1 VSOL 685/2013-A-9
KSOS 39 INS 16492/2013 1 VSOL 685/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Nový Jičín, Resslova 1213/1, PSČ 741 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 15. července 2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.6.2013, č.j. KSOS 39 INS 16492/2013-A-3,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.6.2013, č.j. KSOS 39 INS 16492/2013-A-3, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108, § 395 odst. 2 písm. b), § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení se dlužník domáhal, aby bylo rozhodnuto o jeho úpadku a zároveň povoleno jeho řešení oddlužením. V návrhu uvedl, že má společně s manželkou 10 věřitelů se závazky ve výši 343.761,68 Kč, které není schopen splácet déle než 3 měsíce. Příjmem dlužníka je mzda ve výši 13.190 Kč, dále příspěvek na bydlení ve výši 7.443 Kč. Dlužník má 4 vyživované osoby-manželku a 3 děti a dále soudně stanovené výživné ve výši 1.500 Kč. Dlužník se domáhal spojení řízení s manželkou, která podala samostatný insolvenční návrh vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. KSOS 39 INS 16497/2013; manželka dlužníka pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč a má příjem z dohody o provedení práce ve výši 1.500 Kč měsíčně a 5 vyživovaných osob-manžela a 4 děti. Soud prvního stupně zjistil, že návrh dlužníka splňuje náležitosti uvedené v § 103 a 104 IZ a dlužník se nachází v úpadku, když z návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Nicméně návrhu dlužníka na povolení oddlužení nelze vyhovět. Jednou ze základních podmínek pro povolení oddlužení je totiž reálný předpoklad splacení alespoň 30% dluhů dlužníka. Jak vyplývá z údajů uvedených v návrhu a jeho přílohách, činí výše nezajištěných závazků dlužníka 343.761 Kč. Zákon rozlišuje 2 způsoby řešení oddlužení, a to oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník nevlastní žádný hodnotnější majetek a dle propočtu soudu ze současné mzdy dlužníka lze srážet toliko částku 706 Kč, ze které se přednostně hradí odměna insolvenčního správce 1.089 Kč a výživné ve výši 1.500 Kč. Pro věřitele dlužníka by tak nebylo v rámci oddlužení možno srážet žádnou částku. Soud nemohl přihlédnout k příjmu v podobě příspěvku na bydlení, neboť se jedná o účelově vázanou dávku státní sociální podpory, kterou nelze pro účely oddlužení použít. Z toho vyplývá, že při současné situaci nelze očekávat splacení 30 % závazků dlužníka. Vzhledem k tomu, že dlužník nevlastní žádný majetek nepřichází v úvahu ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Příjem manželky dlužníka je v současné době tak nízký, že z něj rovněž nelze provádět srážky. Proto soud nepřihlížel k procesnímu návrhu dlužníků na spojení insolvenčních řízení. Na základě těchto údajů soud dospěl k závěru, že povolení oddlužení v současné době není možné a pokud dlužník na insolvenčním návrhu setrvá, bude řešením jeho úpadku konkurs. Proto je nezbytné zaplacení zálohy, která umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka, respektive v případě neexistence majetku dlužníka k zaplacení minimální odměny insolvenčního správce, která v konkursu činí 45.000 Kč a jeho hotových výdajů v souladu s vyhláškou č. 313/2007 Sb. Po posouzení majetku dlužníka a s ohledem na absenci disponibilních prostředků dlužníka má soud za nezbytné zaplacení zálohy na náklady konkursu v maximální možné výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že soud měl především spojit jeho řízení s řízením manželky Michaely Glöcklové, neboť se jedná o závazky spadající do společného jmění manželů, které vznikly společně za trvání manželství. V tomto směru dlužník poukázal na rozhodovací praxi vyšších soudů, především Vrchního soudu v Praze. Dále namítal, že soud prvního stupně pochybil, když vůbec nevzal v úvahu smlouvu o důchodu, kterou ke svému návrhu předložila manželka a na kterou ve svém návrhu poukázal i on. Jedná se o písemnou smlouvu mezi manželkou a Jiřím Vítovcem, v níž se jmenovaný zavázal poskytovat manželce po dobu oddlužení 3.300 Kč měsíčně. Na této smlouvě jsou podpisy obou účastníků úředně ověřeny dne 6.6.2013. Tato smlouva slouží k navýšení jejich příjmů za účelem splnění podmínek oddlužení. Odvolatel proto usuzuje, že s manželkou jsou schopni naplnit jednu ze základních podmínek oddlužení a splnit minimálně 30% svých nezajištěných závazků, když pro věřitele bude činit měsíční splátka 2.2100 Kč a to za pomocí příjmu manželky ze smlouvy o důchodu. Postup soudu prvního stupně je tak v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení (§ 5 IZ), když v případě oddlužení budou dlužníci věřitelům plnit minimálně 30%, oproti daleko nižšímu uspokojení v případě konkursu. Rovněž při stanovení výše zálohy soud nepřihlédl ke všem okolnostem tohoto případu. Oba dlužníci mají společné příjmy ve výši cca 29.733 Kč měsíčně, jejich rodina se skládá z 6 členů a nejsou schopni každý uhradit 50.000 Kč. Navíc v případě rozhodnutí o úpadku a povolení společného oddlužení obou manželů insolvenčnímu správci do doby schválení oddlužení splátkovým kalendářem (kdy bude jeho odměna a náklady kryty v měsíční frekvenci v rámce splátkového kalendáře) nevzniknou náklady v rozsahu uváděném soudem prvního stupně, tyto zcela jistě nepřesáhnou 2.000 Kč, jak je patrno z jiných insolvenčních řízení. Ze všech těchto důvodů odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případě je změnil a stanovil zálohu 2.000 Kč a dále současně rozhodl o spojení řízení odvolatele s řízením jeho manželky.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné a že v daném případě nejsou splněny podmínky pro změnu napadeného usnesení, neboť skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou úplná.

Předně odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení je projednatelný. Dlužník v něm tvrdí počet věřitelů (10), výši 14 závazků (343.761,68 Kč), které spadají do společného jmění manželů, počet vyživovaných osob u obou manželů, výši svých příjmů z pracovního poměru (13.190 Kč) i příjmů manželky (7.600 Kč měsíčně rodičovský příspěvek, 1.500 Kč měsíčně z dohody o pracovní činnosti), včetně očekávaného příjmu manželky ze smlouvy o důchodu

(3.300 Kč měsíčně pro případ schválení oddlužení a z návrhu lze dovodit i to, že dlužník není schopen své závazky řádně a včas splácet a že tedy je v úpadku.

Se soudem prvního stupně lze dále souhlasit, že příspěvek na bydlení 7.443 Kč nelze pro účely oddlužení použít (§ 317 odst. 2 o.s.ř.) a že z dosavadního řízení dlužníka vyplývá, že dlužník sám není schopen ze svých tvrzených příjmů podmínky oddlužení splnit, neboť jeho samotné příjmy, zejména s ohledem na počet vyživovaných osob (3 děti a manželka) a soudem stanovenou vyživovací povinnost 1.500 Kč měsíčně, pro oddlužení nepostačují.

Shodná zjištění lze učinit i z insolvenčního návrhu, včetně návrhu na povolení oddlužení, který podala manželka dlužníka a jejíž řízení je vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 16497/2013, která má kromě dlužníka (manžela) vyživovací povinnost ke 4 nezl. dětem; její tvrzené příjmy, včetně očekávaného příjmu ze smlouvy o důchodu, již byly uvedeny shora.

Nicméně přestože z odůvodnění napadeného usnesení lze dovodit, že soud prvního stupně se zabýval otázkou možnosti společného oddlužení obou manželů, se závěrem, že podmínky pro spojení obou řízení a společné oddlužení nejsou dány (pro rovněž konstatovaný nízký příjem manželky), nelze z odůvodnění napadeného usnesení zjistit, proč soud prvního stupně nevzal při svém rozhodnutí v úvahu smlouvu o důchodu ze dne 6.6.2013, dle níž manželka dlužníka očekává pro oddlužení další příjem ve výši 3.300 Kč měsíčně (zřejmě od svého otce). Na tento další příjem manželky opakovaně poukazoval i dlužník ve svém návrhu. Přitom dle předběžných propočtů, vycházeje z tvrzených příjmů obou dlužníků, lze předpokládat, že za pomoci splátek ze smlouvy o důchodu, by dlužníci mohli jednu ze základních podmínek oddlužení, to je úhradu nejméně 30% svých závazků za 5 let, splnit.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou úplná a tudíž nejsou správná a z tohoto důvodů jde o rozhodnutí předčasné. Proto odvolací soud postupoval dle ust. § 219a odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení zrušil, neboť jsou tu jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení se bude soud prvního stupně návrhem dlužníka na povolení oddlužení znovu zabývat a po té, kdy si od dlužníka vyžádá řádné doklady o výši jeho příjmů (dosud byly doloženy jen pracovní smlouva a platový výměr), znovu zváží případné společné projednání obou návrhů, a pouze v případě, že dospěje k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky ke spojení nehodí (tzn., že jejich závazky a majetek nespadají do společného jmění manželů, že ve spojeném řízení by z příjmů dlužníka a jeho manželky nebylo možno uspokojit minimálně 30% všech závazků, které jsou závazky společnými), pak teprve bude každý z obou návrhů posuzovat samostatně a znovu zváží, zda je pro dané řízení záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná a v jaké výši.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu