1 VSOL 712/2012-A-10
KSBR 45 INS 18120/2012 1 VSOL 712/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrušky, Za Vodú 176, PSČ 691 56, o insolvenčním návrhu dlužnice, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2012 č.j. KSBR 45 INS 18120/2012-A-5 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2012 č.j. KSBR 45 INS 18120/2012-A-5 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě tří dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť nemá žádný vlastní příjem, z něhož by měsíčními splátkami mohla zaplatit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Závazky dlužnice by byly-v případě spojení jejího insolvenčního návrhu s návrhem jejího manžela k jednomu řízení-hrazeny pouze jejím manželem, a nikoliv primárně z příjmu dlužnice, což by bylo v rozporu s institutem oddlužení. Nepřichází v úvahu ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť dlužnice odhaduje svůj majetek na 6.500 Kč. Úpadek dlužnice tak bude řešen prohlášením konkursu a pro jeho účely je třeba zajistit prostředky pro činnost správce ze zálohy.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém zopakovala, že veškeré závazky vznikly za trvání manželství a že její manžel, který podal současně s ní návrh na prohlášení úpadku a návrh na povolení oddlužení formou splátkového kalendáře má stálý měsíční příjem ve výši 15.455 Kč a navíc je vlastníkem nemovitosti-rodinného domu v obci Hrušky, Za Vodú 176, jehož prodejem by měly být taktéž získány finanční prostředky pro oddlužení. Namítala, že soud může podle ustanovení § 112 o.s.ř. spojit návrhy obou manželů do jednoho řízení a povolit společné oddlužení. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 25.7.2012, doručeným soudu 26.7.2012, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má manžela, který podpisem na jejím insolvenčním návrhu stvrdil souhlas s podáním návrhu na oddlužení, a který rovněž podává svůj insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, vyživovací povinnost ke třem dětem, závazky vůči více nezajištěným věřitelům ve výši 472.901,94 Kč, které jsou společnými závazky z manželství. Toho času je bez příjmu, takže žije pouze z přídavků na děti ve výši 1.900 Kč. Vlastní movitý majetek tvořící běžné vybavení domácnosti v pořizovací hodnotě cca 4.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 45 INS 18119/2012 vyplývá, že manžel dlužnice Rudolf anonymizovano , anonymizovano rovněž podal návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém uvedl, že pobírá příjem ve výši 15.455 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost ke třem dětem, závazky vůči více nezajištěným věřitelům ve výši 472.901 Kč, které jsou společnými závazky z manželství a dále společný závazek vůči zajištěnému věřiteli ve výši 126.000 Kč, který je zajištěn nemovitostmi ve výlučném vlastnictví dlužníka v hodnotě 400.000 Kč, takže z prodeje majetku mohou být částečně uspokojeni i nezajištění věřitelé. O insolvenčním návrhu dlužníka ani o povinnosti složit zálohu na náklady insolvenčního řízení nebylo dosud rozhodnuto.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužnice nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení, neboť nemá žádný příjem ani hodnotnější majetek. U jejího manžela lze pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře lze počítat s jeho mzdou ve výši 15.455 Kč měsíčně, ze které lze srazit pouze 2.514Kč měsíčně, takže by při společném oddlužení manželů za pět let zaplatil nezajištěným věřitelům, vůči kterým mají manželé společné závazky ve výši celkem 472.901Kč, pouze 20,48 % pohledávek (pokud by insolvenční správce nebyl plátcem DPH), případně 18.19 %pohledávek (pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH). Pokud dlužnice a její manžel uvažují tak, že po zpeněžení nemovitostí a úhradě zajištěných závazků by zbytek mohl být použit na snížení závazků u nezajištěných věřitelů, je tato úvaha pro účely povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře nepoužitelná, neboť výtěžek, který zbude po uspokojení zajištěného věřitele, je insolvenční správce povinen vrátit dlužníkovi a nikoliv použít na uspokojení nezajištěných věřitelů. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.4.2012 sp.zn. 2 VSOL 93/2012-B-23, KSOS 38 INS 7176/2011).

Judikatura soudů se ustálila na závěru, že jestliže manželé mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů, a chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, pak pokud se domáhají oba insolvenčním návrhem oddlužení, je možno tato řízení spojit a jejich návrh projednat společně a posoudit společně i jejich úpadek a společné oddlužení. V posuzované věci ani po případném spojení obou řízení nelze povolit společné oddlužení manželů, neboť manželé ani společné nejsou schopni za pět let zaplatit zajištěným věřitelům alespoň 30% jejich pohledávek.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem (dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) nejméně částku 45.000 Kč a je nutné počítat i s tím, že správci vzniknou další hotové výdaje. Lze proto uzavřít, že 50.000 Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24. září 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu