1 VSOL 714/2012-A-11
KSBR 44 INS 16793/2012 1 VSOL 714/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Květoslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Dobromilice 24, PSČ 798 25, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 44 INS 16793/2012-A-6 ze dne 13.8.2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 44 INS 16793/2012-A-6 ze dne 13.8.2012 se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně vyzval dlužníka, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil na záloze na náklady insolvenčního řízení na označený účet nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně částku 15.000 Kč.

Na odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužník se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedl, že jeho nezajištěné závazky dosahují výše 979.559 Kč a že pobírá starobní důchod ve výši 11.167 Kč měsíčně. Dalším jeho příjmem pro účely oddlužení by byl dar ve výši 2.500 Kč měsíčně, který se mu zavázala poskytovat paní Kamila Radostová. Dlužník má vyživovací povinnost k manželce a jednomu dítěti a jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. Vlastní movitý majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, vlastní mimo vybavení domácnosti osobní automobil Hyundai, rok výroby 1997, cena majetku dlužníka dle jeho odhadu činí 42.200 Kč, a dále označil dlužník nemovitosti, které má ve společném jmění manželů, a to rodinný dům a pozemky v katastrálním území Dobromilice, když obvyklá cena těchto nemovitostí dle přiloženého znaleckého posudku činí 900.000 Kč. S ohledem na příjmy dlužníka insolvenční soud vyhodnotil ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, že z příjmu dlužníka by neobdrželi jeho věřitelé za pět let trvání oddlužení alespoň 30 % jejich pohledávek. V případě řešení úpadku dlužníka oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, a to označených nemovitostí, by pohledávky nezajištěných věřitelů při prodeji nemovitostí za obvyklou cenu uvedenou ve znaleckém posudku a odečtením částky připadající na odměnu insolvenčního správce byli věřitelé uspokojeni co do 37,67 % jejich pohledávek, když insolvenční soud přihlédl při výpočtu pouze k polovině výtěžku zpeněžení vzhledem k tomu, že se jedná o majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manželky. K otázce možného spojení s insolvenčním řízením vedeným ve věci manželky dlužníka pod sp.zn. KSBR 44 INS 16791/2012 insolvenční soud uzavřel, že insolvenční zákon institut společného oddlužení manželů neupravuje a ani z důvodové zprávy nevyplývá, že by úmyslem zákonodárce bylo jeho zavedení. Uzavřel, že je třeba, aby při případném spojení řízení nebyli věřitelé dlužníka uspokojeni v menší míře, než kdyby řízení spojena nebyla, neboť jinak by došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení. K tomu poukázal na rozdílnou situaci, pokud by oddlužení požadovali například druh a družka či registrovaní partneři, kteří by byli spoludlužníci svých závazků, neboť v takovém případě by každý z nich musel splňovat podmínku alespoň 30 % uspokojení nezajištěných závazků, aby jim mohlo být oddlužení ve formě splnění splátkového kalendáře povoleno a schváleno. Dle názoru insolvenčního soudu nemůže být důvodem pro takové zvýhodnění manželů ani existence společného jmění manželů, když insolvenční zákon upravuje oddlužení subjektu (nepodnikající osoby), nikoliv objektu (majetkového souboru). Insolvenční soud uzavřel, že dlužník nesplňuje podmínky pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, ale pouze oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Proto s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona je nutno již v této fázi řízení zajistit finanční prostředky ke krytí počátečních nákladů správce souvisejících především se zpeněžením majetku dlužníka, neboť bez pohotových finančních prostředků, které dlužník k dispozici nemá, nemůže insolvenční správce svou funkci řádně vykonávat.

Toto rozhodnutí napadl dlužník odvoláním. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno v celém rozsahu s tím, že správně měl insolvenční soud spojit jeho řízení s řízením jeho manželky Dagmar Němcové, když oba shodně navrhli, aby úpadek byl řešen společně s poukazem na společné jmění manželů. Přitom příjem odvolatele a jeho manželky a dar poskytovaný odvolateli a dar poskytovaný manželce by celkem zajistily více než zákonem předepsanou výši uspokojení pohledávek věřitelů. K tomu poukázal na judikaturu Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci s tím, že má za to, že o povinnosti platit zálohu na insolvenční řízení bylo rozhodnuto předčasně.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2, věty prvé IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že se dlužník svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným insolvenčnímu soudu 12.7.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením splátkovým kalendářem. Označil své závazky u šesti věřitelů, celkem 14 závazků, všechny závazky nezajištěné v celkové výši 979.559 Kč s tím, že všechny závazky má společné s manželkou z titulu SJM . Uvedl, že spolu s manželkou mají vyživovací povinnost ke svému jednomu synovi, jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši 11.167 Kč měsíčně a dále má uzavřenu darovací smlouvu s Kamilou Radostovou, která mu bude přispívat po dobu oddlužení částkou 2.500 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců. Z movitého majetku mimo věcí běžné spotřeby vlastní osobní automobil a dále pak nemovitosti, které má ve společném jmění manželů spolu se svou manželkou a které se nacházejí v k.ú. Dobromilice. Uvedl, že veškerý majetek je součástí společného jmění manželů. Jeho závazky jsou 30 dnů po splatnosti a je v platební neschopnosti (z doplnění bodu 6 návrhu o uvedení splatnosti a posledních plateb závazků vyplývá platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b) IZ). V návrhu dlužník výslovně uvedl, že jeho příjem sice nepostačuje na úhradu minimálně 30 % závazků nezajištěných věřitelů v následujících pěti letech, ale v případě, že soud spojí jeho návrh s návrhem manželky, pak bude tato zákonná výše splněna. V položce 22 návrhu vyjádřila manželka dlužníka Dagmar Němcová svým ověřeným podpisem souhlas s oddlužením.

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp.zn. KSBR 44 INS 16791/2012, pod kterou je vedeno insolvenční řízení manžela dlužnice Dagmar Němcové, vyplývá,

že manželka dlužníka podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení u insolvenčního soudu rovněž 12.7.2012, označila pohledávky u věřitelů zcela totožné jako dlužník i stejný majetek jako dlužník, uvedla, že její příjem činí průměrně měsíčně 10.775 Kč a k tomu předložila darovací smlouvu, kterou se zavázal Marek anonymizovano , anonymizovano , že jí poskytne pravidelný dar 2.300 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení. Uvedla, že její závazky jsou 30 dnů po splatnosti a je v platební neschopnosti (z doplnění bodu 6 návrhu o uvedení splatnosti a posledních plateb závazků vyplývá platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b) IZ). Uvedla, že její majetek sice nepostačuje na úhradu 30 % závazků nezajištěným věřitelům v následujících pěti letech, ale v případě, že soud spojí její návrh s návrhem manžela, budou příjmy k úhradě tohoto procenta závazků postačovat. V položce 22 návrhu vyjádřil dlužník souhlas s oddlužením (když z ověřovací doložky a porovnání podpisů v položce 22 návrhu dlužníka vyplývá pochybení ve vyplnění ověřovací doložky Magistrátem města Prostějova, k jehož odstranění by měl insolvenční soud manželku dlužníka vyzvat). Usnesením ze dne 13.8.2012 vyzval insolvenční soud manželku dlužníka, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč se stejným zdůvodněním, jako v případě dlužníka.

Po zhodnocení shora uvedených zjištění odvolací soud uzavírá, že je správný závěr odvolatele uvedený v odvolání proti napadenému usnesení, že totiž napadené usnesení bylo insolvenčním soudem vydáno předčasně. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem nebo oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu nebo při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužník právě tuto formu navrhuje) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Proto je třeba pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy přezkoumat jeho předběžný závěr o tom, že dlužníkovi nelze povolit oddlužení formou splátkového kalendáře, ale že jeho úpadek musí být řešen oddlužením zpeněžením majetkové podstaty.

Především je nutno uvést, že jak dlužník, tak i jeho manželka ve svých samostatných insolvenčních návrzích, které oba spojili s návrhem na povolení oddlužení splátkovým kalendářem, požadovali, aby soud řízení o jejich oddlužení spojil, a oba vycházeli z toho, že při spojení příjmů obou manželů splní procento uspokojení závazků svých věřitelů tak, jak ho stanoví insolvenční zákon, tj. minimálně ve výši 30 %. Přitom oba označili totožné věřitele s totožnými závazky, oba označili tentýž majetek s tím, že tento je v jejich společném jmění manželů.

Odvolací soud se neztotožňuje přitom s důvody, pro které vyslovil insolvenční soud závěr, že není možné spojit řízení o oddlužení dlužníka s řízením o oddlužení jeho manželky. Tyto jeho závěry jsou v naprostém rozporu s judikaturou soudů, ať už jde o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, např. sp.zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011, či rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, na které v odvolání poukázal i dlužník. Judikatura soudů se totiž ustálila na závěru, že jestliže manželé mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů (§ 143 odst. 1, písm. b/ IZ) a chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, pak pokud se domáhají oba insolvenčním návrhem oddlužení, je možno tato řízení spojit, jejich návrh projednat společně a posoudit společně i jejich úpadek a společné oddlužení. Při schválení společného oddlužení pak budou oba manželé-dlužníci podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení, mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a pro jiné vady, spočívající v nesprávném hodnocení možnosti spojení insolvenčních návrhů manželů ke společnému projednání, napadené rozhodnutí zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se insolvenční soud bude před přijetím závěru o tom, jakým způsobem bude možno řešit úpadek dlužníka, zabývat možností spojení řízení o oddlužení dlužníka s řízením o oddlužení jeho manželky ve smyslu shora uvedených závěrů (poté co vyzve manželku dlužníka k odstranění nedostatku ověření podpisu dlužníka v položce 22 jejího návrhu, jak je uvedeno výše). Teprve na základě těchto závěrů bude možno, aby učinil předběžnou úvahu o tom, jakým způsobem bude oddlužení dlužníka probíhat, a zda je nutno požadovat po něm zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a v kladném případě, v jaké výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 2. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu