1 VSOL 712/2015-A-40
KSOS 39 INS 8537/2014 1 VSOL 712/2015-A-40

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka DREAM MARKET spol. s r.o., IČ: 61973726, se sídlem Střelná č.p. 96, PSČ 756 12, o insolvenčním návrhu věřitele Československé obchodní banky, a.s., IČ:00001350, se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.6.2015, č.j. KSOS 39 INS 8537/2014-A-34

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.6.2015, č.j. KSOS 39 INS 8537/2014-A-34 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ust. § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), rozhodl o úpadku dlužníka DREAM MARKET spol. s r.o., IČ: 61973726 (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ s tím, že bude řešen jako nepatrný (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Marcelu Prokopovou, se sídlem Frýdek-Místek, Palackého tř. 131, PSČ 738 01 (výrok III.), uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastaly okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku a dále věřitele vyzval, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových právech (výrok V., VI.) a na den 23.9.2015 nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů (výrok VIII.). V odůvodnění uvedl, že dlužník se na výzvu soudu k návrhu vyjádřil a tomuto návrhu neodporoval, pouze žádal, a to opakovaně o prodloužení lhůty k předložení seznamů dle ust. § 104 odst. 1 IZ, které ovšem nepředložil. Soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníka bez jednání, neboť má osvědčeno, že dlužník je v úpadku a insolvenčnímu návrhu nikdo neodporoval (ust. § 133 odst. 1, písm. a/ IZ).

Proti tomuto rozhodnutí, a to výslovně proti výrokům I. a II. podal dlužník včas odvolání, ve kterém především namítal, že o insolvenčním návrhu nemělo být rozhodnuto bez jednání, když on sám na výzvu soudu sdělil, že nesouhlasí s tím, aby o insolvenčním návrhu bylo rozhodnuto bez jednání. Ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu nerozporoval tvrzení insolvenčního navrhovatele o výši pohledávek vůči Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj a Okresní správě sociálního zabezpečení, neboť v té době nedisponoval účetnictvím a z toho důvodu též žádal o prodloužení lhůty k předložení seznamů. Ze skutečností zjištěných soudem je zřejmé, že pohledávky vůči Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj a Okresní správě sociálního zabezpečení Vsetín jsou v jiné výši, než uvádí insolvenční navrhovatel v návrhu, takže jsou částečně sporné. Z uvedeného je zřejmé, že jde o sporné skutečnosti a k prokázání jestli je dlužník v úpadku bylo nutno podle ust. § 133 odst. 2 IZ nařídit jednání, u kterého by se po předložení všech seznamů zkoumala oprávněnost pohledávek věřitelů. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel Československá obchodní banka, a.s., IČ: 00001350 (dále jen insolvenční navrhovatel ) se insolvenčním návrhem ze dne 21.3.2014, doručeným soudu dne 27.3.2014, domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka DREAM MARKET spol. s r.o., IČ: 61973726 a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu uvedl, že má vůči dlužníkovi splatnou vykonatelnou pohledávku ze dne smlouvy o úvěru č. 1286/09/5177 ze dne 31.7.2009 ve znění dodatků č. 1 a č. 2 ve výši celkem 988.894,80 Kč, sestávající z jistiny ve výši 894.798,60 Kč, splatné k 26.9.2013 a smluvních úroků ve výši 17.526,12 Kč a úroků z prodlení ve výši 76.570,08 Kč. Tato pohledávka je vykonatelná na základě dohody o uznání závazku a dohody o přímé vykonatelnosti uzavřené formou notářského zápisu NZ 881/2013, N 955/2013 ze dne 17.6.2013, sepsaného JUDr. Lubomírem Míkou, notářem se sídlem v Brno, Dvořákova 10. Dále v návrhu označil další dva věřitele, vůči nimž má dlužník peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a to: 1) Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště ve Vsetíně, který má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku z titulu nedoplatků úhrady daně z přidané hodnoty ve výši 906.585,25 Kč, která je po splatnosti nejpozději od 29.5.2013. Dále má vykonatelnou pohledávku z titulu nedoplatků úhrady daně z přidané hodnoty ve výši 454.635,24 Kč, která je po splatnosti nejpozději od 29.5.2013. Obě tyto pohledávky jsou vykonatelné a vymáhány v exekučním řízení; 2) Okresní správa sociálního zabezpečení Vsetín, který má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku z titulu nedoplatků pojistného ve výši 59.426 Kč s příslušenstvím, která je po splatnosti nejpozději od 13.6.2013 a dále vykonatelnou pohledávku z titulu nedoplatků pojistného ve výši 87.731 Kč, která je splatná nejpozději od 22.8.2013. Obě tyto pohledávky jsou vykonatelné a jsou vymáhány v exekučním řízení. Usnesením ze dne 18.2.2015, č.j. KSOS 39 INS 8537/2014-A-28 byl dlužník vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení výslovně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitele, a to tak, že uvede, zda skutečnosti uvedené v návrhu odpovídají skutečnému stavu a v případě, že návrhu odporuje, vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, označí důkazy k prokázání těchto skutečností a tyto důkazy soudu předloží, výslovně se dále vyjádří, zda se nachází v úpadku (výrok I.), dále byl vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů soudu sdělil, zda souhlasí s tím, že o insolvenčním návrhu bude rozhodnuto bez jednání (výrok II.) a aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení předložil soudu seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců s poučením o jejich náležitostech (výrok III). Současně byl poučen, že nedoloží-li ve stanovené lhůtě seznamy uvedené ve výroku III., má se v souladu s ust. § 104 odst. 1 IZ za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky a tudíž je v úpadku. Na tuto výzvu dlužník reagoval sdělením ze dne 11.3.2015, ve kterém uvedl, že:

1) skutečnosti uvedené v insolvenčním návrhu, a to závazek dlužníka vrátit věřiteli úvěrovou jistinu ve výši 894.798,60 Kč, smluvené úroky ve výši 17.526,12 Kč a zákonné úroky ve výši 76.570,08 Kč odpovídají skutečnému stavu; 2) má závazek vůči Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj ve výši 454.635,24 Kč a ve výši 906.585,25 Kč, a to na základě vykonatelných exekučních příkazů na přikázání pohledávek z účtu, dále závazek Okresní správy sociálního zabezpečení Vsetín na adrese, Vsetín, Mostecká 303, 755 14 Vsetín, ve výši 59.426 Kč a 87.731 Kč; 3) nesouhlasí s tím, aby o insolvenčním návrhu věřitele bylo rozhodnuto bez jednání; 4) z důvodu, že nemá žádné zaměstnance a účetnictví vede třetí subjekt a z důvodu krátkosti času žádá soud o prodloužení lhůty na předložení seznamu majetku podle písm. a) a seznamu závazků podle písm. b) o dalších 30 dní. Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště ve Vsetíně insolvenčnímu soudu sdělil, že vůči dlužníkovi eviduje splatné a vykonatelné pohledávky ve výši celkem 870.722,24 Kč a věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení Vsetín soudu sdělil, že vůči dlužníkovi eviduje splatnou pohledávku 59.426 Kč předepsanou výkazem nedoplatků ze dne 13.6.2013, 87.731 Kč předepsanou výkazem nedoplatků ze dne 22.8.2013, 80.155 Kč předepsanou výkazem nedoplatků ze dne 25.11.2013, 61.828 Kč předepsanou výkazem nedoplatků ze dne 24.2.2014, 15.125 Kč splatnou 20.3.2014 a penále ve výši 4164 Kč. Dlužníkovi byla prodloužena lhůta k předložení seznamů do 10.4.2015 a na opakovanou žádost do 10.5.2015. Vzhledem k tomu, že dlužník ani v této lhůtě seznamy nepředložil, rozhodl soud prvního stupně bez nařízení jednání odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud se zabýval především otázkou, zda byly splněny podmínky pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu bez jednání, a to z pohledu níže citovaných ustanovení insolvenčního zákona, jakož i judikatury Nejvyššího soudu ČR.

Podle ustanovení § 133 IZ nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (odstavec 1). Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka (odstavec 2). Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil (odstavec 3).

Podle ustanovení § 85 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné (věta první).

Podle ustanovení § 94 IZ k projednání odvolání proti rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v insolvenčním řízení nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání (odstavec 1). Jednání není třeba nařizovat, jestliže c) odvolání směřuje proti rozhodnutí insolvenčního soudu, které se podle zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé (odstavec 2, písm. c/).

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 22.12.2010, sen. zn. 29 NSČR 41/2010-A-73, které je dostupné na stránkách www.nsoud.cz, formuloval a odůvodnil závěr, že ustanovení § 133 odst. 1 insolvenčního zákona pak upravuje-tím, že stanoví předpoklady, za jejichž splnění lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez nařízení jednání-výjimky z pravidla, že o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhoduje insolvenční soud zásadně po jednání. Ustanovení § 133 odst. 2 větu první insolvenčního zákona přitom nelze vykládat tak, že upravuje další (jiný než z prvního odstavce posuzovaného ustanovení plynoucí) případ, kdy je insolvenční soud oprávněn rozhodnout o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka bez nařízení jednání; naopak pro případ, kdy rozhodnutí závisí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku, určuje, že jednání je nutné nařídit i tehdy, jde-li o případy podřaditelné ustanovení § 133 odst. 1 insolvenčního zákona. Jinými slovy ustanovení § 133 odst. 2 věta první insolvenčního zákona upravuje výjimku z výjimky určené ustanovením § 133 odst. 1 insolvenčního zákona.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že byly splněny podmínky pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka bez nařízení jednání, neboť s ohledem na stanovisko dlužníka ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu bylo zřejmé, že se jedná o návrh, kterému lze plně vyhovět, protože mu nikdo neodporuje a rozhodnutí o tom, zda je dlužník v úpadku nezáviselo na zjištění sporných skutečností. Tvrzení insolvenčního navrhovatele o jeho pohledávce vůči dlužníkovi, o pohledávce vůči dalším dvěma věřitelům (§ 3 odst.1, písm. a) IZ), jakož i o tom, že se jedná o peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst.1 písm. b) IZ), byla dostatečně osvědčena listinami, sdělením obou dalších označených věřitelů, jakož i stanoviskem dlužníka v podaném vyjádření k insolvenčnímu návrhu. Tím, že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené § 104 odst.1IZ, nastala zákonná domněnka platební neschopnosti (§ 3 odst.1, písm. c), odst.2, písm. d) IZ).

Pro úplnost odvolací soud dodává, že v případě, kdy insolvenční navrhovatel listinami doloží, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku v určité (byť nikoliv věřitelem tvrzené) výši, lze insolvenční návrh zamítnout (jen) z důvodu nedostatku aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele pouze tehdy, když dlužník prokáže opodstatněnost své obrany založené na tvrzení, že pohledávka insolvenčního navrhovatele vůbec neexistuje, nikoliv že neexistuje ve výši tvrzené věřitelem (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, ve kterém pod bodem XIII. (str.181/357) uzavřel, že závěr o tom, že věřitel má za dlužníkem splatnou pohledávku, je možné učinit i bez toho, aby byla přesně známa výše dlužníkova závazku, dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.10.2010, sp. zn. 29 Cdo 1258/2009, ve kterém zopakoval, že závěr přijatý pod bodem XIII. stanoviska předpokládá, že pohledávku lze v určité (byť nikoliv věřitelem tvrzené) výši osvědčit, tedy že není sporná v celém rozsahu). Je na dlužníku, aby doložil, resp. prokázal, že řádně doložená pohledávka insolvenčního navrhovatele neexistuje. Insolvenční navrhovatel tedy není povinen kvalifikovaně zvrátit takto uplatněnou obranu dlužníka. Naopak dlužník je povinen prokázat, že řádně doložené pohledávky navrhovatele jsou sporné v celém rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2012, sp.zn. KSPH 55 INS 2807/2009, 29 NSČR /2011, které je veřejnosti přístupné na stránkách www.nsoud.cz). Jinak řečeno, je-li v insolvenčním návrhu u dalších věřitelů uváděna jiná výše pohledávky, než tito věřitelé ve skutečnosti vůči dlužníkovi evidují, nejedná se o spornou skutečnost, k níž by mělo být podle ust. 133 odst. 2 IZ nařizováno jednání, neboť pro účely rozhodnutí o úpadku není rozhodná výše dluhu.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 16.července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu