1 VSOL 680/2013-A-9
KSOL 10 INS 13924/2013 1 VSOL 680/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Bohutín 136, PSČ 789 62, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 21.6.2013, č.j. KSOL 10 INS 13924/2013-A-4, tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v případě dlužníka se jedná v pořadí již o pátý insolvenční návrh, přičemž již v předchozích řízeních soud prováděl šetření k posouzení otázky, zda je návrhem dlužníka na povolení oddlužení sledován nepoctivý záměr dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ. Soud vychází ze zjištění, která vyšla najevo již v případě prvního návrhu na zahájení insolvenčního řízení, kdy bylo zjištěno, že ke dni zahájení prvního insolvenčního řízení, to je dne 4.1.2012, dlužník nebyl zapsán v evidenci katastru nemovitostí jako vlastník žádných nemovitostí. Ze seznamu, který dlužník předložil, také plynulo, že dlužník nevlastní žádný majetek, až na věci osobní potřeby a běžného vybavení bytu. Z výpisu z katastru nemovitostí, a to z listu vlastnictví č. 430 pro katastrální území Bohutín nad Moravou, soud zjistil, že dlužník byl společně s manželkou spoluvlastníkem bytové jednotky č. 136/16 umístněné v budově č.p. 136 a spoluvlastníkem podílu o velikosti 409/10000 na společných částech budovy č.p. 136 a pozemku parc. č. St. 176. Současným vlastníkem těchto nemovitostí je Ondřej anonymizovano , anonymizovano , který je synem dlužníka a který tyto nemovitosti nabyl na základě darovací smlouvy ze dne 5.12.2011 s právními účinky vkladu ke dni 7.12.2011. Soud vyhodnotil jednání dlužníka jako jednání sledující nepoctivý záměr, když převodem nemovitostí na syna se dlužník zbavil podstatné části svého majetku, a to zcela bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, když právní účinky vkladu vlastnického práva pro Ondřeje anonymizovano k nemovitostem nastaly dnem 7.12.2011 a k sepsání návrhu na povolení oddlužení došlo ještě téhož dne. Jak vyplývá ze seznamu závazků, dlužník zastavil platby vůči svým věřitelům v měsíci listopadu 2011 (v případě věřitele PPF B2 B.V. se tak stalo již v listopadu 2010), tedy dříve, než došlo k převodu předmětných nemovitostí. Soud na základě shora uvedeného uzavřel, že bezúplatným převodem na osobu dlužníku blízkou poškodil dlužník své věřitele a byl by tak dán důvod pro zamítnutí insolvenčního návrhu. Právní úkon dlužníka, kterým převedl nemovitosti na syna, tak znemožnil zákonem předvídanou možnost věřitelů zvolit způsob oddlužení dlužníka na schůzi věřitelů za tím účelem svolané. Návrh dlužníka na povolení oddlužení by tak byl zamítnut a jediným možným řešením způsobu jeho úpadku je konkurs. S ohledem na majetek dlužníka a neexistenci pohotových finančních prostředků existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. Zaplacení zálohy zajistí prostředky ke krytí nákladů insolvenčního správce již od okamžiku zjištění úpadku dlužníka, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka a uplatněním neplatnosti či neúčinnosti právních úkonů dlužníka. Vzhledem k tomu, že v případě prohlášení konkursu je minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč a v průběhu konkursního řízení je možno důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených, je na místě uložit dlužníku zálohu ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že na odstartování pětiletého procesu oddlužení postačí, aby složil předem na odměnu svého správce nejvýše 3.000 až 5.000 Kč. Ze zálohy se hradí odměna správce jen do okamžiku, než soud oddlužení povolí, což trvá zpravidla dva až tři měsíce. Další měsíční odměna se platí správci na základě plnění splátkového kalendáře. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, který jeho návrh na povolení oddlužení vyhodnotil jako návrh podaný s nepoctivým záměrem. Tvrdil, že nemovitost (byt) v obci Bohutín, kterou vlastnil, si opravil jeho syn Ondřej a když mu sdělil, že je nucen vyhlásit na sebe osobní bankrot, požádal ho, aby mu nemovitost daroval, a to z toho důvodu, že sám do bytu investoval své finanční prostředky a nechce o byt přijít. Uvedl, že veškeré dluhy zavinila jeho manželka, která špatnou investicí způsobila zadlužení rodiny, a která rovněž podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Argumentoval tím, že při jejich společných příjmech jsou schopni uhradit za dobu pěti let téměř 100 % veškerých dluhů. Dle obsahu odvolání se dlužník domáhá změny napadeného rozhodnutí tak, aby byla záloha snížena.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení u insolvenčního soudu dne 17.5.2013, přičemž ze strany dlužníka se jedná o v pořadí pátý insolvenční návrh, když předchozí řízení o insolvenčních návrzích skončila zastavením řízení pro nezaplacení zálohy. Dlužník v návrhu uvedl, že má celkem osmnáct peněžitých závazků u devíti věřitelů v celkové výši 1.098.075,51 Kč včetně příslušenství. Vzhledem k jeho příjmům jsou pro něj měsíční splátky neúnosné a přesahují rodinné příjmy, proto nedochází k řádnému plnění většiny z těchto závazků a jsou po splatnosti déle než 30 dnů, z čehož vyplývá, že je v úpadku. Dále uvedl, že s ohledem na zamítnutí předešlých insolvenčních návrhů z důvodu převedení nemovitosti na syna Ondřeje anonymizovano navrhuje, že zaplatí 100 % závazků, proto insolvenční návrh podává i jeho manželka a žádá soud, aby jeho insolvenční řízení spojil s insolvenčním řízením jeho manželky. Tvrdil, že je zaměstnancem u firmy OP Papírna s.r.o. na dobu neurčitou a jeho měsíční příjem činí 18.300 Kč. Ohledně svého majetku uvedl, že vlastní toliko běžné věci osobní potřeby a věci tvořící vybavení bytu. Z listin, které měl insolvenční soud k dispozici v případě prvního insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOL 10 INS 142/2012 vyplývá, že dlužník společně s manželkou byl spoluvlastníkem bytové jednotky č. 136/16 a dále byl spoluvlastníkem podílu ve výši 409/10000 na společných částech domu a pozemků č.p. 136 a pozemku p.č. St. 176 v katastrálním území Bohutín nad Moravou. Tyto nemovitosti byly darovací smlouvou ze dne 5.12.2011 s právními účinky vkladu ke dni 7.12.2011 převedeny na syna dlužníka Ondřeje anonymizovano , přičemž první insolvenční návrh byl sepsán 7.12.2011 a podán u insolvenčního soudu 4.1.2012. Ze seznamu závazků dlužníka pak vyplývá, že k datu, kdy uzavíral darovací smlouvu, to je ke dni 5.12.2011, zastavil platby veškerých svých osmnácti závazků s tím, že u naprosté většiny závazků byly provedeny poslední úhrady v měsíci listopadu 2011, přičemž některé ze závazků byly splatné již v březnu 2011, respektive červenci a říjnu 2011.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených v ustanovení § 395 odst. 3 IZ jako těch, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení, s nimiž je soud povinen se vždy vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo), bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení se nevyčerpává jednáními popsanými v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1, písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011 sen. zn. 29 NSČR 14/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012).

Ze zjištění z obsahu spisu, jakož i z listin založených ve spise sp. zn. KSOL 10 INS 142/2012 vyplývá, že dlužník v prosinci 2011, kdy již nehradil žádný ze svých osmnácti závazků vůči svým věřitelům, bezplatně (to je bez získání protihodnoty) společně s manželkou převedl na svého syna jediný hodnotný majetek, bytovou jednotku společně se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku v kat. území Bohutín nad Moravou. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně toto jednání dlužníka považuje za jednání, kterým dlužník poškodil své věřitele, když věřitelům znemožnil možnost vybrat si, zda budou prosazovat oddlužení plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty. Nebýt převodu nemovitostí bezprostředně před zahájením insolvenčního řízení, mohli by si věřitelé vybrat, zda budou požadovat uspokojení svých pohledávek z prodeje nemovitostí, případně by si též mohli odhlasovat kombinovaný způsob oddlužení, to je jednak zpeněžením majetkové podstaty a jednak plněním splátkového kalendáře. Byť není známa hodnota nemovitého majetku, je nepochybné, že nezajištění věřitelé by mohli být uspokojeni v daleko větší míře, než při plnění splátkového kalendáře. Nelze přisvědčit dlužníku, že společně se svou manželkou by byli schopni uspokojit své věřitele v rozsahu 100 % jejich pohledávek.

Manželka dlužníka v podaném insolvenčním návrhu uvedla, že její příjem by měl být ve výši 7.500 Kč, s ohledem na výši tohoto příjmu a výši závazků by dlužnice z tohoto příjmu nebyla schopna poskytnout svým věřitelům žádnou částku pro plnění oddlužení splátkovým kalendářem. Z příjmu dlužníka tvrzeného ve výši 18.300 Kč by bylo možno pro účely plnění oddlužení v rámci splátkového kalendáře použít částku 7.687 Kč, což znamená, že za pět let trvání oddlužení, pokud by správce byl plátcem daně z přidané hodnoty, by manžel dlužnice byl schopen zaplatit věřitelům 36,05 % jejich pohledávek. Je třeba uvést, že při společném oddlužení manželů se příjmy obou manželů nesčítají, příjem každého z manželů se posuzuje zvlášť a zvlášť se také posuzuje, kolik ze svého příjmu každý z manželů by mohl poskytnout jako měsíční srážku pro účely oddlužení. Nelze proto uzavřít, že se dlužník nyní snaží se svými věřiteli, které svým jednáním poškodil, vypořádat poctivě tak, že jim nabízí 100% uspokojení jejich pohledávek.

K obraně dlužníka, že motivem převodu nemovitosti na syna bylo to, že syn investoval do bytu své finanční prostředky a nechtěl o byt přijít, nelze přihlédnout. Pro posouzení poctivosti návrhu na povolení oddlužení v souvislosti s dispozicí dlužníka se svým majetkem je významné zejména to, jaký mělo jednání dlužníka dopad na práva jeho věřitelů (objektivní hledisko).

Z výše uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník svým návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, a proto je důvodný předpoklad, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude zamítnut a na jeho majetek bude prohlášen konkurs.

Dlužník nemá k dispozici pohotové finanční prostředky a jeho jediným majetkem jsou věci osobní potřeby a běžné vybavení domácnosti. Tato majetková situace neskýtá záruku úhrady ani konečných nákladů insolvenčního řízení. Proto je prostředků ze zálohy třeba nejen na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení spojených s činností insolvenčního správce při zjišťování a zajišťování majetku dlužníka, ale rovněž jako jistoty pro zaplacení konečných nákladů, zejména odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, která v případě řešení úpadku konkursem činí minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Proto je požadavek na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální výši 50.000 Kč důvodný.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 25.října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu