1 VSOL 712/2016-B-41
KSOS 33 INS 9891/2014 1 VSOL 712/2016-B-41

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníků 1. Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby 46566899, bytem Horní 791/3, 700 30 Ostrava-Hrabůvka, korespondenční adresa V Zimném Dole 780, 735 11 Orlová-Město a 2. Zuzany anonymizovano , anonymizovano , bytem Nádražní 47/3, 737 01 Český Těšín, o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení, o odvolání dlužníka Vladimíra anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.3.2016, č.j. KSOS 33 INS 9891/2014-B-23

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně podle § 298 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ) udělil insolvenčnímu správci JUDr. Pavlu Kortovi souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění věřiteli č. 2, číslo přihlášky P2 GE Money Bank, a.s., identifikační číslo osoby 25672720, se isir.justi ce.cz sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha-Michle, ve výši 892.737,70 Kč ze zpeněžení nemovitostí zapsaných na LV č. 693 pro k.ú. a obec Dětmarovice dle návrhu správce na č.d. B-22 s tím, že insolvenční správce je povinen tuto částku zajištěnému věřiteli vyplatit do 15 dnů od právní moci usnesení (výrok I.), uložil insolvenčnímu správci povinnost podat soudu písemnou zprávu o provedeném vydání části výtěžku zajištěnému věřiteli do 30 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.) a insolvenčnímu správci JUDr. Pavlu Kortovi povolil zálohu na odměnu ve výši 108.983,30 Kč, z toho odměna ve výši 90.068,84 Kč a DPH ve výši 18.914,46 Kč (výrok III.). Rozhodnutí neodůvodnil.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník Vladimír anonymizovano odvolání, v němž žádal, aby byl celý prodej nemovitosti anulován pro poškození jak věřitelů, tak dlužníků. Uvedl, že odvolání podává především proti odměně insolvenčního správce přiznané mu za jeho činnost v rámci tohoto insolvenčního řízení. Dne 9.9.2015 podal žádost o zproštění insolvenčního správce funkce pro jeho liknavost a nečinnost v záležitosti zpeněžení rodinného domu s pozemky. Zpřístupnil nemovitost realitní kanceláři se zájemci a vyřizoval plné moci pro stavební úřad Dětmarovice ještě v době, kdy cena nemovitostí byla 1.300.000 Kč. Přes tuto skutečnost k dražbě nedošlo. Insolvenční správce podal trestní oznámení na neznámého pachatele na Policii ČR Dětmarovice, že dochází k rozkrádání majetku, až po žádosti dlužníka z 9.9.2015 na jeho odvolání z funkce, což byla celková práce insolvenčního správce v celém prodeji kromě čtvrtletních zpráv o průběhu oddlužení. Poukázal na skutečnost, že znalecký posudek vypracovaný pro insolvenčního správce byl nižší o 900.000 Kč, než znalecký posudek vypracovaný exekutorkou Mgr. Pavlou Fučíkovou, která určila výslednou cenu předmětu dražby usnesením č.j. 024 EX 1874/11-150 ze dne 22.5.2013 na částku 2.220.500 Kč, a to na základě posudku znalce Ing. Františka Vlčka ze dne 29.4.2013, č. 100/3655/13. Dlužník si je vědom, že znalecké posudky se mohou lehce rozcházet, ovšem ne v rozsahu 40 %. Po žádosti o odvolání insolvenčního správce z funkce došlo pouze ke snížení ceny na částku 1.050.000 Kč a k rychlému prodeji bez dražby. Tento postup se jeví dlužníkovi jako nestandardní pro maximální uspokojení věřitelů. Jediný kontakt s insolvenčním správcem za celou dobu po schválení insolvence byl telefonický, před vydáním opravného usnesení, které bylo doručeno dlužníkovi dne 13.1.2015. Dlužník nebyl uvědomen o prodeji nemovitosti a vyzván k odvezení svých osobních věcí, které už nový vlastník likviduje. Tímto jednáním insolvenční správce připravil dlužníky o zbytek veškerého majetku, co jim zbýval. Dlužník žádal, aby bylo insolvenčnímu správci uloženo nahradit vzniklou škodu dlužníkům, případně aby tímto svým jednáním ze své odměny odškodnil nezajištěné věřitele a jeho jednání aby bylo zveřejněno v registru insolvenčních správců.

Insolvenční správce se k odvolání dlužníka vyjádřil tak, že podle znaleckého posudku Ing. Heleny Zálešákové ze dne 10.2.2015, č. 87-02-2015 byla obvyklá cena nemovitosti stanovena na částku 1.350.000 Kč. Tento posudek byl řadu měsíců před prodejem nemovitosti zveřejněn v insolvenčním rejstříku jako dokument č. B-7. K tomuto znaleckému posudku dlužník neměl nikdy výhrady. Pokud v soupisu majetkové podstaty nemovitosti ocenil na částku 2.200.000 Kč, vycházel v té době ze znaleckého posudku znalce Ing. Františka Vlčka vypracovaného pro potřeby exekučního řízení v dubnu 2013. Již ve své zprávě o činnosti z 8.10.2014, na základě jednání s dlužníkem a zjištění na místě samém, že dům byl vícekrát vykraden a při krádežích byla způsobena škoda na majetku v řádově 100.000 Kč (odcizení vybavení koupelen, vysekané kabely, odcizené rozvaděče z podlahového topení), snížil insolvenční správce hodnotu nemovitosti. Tato zpráva je zveřejněna v insolvenčním rejstříku jako dokument č. B-2. Insolvenční správce potvrdil, že v průběhu insolvenčního řízení do nemovitosti vícekrát vnikly třetí osoby a byla zjištěna škoda krádeží a poškozením domu. Nemovitosti však byly vykrádány již před zahájením insolvenčního řízení. Nemovitosti jsou na polosamotě a v době před i po zahájení insolvenčního řízení nebyly užívány žádnou osobou, dům byl rozestavěný a nezkolaudovaný. Po zjištění škod podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Přípisem Policie ČR ze dne 21.12.2015 byl vyrozuměn o odložení věci podle § 159a odst. 5 trestního řádu, z něhož zjistil, že některé již zabudované věci tvořící součást nemovitosti, např. sprchový kout, odvezl z domu právě dlužník Vladimír anonymizovano . O této skutečnosti dlužník insolvenčního správce neinformoval. Podle přípisu policie činila zjištěná škoda na odcizených věcech 7.837 Kč a na poškození zařízení 17.743 Kč, celkem 25.580 Kč. Podle pokynu zajištěného věřitele neměly být vynakládány žádné finanční prostředky na zajištění nemovitosti proti poškození a na pojištění nemovitosti. Pokyn zajištěného věřitele je v insolvenčním rejstříku zveřejněn jako dokument č. B-17. Na účtu majetkové podstaty nebyly nikdy žádné finanční prostředky pro pojištění nemovitosti a zajištění nemovitosti proti vniknutí třetích osob. K námitce dlužníka ohledně nízké prodejní ceny nemovitosti se vyjádřil tak, že podle pokynu zajištěného věřitele ze dne 21.1.2015 měla být nemovitost zpeněžena ve výběrovém řízení pořádaném v době do 31.3.2015 při stanovení minimální výše kupní ceny nemovitosti 1.800.000 Kč. Dle pokynu zajištěného věřitele ze dne 8.4.2015 měla být nemovitost zpeněžena ve výběrovém řízení pořádaném v době do 29.5.2015 při stanovení minimální výše kupní ceny 1.500.000 Kč, žádné nabídky podány nebyly. Podle pokynu zajištěného věřitele ze dne 16.6.2015 byly nemovitosti inzerovány k prodeji po dobu několika měsíců při stanovení minimální výše kupní ceny nemovitosti 1.300.000 Kč, žádné nabídky podány nebyly. Podle pokynu zajištěného věřitele byly následně nemovitosti prodány za konečnou kupní cenu ve výši 1.050.000 Kč. Po celou dobu zpeněžování byly nemovitosti inzerovány k prodeji na celkem 9 realitních serverech. Cena dosažená zpeněžením ve výši 1.050.000 Kč představuje 78% ze zjištěné obvyklé ceny nemovitosti. K vyjádření insolvenční správce připojil pokyny zajištěného věřitele a vyhodnocení výběrového řízení, přehled doručených nabídek a vyrozumění Policie ČR ze dne 21.12.2015.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nutné zrušit, byť z jiných důvodů, než které v odvolání namítal dlužník.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že -insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníků dne 9.4.2014 spojeným s návrhem na povolení oddlužení. -Usnesením ze dne 22.7.2014 č.d. A-11 soud zjistil úpadek dlužníků Vladimíra anonymizovano a Zuzany anonymizovano , ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Pavla Kortu a povolil řešení úpadku oddlužením. -Usnesením ze dne 5.1.2015 č.d. B-5 ve znění opravného usnesení ze dne 8.1.2015 č.d. B-6 soud schválil oddlužení dlužníků Vladimíra anonymizovano a Zuzany anonymizovano zpeněžením majetkové podstaty, insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Pavla Kortu a rozhodl, že do majetkové podstaty ke dni vydání tohoto rozhodnutí náleží nemovitosti v obci Dětmarovice, katastrální území Dětmarovice, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná na LV č. 693 pro obec Dětmarovice, katastrální území Dětmarovice: rozestavěná budova bez čp./č.e. v obci Dětmarovice postavená na pozemku parc. č. 1549 zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 1549 zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 1550 orná půda, pozemek parc. č. 1551 orná půda, pozemek parc. č. 1552 zahrada, pozemek parc. č. 1553 vodní plocha-vodní nádrž umělá, pozemek parc. č. 1554 ostatní plocha-ostatní komunikace, pozemek parc. č. 1555 ostatní plocha-neplodná půda. -Dne 16.2.2016, č.d. B-21 insolvenční správce oznámil, že nemovitý majetek byl zpeněžen kupní smlouvou ze dne 16.2.2016 za kupní cenu 1.050.000 Kč. Ke zprávě připojil pokyn zajištěného věřitele ze dne 2.2.2016, kterým byla snížena minimální kupní cena nemovitosti na částku ve výši 1.050.000 Kč. Dále připojil kupní smlouvu uzavřenou dne 16.2.2016 se Stanislavem Slowikem, přičemž z článku IV. kupní smlouvy vyplývá, že kupní cena, za kterou byly nemovitosti dlužníků zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 693 pro k.ú. Dětmarovice prodány, byla ujednána ve výši 1.050.000 Kč. Oznámení insolvenčního správce včetně kupní smlouvy bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 17.2.2016 ve 14 hod. -Dne 15.3.2016, č.d. B-22 doručil insolvenční správce soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli GE Money Bank, a.s., v němž uvedl zjištěnou zajištěnou pohledávku ve výši 1.377.577,74 Kč, okamžik vzniku zajištění 8.10.2003 a 16.5.2005, zpeněžení zajištění za částku 1.050.000 Kč, náklady na správu majetku 0 Kč, náklady v souvislosti se zpeněžením 48.279 Kč, k nimž není nutný souhlas zajištěného věřitele, celkem náklady na správu a zpeněžení 48.279 Kč, čistý výtěžek ve výši 1.001.721 Kč, odměna insolvenčního správce ve výši 90.068,84 Kč, včetně DPH 108.983,30 Kč. Čistý výtěžek zpeněžení nemovitostí činí 892.737,70 Kč. Náklady zpeněžení představuje odměna realitní kanceláře vyúčtovaná fakturou č. 110116009. Návrh na vydání výtěžku zpeněžení byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 17.3.2016 ve 12.14 hod. Zajištěný věřitel souhlasil s návrhem na vydání výtěžku spolu s vyúčtováním odměny a výdajů. Na tomto skutkovém základě vydal soud prvního stupně dne 29.3.2016 napadené rozhodnutí č.d. B-23, které není odůvodněno.

Podle § 169 odst. 2 o.s.ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 20.1.2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010 (R 96/2011) vyjmenoval rozhodnutí soudu prvního stupně v insolvenční věci, která se pokládají za rozhodnutí ve věci samé , tedy tzv. statusová rozhodnutí insolvenčního soudu, mezi které patří rozhodnutí o úpadku (§ 136 insolvenčního zákona), rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu (§ 143 insolvenčního zákona), rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku, včetně rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání takového rozhodnutí (§ 158 insolvenčního zákona), rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, jímž se ve smyslu § 4 odst. 2 insolvenčního zákona rozumí rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (a to i v těch případech, kdy dochází ke změně způsobu řešení úpadku ze sanačního na likvidační v režimu úprav obsažených v § 363 a § 418 insolvenčního zákona), rozhodnutí o povolení reorganizace a rozhodnutí, jímž se návrh na povolení reorganizace zamítá, rozhodnutí o povolení oddlužení a rozhodnutí, jímž se návrh na povolení oddlužení zamítá, dále (v mezích jednotlivých /přijatých/ způsobů řešení úpadku) usnesení o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce (§ 304 insolvenčního zákona), rozvrhové usnesení (§ 306 insolvenčního zákona) včetně usnesení o povolení částečného rozvrhu (§ 301 insolvenčního zákona) a dalšího rozvrhového usnesení (§ 307 insolvenčního zákona), usnesení o zrušení konkursu a o zamítnutí návrhu na vydání takového usnesení (§ 308 insolvenčního zákona), usnesení o schválení reorganizačního plánu (§ 348 insolvenčního zákona), rozhodnutí o zamítnutí reorganizačního plánu (§ 351 insolvenčního zákona), usnesení o schválení oddlužení (§ 406 insolvenčního zákona) a usnesení o neschválení oddlužení (§ 405 insolvenčního zákona), usnesení o osvobození dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení (§ 414 insolvenčního zákona) a usnesení, jímž se návrh na vydání takového rozhodnutí zamítá, jakož i usnesení o odnětí přiznaného osvobození (§ 417 insolvenčního zákona) a usnesení, jímž se návrh na vydání takového rozhodnutí zamítá.

Odvolací soud konstatuje, že usnesení o udělení souhlasu k vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění věřiteli mezi těmito rozhodnutími ve věci samé sice vyjmenováno není, nicméně se jedná se o rozhodnutí, které nelze podřadit pod rozhodnutí, které vydává soud v rámci své dohlédací činnosti dle ustanovení § 11 IZ. Jedná se o důležité rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné a pro přezkoumání správnosti závěrů takového rozhodnutí je proto nezbytné, aby takové rozhodnutí obsahovalo odůvodnění.

Na uvedeném závěru se shodla společná gremiální porada obou vrchních soudů konaná v červnu 2016, která schválila právní větu, že Usnesení, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, je rozhodnutím ve věci samé a musí vždy obsahovat odůvodnění . Tento závěr formuloval Vrchní soud v Praze v rozhodnutí sp.zn. 4 VSPH 236/2016 ze dne 16.2.2016, a odůvodnil tak, že rozhodnutí podle § 298 odst. 2 IZ nelze podřadit pod žádné z typových usnesení uvedených v § 169 odst. 2 o.s.ř. Je tomu tak především proto, že svým obsahem a svou povahou odpovídá rozvrhovému usnesení a jeho vydání vzhledem k § 298 odst. 3 IZ předchází postup obdobný postupu při projednávání konečné zprávy. K tomu, že rozvrhové usnesení i usnesení o schválení konečné zprávy, jsou rozhodnutími ve věci samé odpovídá shora citovaným závěrům Nejvyššího soudu v rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 30/2010 (R 96/2011).

S ohledem na shora uvedené, pokud v posuzované věci soud prvního stupně napadené usnesení o udělení souhlasu k vydání výtěžku zpeněžení neodůvodnil, způsobil tím jeho nepřezkoumatelnost. Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, musí je odvolací soud zrušit, jinak též zatíží řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.10.2010, sp. zn. 32 Cdo 2948/2009). Proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Právní názor odvolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; zajištěnému věřiteli, zástupci věřitelů, správkyni a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 29. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu