédl ke skutečnosti, že je drobným podnikatelem, je dále nutno uvést, že tento postup insolvenčního soudu má oporu v ustanovení § 108 odst. 2 IZ věty druhé, které stanoví, že je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Tedy bez ohledu na charakter a ekonomickou situaci navrhujícího věřitele. Z povinnosti zaplatit zálohu jsou ze zákona vyjmuti toliko věřitelé-zaměstnanci dlužníka, jejichž pohledávky spočívají pouze v pracovněprávních nárocích (§ 108 odst. 1 IZ, věta druhá).

Proto s ohledem na všechna shora uvedená zjištění a argumentaci postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovatelům, dlužníku a předběžnému správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu