1 VSOL 707/2015-A-18
KSBR 45 INS 13953/2015 1 VSOL 707/2015-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Cyrila anonymizovano , anonymizovano , bytem Mutěnice, Slovácká 7, PSČ 696 11, IČ: 13680072, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2015, č.j. KSBR 45 INS 13953/2015-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužníkovi, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, jehož se dlužník sám domáhá, a jelikož dlužník nedisponuje pohotovými penězi na bankovním účtu ani v hotovosti, je třeba prostřednictvím zálohy zajistit finanční prostředky ke krytí nákladů řízení do doby, než bude zpeněžena majetková podstata. Výši zálohy soud prvního stupně odůvodnil minimální výši odměny insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem, jež činí 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že nemá prostředky k úhradě zálohy ve výši 50.000 Kč a že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od zálohy z důvodu úpadku ve formě předlužení i ve formě platební neschopnosti, což prokázal seznamem svého majetku, seznamem svých závazků, listinami dokládajícími úpadek a seznamem zaměstnanců. Dále uvedl, že hodnota jeho obchodního podílu ve společnosti Restaurace Mutěnka s.r.o. je rovna nule. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se mu ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení v nižší výši, případně aby rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 28.5.2015 insolvenčním návrhem dlužníka, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkursem. Dlužník uvedl, že v současné době nemá zaměstnance, má závazky v celkové výši 14.486.606,04 Kč a je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Je fyzickou osobou se živnostenským oprávněním, podnikatelskou činnost však aktuálně nevykonává a má příjem pouze ze závislé činnosti. V návrhu označil 20 závazků vůči 20 věřitelům, splatnost nejméně 2 závazků nastala do roku 2014. K návrhu připojil seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl, že nevlastní movité věci, nemovitosti, nemá peníze v hotovosti ani na bankovních účtech, ani jiné penězi ocenitelné hodnoty, je vlastníkem obchodního podílu ve výši 50 % ve společnosti Restaurace Mutěnka s.r.o., IČ: 25555936, který představuje vklad ve výši 50.000 Kč do základního kapitálu společnosti ve výši 100.000 Kč, má nárok na mzdu ve výši 8.500 Kč hrubého a nárok na náhradu škody vůči Radku Kratochvílovi ve výši 42.000 Kč dle rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5.2.2013, č.j. 3T 109/2012-103, který je však obtížně exekučně vymahatelný z důvodu nemajetnosti dlužníka. Dále předložil seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl 20 závazků vůči 20 věřitelům. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet, navíc je předlužen.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podá insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy úpadek dlužníka bude řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu vznikají náklady řízení ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Jedná se zejména o náklady spojené se zjištěním a oceněním majetku dlužníka, náklady na poštovné, správní poplatky, cestovní výdaje insolvenčního správce, náklady spojené se zpeněžením dlužníkova majetku apod.

Je sice skutečností, že dlužník vlastní obchodní podíl ve společnosti Restaurace Mutěnka s.r.o., sám však v odvolání uvedl, že tento majetek má nulovou hodnotu a má pohledávku z titulu nároku na náhradu škody vůči Radku Kratochvílovi ve výši 42.000 Kč, která je však dle tvrzení dlužníka obtížně vymahatelná. V této fázi řízení nelze předjímat, zda a za jakou částku se podaří tento majetek zpeněžit a zda výtěžek ze zpeněžení bude postačovat také k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Příjem dlužníka ze mzdy ve výši 8.500 Kč hrubého měsíčně je příliš nízký a pro účely úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení s ním tudíž nelze počítat.

V případě, že by pak výtěžek ze zpeněžení nebylo možno použít také pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

S ohledem na shora uvedené je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce, přičemž složená záloha správci umožní hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

V ustanovení § 108 odst. 1 větě první IZ zákon stanoví, že zálohu na náklady insolvenčního řízení je třeba uložit navrhovateli za výše uvedených podmínek i tehdy, nemá-li žádný majetek, a proto současnou nepříznivou majetkovou situaci dlužníka při ukládání zálohy zohlednit nelze a dlužníka ani nelze od placení zálohy osvobodit, neboť se nejedná o soudní poplatek.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených odvolací soud považuje zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč za přiměřenou, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 10.prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu