1 VSOL 71/2012-A-13
KSOS 39 INS 23886/2011 1 VSOL 71/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka VaVlstav s.r.o, se sídlem Bohumín-Starý Bohumín, Slezská 477, PSČ 735 81, IČ: 27779874, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem K Penzionu 60, Dolní Lutyně, PSČ 735 53, b) Jitky Navrátilové, nar. 22.9.1964, bytem Dětmarovice 288, PSČ 735 71, c) Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Kosmonautů 1223/25, Havířov, PSČ 736 01, o odvolání věřitele a) Josefa anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 39 INS 23886/2011-A-4 ze dne 6.1.2012

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 39 INS 23886/2011-A-4 ze dne 6.1.2012 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele Josefa anonymizovano (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že věřitel Josef Koutský podal dne 20.12.2011 insolvenční návrh, ve kterém uvedl, že má za dlužníkem pohledávku z titulu nevyplacené vždy za měsíce leden až březen 2011 a dále nevyplaceného odstupného v celkové výši 52.515,-Kč. Dále uvedl, že dlužník má splatné splacené pohledávky vůči věřitelům Jiřímu Hubkovi a Romanu Gavelčíkovi. Věřitel tak neuvedl relevantní informace o dalších věřitelích dlužníka, když neuvedl, jakou pohledávku (z jakého titulu) za dlužníkem evidují, jaká je aktuální výše pohledávky a kdy nastala její splatnost. Soud tak má za osvědčené, že dlužník má pouze jednoho věřitele s pohledávkou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, avšak ve vztahu k dalším označeným věřitelům insolvenční návrh dlužníka neobsahuje žádná tvrzení k prokázání platební neschopnosti dlužníka. Insolvenční návrh tak neobsahuje rozhodující skutečnosti, které osvědčující úpadek dlužníka, pro tento nedostatek nelze pokračovat v řízení, a proto soud podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh věřitele odmítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 3 o.s.ř., dle kterého je navrhovatel povinen nahradit ostatním účastníkům řízení náklady, jestliže soud odmítne návrh na zahájení řízení. Z obsahu spisu však vyplývá, že dlužníkovi žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal navrhující věřitel odvolání. Uvedl, že z jeho návrhu na zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníkovi je patrné, že minimálně dalšími věřiteli dlužníka jsou Jiří Hubka a Roman Gavelčík. Namítl, že soud prvního stupně nedodržel zákonem stanovenou sedmidenní lhůtu pro odmítnutí insolvenčního návrhu, neboť insolvenční návrh byl podán dne 20.12.2011, lhůta pro odmítnutí insolvenčního návrhu uplynula dne 27.12.2011 a soud rozhodl až dne 6.1.2012. Z tohoto důvodu došlo k porušení zákonem stanovené lhůty. Podle jeho názoru měl soud postupovat v souladu s ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona a vyzvat jej k doplnění insolvenčního návrhu, dále si mohl vyžádat relevantní informace od dalších věřitelů, které ve svém insolvenčním návrhu přesně označil (jménem, příjmením, datem narození a adresou bydliště). Namítl, že v ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona není uvedeno, že je povinností navrhovatele přesně specifikovat výši pohledávek a termín splatnosti pohledávek ostatních věřitelů dlužníka. Poukázal na to, že v průběhu roku 2011 byla zahájena jiná insolvenční řízení bývalými zaměstnanci dlužníka (o kterých bylo rozhodnuto jejich odmítnutím) a lze proto předpokládat, že do probíhajícího insolvenčního řízení se tito se svou pohledávkou připojí. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a pokračoval v zahájeném insolvenčním řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle § 107 odst. 1 a odst. 2 IZ, další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Podle § 107 odst. 3 věty druhé IZ, došel-li další insolvenční návrh insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu, avšak předtím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, může další insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu navrhovateli již dříve doručeno.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že navrhující věřitel podal u soudu prvního stupně dne 20.12.2011 insolvenční návrh, ve kterém se domáhal zjištění úpadku dlužníka. V návrhu uvedl, že vůči dlužníku má pohledávky v celkové výši 52.515,-Kč jednak z titulu neuhrazené mzdy za měsíce leden, únor a březen 2011 (které vyčíslil) a dále z titulu neuhrazené odstupného ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku (jehož výši uvedl). K okolnostem osvědčujícím úpadek dlužníka věřitel uvedl, že kromě něj jsou věřiteli dlužníka Jiří Hubka a Roman Gavelčík, které blíže označil. Další podmínka pro prohlášení konkursu, a to že dlužník není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky, je rovněž splněna, když dlužník neplní své závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, jelikož splatnost mezd za jednotlivé měsíce a rovněž splatnost odstupného již uplynula před více jak třemi měsíci. Je tak splněna i podmínka, že peněžité závazky dlužníka jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh navrhujícího věřitele (č. j. KSOS 39 INS 23886/2011-A-4 ze dne 6.1.2012), bylo doručeno navrhujícímu věřiteli dne 10.1.2012 a dlužníku dne 16.1.2012. Dne 6.2.2012 podali insolvenční návrh vůči dlužníku věřitelka b) Jitka Navrátilová a věřitel c) Karel Adamčík.

Jak vyložil Nejvyšší soud České republiky v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 (zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 91/2009), požadavek formulovaný v ust. § 103 odst. 2 IZ je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2, věty první zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, sp.zn. Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto Stanovisku Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. Zdůraznil přitom, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem. Věřitelský insolvenční návrh tak musí ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ust. § 128 odst. 1 IZ, nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda je dlužník v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 44/2012).

Na základě shora uvedeného odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh navrhujícího věřitele není projednatelný z důvodu nedostatečného vylíčení skutkových tvrzení ohledně dalšího věřitele (dalších věřitelů) dlužníka, neboť věřitel ve svém insolvenčním návrhu neuvedl kvalitní, tj. konkrétní a určitá, tvrzení o dalším věřiteli (dalších věřitelích) dlužníka a jeho splatné pohledávce (jejich splatných pohledávkách) jako předpoklad k tomu, aby insolvenční návrh mohl být podkladem pro další pokračování v insolvenčním řízení. Tvrzení věřitele, že vůči dlužníku mají splatné závazky další dva věřitelé, které i blíže označil, s tím, že dlužník má závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž tyto závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, není konkrétním a určitým tvrzením o dalších věřitelích dlužníka, tedy určitým tvrzením o konkrétních splatných pohledávkách těchto věřitelů za dlužníkem, jinými slovy dostatečně určitým a konkrétním tvrzením o úpadku dlužníka ve formě jeho platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 IZ). Jde o pouhou obecnou citaci uvedenou v ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ. Insolvenční návrh věřitele tak trpí vadou spočívající v nedostatečných skutkových tvrzeních ohledně dalších věřitelů dlužníka, která brání v pokračování v insolvenčním řízení (způsobuje jeho neprojednatelnosti), a proto soud prvního stupně postupoval zcela správně, když insolvenčním návrh věřitele pro tuto vadu odmítl podle ust. § 128 odst. 1 IZ, aniž by navrhujícího věřitele vyzýval k odstranění vad návrhu, neboť tímto ustanovením je takový postup vyloučen.

Odvolací námitku věřitele, který poukázal na to, že soud prvního stupně se měl jím označených věřitelů dotázat, tedy měla být uplatněna vyšetřovací zásada upravená v ust. § 86 IZ, neshledává odvolací soud důvodnou. K tomu odvolací soud uzavírá, že je nutno rozlišovat na jedné straně mezi povinností navrhujícího věřitele tvrdit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka a skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ, tj. splněním povinnosti tvrzení, a na druhé straně povinností tohoto věřitele doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku ve smyslu ust. § 105 IZ a že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, tj. splněním povinnosti důkazní. Pouze v případě řádného insolvenčního návrhu (bez vad, které brání v pokračování v insolvenčním řízení), o kterém rozhoduje insolvenční soud věcně, je hodnoceno splnění povinnosti důkazní, při které se uplatní i vyšetřovací zásada upravená v ust. § 86 IZ. Závěr, zda insolvenční navrhoval doložil, že má proti dlužníku splatnou pohledávku a tento je v úpadku, lze proto učinit až při posuzování důvodnosti insolvenčního návrhu, který je řádný, tj. nejsou dány důvody pro jeho odmítnutí ve smyslu ust. § 128 odst. 1 IZ pro jeho vady bránící pokračování v řízení (k tomu viz shora citované rozhodnutí č. R 44/2012).

Věřitel v odvolání dále namítal, že soud nerozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu v zákonem stanovené lhůtě 7 dnů dle ust. § 128 odst. 1 IZ. K tomu odvolací soud uzavírá, že lhůta stanovená insolvenčnímu soudu k odmítnutí insolvenčního návrhu v tomto zákonném ustanovení je lhůtou toliko pořádkovou (byť její nedodržení může založit i odpovědnost státu za škodu způsobenou případným prodlením s odmítnutím návrhu). K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NS ČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 26/2011. Z tohoto důvodu skutečnost, že soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh až po uplynutí této lhůty, nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí.

V přezkoumávané věci věřitelé b) Jitka Navrátilová a c) Karel Adamčík podali insolvenční návrh až dne 2.6.2012, tj. po uplynutí odvolací lhůty účastníkům řízení, kteří byli oprávněni podat odvolání (navrhující věřitel a dlužník), sice svými podanými insolvenčními návrhy přistoupili do insolvenčního řízení, avšak pro ně platí stav řízení v době jejich přistoupení (§ 107 odst. 2 o.s.ř.), tedy svými insolvenčními návrhy již nemohou zvrátit stav řízení nastalý v důsledku rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné, včetně správného výroku o nákladech řízení, potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. (§ 7 odst. 1 IZ) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Věřitel nebyl se svým odvolání procesně úspěšný, a proto by měl hradit dlužníku náklady odvolacího řízení, avšak tomuto dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícím věřitelům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. dubna 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu