1 VSOL 698/2016-A-13
KSBR 38 INS 8669/2016 1 VSOL 698/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Obřanská 145, 768 72 Chvalčov, adresa pro doručování: Šafaříkova 184/9, 767 01 Kroměříž, IČ 74148354, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.4.2016, č. j. KSBR 38 INS 8669/2016-A-7,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.4.2016, č.j. KSBR 38 INS 8669/2016-A-7, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen též IZ ), uložil dlužníkovi, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník má závazky pocházející z podnikatelské činnosti, souhlasy těchto věřitelů s oddlužením však dlužník netvrdil, pouze uvedl, že souhlasy těchto věřitelů předpokládá a dlužník tudíž není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení (§ 389 odst. 1, odst. 2 IZ). Za této situace bude návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ) a současně soud rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkurzem (§ 396 odst. 1 IZ). S ohledem na strukturu majetku dlužníka je třeba pro případ prohlášení konkurzu zajistit finanční prostředky nutné k činnosti insolvenčního správce, a proto soud prvního stupně dlužníkovi uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Její výši odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkurzem. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž uvedl, že všechny věřitele ústně vyzval ke sdělení souhlasu s oddlužením. Věřitel Česká správa sociálního zabezpečení se vyjádřil tak, že proti oddlužení nemá námitek; ostatní věřitelé se nevyjádřili, z čehož lze usoudit, že věřitelé proti jeho oddlužení nemají námitky. Dlužník argumentoval tím, že mu dluhy z podnikání nebrání v povolení oddlužení, neboť soud by měl při povolení oddlužení vzít v úvahu znění ust. § 397 IZ a v pochybnostech o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, oddlužení povolit a ponechat definitivní závěr o této otázce na schůzi věřitelů. Žádal, aby odvolací soud posečkal, než se jeho věřitelé kvalifikovaně k oddlužení vyjádří a pro případ, že se nevyjádří, aby odvolací soud vyšel ze závěru, že věřitelé proti oddlužení nemají námitek. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, a aby bylo rozhodnuto o jeho úpadku a povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení bylo zahájeno dne 14.4.2016 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník v návrhu specifikoval své věřitele, uvedl, že má 13 nezajištěných závazků v celkové výši 597 683 Kč vůči 12 věřitelům, přičemž tři závazky vůči věřitelům Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Okresní správa sociálního zabezpečení Kroměříž a Finanční úřad v Bystřici pod Hostýnem pochází z jeho podnikání. Tyto věřitele vyzval k vyjádření souhlasu s řešením jeho úpadku oddlužením, žádný z těchto věřitelů zatím nic nenamítal a není mu známo, že by některý z věřitelů s oddlužením nesouhlasil, a proto předpokládá, že věřitelé s oddlužením souhlasí. Splatnost nejméně dvou závazků nastala do roku 2015. V seznamu majetku dlužník uvedl, že vlastní věci představující běžné vybavení domácnosti v odhadované hodnotě 20 000 Kč a má pohledávky za třetími osobami ve výších 960.000 Kč a 12.000 Kč, k jejichž dobytnosti se nevyjádřil. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Podáním doručeným soudu dne 4.5.2016 sdělil věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení Kroměříž, že ponechává na zvážení soudu, zda bude úpadek dlužníka řešen oddlužením a za splnění stanovených podmínek nebude proti průběhu řízení aktivně vystupovat.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Podle ustanovení § 397 odst. 1, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 403 odst. 1 a 2 IZ, má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2, věty první IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční navrhovatel je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečnosti, tedy i to, že dlužník má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání, tedy v rámci vylíčení rozhodujících skutečností tvrdit, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele (§ 389 odst. 2 písm. a/,b/,c/). Jinak řečeno, má-li dlužník závazky z podnikání, je současně povinen tvrdit, že zde nejsou skutečnosti odůvodňující odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. Ze shora citovaného ustanovení § 389 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) IZ vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je rozhodující souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde. Pokud by dlužník v návrhu tvrdil, že má souhlas věřitelů, vůči nimž má dluhy z podnikání, s řešením jeho úpadku oddlužením, a tudíž je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, byl by to důvod k postupu podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, tedy k povolení oddlužení a k prozkoumání této otázky až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí (§ 403 odst. 2 IZ) s tím, že insolvenční správce by před rozhodnutím schůze upozornil na to, že má za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, čímž vyjadřuje pochybnost předpokládanou v ustanovení § 397 odst.1, věta druhá IZ, která vedla k povolení oddlužení. Též věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, tedy že vůči nim má dlužník dluhy z podnikání a oni s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí.

Ze shora citovaného ustanovení § 403 IZ plyne, že schůze věřitelů se svolává k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí až ve fázi po povolení oddlužení, přičemž z ustanovení § 397 odst. 1 IZ plyne, že soud povolí oddlužení pouze za situace, že nedojde ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí. Není-li dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, je to sice důvodem pro odmítnutí návrhu podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, ovšem jsou-li zde pochybnosti o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, je to důvodem pro povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Naopak nejsou-li pochybnosti, oddlužení se nepovolí a na schůzi věřitelů se již způsob oddlužení neprojednává a nehlasuje se o jeho přijetí.

Jinak řečeno, postup předjímaný v ustanovení § 397 odst.1, věta druhá IZ se uplatní za situace, není-li zatím postaveno najisto, zda například dluhy z podnikání brání či nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, ovšem za předpokladu, pokud dlužník v návrhu tvrdí, že potřebné souhlasy má. Pokud dlužník uvede, že souhlas podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ nemá, nebo vyjde-li v řízení najevo výslovný nesouhlas jednoho z věřitelů, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, je mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a nikoliv pro povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst.1, věta druhá IZ a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník podmínky pro povolení oddlužení nesplňuje, neboť netvrdil rozhodné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Vyjádření dlužníka v návrhu, že žádný z věřitelů podnikatelských závazků zatím nic nenamítal a dlužníku není známo, že by některý z věřitelů s oddlužením nesouhlasil, a proto předpokládá, že věřitelé s oddlužením souhlasí , ani vyjádření dlužníka v odvolání, že ostatní věřitelé se nevyjádřili, z čehož lze usoudit, že proti oddlužení dlužníka nemají námitky , za dostatečné tvrzení souhlasu věřitele dle ust. § 389 odst. 2 písm. a) IZ považovat nelze. Ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ předpokládá výslovný souhlas věřitele podnikatelského závazku s oddlužením dlužníka a nikoliv pouze pasivitu věřitele ve formě nevyjádřeného nesouhlasu. Jinými slovy řečeno, podmínky ust. § 389 odst. 2 písm. a) IZ nesplňuje situace, kdy se věřitel podnikatelského závazku dlužníka k oddlužení dlužníka nevyjádřil, resp. kdy věřitel podnikatelského závazku dlužníka nevyjádřil k oddlužení dlužníka nesouhlas, nýbrž je třeba výslovného souhlasu věřitele. Výslovný souhlas věřitelů Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a Finanční úřad v Bystřici pod Hostýnem však dlužník netvrdil a ani vyjádření věřitele Okresní správa sociálního zabezpečení v podání doručeném soudu dne 4.5.2016 za výslovný souhlas s oddlužením dlužníka považovat nelze.

S účinností od 1.1.2014 insolvenční zákon sice připouští, aby soud povolil oddlužení i fyzické osobě, která je podnikatelem (případně již nepodniká, avšak má

(i) závazky z podnikání), musí zde však být splněny podmínky uvedené v ustanovení § 389 odst. 2 IZ, tj. s oddlužením musí souhlasit (každý) nezajištěný věřitel, o jehož pohledávku z podnikání dlužníka jde. Takového souhlasu není třeba pouze v případě, jde-li sice o věřitele, který má vůči dlužníku pohledávku z podnikání, avšak jeho pohledávka je zajištěna nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ). Ani jednu ze shora uvedených výjimek však dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení netvrdil, a proto je nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ).

Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude nutno odmítnout (§ 390 odst. 3 IZ) a jeho úpadek, pokud na svém insolvenčním návrhu setrvá, bude nutno řešit konkursem (§ 396 IZ) a že je nezbytné, aby dlužník, která nemá ve svém majetku žádnou finanční hotovost, složil pro další řízení zálohu na jeho náklady, a to v maximální požadované výši 50 000 Kč.

Záloha na náklady insolvenčního řízení je v případě řešení úpadku dlužníka konkursem potřebná především pro počáteční činnost správce. Rovněž je zárukou úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, pokud by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu. Nelze rovněž přehlédnout, že pokud správce po prohlášení konkursu zpeněžuje majetek v majetkové podstatě, činí jeho nejnižší odměna 45 000 Kč (§ 1 odst. 5 IZ) a je nepochybné, že správci vzniknou další hotové výdaje (cestovné, poplatky apod.). Dále má správce nárok na odměnu z počtu jím přezkoumaných přihlášek pohledávek, nejméně opět ve výši 45 000 Kč (§ 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění). Skutečnost, že dlužník nemá majetek k úhradě zálohy, zohlednit nelze (§ 108 odst. 1 věta první IZ).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

V Olomouci dne 27.května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu