1 VSOL 7/2014-A-12
KSBR 38 INS 18379/2013 1 VSOL 7/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Těšice 47, PSČ 798 26, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.11.2013, č.j. KSBR 38 INS 18379/2013-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že by musel dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítnout návrh dlužnice na povolení oddlužení, neboť dlužnice přes výzvu soudu nepřipojila k návrhu na povolení oddlužení znalecký posudek na ocenění nemovitostí v jejím vlastnictví a současně by musel rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (§ 396 IZ). Proto dlužnici uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž výši odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem dle § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., která činí 45.000 Kč s tím, že insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů dle § 7 téže vyhlášky.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že v usnesení soudu prvního stupně ze dne 5.11.2013, č.j. KSBR 38 INS 18379/2013-A-5, bylo uvedeno, že nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje. Z toho dovozovala, že znalecký posudek na ocenění nemovitostí nemusí předkládat, neboť nemovitosti nejsou předmětem zajištění. Došlo tedy k nedorozumění, neboť pokud by si soud vyžádal ocenění nemovitostí, řádně by je dodala. Uvedla, že návrh na povolení oddlužení podávala v dobré víře, že se tím vyřeší její tíživá finanční situace a žádala o povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře s tím, že by nechtěla přijít o rodinný dům, neboť k němu má citové vazby, vychovala v něm tři děti a chtěla by tuto nemovitost předat synovi. V odvolání popsala svoji aktuální příjmovou situaci s tím, že je schopna uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu 31 % dlužné částky. K odvolání připojila darovací smlouvu ze dne 4.12.2013, uzavřenou mezi dlužnicí jako obdarovanou a Lubomírem Motalíkem jako dárcem a doklady o výši příjmu dárce.

Podle přechodného ustanovení v čl. II zákona č. 294/2013 Sb. zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 1.7.2013 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhá rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice uvedla, že má 8 nezajištěných peněžitých závazků ve výši 446.738 Kč, které jsou 30 dnů po splatnosti, a jejichž platby zastavila z důvodů zhoršující se finanční situace. Prohlásila, že není podnikatelkou, má 1 vyživovací povinnost k nezletilému synovi, je do 31.8.2013 zaměstnaná a po skončení zaměstnaneckého poměru má domluveno nové pracovní místo s předpokládaným výdělkem cca 13.000 Kč. V bodu 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) uvedla obvyklé vybavení domácnosti, automobil a rodinný dům se zahradou. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedla 7 závazků vůči 7 věřitelům a v bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedla další 1 závazek. K návrhu připojila seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla majetek shodně s insolvenčním návrhem a dále uvedla, že má vedeny účty u Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., a České spořitelny, a.s., a seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla závazky shodně s insolvenčním návrhem, splatnost nejméně tří závazků nastala do července 2013 a od června 2013 není žádný závazek plněn. Soud prvního stupně vyzval dlužnici usnesením ze dne 5.11.2013, č.j. KSBR 38 INS 18379/2013-A-5, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení doplnila přílohy k insolvenčnímu návrhu a doplnila nebo opravila svůj návrh na povolení oddlužení tak, že seznam svého majetku doplní u pohledávky Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., o její výši a vyjádří se k její dobytnosti a u pohledávky vůči České spořitelně, a.s., o její výši a vyjádří se k její dobytnosti. Dále byla vyzvána k předložení aktuální pracovní smlouvy a výplatních pásek za poslední tři měsíce a k předložení znaleckého posudku o ceně nemovitostí uvedených v bodě 16 návrhu a dalších nemovitostí zapsaných na příslušném listu vlastnictví. Na tuto výzvu reagovala dlužnice podáním doručeným soudu prvního stupně dne 15.11.2013, v rámci něhož doplnila seznam majetku tak, že nově uvedla, že má založeno životní pojištění a penzijní připojištění, zůstatek žádného účtu neuvedla, dále předložila doklady o svých příjmech za dobu od června do října 2013 včetně a dohodu o provedení práce ze dne 1.11.2013. Znalecký posudek ohledně ceny nemovitostí k podání nepřipojila. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude odmítnut a její úpadek bude řešen konkurzem.

Odvolací soud uzavírá, že předběžný závěr soudu prvního stupně o tom, že jsou splněny podmínky pro odmítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ z důvodu, že dlužnice přes výzvu soudu nepředložila znalecký posudek oceňující nemovitosti v jejím vlastnictví, ve světle nové právní úpravy účinné od 1.1.2014 neobstojí. Dle ustanovení § 392 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, již znalecký posudek oceňující nemovitosti ve vlastnictví dlužníka není povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení, a proto jeho nedoložení nemůže vést k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 393 odst. 3 IZ). Závěr soudu prvního stupně o tom, že úpadek dlužnice bude třeba řešit konkursem (§ 396 IZ), je tudíž předčasný a uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení založené na tomto závěru je nesprávné.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení se bude soud prvního stupně zabývat jednak náležitostmi povinných příloh insolvenčního návrhu a následně tím, zda dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Dospěje-li k závěru, že může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku dlužnice, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, důvod k ukládání zálohy na náklady insolvenčního řízení není dán (§ 108 odst. 1 IZ).

P o u č e n í :. Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 30. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu