1 VSOL 690/2015-A-13
KSBR 52 INS 13447/2015 1 VSOL 690/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Dobronín, Polenská 221/2A, PSČ 588 12, k doručení: Dobronín, Na Praze 270, PSČ 588 12, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.5.2015, č.j. KSBR 52 INS 13447/2015-A-7

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.5.2015, č.j. KSBR 52 INS 13447/2015-A-7 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, neboť není schopen za pět let oddlužení uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek. Úpadek dlužníka proto bude řešen konkursem a při tomto způsobu řešení úpadku činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky, je třeba na krytí nákladů insolvenčního řízení uložit zálohu.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas odvolání, ve kterém namítal, že má příslib nového zaměstnání u společnosti Automotive Lighting s.r.o. Jihlava, kde by se jeho mzda pohybovala v rozmezí od 17.000 Kč 21.000 Kč čistého měsíčně, čímž by došlo k nárůstu jeho příjmu o částku minimálně 5.000 Kč měsíčně, reálně i více. Zaměstnavatel však požaduje předložit výpis z rejstříku trestů. Poněvadž v tomto výpisu z rejstříku trestů má dlužník velmi staré záznamy, k nimž by již nemělo být v současné době přihlíženo, a které je možno vymazat, požádal si dlužník o zahlazení odsouzení příslušný soud. Následně by mu měl být vydán výpis z rejstříku trestů bez jakéhokoliv záznamu a bude přijat do nového zaměstnání. Navrhoval, aby s ohledem na tuto očekávanou změnu poměrů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil nebo změnil tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 18.5.2015, doručeným soudu dne 25.5.2015, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) uvedl movité věci, které tvoří běžné vybavení domácnosti a dále podíl na nemovitostech v katastrálním území Polná, jejichž pořizovací cena je 260.000 Kč. Totéž pak uvedl v připojeném seznamu majetku. K návrhu připojil kupní smlouvu ze dne 8.6.2006, jejímž předmětem je budova č.p. 367 na parcele St. 372 a dále parcela St. 372 o výměře 237 m a parcela č. 36 o výměře 188 m, s tím že dlužník Petr Beran přijímá do svého vlastnictví spoluvlastnický podíl na těchto nemovitostech ve výši 2/5 za dohodnutou kupní cenu 339.600 Kč. Současně předložil notářský zápis ke kupní smlouvě ze dne 20.4.2007, jejímž předmětem je pozemek p.č. 2678 ostatní plocha o výměře 91 m a parcela č. 35/7-zahrada o výměře 33 m v katastrálním území Polná. Na základě této smlouvy manželé Petr Beran (dlužník) a Věra Beranová tyto nemovitosti kupují za dohodnutou kupní cenu ve výši 9.300. Dále v návrhu uvedl, že má nezajištěné závazky vůči více věřitelům v celkové výši 409.570 Kč, jeho současný příjem činí cca 12.000 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost na 2 děti stanovenou rozhodnutím soudu ve výši 3.059 Kč. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odstavec 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odstavec 2).

Podle ustanovení § 396 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužník v současné době nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře lze počítat s příjmem dlužníka ve výši 12.209 Kč, takže za pět let oddlužení není schopen zaplatit nezajištěným věřitelům, vůči kterým má závazky ve výši celkem 409.570 Kč, minimálně 30 % jejich pohledávek, když souhlas s nižším plněním nepředložil. K očekávané změně příjmových poměrů lze přihlédnout, až fakticky nastane. Bylo by v rozporu se zásadou rychlosti insolvenčního řízení poskytovat dlužníkovi lhůtu k zajištění dostatečného příjmu pro účely oddlužení. Zákon totiž předpokládá, že návrh na povolení oddlužení podává dlužník, který již ke dni zahájení insolvenčního řízení splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29.9.2010, sp. zn. 29 NSČR 6/2008, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 61/2011, formuloval a odůvodnil závěr, že pokud dlužník nenabízí svým nezajištěným věřitelům, kteří nesouhlasili s nižším plněním (alespoň 30 % jejich pohledávek), pak je to ve smyslu § 395 odst. 1, písm. b) IZ důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. V dalším rozhodnutí ze dne 28.2.2013, sp. zn. 29 NSČR 12/2013, které je publikováno Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 77/2013 formuloval a odůvodnil závěr, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou, přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Odvolací soud se zabýval otázkou, zda dlužník případně splňuje podmínky pro povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když v návrhu uvádí, že má majetek nikoliv nepatrné hodnoty, který není předmětem zajišťovacích práv. Dlužník se mýlí, pokud se domnívá, že jeho nemovitosti nejsou předmětem zajišťovacích práv. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Jihlava, LV č. 964 pro obec a k.ú. Polná odvolací soud zjistil, že dlužník má spoluvlastnický podíl ve výši 2/5 k pozemku St. 372-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p.367-bydlení a k pozemku p.č.36-zahrada a na těchto nemovitostech vázne několik zástavních exekutorských práv podle § 69a exekučního řádu k zajištění pohledávek různých oprávněných a navíc též zástavní právo smluvní ve prospěch Komerční banky, a.s pro pohledávku 849.000Kč. Výtěžek zpeněžení zřejmě nebude stačit ani k uspokojení zajištěných věřitelů. Za této situace nelze očekávat, že by nezajištění věřitelé hlasovali pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem majetkové podstaty, a též s oceňováním a zpeněžováním majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatit zálohu.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb. (dále jen vyhláška ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění činí 9% z částky od 0-1 mil.Kč (odstavec 2) a odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25% z částky od 0 do 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem

řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výší 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21%).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 14. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu