1 VSOL 691/2016-B-70
KSBR 28 INS 15129/2010 1 VSOL 691/2016-B-70

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Sosnová 665/2, Brno-Jundrov, PSČ 637 00, o návrhu dlužnice na úpravu splátek v rámci plnění splátkového kalendáře, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.4.2016, č.j. KSBR 28 INS 15129/2010-B-62

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Soud prvního stupně zamítl návrh dlužnice ze dne 3.3.2016 doplněný podáním ze dne 21.4.2016 na úpravu splátek v rámci plnění splátkového kalendáře, neboť za dobu od zahájení insolvenčního řízení se nezměnila výše měsíčních příjmů dlužnice a u dlužnice nedošlo k zásadní změně poměrů, která by v souladu s ustanovením § 407 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ ) změnu výše splátek odůvodňovala.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že návrh na povolení oddlužení podala dne 10.12.2010 a usnesení o úpadku vydal soud až 6.1.2012, tedy více jak po roce, kdy jí stanovil splátky 2.800 Kč. Bylo-li by isir.justi ce.cz rozhodnuto dříve, dosáhly by poskytnuté splátky nejméně o 30 % více a nedošlo by k současné situaci. Soud prvního stupně zvýšil splátky na 4.400 Kč na doporučení insolvenční správkyně a tato částka představuje násobek původně stanovené splátky při povolení oddlužení, které je v současné době pro dlužnici obtížné uspokojit. Dlužnici zbývá na životní náklady částka 2.066 Kč a pokud by měsíční splátka byla snížena na 2.800 Kč, bylo by to pro dlužnici postačující. Proto se domáhala změny napadeného rozhodnutí tak, že se povoluje snížení měsíčních splátek dlužnice na původní částku 2.800 Kč, kterou krajský soud stanovil.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že -řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení podaným dne 9.12.2010, v němž dlužnice tvrdila celkový měsíční příjem 12.932 Kč, z toho z hlavního poměru 11.002 Kč a z vedlejšího pracovního poměru 1.930 Kč a celkovou výši závazků 295.348,70 Kč. Dlužnice uvedla částku použitelnou pro insolvenční řízení ve výši 4.331 Kč, která za pět let dosáhne výše 259.850 Kč, z níž po úhradě odměny insolvenčního správce pro věřitele zbyde částka 195.060 Kč. Za této situace uhradí pohledávky věřitelů v rozsahu 66 %. -Usnesením ze dne 27.12.2010 č.d. A-4 soud vyzval dlužnici k odstranění vad příloh insolvenčního návrhu, který doplnila dne 18.1.2011. V seznamu majetku odkázala na list vlastnictví č. 1358 zapsaný u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město pro kat. území Jundrov, dle něhož je dlužnice spoluvlastnicí ideální 1/12 rodinného domu č.p. 505 na parcele č. 542, parcely č. 543/1 a č.1688/103. -Usnesením ze dne 4.4.2011 č.d. A-6 soud uložil dlužnici zaplatit zálohu ve výši 45.000 Kč na náklady insolvenčního řízení. K odvolání dlužnice soud prvního stupně zálohu zrušil usnesením ze dne 5.5.2011. -Soud vyzval dlužnici k doplnění návrhu na povolení oddlužení o ocenění nemovitostí, jichž je spoluvlastnicí znalcem. -Dne 31.5.2011 dlužnice předložila znalecký posudek Ing. Josefa Cupala, jenž stanovil cenu nemovitostí ve výši 4.634.550 Kč. -Usnesením ze dne 2.6.2011 A-12 uložil soud dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady řízení ve výši 4.000 Kč, kterou dlužnice uhradila dne 14.6.2011. -Usnesením ze dne 6.1.2012 č.d. A-16 soud zjistil úpadek dlužnice, povolil oddlužení dlužnice, insolvenční správkyní ustanovil Ing. Lucii Horskou a učinil příslušné výzvy věřitelům. -Dne 1.2.2012 č.d. B-1 insolvenční správkyně oznámila příjem dlužnice u společnosti Ager, spol. s r.o. a u České pošty v celkové výši 12.932 Kč měsíčně s tím, že dlužnice je vdaná, s manželem nesdílí společnou domácnost, nemá žádnou vyživovací povinnost. Celková výše přihlášených pohledávek dosáhla výše 340.889,51 Kč. Pro věřitele je tak výhodnějším způsobem řešení úpadku dlužnice oddlužení formou splátkového kalendáře s ohledem na skutečný stav hmotného majetku dlužnice. -Následovalo přezkumné jednání dne 6.3.2012 č.d. B-4, první schůze věřitelů dne 6.3.2012 č.d. B-6, na němž bylo insolvenční správkyni uloženo, aby prověřila možnost zpeněžení a možný výtěžek zpeněžení nemovitostí zapsaných do soupisu majetkové podstaty dlužnice. -Dne 20.3.2012 č.d. B-12 insolvenční správkyně sdělila, že obeslala podílové spoluvlastníky nemovitosti zapsané do soupisu majetkové podstaty dlužnice s dotazem, zda budou uplatňovat předkupní právo, či zda by byli ochotni uhradit cenu za podíl dlužnice na nemovitosti. Spolumajitelé sdělili, že nemají zájem o využití předkupního práva z důvodu nedostačujících finančních prostředků. Proto doporučila řešení úpadku dlužnice oddlužením plněním splátkového kalendáře. -Na schůzi věřitelů konané dne 29.5.2012 č.d. B-15 soud rozhodl, že oddlužení dlužnice bude provedeno plněním splátkového kalendáře. -Usnesením ze dne 8.8.2012 č.d. B-17 soud schválil oddlužení dlužnice, které uložil, aby po dobu pěti let počínaje dnem 25.9.2012 platila nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce na úhradu pohledávek splátky v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky po odečtení částky 900 Kč sestávající ze zálohy na odměnu insolvenčního správce dlužníka a zálohy na náhradu hotových výdajů a dále stanovil poměr uspokojení pohledávek, termín první úhrady splátky stanovil soud do 25.9.2012. -Insolvenční správkyně podávala zprávy o průběhu oddlužení v pravidelných čtvrtletních intervalech, z toho ve zprávě ze dne 2.9.2013 č.d. B-29 uvedla, že za dobu trvání jednoho roku oddlužení uhradila dlužnice 36.955 Kč a pohledávky věřitelů byly uspokojeny v rozsahu 10,84 %. Ve zprávě ze dne 25.4.2013 č.d. B-26 sdělila, že dlužnice podepsala dne 17.4.2013 ukončení dohody o pracovní činnosti k 30.4.2013 a poslední srážka z této mzdy byla provedena v květnu 2013. I přesto bude dlužnice schopna uspokojit pohledávky věřitelů v rozsahu 30 %. Ve zprávě ze dne 5.12.2014 č.d. B-44 sdělila, že dlužnice je stále zaměstnána u společnosti Česká pošta a.s., v důsledku pracovní neschopnosti dlužnice došlo na přelomu roku 2013 a 2014 k výpadku provádění splátek věřitelům, když ani odměnu insolvenční správkyně a náhradu hotových výdajů nebylo možno provádět, od září 2014 opět dochází k pravidelnému odvádění splátek věřitelům. Za dva roky a tři měsíce splatila dlužnice pohledávky věřitelů v rozsahu 13,64 % celkové výše dluhů a schválený splátkový kalendář se zatím dlužnici daří plnit. Ve zprávě ze dne 30.4.2015 č.d. B-45 sdělila, že za 7 po sobě jdoucích měsíců neuhradila dlužnice žádnou splátku, byla telefonicky kontaktována a seznámena se stavem svého řízení, kdy byla upozorněna, že nesplní požadovanou minimální výši splátek 30 %. Dlužnice sdělila, že má možnost ukončení spoření s výpovědní dobou cca tři měsíce a jeho využití jako mimořádné splátky věřitelům, dále projedná s dcerou možnost poskytování daru. Ve zprávě ze dne 12.6.2015 č.d. B-49 sdělila, že za období, kdy nedocházelo k žádným srážkám ze mzdy či nemocenské, tj. v únoru až v květnu 2015, činí celková dlužná částka 13.600 Kč. Za období od června 2015 do srpna 2017, tj. do konce oddlužení je nutno, aby měsíční splátka pro oddlužení činila alespoň 2.800 Kč. Dlužnici byl dán pokyn, nechť je částka připisována ve prospěch účtu majetkové podstaty. Dne 22.5.2015 byla ve prospěch majetkové podstaty připsána dlužná částka 13.600 Kč, dále 5.5.2015 částka 46 Kč, což je srážka z nemocenské dávky. Po splacení dlužné částky byly pohledávky nezajištěných věřitelů dosud uspokojeny ve výši 57.854,93 Kč, tj. v rozsahu 16,98 %. V případě, že bude nadále dlužnicí měsíčně ve prospěch majetkové podstaty připisována částka alespoň ve výši 2.800 Kč, uhradí dlužnice za dobu pěti let cca 32 % celkové dlužné částky přihlášených nezajištěných věřitelů. -Dne 17.7.2015 č.d. B-56 Česká pošta sdělila, že dlužnice skončila pracovní poměru u České pošty dne 17.7.2015. -Insolvenční správkyně dne 31.7.2015 č.d. B-51 sdělila, že dlužnice je v pracovní neschopnosti, z nemocenských dávek nelze provádět žádné srážky, ve prospěch účtu majetkové podstaty byla poukázána částka 13.600 Kč dcerou dlužnice, jako náhrada za období, kdy nebyly prováděny srážky a částka 2.800 Kč v červnu 2015. Za dva roky a deset měsíců dlužnice splatila 17,54 % výše svých dluhů. Ve zprávě ze dne 13.11.2015 č.d. B-55 sdělila, že k září 2015 je uhrazeno 18,37 % zjištěných pohledávek, od původního zaměstnavatele dlužnice, České pošty a.s., obdržela insolvenční správkyně částku 22.617 Kč s tím, že se mělo jednat o plnění dle kolektivní smlouvy. Dlužnice je v evidenci uchazečů o zaměstnání a úřad práce zaslal na účet oddlužení zabavitelnou složku ze startovací částky, tj. 10.367 Kč v září 2015, v říjnu 2015 částku 1.600 Kč. Česká správa sociálního zabezpečení sdělila, že dlužnici byl přiznán invalidní důchod ve výši 6.983 Kč měsíčně označený jako nezabavitelná částka. Dne 27.10.2015 byl invalidní důchod navýšen na částku 6.998 Kč. Insolvenční

správkyně upozornila, že dlužnice má nejméně od září 2015 dvojí příjem, který se však nesčítá. Pokud o zabavitelné částce rozhoduje každá instituce samostatně, pak se výše invalidního důchodu jeví jako nezabavitelná částka. Přitom součtem částek se dosahuje takového příjmu, kdy zabavitelná složka by měla být podstatně vyšší než 1.600 Kč měsíčně. Dlužnice sama insolvenční správkyni o dvojím příjmu neinformovala a neučinila ničeho, aby byla odváděna řádná výše zabavitelné složky příjmu. Za této situace insolvenční správkyně neumí odhadnout, zda dlužnice uhradí nejméně 30 % plnění pro nezajištěné věřitele. Předběžným propočtem vychází míra uspokojení 29,5% s tím, že nepředpokládá, že by dlužnice dobrovolně cokoliv doplatila. -Usnesením ze dne 19.11.2015 č.d. B-56 soud změnil výrok VI. usnesení ze dne 8.8.2012, č.d. B-17 tak, že zaměstnavatelům dlužnice Úřadu práce ČR a České správě sociálního zabezpečení přikázal srážet celý čistý příjem dlužnice a tuto částku zasílat v každém jednotlivém měsíci k rukám insolvenční správkyně. Insolvenční správkyni uložil, aby neprodleně po obdržení částek od všech plátců příjmu dlužnice vypočítala ze součtu čistých příjmů dlužnice srážky v rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, nezabavitelnou část ze součtu čistých příjmů dlužnice zaslala neprodleně dlužnici a srážky po odečtení částek na úhradu pohledávek za podstatou a pohledávek na roveň jim postavených vyplatila nezajištěným věřitelům podle poměrů stanovených v usnesení o schválení oddlužení. -Ve zprávě ze dne 5.2.2016 č.d. B-57 insolvenční správkyně sdělila, že příjmy od obou plátců příjmu dlužnice jsou řádně zasílány na účet majetkové podstaty, neprodleně po obdržení obou příjmů provede výpočet zabavitelné částky a nezabavitelnou část ihned zasílá na účet dlužnice, který byl sdělen. K 31.12.2015, tj. za 40 měsíců uspokojila dlužnice 25,89 % přihlášených nezajištěných pohledávek. Z přehledu sražených příjmů mimo jiné vyplývá, že v prosinci 2015 byla na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů poskytnuta částka 4.812 Kč. Celkově splatila dlužnice ke dni podání této zprávy 88.258 Kč. -Dne 10.2.2016 č.d. B-58 dlužnice požádala o stanovení splátek ve výši původního rozpisu na částku 2.800 Kč měsíčně, když je v tíživé finanční situaci, zbývá jí pouze částka 2.060 Kč na základní obživu po úhradě splátek na SIPO. Insolvenční správkyně na tuto žádost sdělila, že to není v její kompetenci a žádost musí adresovat krajskému soudu. -Dne 3.3.2016 č.d. B-59 dlužnice požádala soud o změnu splátek s ohledem na skutečnost, že ze svého celkového příjmu, který činí 14.215 Kč po zaplacení SIPA ve výši 7.066 Kč, pojistného 600 Kč, splátky dluhu 4.400 Kč, jí zbývá na obživu pouhých 2.066 Kč. Proto navrhuje měsíční splátku na dluhy v původní výši 2.800 Kč namísto srážených 4.400 Kč. Soud prvního stupně na tuto žádost reagoval pouhým přípisem, v němž dlužnici sdělil, že žádost je z pohledu ust. § 398 odst. 4 IZ opožděná a soud k ní nepřihlíží. -Dne 21.4.2016 č.d. B-61 podala dlužnice návrh na změnu usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dle § 407 odst. 3 IZ.

Na tomto skutkovém základě vydal soud napadené rozhodnutí.

Podle ustanovení § 207 odst. 1IZ nestanoví-li tento zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí; věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou.

Podle ustanovení § 207 odst. 2 IZ příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ustanovení § 398 odst. 4 o.s.ř. dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 407 odst.3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Podle ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.

Předně je třeba uvést, že institut oddlužení je v českém insolvenčním právu koncipován pro osobu, jež o tento způsob řešení svého úpadku požádá a současně splňuje podmínky stanovené insolvenčním zákonem pro tento způsob řešení úpadku, a ve svém konečném důsledku (při zdárném průběhu celého oddlužení) může tento způsob řešení úpadku vést k tomu, že insolvenční soud přizná dlužníku osvobození od placení zbytku dluhu (§ 414, § 415 IZ), čímž se tato část dlužníkových závazků ocitne ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, zveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Oddlužení je tedy sanačním způsobem řešení dlužníkova úpadku, který může dlužník prosadit i proti vůli věřitelů. Nevyjdou-li po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení najevo skutečnosti, které by bránily povolení oddlužení (§ 395 IZ), mají věřitelé již jen na výběr mezi způsoby (formami) povoleného oddlužení, tj. mezi schválením oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře (srovnej ustanovení § 397 odst. 1 a § 400 odst. 1 IZ). Tento rozměr oddlužení je dán též sociálními ohledy s výraznějšími ochrannými prvky na straně dlužníka a tím i silnější rolí insolvenčního soudu. Je-li dlužník osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení a nejsou-li zde skutečnosti, jež by ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 a odst. 2 IZ bránily povolení oddlužení nebo jeho schválení, jsou věřitelé dlužníka povinni přistoupit na řešení jeho úpadku oddlužením bez zřetele k tomu, že to při zdárném průběhu oddlužení ve výsledku povede k tomu, že dlužník bude osvobozen od placení zbytku svých dluhů (§ 414 IZ). Při zákonem předepsané 30% kvótě uspokojení věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ) se osvobození od placení zbytku dluhů může týkat až 70 % dlužníkových dluhů bez zřetele k tomu, zda s tím věřitel souhlasí, a bez zřetele k tomu, zda se věřitel nachází ve stejném nebo dokonce horším sociálním nebo majetkovém postavení než sám dlužník. Tomu, že dlužník může svým věřitelům při splnění zákonem stanovených předpokladů nutit způsob řešení svého úpadku oddlužením (srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2011, sp.zn. 29 NSČR 91/2013, uveřejněného pod č. 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), aniž by jim současně musel nabídnout za účelem uspokojení jejich pohledávek veškerý svůj majetek (při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty mu zůstávají budoucí příjmy a při oddlužení plněním splátkového kalendáře mu zůstává vše, až na budoucí příjmy za dobu pěti let), současně odpovídá právo věřitelů obdržet na úhradu svých pohledávek vše, na co mají právo podle zvoleného (schváleného) způsobu (formy) oddlužení. U oddlužení plněním splátkového kalendáře se ve vztahu k nezajištěným věřitelům dlužníka prosazuje základní pravidlo formulované v ustanovení § 398 odst. 3, věty první IZ. Maximální výši částky, kterou dlužník takto splatí svým věřitelům, je omezena jen výší jejich zjištěných pohledávek (srovnej též ustanovení § 412 IZ).

Ustanovení § 398 odst. 4 IZ o možnosti dlužníka žádat o nižší než zákonem stanovené splátky bylo vtěleno do insolvenčního zákona novelou provedenou zákonem č. 217/2009 Sb., přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu vyplývá, že umožňuje zmírnit sociální dopady úpadku na dlužníka, případně na další sociální skupiny, ovšem pouze tehdy, pokud dlužník nabízí podstatně vyšší míru celkového uspokojení svých nezajištěných věřitelů (50 % a více), než při základní variantě (30 % a více) s tím, že soud při posuzování žádosti dlužníka dle ustanovení § 398 odst. 4 IZ musí přihlédnout zejména k tomu, zda nezajištění věřitelé budou uspokojeni nejméně v rozsahu 50 % jejich pohledávek, k příčinám úpadku dlužníka, k celkové majetkové situaci dlužníka a k opatřením, které dlužník činí ke zlepšení své majetkové situace, k celkové výši dlužníkových závazků a k doporučení věřitelů. Jedná se přitom o výjimku z ustanovení § 398 odst. 3, věta první IZ, kterou je třeba vykládat restriktivně. Ustanovení § 398 odst. 4 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle tam určených kritérií dle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, jež tato kritéria naplňují. Žádá-li dlužník ve smyslu ustanovení § 391 odst. 2 IZ a § 398 odst. 4 IZ pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, insolvenční soud žádosti nevyhoví, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem nelze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek. K okolnostem případu , jež mohou odůvodňovat (dle § 38 odst. 3 IZ) přiměřené zvýšení nebo snížení odměny insolvenčního správce, nepatří majetkové poměry dlužníka. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.7.2014, sp.zn. 29 NSČR 53/2012, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR).

Odvolací soud předně konstatuje, že za trvání schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře měl soud prvního stupně již první návrh dlužnice ze dne 3.3.2016 č.d. B-59 posoudit jako návrh na změnu výše splátek podle § 407 odst. 3 IZ, nikoliv jako opožděný návrh dle § 398 odst. 4 IZ a to přestože kriteria pro posouzení důvodnosti návrhu dlužnice jsou vyjádřená ve shora citované judikatuře Nejvyššího soudu ČR k ustanovení § 398 odst. 4IZ.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žádost dlužnice o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek není důvodná. Jak bylo vysvětleno výše, oddlužení je sanačním způsobem řešení úpadku dlužníka a nese aspekty sociální bez ohledu na zájmy věřitelů, a proto musí znamenat určitý citelný zásah do příjmové a majetkové situace dlužnice, neboť za situace, že oddlužení proběhne úspěšně, znamená to pro dlužnici benefit ve formě odpuštění až 70 % jejích závazků, bez zřetele k tomu, zda s tím věřitel souhlasí, a zda se věřitel nachází ve stejném nebo dokonce horším sociálním a majetkovém postavení než sama dlužnice.

Za zásadní pro nevyhovění žádosti dlužnice o nižší splátky odvolací soud považuje skutečnost, že za dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře v poměrech dlužnice k zásadní změně nedošlo. V době podání návrhu dosahoval příjem dlužnice částky 12.932 Kč, z něhož na uspokojení tvrzené výše závazků 295.348,70 Kč nabízela částku 4.331 Kč měsíčně. Skutečná zjištěná výše dluhů dosáhla částky 340.889,51 Kč. Přestože v návrhu na snížení výše měsíčních splátek ze dne 3.3.2016 dlužnice tvrdila příjem 14.215 Kč, označuje aktuálně sráženou splátku 4.400 Kč měsíčně za částku, která jí neumožňuje uspokojení jejích základních potřeb. V této souvislosti nelze přehlédnout průběh schváleného oddlužení, kdy dlužnice ukončila jak hlavní, tak vedlejší pracovní poměr u zaměstnavatelů, u nichž pracovala v době podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Od října 2015 je dlužnice v invalidním důchodě, který pobírá ve výši 6.998 Kč. V důsledku pracovní neschopnosti dlužnice docházelo na přelomu roku 2013 a 2014, dále v roce 2015 po dobu 7 měsíců k výpadku provádění splátek pohledávek nezajištěných věřitelů v takovém rozsahu, že insolvenční správkyně vyslovila obavy, aby dlužnice splnila alespoň základní kritéria pro splnění oddlužení, neboť v září 2015 byl předpoklad uspokojení pohledávek pouze 29,5%. Ve 40. měsíci splátkového kalendáře uspokojila dlužnice pouze 25,89 % přihlášených pohledávek, přičemž ani skutečnost, že dlužnice byla schopna dosáhnout při nižší splátce uspokojení nezajištěných věřitelů v míře přesahující 50 % jejich pohledávek, sama o sobě není důvodem pro povolení nižších splátek. Odvolací soud k tíži dlužnice zohlednil skutečnost, že dlužnice se ocitla v úpadku vlastním přičiněním, neboť všechny závazky dlužnice pochází z půjček a úvěrů, z čehož vyplývá, že dlužnice neodhadla dopady úvěrové zátěže na své majetkové poměry a převzala úvěry a půjčky, které nebyla schopna sama splácet. Zejména však k tíži dlužnice zohlednil fakt, že aby bylo možno pro účely oddlužení vůbec provádět nějaké splátky z příjmu dlužnice, musel soud prvního stupně přistoupit ke krajnímu opatření, kdy usnesením ze dne 19.11.2015 č.d. B-56 změnil usnesení o schválení oddlužení ze dne 8.8.2012, č.d. B-17 tak, že Úřadu práce ČR a České správě sociálního zabezpečení přikázal srážet celý čistý příjem dlužnice a zasílat ho v každém jednotlivém měsíci k rukám insolvenční správkyně, která nezabavitelnou část obratem odesílá dlužnici a zbylou částku poskytuje na splátky nezajištěným věřitelům a zálohu na odměnu a náklady insolvenční správkyně. K tomuto opatření byl soud nucen přistoupit proto, že dlužnice dobrovolně odmítla poskytovat insolvenční správkyni plnění za situace, kdy jednotlivý příjem od plátců dosahoval nezabavitelné výše a splátky bylo možné činit pouze při součtu obou dávek. Takový přístup by bylo možno hodnotit i jako porušení povinností dlužnice uložených v ustanovení § 412 odst. 1 písm. d) a e) IZ.

Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že u dlužnice nejsou žádné skutečnosti odůvodňující nižší splátky, neboť při podání insolvenčního návrhu si musela být vědoma ekonomických dopadů, které pro ni povolení oddlužení ve formě splátkového kalendáře bude mít a řešení oddlužení formou splátkového kalendáře dlužnice ve svém návrhu sama preferovala. Nyní se proto nemůže spravedlivě domáhat, aby soud zkrátil legitimní očekávání věřitelů spočívajících v předpokládané míře uspokojení jejich nezajištěných pohledávek za dlužnicí. Dlužnice je invalidní důchodkyně, která má příjem pouze od Úřadu práce ČR a České správy sociálního zabezpečení, proto nelze očekávat, že by se v budoucnu její příjmy výrazně zvýšily. Dlužnice žije sama, nemá žádnou vyživovací povinnost, zajišťuje pouze své potřeby. Pokud tedy důvody pro snížení splátek má soud hledat zejména v rovině morální a nikoliv ve sféře majetkové, pak se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že u dlužnice nebyly tvrzeny, natož prokázány, žádné relevantní skutečnosti pro stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek.

Jen pro úplnost odvolací soud k odvolacím námitkám dlužnice poznamenává, že soud, ani insolvenční správkyně, v žádném rozhodnutí nestanovili fixní měsíční splátku pro účely plnění splátkového kalendáře ve výši 4.400 Kč, jak uvádí dlužnice. Výše splátky poskytovaná z příjmu dlužnice pro plnění splátkového kalendáře tak odpovídá kritériu upravenému v ustanovení § 207 IZ.

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud žádosti dlužnice o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek nevyhověl, proto odvolací soud napadené usnesení dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, zástupci věřitelů a plátci mzdy dlužníka se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání počíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 21. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu