1 VSOL 705/2015-A-11
KSOL 16 INS 6190/2015 1 VSOL 705/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , dříve podnikající pod identifikačním číslem osoby: 715 86 717, bytem Olomouc, Lošov, Hliník 53/3, PSČ 779 00, vedené u Krajského soudu Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 6190/2015, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice ze dne 11. května 2015 proti usnesení Krajského soudu Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 17. dubna 2015, č.j. KSOL 16 INS 6190/2015-A-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 17. dubna 2015, č.j. KSOL 16 INS 6190/2015-A-4, se m ě n í takto:

Insolvenční návrh dlužnice se n e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci s poukazem na ust. § 3 odst. 1, odst. 2, § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s odkazem na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Vrchního soudu v Olomouci, odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V důvodech uvedl, že tento návrh, který dlužnice spojila s návrhem na povolení oddlužení, byl soudu doručen 10.3.2015. Dlužnice v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek uvedla, že v současné době má 10 peněžitých závazků, ve všech případech se věřitelé domáhají uhrazení dluhu soudní cestou, dále uvedla, že dotčené závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti, přičemž z důvodu nedostatku finančních prostředků není schopna tyto závazky hradit, a proto je v úpadku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že z takto podaného insolvenčního návrhu dlužnice je osvědčena pouze mnohost věřitelů, nikoliv již skutečnost, že jde o závazky splatné po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť data splatnosti, případně data uskutečnění poslední platby, dlužnice v návrhu neuvádí a úsudek o splatnosti nelze učinit ani ze seznamu závazků. Proto nelze z podaného insolvenčního návrhu dovodit ani žádnou z domněnek o platební neschopnosti dlužnice ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ a tedy úpadek dlužnice, přičemž dlužnice tak porušila ustanovení § 103 odst. 2 IZ. Proto soud její insolvenční návrh dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Uvedla, že s rozhodnutím soudu prvního stupně nesouhlasí, neboť jednak ust. § 103 odst. 2 IZ, na něž se soud odvolává, výslovně nezakládá povinnost dlužníka v návrhu uvádět údaj o splatnosti jednotlivých závazků a tato povinnost nevyplývá ani z ustanovení § 104 IZ, který podrobně stanoví náležitosti příloh, zejména seznamu závazků, kde se nic o údajích osvědčujících splatnost závazků neuvádí. Je proto přesvědčena, že požadavkům kladeným na obsah insolvenčního návrhu vyhověla, pokud výslovně uvedla, že má 10 peněžitých závazků s tím, že se ve všech případech věřitelé domáhají uhrazení soudní cestou, že tyto závazky jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že nemá dostatek finančních prostředků k jejich úhradě. Skutečnost, že její závazky jsou po splatnosti, konečně vyplývá přímo z jejího návrhu, v němž v bodu 19 a 20 výslovně uvádí, že jde o závazky vykonatelné, s uvedením rozhodnutí, která jejich vykonatelnost zakládají, včetně dat jejich vydání. Z toho vyplývá, že se jedná o závazky vykonatelné a tedy splatné. Navrhla zrušení napadeného usnesení.

Podle ust. § 7 IZ v platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat odvolací jednání (§ 94 odst. 1 písm c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ platí, že dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Podle odstavce tohoto ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (pozn. jedná se o tzv. vyvratitelné právní domněnky).

V daném případě se ze spisu soudu prvního stupně podává, že dlužnice se insolvenčním návrhem (doručeným 20.5.2015), který spojila s návrhem na povolení oddlužení, domáhá zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením formou zpeněžením majetkové podstaty. K podání insolvenčního návrhu dlužnice využila formulář, který je předepsaný k podání návrhu na povolení oddlužení a v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jejich úpadek (v bodu 07 + bod 19 a 20 formuláře) uvedla, že má 10 peněžitých závazků a že ve všech případech se věřitelé domáhají úhrady dluhu soudní cestou, že její závazky jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a na jejich úhradu nemá finanční prostředky, proto není schopna své závazky hradit a je v úpadku (bod 07). V bodu 19. a 20. formuláře dlužnice řádně označila své věřitele (v počtu 9), výši jednotlivých závazků (v počtu 11), jejich právní důvod a u všech uvedla, že jde o závazky vykonatelné. Kromě toho u každého věřitele a jeho závazku označila nejen soud, úřad či rozhodce, který ten který exekuční titul vydal, ale i datum jednotlivých rozhodnutí, včetně čísla jednacího, pod kterými byla tato rozhodnutí vydána. Například u věřitele GE Money Multiservis, a.s. uvedla vykonatelný nezajištěný závazek z titulu půjčky ve výši 377.275 Kč, s tím, že je vykonatelný na základě platebního rozkazu ze dne 13.12.2010, který vydal Okresní soud v Olomouci pod č.j. 17 EC 399/2010-32, u věřitele České spořitelny, a.s. uvedla, že se jedná o závazek ve výši 401.064, s tím, že je vykonatelný na základě Elektronického platebního rozkazu ze dne 29.10.2013, který vydal Okresní soud v Olomouci pod č.j. EPR 304012/2013-7; atd. Takto postupovala dlužnice ve všech případech (kromě nepřesnosti u věřitele č. 1 v bodu 19. formuláře). Lze proto učinit závěr, že závazky dlužnice jsou nejenže vykonatelné, nýbrž i postupně, a to nejméně od roku 2010 do počátku roku 2015 i splatné. V neposlední řadě dlužnice v návrhu uvedla, že je bez pracovního poměru, má zdravotní potíže, označila svůj majetek (nemovitý) a své současné příjmy, které jsou tvořeny sociálními dávkami.

Odvolací soud na základě uvedených zjištění, oproti soudu prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný, neboť v něm dlužnice uvedla dostatek rozhodujících skutečností, z nichž je možno dovodit (pokud se ukáží být pravdivými), že v době jeho podání byla dlužnice v úpadku, neboť má více věřitelů a vůči nim vykonatelné závazky, které se staly postupně splatnými nejméně od roku 2010-leden 2015 a že s ohledem na celkovou výši těchto závazků (cca 2.329.723 Kč) a finanční situaci dlužnice, dlužnice není schopna své závazky hradit, neboť řadu z nich nehradí déle jak tři měsíce po lhůtě jejich splatnosti.

Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby především posoudil, zda dlužnicí předložené povinné seznamy splňují všechny náležitosti a v kladném případě se bude insolvenčním návrhem dlužnice a jejím návrhem na povolení oddlužení zabývat věcně.

Jen pro úplnost odvolací soud na adresu dlužnice dodává, že dlužnice se mýlí v tom, že v seznamu svých závazků nebyla povinna uvádět splatnost jednotlivých závazků, neboť tuto povinnost dlužníkům ust. § 104 odst. 3 IZ (s účinností od 1.1.2014) výslovně ukládá.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu