1 VSOL 686/2016-B-31
KSBR 31 INS 29392/2015 1 VSOL 686/2016-B-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v právní věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Mozartova 3816/25, 796 01 Prostějov, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2016, č.j. KSBR 31 INS 29392/2015 B-13,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , povolené usnesením č.j. 31 INS 29392/2015-A-8 ze dne 16.12.2015 podle § 395 odst. 1 písm. a), b) a 2 IZ (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurz (výrok II.), rozhodl, že jde o nepatrný konkurs podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ (výrok III.) s tím, že usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 14. 4. 2016 v 13:27 hod., údaj o zveřejnění byl na usnesení připojen dne 14. 4. 2016, čímž nastaly účinky spojené s prohlášením konkursu (výrok IV).

Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že -návrhem dlužnice ze dne 19.11.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení, s nímž dlužnice spojila i návrh na povolení oddlužení, v němž uvedla, že má u 3 věřitelů celkem 8 nezajištěných závazků v celkové výši 242.644,82 Kč, z nichž jeden isir.justi ce.cz je vykonatelný, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a tyto není schopna plnit. K insolvenčnímu návrhu dlužnice doložila zákonem požadované přílohy, o nichž prohlásila úplnost a správnost a další listiny dokládající její úpadek s tím, že jí bude k jejímu příjmu poskytován i důchod ve výši 2.400 Kč od Jitky Bradáčové; -zahájení řízení soud oznámil vyhláškou ze dne 25.11.2015 zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne v 11 hod. 01 min., čímž nastaly účinky spojené se zahájením řízení; -usnesením ze dne 16.12.2015 č.d A-8 soud rozhodl o úpadku dlužnice s tím, že povoluje oddlužení (s předpokladem plnění splátkovým kalendářem v cca 52 % pohledávek nezajištěným věřitelům), ustanovil insolvenčního správce (dále jen správce ), dlužnici uložil od prosince 2015 platit správci zálohu na jeho odměnu a hotové výdaje ve výši 900 Kč měsíčně a k tomu DPH, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů; -podáním ze dne 11.1.2016 B-1 podal proti způsobu řešení úpadku dlužnice oddlužením věřitel Marcel Černý (dále jen namítající věřitel ) námitky. Uvedl, že dlužnice zcela zatajila, že má vůči němu dluh ze směnky vlastní na částku 600.000 Kč se splatností 24.3.2015. Družkou namítajícího věřitele je dcera dlužnice, objektivně ani subjektivně nenaplňuje znaky osoby blízké dlužnici. Dlužnice si tohoto dluhu musela být v okamžiku podání návrhu na povolení oddlužení vědoma, neboť právě na základě náklonnosti k dceři dlužnice a na její přímluvu poskytl rodině dlužnice finanční pomoc. Dlužnice tedy neopomenula uvést pohledávku namítajícího věřitele díky nedbalosti, ale vědomě a úmyslně, neboť by tím uznala svůj dluh vůči němu a nedosáhla by na povolení oddlužení. Dlužnice směnku osobně podepsala dne 24.3.2014, takže se lze i z časového hlediska domnívat, že je vyloučeno, aby si nepamatovala svého největšího (s nejvyšší pohledávkou) věřitele. Dlužnice zamlčela část svého majetku, neboť je výlučným vlastníkem několika dalších nemovitostí, které využívá pro svou rekreaci. Jak v případě údajů o věřitelích dlužnice a výši jejích pohledávek, tak i v případě svého majetku, dlužnice prohlásila správnost a úplnost, které jsou zcela jasně nepravdivými: namítající věřitel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky R 86/2013 s tím, že právě takové jednání dlužníků naplňuje skutkovou podstatu nepoctivosti záměru při podání návrhu na povolení oddlužení. Navrhl neschválení oddlužení a řešení úpadku dlužnice konkursem; -správce se k podání namítajícího věřitele vyjádřil dne 20.1.2016 č.d. B-4 a potvrdil, že dlužnice spolu se svým manželem dne 24.3.2014 vystavili vlastní směnku, v níž se zavázali dne 24.3.2015 zaplatit 600.000 Kč na řad namítajícího věřitele; směnka mu byla předložena a tvoří 61 % všech přihlášených pohledávek. Do řízení se přihlásilo 6 věřitelů, přičemž výše jejich pohledávek činí 1.013.566,55 Kč. Potvrdil dále, že dlužnice taktéž neuvedla v seznamu majetku svůj majetek nemovitý, a to pozemek p. č. St. 149 o výměře 295 m2-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. e. 33-rod. rekr., pozemek p.č. 214/368 o výměře 520 m2 -zahrada a pozemek p. č. 214/434 o výměře 82 m2-ostatní plocha v k.ú. Prostějovičky, obec Prostějovičky zapsané na LV č. 183 v KN vedeném KÚ pro Olomoucký kraj, k. p. Prostějov. Tím tedy dlužnice skutečně připojila ke svému návrhu neúplný seznam majetku a závazků a lze důvodně předpokládat, že se zřetelem ke všem okolnostem sleduje oddlužením nepoctivý záměr;

-dlužnice se k podání namítajícího věřitele vyjádřila dne 21.1.2016 č.d. B-5 a uvedla, že směnka je vedena na její jméno, ale peníze si půjčovala dcera Kamila Dubravcová, která pravidelně a poctivě splácí měsíčně 5.000 Kč podle ústní dohody, se splatností do března 2025. Po domluvě s dcerou, která je ochotna tento dluh splácet nadále, doložila dlužnice smlouvu o důchodu, na jejímž základě je možné splatit v průběhu oddlužení polovinu dlužné částky. K neuvedení nemovitého majetku v seznamu se dlužnice nevyjádřila; -namítající věřitel podáním ze dne 4.2.2016 č.d. B-6 popřel, že by si částku 600.000 Kč půjčila Kamila Dubravcová. Vyjádřil pochybnosti, že by Jitka Bradáčová i Kamila Dubravcová byly pro případ důchodového plnění dlužnici spolehlivé. Kamila Dubravcová je prodavačkou v obchodě s oblečením a má 3 nezletilé děti, podle vědomosti namítajícího věřitele nemá žádný majetek, žije v pronajatém bytě a je sama zadlužena, neboť na její majetek je vedeno 8 exekucí. Jitka Bradáčová je podle vědomosti namítajícího věřitele nezaměstnaná, má rovněž 3 děti, z toho 2 nezletilé. I na její majetek je vedena exekuce pod sp. zn. 067 Ex 2700/15. Dlužnice tak nepochybně ví, že její dcery jsou nemajetné a nejsou schopny závazkům ze smluv o důchodu dostát. Manžel, ač to dlužnice popírá, s ní žije ve společné domácnosti a je zaměstnán. Takový příjem náležející do SJM byl dlužnicí rovněž zamlčen. Své podání doložil výpisy z centrální evidence exekucí na Jitku Bradáčovou a Kamilu Dubravcovou.

Na tomto skutkovém základě učinil soud prvního stupně právní závěr, že jednání dlužnice před zahájením řízení je přímo čítankovým příkladem nepoctivosti. Dlužnici lze při příjmu ze starobního důchodu 8.846 Kč (a jedné vyživované osobě-manželovi) srážet 748 Kč/měs., což činí za 60 měsíců 44.880 Kč. Tato částka nepokrývá ani odměnu a hotové výdaje včetně náhrady DPH správce. Při předpokladu plnění z důchodové smlouvy od Jitky Bradáčové 2.400 Kč/měs. by bylo možno dosáhnout částky 188.880 Kč, tedy po odečtu pohledávek správce (63.450 Kč) a vzhledem k výši dlužníkem tvrzených závazků 242.644,82 Kč byl předpoklad plnění cca 52 %. Zamlčením existence majoritního věřitele s pohledávkou 626.164,38 Kč dosáhla dlužnice povolení oddlužení, kterého by při uvedení všech svých věřitelů (a alespoň přibližně skutečné výše svých závazků 1.013.566,55 Kč) nedosáhla, neboť plnění by se pohybovalo okolo 12 %, a tedy hluboko pod zákonnou hranicí 30 % uspokojení nezajištěných věřitelů. Za troufalou označil nabídku dlužnice věřitelům, při nedostatečném příjmu z vlastních zdrojů jako plátce dalších příjmů dlužnice osoby, které samy mají problémy s placením vlastních závazků/dluhů a na jejichž majetek jsou vedena exekuční řízení. Ve spojení s tím, že dlužnice zamlčela i další nemovitý majetek, z něhož by věřitelé mohli být uspokojeni, k čemuž se na výzvu soudu ani nevyjádřila, je její návrh na povolení oddlužení čítankovým příkladem nepoctivého záměru.

Soud prvního stupně učinil výčet porušení povinností dlužnice a to před zahájením insolvenčního řízení, kdy vědomě podala soudu neúplný seznam svého majetku s prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, vědomě podala soudu neúplný seznam svých závazků s označením svých věřitelů s údaji o výši a splatnosti jednotlivých závazků, vědomě předložila soudu jako svůj příjem důchod od osoby, která vzhledem ke svým poměrům není a nebude v budoucnu schopna takový příjem dlužníkovi poskytnout. Po zahájení insolvenčního řízení dlužnice vědomě svůj postup zopakovala, kdy předložila soudu jako svůj příjem další příjem z důchodu od osoby, která vzhledem ke svým poměrům není a nebude v budoucnu schopna důchod dlužnici poskytnout, od povolení oddlužení nehradí správci odměnu a jeho hotové výdaje včetně náhrady DPH, ač řádně poučena, nedostavila se podle ust. § 399 odst. 2 poslední věta IZ bez omluvy na schůzi věřitelů. Soud neprojednal včas podané námitky namítajícího věřitele při zvláštním jednání podle ust. § 403 odst. 3 IZ, neboť dlužnice byla s námitkami obeznámena předem prostřednictvím výzvy soudu, tedy ještě před schůzí věřitelů, své stanovisko podala a svou neomluvenou neúčastí na schůzi věřitelů se sama zbavila možnosti je obhájit i v přítomnosti namítajícího věřitele.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, v němž tvrdila, že namítající věřitel, od něhož si zapůjčila částku 600.000 Kč, byl o všem informován a bylo dohodnuto, že mu bude splácet měsíčně 5.000 Kč. Kancelář, která pro ni zpracovala návrh na povolení oddlužení, ji informovala, že pokud je schopna uhradit své závazky splátkovým kalendářem, nemusí další svůj majetek uvádět. Prodej chaty v Prostějovičkách není podle ní z hlediska zisku ze zpeněžení dobrým řešením. Nevidí důvod, proč by jí dárci neposkytovali přislíbený důchod, ačkoliv je na jejich vlastní majetek vedena exekuce. Nesouhlasila s tím, že se nedostavila na schůzi věřitelů, na kterou se kvůli zpoždění vlaku dostavila až na její závěr. Z uvedených důvodů se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně.

Předně je třeba uvést, že s účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 7 IZ Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), odvolání projednal a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se mimo zjištění soudu prvního stupně dále podává, že -dne 19.2.2016 č.d. B-8 proběhlo přezkumné jednání a první schůze věřitelů, na němž byly všechny přihlášené pohledávky zjištěny, soud konstatoval nemožnost projednání námitek věřitele proti schválení oddlužení, neboť dlužnice se k jednání nedostavila. -Dne 16.5.2016 č.d. B-16 požádal insolvenční správce soud a zástupce věřitelů o vydání souhlasu s prodejem mimo dražbu v souladu s ustanovením § 289 odst. 1 IZ k prodeji majetku dlužnice a to jednotky č. 3816/1, byt, v budově č.p. 3808, 3809, 3810, 3811, 3812, 3813, 3814, 3815, 3816, 3817, 3818, bytový dům, stojící na pozemcích p.č. 2544/10, 2544/11, 2544/12, 2544/13, 2544/14, 2544/15, 2544/16, 2544/17, 2544/18, 2544/19, 2544/20, vč. spoluvlastnického podílu na společných částech byt. domu a pozemcích, zapsáno na LV č. 13119 (byt) a LV č. 5718 (budova, pozemky) v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, v katastrálním území Prostějov, obec Prostějov, zapsaného v soupisu majetkové podstaty dlužnice pod položkou č. n1 a pozemek p.č.St. 149, o výměře 295 m2, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba: č.e. 33, rod. rekr.; pozemek p.č. 214/368, o výměře 520 m2,zahrada; pozemek p.č. 214/434 o výměře 82 m2, ostatní plocha, sportoviště a rekreační plocha, vše zapsáno na LV č. 183 v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, v katastrální území Prostějovičky, obec Prostějovičky, zapsaného v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod položkou č. n2, mimo veřejnou dražbu, a to přímým prodejem třetí osobě, případně výběrovým řízením prostřednictvím internetových aukčních portálů. -Usnesením ze dne 23.5.2016 č.d. B-18 soud při výkonu dohlédací činnosti vyslovil souhlas se zpeněžením nemovitostí dlužnice sepsaných pod položkou č. n2 mimo dražbu. -Insolvenční správce ve zprávě o své činnosti ze dne 1.8.2016 č.d.B-24 sdělil, že na základě usnesení soudu č.d. B-18 ze dne 23.5.2016 je majetek dlužnice, chata Prostějovičky, v současné době nabízen k prodeji prostřednictvím RSH-realitní společnost, a.s., připojil zprostředkovatelskou smlouvu na prodej této nemovitosti za částku 450.000 Kč, dlužnice nepodniká, pobírá starobní důchod. -Zprávu insolvenční správce doplnil dne 4.8.2016 č.d. B-27, v níž sdělil, že dlužnice měla dle usnesení č.d. A-8 od povolení oddlužení až do dubna 2016 hradit měsíčně zálohu na odměnu a náklady správce po 1.089 Kč. Celkem měla uhradit 5.445 Kč, z toho uhradila dne 18.2.2016 částku 2.160 Kč. Na základě usnesení o neschválení oddlužení zasílá od května 2016 plátce důchodu dlužnice ČSSZ přednostní srážky ve výši 1.804 Kč. Dle výpisu z účtu dlužnice je zřejmé, že dne 18.2.2016 byla správci zaslána částka 2.160 Kč Miroslavem Markem, dále dne 6.5.2016, 6.6.2016 a 7.7.2016 částka 1.804 Kč od ČSSZ.

Podle ust. § 403 odst. 1 IZ má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku.

Podle ust. § 403 odst. 2 IZ věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Podle ust. § 403 odst. 3 IZ včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky. Podle ust. § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle odst. 2 uvedeného ustanovení jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle odst. 2 uvedeného ustanovení IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Výkladem ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ IZ se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval, přičemž ve svém usnesení ze dne 17.6.2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013-49 (KSBR 37 INS 13037/2012) tyto své (judikatorně ustálené) závěry shrnul takto:

1/ Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

2/ Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 IZ se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 IZ) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku (R 112/2012).

3/ Není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení (R 112/2012, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2012).

4/ Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ IZ poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 86/2013 )].

5/ Dlužník je povinen uvést v seznamu majetku veškerý svůj majetek. Hodnocení, zda jde o majetek zpeněžitelný v insolvenčním řízení, není na dlužníku. Jinak řečeno, dlužníkova subjektivní představa, že určitý majetek, jenž je obecně (druhově) vnímán jako majetek hodnotný, má nulovou hodnotu, se může promítnout v seznamu majetku v údaji o dlužníkem odhadované hodnotě majetku, nikoli tak, že dlužník tento majetek v seznamu majetku pomine (R 86/2013).

6/ V tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil část svého majetku, spatřuje Nejvyšší soud vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr (R 86/2013).

7/ V tom, že si dlužník případně nechal před zahájením insolvenčního řízení poskytovat (za úplatu) neúplné, nepřesné nebo nesprávné rady o povinnostech, které v oddlužení (a obecně v insolvenčním řízení) má, od osoby, která jej v insolvenčním řízení v žádné jeho fázi, byť jen pro účely sepisu a podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, nezastupovala, nelze spatřovat okolnost, jež by mohla zvrátit závěr, že povinnost předložit seznam majetku splnil dlužník v insolvenčním řízení nedbale (usnesení sen. zn. 29 NSČR 47/2013).

Ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Na základě shora uvedených zjištění a citované judikatury Nejvyššího soudu, je nutno zdůraznit, že jednou z nejdůležitějších povinností dlužníka podávajícího insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení je, připojit k insolvenčnímu návrhu nejen seznam majetku (§ 104 odst. 1 písm. a/ IZ), ale i seznam všech svých závazků (§ 104 odst. 3 IZ), obsahující všechny předepsané náležitosti. Význam, jaký má splnění této povinnosti pro insolvenční řízení, je zdůrazněn i požadavkem, aby se dlužník tzv. osobně zaručil za správnost a úplnost takového seznamu tím, že jej podepíše a výslovně uvede, že seznam je správný a úplný (§ 104 odst. 4 IZ).

Odvolací soud se zabýval tím, zda zamlčení závazku vůči věřiteli Marcelu Černému a neuvedení části nemovitého majetku jak v insolvenčním návrhu, tak v seznamu závazků, bylo úmyslným jednáním dlužnice.

Svá pochybení dlužnice vysvětlila tak, že závazek ze směnky namítajícímu věřiteli hradila do podání insolvenčního návrhu a do té doby mu uhradila na směnečný peníz 100.000 Kč. V době podání insolvenčního návrhu věděla o závazku vůči p. Černému, ale byl to závazek její dcery Kamily Dubravcové, která ho splácela a přestala tento závazek platit na radu p. Greňové, která dlužnici pomáhala s insolvenčním návrhem. Peníze byly namítajícímu věřiteli poukazovány z účtu dlužnice, ale dávala jí je dcera. Namítající věřitel půjčil dceři 300.000 Kč a říkal, že s tím, co by požadovala banka, by se závazek zvýšil na 600.000 Kč. Nechtěl, aby směnku podepsala dcera, ale dlužnice, což učinila. K neuvedení rekreační chaty s pozemky došlo proto, že v té době měla dlužnice s manželem krizi a domluvili se na rozdělení majetku tak, že dlužnici zůstane byt a manželovi rekreační chata.

Zúžení společného jmění manželů u notáře neučinili z finančních důvodů. Nyní už s manželem opět žijí ve společné domácnosti.

Jestliže dlužnice v seznamu závazků neuvedla všechny své věřitele, přitom v případě Marcela Černého nešlo o závazek zanedbatelný, ba naopak o závazek rozhodující, tvořící 61% výše přihlášených pohledávek, pak toto zjištění, jak již správně uvedl soud prvního stupně, je nutně podkladem pro závěr o lehkomyslném či nedbalém přístupu dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 IZ). Navíc o dlužnicí tvrzených skutečnostech vzniku tohoto závazku má odvolací soud vážné pochybnosti vzhledem k obsahu přezkumného listu přihlášky č. P3-1, z něhož je zřejmé, že pohledávka namítajícího věřitele nebyla popřena ani dlužnicí, ani insolvenčním správcem, byla uznána a zjištěna v plné přihlášené výši 626.164,38 Kč. Za tohoto skutkového stavu je zřejmé, že zamlčení věřitele bylo úmyslné a dlužnice podáním insolvenčního návrhu sledovala nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a IZ).

Pokud dlužnice zatajila nemovitosti zapsané na LV č. 183 v katastrálním území Prostějovičky u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, pak i toto jednání lze označit za záměrné, o čemž není pochyb i v rovině vlastního tvrzení dlužnice, která zatajení tohoto majetku omlouvá neúplnými informacemi od zpracovatelky insolvenčního návrhu a dohodou o vypořádání SJM s manželem bez zákonem předepsané formy, neboť tyto nemovitosti jsou v katastru nemovitostí zapsány jako výlučný majetek dlužnice. V zatajení skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužnice, je též nutno spatřovat nepoctivý záměr ve smyslu ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ.

Soud prvního stupně se velmi pečlivě a správně vypořádal se všemi aspekty nepoctivého přístupu dlužnice, a to již ve fázi podání insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení. Učinil rovněž věcně správný závěr, že dlužnice nesplňuje podmínky pro řešení úpadku oddlužením a když podle § 395 odst. 1 písm. a), b) a 2 IZ neschválil oddlužení dlužnice, podle § 396 IZ na majetek dlužnice prohlásil konkurz a rozhodl, že jde o nepatrný konkurs podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ.

Z uvedených důvodů proto odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

P o u č e n í: Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost

dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici insolvenčnímu správci, zástupci věřitelů, státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 7. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu