1 VSOL 688/2013-A-13
KSOL 10 INS 11537/2013 1 VSOL 688/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Olgy anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov, Škodova 608/33, PSČ 750 02, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8.7.2013, č.j. KSOL 10 INS 11537/2013-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že dlužnici se ukládá, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě vedený u České národní banky Ostrava, číslo účtu: 6015-4123761/0710, VS: 4801153713, KS: 0308.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužnici, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že nemá za osvědčenou schopnost dlužnice zaplatit nezajištěným věřitelům dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ za pět let trvání oddlužení alespoň 30 % jejich pohledávek, a proto jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužnice je dle ustanovení § 396 odst. 1 IZ konkurs, neboť jediným příjmem dlužnice je invalidní důchod ve výši 7.476 Kč, dlužnice má vyživovací povinnost k manželovi, takže z příjmu dlužnice nelze pro účely oddlužení srážet ničeho. Soud prvního stupně nepřihlédl k příjmu dlužnice z darovací smlouvy s odůvodněním, že není osvědčena schopnost dárce poskytovat dlužnici každý měsíc dar ve výši 4.000 Kč, neboť příjem dárce, který lze zohlednit, činí pouze invalidní důvod ve výši 8.253 Kč, z něhož činí postižitelný příjem toliko 1.458 Kč (ovšem za předpokladu, že dárce nemá žádnou vyživovací povinnost). Příjem dárce z příspěvku na péči ve výši 12.000 Kč měsíčně nevzal v úvahu s odůvodněním, že tento příspěvek je dárce povinen využít toliko na zajištění potřebné pomoci a nelze jej postihnout výkonem rozhodnutí. Výši zálohy soud prvního stupně odůvodnil výší minimální odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem dle vyhl. č. 313/2007 Sb., která činí 45.000 Kč bez hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, k němuž připojila čestná prohlášení dárkyně Žanety anonymizovano , nar. 14.7.1982, bytem Přerov, Škodova 608/33 ze dne 18.7.2013, ve kterém dárkyně prohlásila, že obývá společnou domácnost s dlužnicí, dlužnice jí poskytuje péči, zda kterou jí dává měsíčně částku 4.000 Kč z příspěvku na péči. Dále prohlásila, že je svobodná, bezdětná, bez vyživovací povinnosti s tím, že má závazky vůči 6 věřitelům, na jejichž úhradu splácí měsíčně celkem 9.300 Kč. Dlužnice navrhovala zrušení zálohy a pokračování v insolvenčním řízení.

Podle § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (212, 212a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 24.4.2013 se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila, že je v úpadku, neboť má 8 závazků, které není schopna splácet, neboť došlo ke snížení jejího příjmu poté, co přišla o zaměstnání a zůstala v invalidním důchodu. V návrhu označila 8 nezajištěných nevykonatelných závazků vůči 4 věřitelům v celkové výši 331.141 Kč a uvedla, že má příjem z invalidního důvodu 7.476 Kč, příjem z darovací smlouvy 4.000 Kč a jedinou vyživovací povinnost k manželovi. K návrhu připojila seznam majetku a seznam závazků, oba opatřené podpisem, s prohlášeními, že tyto seznamy jsou správné a úplné. V seznamu majetku označila toliko obvyklé vybavení domácnosti v aktuální ceně 8.300 Kč, v seznamu závazků uvedla závazky shodně s insolvenčním návrhem, datum poslední platby bylo uskutečněno ve třech případech v březnu 2012, šest závazků není placeno od prosince 2012. K návrhu dále připojila oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.1.2013, z něhož se podává, že dlužnice pobírá od ledna 2013 invalidní důchod třetího stupně ve výši 7.476 Kč a darovací smlouvu ze dne 22.4.2013, uzavřenou mezi dlužnicí jako obdarovanou a Žanetou anonymizovano , nar. 14.7.1982, bytem Přerov, Škodova 608/33, jako dárkyní, z níž se podává, že dárkyně se zavázala dlužnici poskytovat částku 4.000 Kč měsíčně po dobu pěti let v pravidelných měsíčních splátkách tak, aby byla schopna vyplatit minimálně 30 % všem nezajištěným věřitelům. K výzvě soudu prvního stupně zrealizované usnesením ze dne 24.5.2013, č.j. KSOL 10 INS 11537/2013-A-4, dlužnice předložila doklad o výši příjmu dárkyně Žanety anonymizovano , vyhotovený Okresní správou sociálního zabezpečení Přerov, ze dne 24.5.2013, z něhož se podává, že dárkyně pobírá důchod ve výši 8.253 Kč měsíčně a dále předložila poštovní poukázku B ze dne 17.5.2013 o výplatě částky 12.000 Kč dárkyni Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou v Olomouci. K výzvě soudu prvního zrealizované usnesením ze dne 18.6.2013, č.j. KSOL 10 INS 11537/2013-A-6, dlužnice předložila sdělení Magistrátu města Přerova, odboru sociálních dávek, ze dne 3.8.2009, z něhož se podává, že částku 12.000 Kč pobírá dárkyně s účinností od 1.8.2009 jako příspěvek na péči. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť šest závazků dlužnice neplatí od prosince 2012.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení -přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Odvolací soud při hodnocení, zda je dlužnice schopna splácet svým nezajištěným věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek, vycházel shodně se soudem prvního stupně z výše nezajištěných závazků dlužnice 331.141 Kč, z výše příjmu dlužnice ve formě invalidního důchodu 7.476 Kč a ze skutečnosti, že dlužnice má jednu vyživovací povinnost k manželovi. Na rozdíl od soudu prvního stupně vzal odvolací soud v úvahu i příjem dlužnice z darovací smlouvy ze dne 22.4.2013 ve výši 4.000 Kč. Z čestného prohlášení Žanety anonymizovano ze dne 18.7.2013 totiž vyplývá, že tuto částku dlužnici poskytuje za poskytovanou péči z příspěvku na péči, který je určen právě k tomuto účelu (tj. k zajištění péče) a s ohledem na výši příspěvku na péči, který je dárkyni poskytován ve výši 12.000 Kč měsíčně, je v příjmových možnostech dárkyně poskytovat měsíčně dlužnici částku 4.000 Kč. Po odečtení nesrazitelné částky na dlužnici a na jednu vyživovanou osobu celkem ve výši 7.581 Kč nelze z příjmu dlužnice z invalidního důchodu pro účely oddlužení srážet ničeho. Pro účely oddlužení lze použít toliko příjem z daru ve výši 4.000 Kč měsíčně, což činí za pět let trvání oddlužení 240.000 Kč. Tato částka představuje 72,48 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Dále je třeba vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč měsíčně (s DPH o částku 1.089 Kč měsíčně), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou podle ust. § 168 IZ. Z uvedeného vyplývá, že představují-li závazky dlužnice částku 331.141 Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároku správce věřitelům, není-li správce plátcem DPH, 186.000 Kč, což představuje 56,17 % jejich pohledávek a je-li správce plátcem DPH, částku 174.660 Kč, což představuje 52,74 % jejich pohledávek.

Je tudíž zřejmé, že dlužnice je schopna splatit za pět svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Způsob řešení úpadku dlužnice oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře se tedy jeví jako možný.

I pro případ možného řešení úpadku dlužnice formou oddlužení plněním splátkového kalendáře je třeba uložit dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. V době od ustanovení insolvenčního správce do funkce do doby předpokládaného schválení oddlužení budou insolvenčnímu správci vznikat náklady, přičemž po správci nelze spravedlivě požadovat, aby si tyto náklady nesl ze svého. Proto je nutné, aby byly zajištěny finanční prostředky k jejich úhradě. Dlužnice (podle svého tvrzení) nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky, ať již ve formě hotovosti nebo na účtu u peněžního ústavu, proto je třeba na krytí těchto nákladů složit zálohu, když prostředky k jejich úhradě nelze zajistit jinak.

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce. Při úvaze o výši zálohy, lze-li předpokládat povolení oddlužení a následné rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je rozhodující především posouzení možné výše nákladů, které v tomto období insolvenčnímu správci vzniknou. Jeho výdaje za dobu po schválení oddlužení (ve výši 150 Kč za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře) jsou totiž hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek. Zbývá tedy poměrné krátké časové období, kdy správci zpravidla vynakládají výdaje na úhradu poštovného, správních poplatků a cestovních výdajů, vzniklých jim v souvislosti s účastí na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů.

S ohledem na charakter a výši předpokládaných hotových výdajů správce, jež mu vzniknou v době do schválení oddlužení, je důvodné uložit dlužnici zálohu ve výši 5.000 Kč.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že dlužnici uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 23. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu