1 VSOL 692/2015-A-9
KSBR 27 INS 8230/2015 1 VSOL 692/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Soni Štefánikové, nar. 19.9.1964, identifikační číslo osoby: 723 77 194, bytem Třebíč, Pod Vodojemem 863/1, PSČ 674 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 8230/2015, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o jejím odvolání ze dne 13.5.2015, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.4.2015, č.j. KSBR 27 INS 8230/2015-A-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.4.2015, č.j. KSBR 27 INS 8230/2015-A-4, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 3 odst. 1, odst. 2, § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s poukazem na konstantní judikaturu odmítl insolvenční návrh dlužnice (doručený soudu 27.3.2015) s odůvodněním, že jde o návrh neurčitý a neprojednatelný, neboť v něm nejsou dostatečně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice či hrozící úpadek. Především nelze z návrhu dlužnice zjistit, zda má více věřitelů (to je nejméně dva), kteří vůči ní mají peněžité pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není dlužnice schopna plnit (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ). Pouze obecné tvrzení o tom, že dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, náležitostem ust. § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje a na základě takto obecných tvrzení nelze učinit závěr, zda se dlužnice skutečně nachází v úpadku a to ať již z důvodu insolvence či předlužení (které přichází v úvahu pouze u právnických či fyzických osob podnikatelů).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž pouze uvedla, že odmítnutí jejího návrhu je nedůvodné, neboť má za to, že podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení je úplné a dostačující k zahájení insolvenčního řízení a je v souladu se zákonem . K podání návrhu dospěla na základě změněných majetkových poměrů, kdy po ní bývalý manžel požaduje majetkové vyrovnání, připravená žaloba na toto vyrovnání přesahuje 20 mil. Kč. K odvolání předložila rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 16.4.2014, č.j. 7C 176/2013-23, z něhož se podává, že manželství dlužnice bylo rozvedeno (rozsudek nabyl právní moci 6.5.2014).

Podle ust. § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu (doručeném soudu 27.3.2015) uvedla jen to, že je fyzickou osobou nepodnikatel a po zodpovědném posouzení dospěla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství, již není schopna reálně uspokojovat . Dále uvedla, že stav jejího úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť její závazky převyšují její pohledávky, má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit a sdělila, že ke dni podání tohoto návrhu nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohla hradit náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud na základě těchto zjištění konstatuje, že soud prvního stupně v napadeném usnesení zcela přiléhavě vyložil, v čem spočívají vady tohoto insolvenčního návrhu a proč nelze v tomto řízení dále pokračovat. S těmito jeho závěry je nutno souhlasit. Především již proto, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu neoznačuje žádného svého věřitele, natož dva, neuvádí výši svých jednotlivých závazků, natož jejich splatnost. Přitom odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že dlužnice od roku 2013 opakovaně podala takto vadné insolvenční návrhy (předmětný je v pořadí 6.), přičemž předchozí 4 návrhy jí byly pravomocně odmítnuty pro vady (v jednom případě bylo řízení zastaveno pro překážku řízení zahájeného), a vždy bylo dlužnici, a to jak soudem prvního stupně, tak odvolacím soudem, vyloženo, v čem vady jejího návrhu spočívají. Z nynějšího návrhu dlužnice je tedy zřejmé, že předchozí zdůvodnění insolvenčního soudu, včetně jeho poučení, se zcela minuly účinkem. Proto odvolací soud na adresu dlužnice uvádí jen tolik, že na základě takto vadně podaného insolvenčího návrhu, lze sice insolvenční řízení zahájit, avšak nelze v něm pokračovat. Jelikož ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud takto vadný insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu