1 VSOL 709/2011-A-9
KSOS 39 INS 17903/2011 1 VSOL 709/2011-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Miluše anonymizovano , anonymizovano , bytem Třinec-Dolní Lištná, Sosnová 382, PSČ 739 61, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 39 INS 17903/2011-A-4 ze dne 14.10.2011

takto:

Usnesení soudu prvního stupně č.j. KSOS 39 INS 17903/2011-A-4 ze dne 14.10.2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Z návrhu vyplývá, že dlužnice má více věřitelů s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Závazky dlužnice činí 95.767,-Kč, z příjmu dlužnice ve výši 7.600,-Kč (s přihlédnutím k 2 vyživovaným osobám) nelze srážet pro věřitele žádnou částku, neboť tento příjem dlužnice nepřesahuje ani základní nezabavitelnou částku ve výši 7.990,-Kč. Z příjmu dlužnice by tak nebylo možné uhradit ani odměnu insolvenčního správce a jeho hotové výdaje, které se hradí přednostně, a veškeré splátky věřitelům včetně odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů by musely být plněny z daru od třetí osoby (z daru ve výši 3.000,-Kč měsíčně) dle darovací smlouvy doložené dlužnicí k návrhu. Oddlužení dlužnice pouze z tohoto daru není možné, neboť pro oddlužení by měl dlužník použít převážně své vlastní příjmy, tedy příjmy získané vlastní činností nebo alespoň mu příslušejících dávek sociálního zabezpečení. Povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře proto není možné. Vzhledem k majetku dlužnice nepřichází v úvahu ani povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a proto by insolvenční soud musel rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Pokud bude dlužnice na insolvenčním návrhu trvat, bude nezbytné zaplacení zálohy, která umožní zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužnice, respektive v případě neexistence dostatečného majetku dlužnice, zaplacení minimální odměny insolvenčního správce, která v konkursu činí 45.000,-Kč, a dále jeho hotových výdajů. Soud proto postupoval podle ust. § 108 IZ.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že názor insolvenčního soudu a jeho extenzivní výklad jsou v jejím případě v rozporu se smyslem a účelem institutu oddlužení i insolvenčního zákona. Namítla, že takto pojaté omezení institutu oddlužení je diskriminační, a tím dochází k porušení jedné ze základních zásad, na nichž je insolvenční řízení postaveno. Poukázala na to, že insolvenční zákon výslovně počítá s možností, že vedle dlužníka může být oddlužení plněno i další osobou, a to spoludlužníkem, popřípadě ručitelem, tedy s možností, že oddlužení bude v podstatné nebo i v plné míře plněno jinou osobou než dlužníkem. Zdůraznila, že okolnosti jejího případu jsou odlišné od okolností posuzovaných v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 3 VSOL 11/2011 (na které poukazoval soud prvního stupně), protože poměr jejích příjmů a příjmů poskytovaných jinou osobou je odlišný od příjmů dlužníka v posuzované věci, ve které navíc dlužník nevyvíjel dostatečnou aktivitu k zabezpečení takových příjmů, aby plnění, jež by v oddlužení obdrželi věřitelé, pocházelo z podstatné části z jeho příjmů. Namítla, že se nemůže momentálně podílet na zvýšení svých příjmů, protože se musí celodenně starat o své dítě. Poukázala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 3 VSOL 285/2011-A-9 ze dne 27.5.2011 jako obdobný případ, kdy podmínky oddlužení by za dlužníka plnila zcela třetí osoba, přičemž namítla, že sama se bude podílet na oddlužení ve výši přibližně 9,86 %. Uvedla dále, že v brzké době lze očekávat navýšení jejích závazků vůči věřitelům z titulu zvýšení nákladů na jejich vymáhání, přičemž se již nyní nachází v úpadku, a že někteří z jejích věřitelů tak nedostanou tolik, kolik by mohli dostat v oddlužení. Podle jejího názoru smyslem oddlužení je též zajistit řešení úpadku dlužníka, kdy věřitelé v daném časovém horizontu uspokojí pohledávky za dlužníkem v nezanedbatelné části. Navrhuje proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a že obsahuje způsobilé odvolací důvody, které lze podřadit pod ust. § 205 odst. 2 písm. e) a písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 4.10.2011. V návrhu uvedla, že má peněžité závazky 30 dnů po splatnosti a je v platební neschopnosti, neboť zastavila splátky podstatné části svých peněžitých závazků tak, že od května 2011 na své závazky nehradí ničeho. Souhrn jejích nezajištěných závazků činí 95.767,-Kč. V připojeném seznamu závazků uvedla pět závazků (vůči pěti věřitelům), včetně jejich právního důvodu, výše a splatnosti. Dále v návrhu uvedla, že její příjem tvoří rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč měsíčně a současně je obdarovanou z darovací smlouvy, kterou se třetí osoba zavázala k poskytování pravidelného plnění ve výši 3.000,-Kč měsíčně po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení, její celkový příjem tak bude činit 10.600,-Kč měsíčně. V připojeném seznamu majetku dlužnice označila movité věci (představující běžné vybavení domácnosti) v dlužnicí odhadované ceně celkem ve výši 24.000,-Kč. K návrhu dlužnice dále doložila doklady, ze kterých vyplývá, že je jí vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč měsíčně, a darovací smlouvu uzavřenou s Marcelou Malyšovou, anonymizovano , jako dárkyní, ve které se dárkyně zavazuje poskytovat dlužnici pravidelné měsíční plnění ve výši 3.000,-Kč po dobu 60 měsíců nebo po dobu trvání oddlužení, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva) a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotové peníze nebo peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (jako v praxi převažující formy oddlužení, kterou i dlužnice navrhuje), nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty. Pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy je proto nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádný hodnotný majetek, je v dané věci zjevně vyloučeno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužnice ze svého vlastního příjmu nemohla použít žádnou částku. Její příjem činí toliko rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč měsíčně. Nepostižitelná částka dle předpisů upravujících srážky ze mzdy (zejména občanský soudní řád a nařízení vlády č. 595/2006 Sb. o nezabavitelných částkách) činí v případě dlužnice 8.762,-Kč (5.841,33 Kč na dlužnici a 2.920,66 Kč na vyživované osoby-manžela a jedno dítě), tedy více než její vlastní příjem. Jakékoliv plnění věřitelům by tedy dlužnice mohla poskytovat jen z příjmu z darovací smlouvy, a proto není správné tvrzení dlužnice v jejím odvolání, že by se na oddlužení alespoň zčásti podílela vlastními příjmy. S použitím daru by sice dlužnice byla schopna zaplatit za 5 let trvání oddlužení celkem 180.000-Kč, tedy po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce (tj. za 5 let ve výši 4.000,-Kč nebo ve výši 64.800,-Kč v případě, že by insolvenční správce byl plátcem DPH) by byla schopna uhradit veškeré závazky uvedené v insolvenčním návrhu, avšak přesto je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a to právě důvodu, že za dlužnici by oddlužení zcela plnila třetí osoba.

Lze přisvědčit dlužnici, že obecně je přípustné, aby se na plnění oddlužení vedle dlužníka podílely i jiné osoby, což vyplývá zejména z ust. § 392 odst. 3 věty prvé IZ, dle kterého návrh na povolení oddlužení musí spolupodepsat osoby ochotné se zavázat při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé. Hlavní aktivitu v oddlužení musí ovšem vyvíjet sám dlužník. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. a) IZ). Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka (též srov. vymezení rozsahu majetkové podstaty v ust. § 206 IZ). Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a) IZ). Příjem na základě darovací smlouvy by tedy měl toliko doplňovat plnění oddlužení z vlastního příjmu dlužnice. V daném případě by věřitelé byli uspokojováni výhradně z plnění dárkyně, tedy jinak než postupem předjímaným v insolvenčním zákoně. Lze proto uzavřít, že návrhem na povolení oddlužení je dlužnicí sledován nepoctivý záměr ve smyslu ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ.

Na základě shora uvedeného lze proto očekávat, že návrh na povolení oddlužení bude dlužnice zamítnut (§ 395 odst.1 písm. a) IZ) a úpadek dlužnice bude

řešen konkursem (§ 396 odst. 1 IZ). Jediný majetek dlužnice představují movité věci menší hodnoty, jejichž zpeněžením by zřejmě nebyl dosažen výtěžek, který by postačoval k úhradě nákladů konkursu, proto by podle ust. § 38 odst. 2 IZ nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) musel hradit stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, když dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 IZ.

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem (podle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) nejméně 45.000,-Kč a je nutné počítat i s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Lze proto uzavřít, že částka ve výši 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 12. března 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu