1 VSOL 709/2012-A-21
KSBR 27 INS 11313/2012 1 VSOL 709/2012-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenčním řízení dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Souběžná 120/1, zastoupeného advokátem JUDr. Romanem Heydukem, se sídlem Brno, Jaselská 206/27, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 27 INS 11313/2012-A-7 ze dne 16.5.2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 27 INS 11313/2012-A-7 ze dne 16.5.2012 s e mění tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil na záloze na náklady insolvenčního řízení na označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně částku 50.000 Kč.

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužník se domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení s tím, že má třináct nezajištěných věřitelů, peněžité závazky ve výši 1.426.310 Kč. Jeho průměrný čistý měsíční příjem z pracovního poměru činí 8.010 Kč a má dvě vyživovací povinnosti v celkovém rozsahu 3.200 Kč měsíčně. Dlužník dále doložil uzavřenou darovací smlouvu na částku 8.000 Kč měsíčně s tím, že předpokládá, že by tímto způsobem splnil během pětiletého oddlužovacího období své závazky ve výši 62 %. Pokud jde o majetkovou situaci, vlastní obvyklé vybavení domácnosti a osobní automobil značky Peugeot 206. Navrhl oddlužení splátkovým kalendářem. Insolvenční soud s poukazem na ustanovení § 395 odst. 1, písm. b), § 396 odst. 1 a § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona uzavřel, že správně by při současném příjmu dlužníka došlo k uspokojení nezajištěných věřitelů pouze do výše 21,73 % jejich pohledávek, a to i pokud by byl zohledněn dar ve výši 8.000 Kč měsíčně. Při splátkách je totiž nutno zohlednit i výživné na dvě děti částkou 3.200 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že je zřejmé, že insolvenční návrh bude muset být zamítnut a úpadek dlužníka bude muset být řešen konkursem, bude nutné s ohledem na nemajetnost dlužníka zaplacení zálohy k překlenutí nedostatku běžných prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, které zajistí právě složení zálohy na náklady řízení, by nemohl správce svou funkci řádně vykonávat a nelze spravedlivě požadovat po správci, aby tyto výdaje nesl ze svého a následně pak aby zatěžovaly rozpočtové prostředky Krajského soudu v Brně. K výši zálohy insolvenční soud poukázal na minimální odměnu insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Toto rozhodnutí napadl dlužník odvoláním. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo v celém rozsahu zrušeno, a poukázal na to, že v mezidobí doplnil svůj insolvenční návrh tak, že mu bylo přislíbeno od srpna 2012 jeho zaměstnavatelem zvýšení čisté mzdy na částku 12.000 Kč měsíčně s tím, že novou pracovní smlouvu soudu doloží. S tímto příjmem by tedy zaplatil za pět let svým věřitelům 32,9 % svých závazků při zohlednění darovací smlouvy. Poukázal na to, že i do budoucna nevylučuje navýšení měsíční částky pro oddlužení, když jeho zletilá dcera by měla již ukončit studium, a bude tedy schopna se živit sama. Uložení povinnosti zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč by však pro něho bylo likvidační a nereálné, dlužník je schopen jednorázově zaplatit zálohu pouze ve výši maximálně 3.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o závazky dlužníka, výši jeho čistého měsíčního příjmu, počet vyživovaných osob i uzavřenou darovací smlouvu na částku 8.000 Kč měsíčně. Dlužník dále uvedl, že jeho závazky jsou déle než 30 dnů po splatnosti a není schopen je plnit, neboť zastavil platby a neplatí závazky po dobu delší než 3 měsíce. Osm jeho závazků je vymáháno věřiteli v exekučním řízení. Z obsahu spisu tedy vyplývá, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. a/ a b/ IZ). Přestože advokát dlužníka v podání založeném na č.l. A-12 spisu doručeném insolvenčnímu soudu 22.8.2012 sděloval, že předkládá dodatek pracovní smlouvy dlužníka, dle něhož s platností od 1.8.2012 činí hrubá mzda dlužníka 14.500 Kč měsíčně, avizovaný dodatek k pracovní smlouvě k tomuto podání přiložen nebyl. Na výzvu odvolacího soudu předložil dlužník dodatek k pracovní smlouvě uzavřené se zaměstnavatelem PICCOLO MONDO s.r.o., ze které vyplývá, že od 1.8.2012 činí jeho hrubá měsíční mzda 14.500 Kč. Dále doložil výplatní pásku za měsíc září 2012, ze které vyplývá, že jeho měsíční hrubá mzda činí 14.500 Kč a čistá mzda 12.049 Kč.

Odvolací soud proto na základě těchto nových zjištění učiněných v průběhu odvolacího řízení, když nejsou splněny podmínky pro potvrzení (§ 219 o.s.ř.) ani pro zrušení (§ 219a o.s.ř. ), změnil napadené rozhodnutí, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

V průběhu dalšího řízení se bude insolvenční soud opětovně s ohledem na nově doložený příjem dlužníka zabývat tím, jakým způsobem dle insolvenčního zákona bude možno řešit úpadek dlužníka (když s ohledem na výši doloženého příjmu a daru je zřejmé, že bude schopen dostát svým závazkům v rozsahu předpokládaném insolvenčním zákonem pro oddlužení formou splátkového kalendáře). Teprve po tomto vyhodnocení bude moci opětovně insolvenční soud uzavřít, zda bude nutno uložit dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení, a případně v jaké výši. Dle ustálené judikatury totiž uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem (případně i oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty) a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, případně při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 2. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu