1 VSOL 698/2015-A-21
KSBR 32 INS 10459/2015 1 VSOL 698/2015-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Targem Capital s.r.o., IČ: 28343395, se sídlem Brno-Židenice, Otakara Ševčíka 4393/77, PSČ 636 00, o insolvenčním návrhu věřitelky Šárky anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Pechova 1587/2, PSČ 615 00, k odvolání této věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.4.2015, č.j. KSBR 32 INS 10459/2015-A-6

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.4.2015, č.j. KSBR 32 INS 10459/2015-A-6 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128a odstavec 1,2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční návrh věřitelky Šárky anonymizovano . V odůvodnění uvedl, že insolvenční návrh odmítl pro zjevnou bezdůvodnost-pro šikanu, neboť insolvenční navrhovatelka svoji pohledávku vůči dlužníkovi nijak nedoložila, když nedoložila žádné listiny, které by její existenci osvědčovaly a k insolvenčnímu návrhu nepřipojila přihlášku své pohledávky. Pohledávky dalších věřitelů, které v návrhu označila považuje soud za smyšlené, neboť dlužník předložil vyjádření těchto věřitelů o neexistenci tvrzených pohledávek.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že nebyly důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128a odst. 1, 2 IZ, neboť zjevná bezdůvodnost by musela být seznatelná již ze samotného insolvenčního návrhu, zatímco co soud dovodil bezdůvodnost až na základě vyjádření dlužníka, s jehož argumentací se bez dalšího ztotožnil. Trvala na tom, že svoji pohledávku vůči dlužníkovi osvědčila a že listiny, kterými dlužník vyvrací existenci dalších v návrhu označených věřitelů, jsou nevěrohodné. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Dlužník ve vyjádření k odvolání insolvenční navrhovatelky navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, neboť pohledávky, o které insolvenční navrhovatelka opírá svůj návrh, považuje za smyšlené.

Předmětné odvolání insolvenční navrhovatelky vyhodnotil soud prvního stupně jako podání, ke kterému se podle ustanovení § 42 odst. 2 věta druhá o.s.ř. nepřihlíží , což vyjádřil v úředním záznamu ze dne 15.6.2015 na čísle dokumentu A-15, jakož i v předkládací zprávě na čísle dokumentu A-18. K tomuto názoru soudu prvního stupně se insolvenční navrhovatelka vyjádřila tak, že požádala o zrušení vyznačené doložky právní moci, a to s odůvodněním, že soudu sice doručila své odvolání elektronicky bez uznávaného elektronického podpisu dne 14.5.2015 a opakovaně ještě dne 15.5.2015, přičemž od tohoto dne jí běžela třídenní lhůta do 18.5.2015 k doplnění podání předložením jeho shodného znění nebo originálu. Dne 18.5.2015 soudu doručila písemné podání shodného znění, u něhož byla provedena konverze z podoby listinné do podoby elektronické, přičemž dokument, který provedením konverze vznikl (dále jen výstup ), má stejné právní účinky jako ověřená kopie dokumentu, jehož převedením výstup vznikl. Současně citovala ustanovení § 22 odst. 1, 2, 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a o autorizované konverzi dokumentů s tím, že má-li být podle jiného právního předpisu předložen dokument v listinné podobě správnímu orgánu, nebo soudu, a nebo jinému státnímu orgánu, zejména aby byl užit jako podklad pro vydání rozhodnutí, je tato povinnost splněna předložením jeho výstupu. Jinak řečeno odvolatelka tvrdila, že odvolání, které soudu doručila dne 15.5.2015 prostým e-mailem, doplnila podáním, u kterého byla provedena autorizovaná konverze, šlo tedy o podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu, které má stejné účinky, jakoby šlo o předložení dokumentu v listinné podobě.

Odvolací soud především přezkoumal závěr soudu prvního stupně o tom, že k odvolání insolvenční navrhovatelky se podle ustanovení § 42 odst. 2 věta druhá o.s.ř nepřihlíží, neboť nebylo ve stanovené třídenní lhůtě doplněno předložením jeho originálu, příp. písemným podáním shodného znění, a dospěl k závěru, že soud prvního stupně si níže citovaná ustanovení občanského soudního řádu a zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů nesprávně vyložil.

Odvolatelka podala původně blanketní odvolání datované dne 14.5.2015, které doručila do e-podatelny soudu v tentýž den, a to v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu a bez autorizované konverze ze své e-mailové adresy. Stejné podání (obsahem i formou) doručila odvolatelka do e-podatelny soudu ještě následující den 15.5.2015, a to opět stejným způsobem, tj. v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu a bez autorizované konverze ze své e-mailové adresy. Naopak třetí podání stejného obsahu, ovšem navíc opatřené ověřovací doložkou konverze do dokumentu obsaženého v datové zprávě a též podepsané uznávaným elektronickým podpisem, doručila do e-podatelny soudu ze své e-mail adresy dne 18.5.2015. Na výzvu soudu pak odvolání blíže odůvodnila podáním ze dne 7.6.2015, doručeným soudu osobně 8.6.2015.

Podle ustanovení § 42 o.s.ř., podání je možno učinit písemně. Písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem (odstavec 1). Písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem (odstavec 2). V případě podání v elektronické podobě podepsaného uznávaným elektronickým podpisem nebo podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu58a) se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2 (odstavec 3).

Podle ustanovení § 22 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, konverzí se rozumí a) úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo datovém souboru (dále jen dokument obsažený v datové zprávě ), ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doložky, nebo b) úplné převedení dokumentu obsaženého v datové zprávě do dokumentu v listinné podobě a ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doložky (odstavec 1). Dokument, který provedením konverze vznikl (dále jen výstup ), má stejné právní účinky jako ověřená kopie dokumentu, jehož převedením výstup vznikl /dále jen vstup / (odstavec 2). Má-li být podle jiného právního předpisu předložen dokument v listinné podobě správnímu orgánu, nebo soudu anebo jinému státnímu orgánu, zejména aby byl užit jako podklad pro vydání rozhodnutí, je tato povinnost splněna předložením jeho výstupu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 23 shora citovaného zákona, konverzi na žádost provádějí kontaktní místa veřejné správy4) a advokáti za podmínek stanovených jiným právním předpisem4a) (odstavec 1). Konverzi z moci úřední provádějí orgány veřejné moci pro výkon své působnosti § 24 (odstavec 2).

Podle ustanovení § 24 shora citovaného zákona, při konverzi do dokumentu v listinné podobě subjekt provádějící konverzi a) ověří platnost kvalifikovaného časového razítka vstupu8), je-li jím vstup opatřen, b) ověří, že kvalifikovaný certifikát8), na němž je založen uznávaný elektronický podpis8), kterým je podepsán vstup, nebo kvalifikovaný systémový certifikát8), na němž je založena uznávaná elektronická značka8), kterou je označen vstup, nebyly před okamžikem uvedeným v kvalifikovaném časovém razítku zneplatněny, c) ověří platnost uznávaného elektronického podpisu nebo platnost uznávané elektronické značky (odstavec 1). Bezodkladně poté, kdy subjekt provádějící konverzi ověří shodu výstupu se vstupem a shoduje-li se výstup se vstupem, připojí k výstupu ověřovací doložku (odstavec 2). Při konverzi do dokumentu obsaženého v datové zprávě opatří subjekt, který konverzi provedl, výstup svou uznávanou elektronickou značkou nebo uznávaným elektronickým podpisem osoby, která konverzi provedla, a zajistí, aby byl výstup opatřen kvalifikovaným časovým razítkem (odstavec 3). Technické náležitosti provádění konverze, vstupu a výstupu stanoví ministerstvo vyhláškou (odstavec 4). Konverze se neprovádí a) je-li dokument v jiné než v listinné podobě či v podobě datové zprávy, b) jde-li o dokument v listinné podobě, jehož jedinečnost nelze konverzí nahradit, zejména o občanský průkaz, cestovní doklad, zbrojní průkaz, řidičský průkaz, vojenskou knížku, služební průkaz, průkaz o povolení k pobytu cizince, rybářský lístek, lovecký lístek nebo jiný průkaz, vkladní knížku, šek, směnku nebo jiný cenný papír, los, sázenku, geometrický plán, rysy a technické kresby, c) jsou-li v dokumentu v listinné podobě změny, doplňky, vsuvky nebo škrty, které by mohly zeslabit jeho věrohodnost, d) není-li z dokumentu v listinné podobě patrné, zda se jedná o 1. prvopis, 2. vidimovaný dokument, 3. opis nebo kopii pořízenou ze spisu, nebo 4. stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí anebo výroku rozhodnutí vydaného podle jiného právního předpisu, e) je-li dokument v listinné podobě opatřen plastickým textem nebo otiskem plastického razítka, f) v případě provedení konverze na žádost, nebyl-li dokument obsažený v datové zprávě podepsán uznávaným elektronickým podpisem nebo označen uznávanou elektronickou značkou toho, kdo dokument vydal nebo vytvořil, g) jde-li o dokument obsažený v datové zprávě, který nelze konvertovat do listinné podoby, například o zvukový nebo audiovizuální záznam, h) pokud dokument nesplňuje technické náležitosti podle odstavce 4 (odstavec 5). Konverzí se nepotvrzuje správnost a pravdivost údajů obsažených ve vstupu a jejich soulad s právními předpisy (odstavec 6).

Podle ustanovení § 25 shora citovaného zákona, ověřovací doložka konverze do dokumentu obsaženého v datové zprávě je součástí výstupu a obsahuje a) název subjektu, který konverzi provedl, b) pořadové číslo, pod kterým je konverze vedena v evidenci provedených konverzí, c) údaj o ověření toho, že obsah výstupu odpovídá obsahu vstupu, d) údaj o tom, z kolika listů se skládá vstup, e) údaj o tom, zda vstup obsahuje vodoznak, reliéfní tisk nebo embossing, suchou pečeť nebo reliéfní ražbu, opticky variabilní prvek nebo jiný zajišťovací prvek, f) datum vyhotovení ověřovací doložky, g) jméno, případně jména, a příjmení osoby, která konverzi provedla (odstavec 1). Ověřovací doložka konverze do dokumentu v listinné podobě je součástí výstupu a obsahuje a) název subjektu, který konverzi provedl, b) pořadové číslo, pod kterým je konverze vedena v evidenci provedených konverzí, c) údaj o ověření toho, že obsah výstupu odpovídá obsahu vstupu, d) údaj o tom, z kolika listů se skládá výstup, e) datum vyhotovení ověřovací doložky, f) údaj o tom, zda byl vstup podepsán platným uznávaným elektronickým podpisem nebo označen platnou uznávanou elektronickou značkou, číslo kvalifikovaného certifikátu, na němž je uznávaný elektronický podpis založen, nebo číslo kvalifikovaného systémového certifikátu, na němž je uznávaná elektronická značka založena, a obchodní firmu akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který kvalifikovaný certifikát nebo kvalifikovaný systémový certifikát vydal, g) datum a čas uvedené v kvalifikovaném časovém razítku, číslo kvalifikovaného časového razítka a obchodní firmu akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který kvalifikované časové razítko vydal, byl-li vstup kvalifikovaným časovým razítkem opatřen, h) otisk úředního razítka, jméno, popřípadě jména, příjmení a podpis osoby, která konverzi provedla (odstavec 2).

Podle ustanovení § 26 shora citovaného zákona, subjekt provádějící konverzi vede evidenci provedených konverzí. Záznam v evidenci obsahuje tyto údaje: a) pořadové číslo, pod kterým je konverze vedena v evidenci provedených konverzí, b) datum provedení konverze, c) konkrétní označení vstupu a datum jeho sepsání, je-li datum ve vstupu obsaženo, d) údaj o uhrazení správního poplatku nebo odměny notáře (uvedení čísla dokladu, kterým byl uhrazen) nebo údaj o osvobození od správního poplatku s odkazem na právní předpis (odstavec 1). Údaje podle odstavce 1 jsou v evidenci provedených konverzí uchovávány po dobu 10 let od provedení konverze (odstavec 2).

Odvolací soud konstatuje, že odvolání insolvenční navrhovatelky datované dne 14.5.2015, doručené do e-podatelny soudu dne 15.5.2015, bylo učiněno v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu a nejednalo se ani o podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu, na který se v ustanovení § 42 odst.3 o.s.ř. odkazuje, tj. podle zákona č. 300/2008 Sb., ovšem odvolatelka toto podání obsahující návrh ve věci samé ve lhůtě do tří dnů řádně podle ustanovení § 42 odst. 2 věta první o.s.ř. doplnila, a to předložením dokumentu shodného znění, tzv. výstupu, který vznikl provedením autorizované konverze podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) shora citovaného zákona, a to subjektem uvedeným v ustanovení § 23 odst. 1 tohoto zákona, který postupoval podle ustanovení §§ 24, 25 a 26 tohoto zákona. Dokument, který provedením konverze vznikl (dále jen výstup ), proto má stejné právní účinky jako ověřená kopie dokumentu, jehož provedením výstup vznikl (dále jen výstup ), přičemž v ustanovení § 22 odst. 3 tohoto zákona je výslovně stanoveno, že má-li být podle jiného právního předpisu předložen dokument v listinné podobě správnímu orgánu, nebo soudu, a nebo jinému státnímu orgánu, zejména aby byl užit jako podklad pro vydání rozhodnutí, je tato povinnost splněna předložením jeho výstupu. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že předložením výstupu ve stanovené 3 denní lhůtě je splněna povinnost předložit dokument v listinné podobě. Jinak řečeno, jeho předložením byl zhojen nedostatek písemné formy původního odvolání doručeného soudu dne 14.5.2015 a duplicitně ještě dne 15.5.2015.

Odvolací soud proto přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatelka se návrhem ze dne 21.4.2015, doručeným soudu téhož dne 21.4.2015, domáhala rozhodnutí o úpadku dlužníka Targem Capital s.r.o., IČ: 28343395 a navrhovala, aby byl řešen prohlášením konkursu na jeho majetek. V odůvodnění uvedla, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku v celkové výši 107.513 Kč, a to sestávající z pohledávky ve výši 30.000 Kč splatné nejpozději dnem 30.3.2015 a pohledávky ve výši 77.513 Kč splatné nejpozději 13.3.2015. Jedná se o pohledávku z titulu odpovědnosti za vady na osobním automobilu, které se vyskytly poté, co jí dlužník tento automobil prodal kupní smlouvou z 15.11.2014. S dlužníkem bylo dohodnuto, že insolvenční navrhovatelce uhradí cenu opravy, tj. 77.513 Kč a zaplatí tzv. odškodné za dobu, kdy auto nemohla používat ve výši 30.000 Kč. Tuto povinnost dlužník nyní odmítá dobrovolně splnit. Dále v návrhu označila další dva věřitele, a to Generální finanční ředitelství Praha s pohledávkou ve výši nejméně 90.000 Kč splatnou nejpozději k 31.12.2014 a Českou správu sociálního zabezpečení s pohledávkou ve výši 32.564 Kč splatnou nejpozději dnem 31.12.2014. Dlužník ve vyjádření k návrhu, které soudu doručil dne 23.4.2015 (tj. ve lhůtě do 7 dnů od podání insolvenčního návrhu) tvrdil neexistenci dluhu vůči insolvenční navrhovatelce, jakož i dluhů vůči dalším označeným věřitelům, jakož i neexistenci platební neschopnosti a navrhl, aby soud prvního stupně insolvenční návrh jako zjevně bezdůvodný podle ustanovení § 128a IZ odmítl. K návrhu připojil potvrzení dalších v návrhu označených věřitelů, z nichž vyplývá neexistence pohledávek těchto věřitelů vůči dlužníkovi. Na toto vyjádření insolvenční navrhovatelka reagovala podáním ze dne 24.4.2015, doručeným soudu téhož dne, a dále podáním ze dne 27.4.2015, doručeným soudu téhož dne, ve kterých argumentovala ve prospěch existence svojí pohledávky vůči dlužníkovi a zpochybňovala věrohodnost předložených potvrzení o neexistenci pohledávek vůči dalším v návrhu označeným věřitelům, jakož i tvrzení dlužníka o neexistenci platební neschopnosti. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení §128a IZ, insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (odstavec 1). Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka (odstavec 2). V rozhodnutí, jímž odmítá insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby za jeho podání zaplatil pořádkovou pokutu určenou do výše 50000 Kč se zřetelem ke všem okolnostem věci (odstavec 3)

Odvolací soud obecně konstatuje, že ustanovení § 128a odst. 1 a 2 IZ postihuje situace, kdy spor o dlužníkův úpadek nemá být veden proto, že obsah insolvenčního návrhu nebo jeho příloh dovoluje uzavřít, že jde o návrh zjevně bezdůvodný. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 18.12.2013, sp.zn. 29 NSČR 116/2013, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 33/2014, formuloval a odůvodnil závěr, že tam, kde se o šikanózní povahu insolvenčního návrhu vede spor mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem (např. proto, že se dlužník k insolvenčnímu návrhu vyjádří a tvrzení o své šikaně uplatní ještě před uplynutím sedmi denní lhůty) a kde je na místě tvrzení o šikaně ve skutkové rovině osvědčit nebo prokázat, není dán důvod odmítnout insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost dle § 128a IZ. Závěr o šikanózní povaze insolvenčního návrhu se však po případném osvědčení nebo prokázání takové dlužníkovy obrany může projevit jako důvod zamítnutí insolvenčního návrhu po jeho věcném projednání.

Promítnuto na poměry projednávané věci, odvolací soud uzavírá, že k vydání rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost soud prvního stupně přistoupil nikoliv proto, že bezdůvodnost insolvenčního návrhu byla zjevná již z návrhu, případně jeho příloh, ale až poté, co se dlužník k insolvenčnímu návrhu vyjádřil a tvrzení o své šikaně uplatnil ještě před uplynutím sedmidenní lhůty. Za této situace bylo třeba, aby toto své tvrzení ve skutkové rovině osvědčil nebo prokázal, tedy nebyl dán důvod k odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost podle ustanovení § 128a IZ.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Bude třeba, aby se soud prvního stupně důvodností podaného insolvenčního návrhu, jakož i obranou dlužníka znovu zabýval, a po jednání ve věci opakovaně rozhodl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a odvolatelce se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 15.prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu