1 VSOL 713/2016-B-19
KSOS 33 INS 2955/2014 1 VSOL 713/2016-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka: Martin anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí ČSA 1/1, 737 01 Český Těšín, o návrhu dlužníka na snížení měsíční splátky ve schváleném oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. dubna 2016 č.j. KSOS 33 INS 2955/2014-B-9

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. dubna 2016 č.j. KSOS 33 INS 2955/2014-B-9 se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Soud prvního stupně zamítl návrh dlužníka, aby bylo změněno usnesení o schváleném oddlužení tak, že výše měsíční srážky dlužníka pro věřitele by byla snížena o 2.600 Kč podle § 407 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ ). Rozhodnutí odůvodnil tím, že návrhu dlužníka by bylo možné vyhovět pouze, pokud by v období od vydání usnesení o schválení oddlužení nastala podstatná změna okolností, z nichž soud vycházel při schvalování oddlužení a rozhodování v souladu s ustanovením § 398 odst. 4 IZ. Snížení výše srážek z dlužníkových příjmů na úkor věřitelů lze použít jen v mimořádně odůvodněných případech a žádné takové důvody dlužník neuvedl, resp. neprokázal.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, v němž namítal, že si je vědom toho, že si své dluhy musí splatit, ale finanční částka, která mu zbývá-isir.justi ce.cz nezabavitelná částka ve výši 9.268 Kč zhruba z platu 24.500 Kč čistého, mu nepokryje náklady na živobytí jako je strava, bydlení a dojíždění do zaměstnání. V zaměstnání pracuje od 1.6.2011 a nechce tuto práci opustit, neboť je v ní spokojený, baví ho a může takto splácet dluhy. Nemá však na to, aby pokryl náklady spojené s dojížděním do zaměstnání vzdáleného 43 km do jeho bydliště. Za této situace bude nucen dát výpověď, nebude mít práci a nebude schopen plnit splátkový kalendáře.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že -insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka doručeným soudu dne 5.2.2014 spojeným s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu dlužník pouze uvedl, že má 4 věřitele, kterým dluží 826.879 Kč. -Usnesením ze dne 19.3.2014 č.d. A-5 soud zjistil úpadek dlužníka, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Gabrielu Nejedlíkovou a povolil řešení úpadku oddlužením. -Dne 5.6.2014 č.d. B-3 insolvenční správkyně dlužníka sdělila, že dlužník je zaměstnán u I-ZONE CZECH s.r.o. s čistou měsíční mzdou 21.306 Kč, jiný příjem dlužník nemá, má jen věci osobní potřeby, bydlí u rodičů, kde obývá jeden pokoj. Nezjistila žádný jiný majetek dlužníka, který by mohl být zpeněžen. Náklady spojené s bydlením dlužníka činí 2.000 Kč. Dle vyjádření dlužníka je tento schopen po dobu trvání oddlužení zajistit si úhradu nezbytných životních nákladů, platí výživné na syna Filipa ve výši 2.500 Kč na základě soudního rozhodnutí. Celková výše přihlášených pohledávek činí 784.979,99 Kč, z dosavadního příjmu dlužníka 21.306 Kč lze odhadnout, že míra uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení formou splátkového kalendáře by dosáhla 64.47 %. Dlužník nepožadoval ponechání vyšších než postižitelných částek. Dle souhrnného přehledu přihlášek bylo podáno celkem 10 přihlášek věřitelů, výše přihlášených pohledávek dosáhla 784.979,99 Kč, z toho vykonatelné 712.546, 39 Kč, popřené ve výši 44.944 Kč, zjištěné 738.035,99 Kč. Výše 30 % nezajištěných pohledávek činí 235.494 Kč. -Na přezkumném jednání a první schůzi věřitelů dne 16.6.2014 č.d. B-4, dlužník potvrdil, že údaje uvedené správcem jsou správné. Do úpadku se dostal tak, že si půjčoval peníze, protože bydlel v Praze. Bydlel s více lidmi na bytě, kteří se odstěhovali a on pak náklady neutáhl a půjčoval si jednu půjčku za druhou. Podle průběhu schůze věřitelů se jako způsob oddlužení výhodnější pro věřitele jeví plnění splátkového kalendáře. -Usnesením ze dne 3.11.2014 č.d. B-5 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a uložil plátci mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí počínaje měsícem prosinec 2014 provádět z příjmu dlužníka srážky ve stejném rozsahu jako by byly při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky a sražené částky nevyplácel dlužníku, ale zasílal je insolvenční správkyni Mgr. Gabriele Nejedlíkové. Termín první splátky byl stanoven do 31.12.2014 s tím, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od prosince 2014 do listopadu 2019, dále soud stanovil poměr uspokojení výše pohledávek nezajištěných věřitelů a odmítl pohledávku věřitele č. 3/P3 Barlog Capital a.s. ve výši 44.244 Kč. -Ve zprávě o plnění oddlužení č. 1 č.d. B-6 insolvenční správkyně sdělila, že bylo uhrazeno celkem 9 měsíčních záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů od úpadku do schválení dlužníka ve výši 9.801 Kč, dlužník si povinnosti plní, předpokládaná očekávaná míra uspokojení věřitelů je 88,81 %, a to na pohledávky v celkové výši 738.035, 99 Kč. -Ve zprávě o plnění oddlužení č. 2 č.d. B-7 insolvenční správkyně sdělila očekávanou míru uspokojení věřitelů 96,37 %. -Podáním došlým dne 07.04.2016 č.d. B-8 dlužník navrhl, aby soud snížil měsíční splátku pro nezajištěné věřitele o 2.600 Kč, aby byl schopen pokrýt náklady na živobytí, které převyšují zůstatek ze mzdy po provedení srážky pro oddlužení. Za avizované náklady dlužník označil např. úhradu za pohonné hmoty za cestu do zaměstnání ve výši 3.300 Kč měsíčně, údržbu vozidla ve výši 4.500 Kč, zákonnou pojistku ve výši 2.300 Kč, dálniční známku ve výši 1.500 Kč, zimní a letní pneumatiky ve výši 4.500 Kč. Vlastnictví vozidla a s ním spojená flexibilita s dojezdem do práce byla podle dlužníka podmínkou pro přijetí do zaměstnání. Po zaplacení nákladů na cestu do zaměstnání, stravování, bydlení a mobilního telefonu mu již nezbývají žádné finanční prostředky na ošacení, hygienické potřeby, kulturu, sport, dárky pro dítě, které nevídá, neb nemá dostatek peněz pro cestu do Ostravy a zpět, kde s matkou společně bydlí. Navrhuje proto, aby mu soud snížil splátku, která náleží nezajištěným věřitelům, když aktuální míra uspokojení činí 26 % a očekávané uspokojení pro nezajištěné věřitelé přibližně 97,65%. K žádosti připojil doklady o nákupu pohonných hmot, o nákupu pneumatik ve výši 1.640,42 Kč, o platbě poplatku za telefon ve výši 524 Kč, prohlášení o tom, že přispívá na domácnosti částkou 1.000 Kč měsíčně podepsané otcem Janem Bockem s tím, že na bydlení přispívá částkou 1.500 Kč měsíčně.

Na tomto skutkovém základě vydal soud prvního stupně odvoláním napadené rozhodnutí.

Ve zprávě o plnění oddlužení č. 3 ze dne 14.7.2016 č.d. B-17 insolvenční správkyně oznámila očekávanou míru uspokojení věřitelů 97,33 %, na základě plnění do května 2016. V prosinci 2015 byly zaslány na účet oddlužení deponované srážky soudním exekutorem ve výši 8.819 Kč. V květnu 2016 poskytl dlužník 18.splátku na oddlužení.

Podle ustanovení § 407 odst. 3 věty první IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno.

Předně je třeba uvést, že institut oddlužení je v českém insolvenčním právu koncipován pro osobu, jež o tento způsob řešení svého úpadku požádá a současně splňuje podmínky stanovené insolvenčním zákonem pro tento způsob řešení úpadku a ve svém konečném důsledku (při zdárném průběhu celého oddlužení) může tento způsob řešení úpadku vést k tomu, že insolvenční soud přizná dlužníku osvobození od placení zbytku dluhů (§ 414, § 415 IZ), čímž se tato část dlužníkových závazků ocitne ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněné pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Oddlužení je tedy sanačním způsobem řešení dlužníkova úpadku, který může dlužník prosadit i proti vůli věřitelů. Nevyjdou-li po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení najevo skutečnosti, které by bránily povolení oddlužení (§ 395 IZ), mají věřitelé již jen na výběr mezi způsoby (formami) povoleného oddlužení, tj. mezi schválením oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře (srovnej ust. § 397 odst. 1 a § 400 odst. 1 IZ). Tento rozměr oddlužení je dán též sociálními ohledy, s výraznějšími ochrannými prvky na straně dlužníka a tím i silnější rolí insolvenčního soudu. Je-li tedy dlužník osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, a nejsou-li zde skutečnosti, jež by ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 a odst. 2 IZ bránily povolení oddlužení nebo jeho schválení, jsou věřitelé dlužníka povinni přistoupit na řešení jeho úpadku oddlužením bez zřetele k tomu, že to při zdárném průběhu oddlužení ve výsledku povede k tomu, že dlužník bude osvobozen od placení zbytku svých dluhů (§ 414 IZ). Při zákonem předepsané 30% kvótě uspokojení věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ) se osvobození od placení zbytku dluhů může týkat až 70 % dlužníkových dluhů bez zřetele k tomu, zda s tím věřitel souhlasí, a bez zřetele k tomu, zda se věřitel nachází ve stejném nebo dokonce horším sociálním nebo majetkovém postavení než sám dlužník. Tomu, že dlužník může svým věřitelům při splnění zákonem stanovených předpokladů vnutit způsob řešení svého úpadku oddlužením (srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2011, sp.zn. 29 NSČR 91/2013, uveřejněného pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), aniž by jim současně musel nabídnout za účelem uspokojení jejich pohledávek veškerý svůj majetek (při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty mu zůstávají budoucí příjmy a při oddlužení plněním splátkového kalendáře mu zůstává vše až na budoucí příjmy za dobu pěti let), současně odpovídá právo věřitelů obdržet na úhradu svých pohledávek vše, na co mají právo podle zvoleného (schváleného) způsobu (formy) oddlužení. U oddlužení plněním splátkového kalendáře se ve vztahu k nezajištěným věřitelům dlužníka prosazuje základní pravidlo formulované v ustanovení § 398 odst. 3, věty první IZ. Maximální výše částky, kterou dlužník takto splatí svým věřitelům, je omezena jen výší jejich zjištěných pohledávek (srovnej též ustanovení § 412 IZ).

Odvolací soud se po zhodnocení kritérií stanovených v ustanovení § 407 odst. 3 IZ ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žádost dlužníka o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek není důvodná. Vzhledem k tomu, že dlužník požádal o snížení splátek v době, kdy již je prováděno oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. po právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, soud prvního stupně na žádost dlužníka správně aplikoval ustanovení § 407 odst. 3 IZ (a nikoliv ustanovení 398 odst. 4 IZ, které stanoví kritéria pro stanovení jiných než zákonem určených splátek pro dobu do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře). Podle ustanovení § 407 odst. 3 věty první IZ insolvenční soud při rozhodování o změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře hodnotí, zda došlo ke změně okolností uvedených v ustanovení § 407 odst. 3 větě první IZ. Soud prvního stupně v posuzované věci správně uzavřel, že na straně dlužníka od vydání rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře k podstatné změně okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, nedošlo. Dlužník má i nadále vyživovací povinnost k nez. Filipovi a netvrdí, že by se její výše 2.500 Kč měsíčně změnila. V období od schválení splátkového kalendáře nedošlo ani k navýšení výdajů dlužníka na bydlení a na cestovné do zaměstnání, když sám dlužník v odvolání uvádí, že je zaměstnán u stejného zaměstnavatele od června 2011. Při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vycházel soud prvního stupně z příjmu dlužníka 21.306 Kč, který se dle údajů dlužníka navýšil na částku 24.000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně správně konstatoval, že návrhu dlužníka by bylo možné vyhovět pouze, pokud by v období od vydání usnesení o schválení oddlužení nastala podstatná změna okolností, z nichž soud vycházel při schvalování oddlužení a rozhodování v souladu s ustanovením § 398 odst. 4 IZ a těmito okolnostmi jsou důvody úpadku, celková výše závazků, výše dosavadních příjmů, výše očekávaných příjmů, opatření, jež dlužník činí ke snížení svých závazků a doporučení věřitelů. Mezi tato kriteria nenáleží sociální situace dlužníka, kterou nelze řešit na úkor věřitelů (každé zvýšení částky pro dlužníka současně vede ke snížení částky pro věřitele). Potřeby nezletilého dítěte jsou kryty soudem určeným výživným a za mimořádný výdaj odůvodňující stanovení nižších splátek na úkor věřitelů nelze považovat cestovné za dítětem, případně snahu o krytí potřeb dítěte nad rámec stanoveného výživného. Snížení výše srážek z dlužníkových příjmů na úkor věřitelů lze použít jen v mimořádně odůvodněných případech a žádné takové důvody dlužník neuvedl, resp. neprokázal. Skutečnost, že dlužník je schopen své nezajištěné věřitele uspokojit za trvání scháleného oddlužení v rozsahu 97,65 %, není sama o sobě důvodem k tomu, aby dlužníku byla stanovena jiná výše měsíčních splátek (viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.3.2013, sp. zn. 2 VSOL 218/2013), neboť účelem insolvenčního řízení není zajištění standardní životní úrovně dlužníka nad rámec nezabavitelného minima.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 13.září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu