1 VSOL 683/2014-A-15
KSBR 38 INS 3429/2014 1 VSOL 683/2014-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem Strážnice, Náměstí Svobody 503, PSČ 696 62, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.5.2014, č.j. KSBR 38 INS 3429/2014-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník je evidovaný jako živnostník pod identifikačním číslem 75268906, živnostenské oprávnění mu vzniklo ke dni 1.6.2009 a výkon podnikatelské činnosti měl přerušen od 24.3.2010 do 31.5.2011. Dlužník má závazky pocházející z podnikatelské činnosti vůči věřitelům Vojenská zdravotní pojišťovna ČR a Komerční banka, a.s. Věřitel Komerční banka, a.s., sdělil, že souhlasí s podrobením dlužníkova závazku oddlužení, věřitel Vojenská zdravotní pojišťovna ČR však sdělil, že s podrobením dlužníkova závazku pocházejícího z podnikání oddlužení nesouhlasí. Dle ust. § 389 odst. 1, odst. 2 IZ se přitom řešení úpadku oddlužením může domáhat pouze fyzická osoba, která nemá dluhy z podnikání, resp. případné dluhy z podnikání nebrání řešení úpadku dlužníka oddlužením, pokud s tím souhlasí věřitelé, o jejichž pohledávky jde. Věřitel Vojenská zdravotní pojišťovna ČR s oddlužením dlužníka výslovně nesouhlasí, a proto tento dluh dlužníku brání v řešení jeho úpadku oddlužením. Lze tudíž očekávat, že dle ustanovení § 396 IZ bude způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs. Z tohoto důvodu je třeba uložit dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dlužník vlastní pouze věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti a jen minimální odměna insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem činí dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč bez DPH.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že soudní praxe podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 stanovila, že souhlas věřitelů s oddlužením se nevyžaduje dopředu, nýbrž věřitel může vyslovit nesouhlas s oddlužením až následně. V aktuální fázi řízení je posouzení podmínek pro oddlužení a posuzování souhlasu či nesouhlasu věřitelů s oddlužením předčasné, neboť věřitelé nejsou detailně seznámeni s majetkovou situací dlužníka, neznají objem závazků dlužníka a nemohou tedy odhadnout, v jakém rozsahu budou jejich pohledávky v insolvenčním řízení v případě oddlužení uspokojeny. Před rozhodnutím o úpadku se věřitelé většinou se svými pohledávkami do insolvenčního řízení nepřihlašují, dosud nebyl ani ustanoven insolvenční správce, který by posoudil majetkovou, příjmovou a závazkovou situaci dlužníka. V současné chvíli nelze vyloučit, že věřitel, který jako jediný projevil nesouhlas s oddlužením, nakonec na základě dalšího průběhu insolvenčního řízení změní názor. Z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení přitom vyplývá, že v případě řešení úpadku konkursem by věřitelé nebyli uspokojeni. Věřitel Vojenská zdravotní pojišťovna ČR zřejmě nedostatečně vyhodnotil danou situaci, neboť pouze v oddlužení mohou věřitelé dosáhnout alespoň částečného uspokojení jejich pohledávek. Soud prvního stupně nesprávně nepočkal až na fázi řízení před schválením oddlužení. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 11.2.2014 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V návrhu dlužník popsal důvody svého úpadku a uvedl, že v minulosti podnikal jako obchodní zástupce a od 1.7.2014 se hodlá opět věnovat podnikání v oboru renovace dveří. Má 7 peněžitých závazků, které jsou 90 dnů po splatnosti a celkem činí částku 419.218,73 Kč. V bodu 15 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) uvedl toliko obvyklé vybavení domácnosti, v bodu 16 návrhu (majetek, který je předmětem zajišťovacích práv) neuvedl žádný majetek. V bodu 17 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl 3 závazky, 2 z nich byly naposledy placeny v r. 2010. V bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedl 4 závazky, poslední splátka na jejich úhradu byla provedena v květnu 2013. K návrhu připojil seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl majetek shodně s insolvenčním návrhem v zůstatkové hodnotě 23.500 Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne 25.2.2014, č.j. KSBR 38 INS 3429/2014-A-4, vyzval dlužníka, aby doplnil návrh na povolení oddlužení tak, že označí závazky, které pocházejí z podnikatelské činnosti, příp. které byla použity na úhradu předchozích závazků z podnikatelské činnosti a u podnikatelských závazků doloží souhlas věřitelů s řešením jeho úpadku oddlužením. Na tuto výzvu dlužník reagoval podáním doručeným soudu dne 11.3.2014, v němž uvedl, že z podnikatelské činnosti pochází jediný závazek, a to vůči věřiteli Vojenská zdravotní pojišťovna ČR. Podáním doručeným soudu dne 25.4.2014 dlužník předložil nový seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž označil jako závazek z podnikání jednak závazek vůči věřiteli Vojenská zdravotní pojišťovna ČR ve výši 13.431,15 Kč a jednak závazek vůči věřiteli Komerční banka, a.s., ve výši 50.742,14 Kč. K výzvě soudu prvního stupně sdělil věřitel Vojenská zdravotní pojišťovna ČR podáním doručeným soudu dne 12.5.2014, že s podrobením dlužníkova závazku pocházejícího z podnikání oddlužení nesouhlasí. Věřitel Komerční banka, a.s., sdělil podáním doručeným soudu dne 13.5.2014, že s podrobením závazku dlužníka pocházejícího z podnikání oddlužení souhlasí. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 397 odst. 1, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku přezkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je rozhodující souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2, písm. a) IZ), přičemž věřitel Vojenská zdravotní pojišťovna ČR souhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením nedal, když na výslovnou žádost soudu sdělil, že s podrobením dlužníkova závazku pocházejícího z podnikání oddlužení nesouhlasí. Ve shodě se soudem prvního stupně proto odvolací soud konstatuje, že na dlužníka nelze pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, což je skutečnost odůvodňující odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 390 odst.3 IZ a pro rozhodnutí o řešení úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Totéž platí při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem majetkové podstaty, a případně též s oceňováním a zpeněžováním majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, v platném znění, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21%).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 27.listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu