1 VSOL 68/2016-A-12
KSBR 31 INS 27616/2015 1 VSOL 68/2016-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Romany anonymizovano , anonymizovano , bytem Znojmo, Stanislavova 1516, PSČ 669 02, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2015, č. j. KSBR 31 INS 27616/2015-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2015, č. j. KSBR 31 INS 27616/2015-A-7, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužnici, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že je zde dán důvod pro zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Dlužnice má závazky ve výši 369 022,15 Kč, příjem ze státní sociální podpory ve výši

5 495 Kč a dar ve výši 1 500 Kč a v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by za 5 let zaplatila nezajištěným věřitelům 6,68 % jejich pohledávek. Příjmy ve formě příspěvku na bydlení a příspěvku na péči nejsou příjmy použitelnými pro účely oddlužení, neboť nepodléhají výkonu rozhodnutí nebo exekuci prováděnými srážkami ze mzdy dle ustanovení § 299 o.s.ř. Po odečtení zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 1 089 Kč lze proto na splátkový kalendář použít toliko částku 411 Kč. Dlužnice nevlastní majetek, který by umožňoval schválení jejího oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a dlužnice ani netvrdila, že věřitelé souhlasí s nižším než 30% plněním.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně nevzal v úvahu obsah smlouvy o důchodu, ani její vyjádření, že jí syn poskytuje část svého příspěvku na péči s tím, že syn je schopen v případě potřeby upravit jeho poskytovanou část na potřebnou výši. Dlužnice uvedla, že v usnesení soudu prvního stupně ze dne 16.11.2015, č.j. KSBR 31 INS 27616/2015-A-5, bylo konstatováno, že její příjmy nejsou dostatečné, aniž by byly uvedeny důvody vedoucí k tomuto závěru, a aniž by soud prvního stupně vzal v úvahu závazek poskytovatele důchodu a syna dlužnice poskytovat dlužnici v případě potřeby vyšší částky. Pokud by usnesení obsahovalo konkrétní údaje, doplnila by svůj návrh a navýšila by svůj příjem na potřebnou výši. Dlužnice je přitom připravena za pomoci třetích osob (sestry a syna) splnit podmínky oddlužení. Dlužnice dále namítala, že z podkladů dodaných k návrhu na povolení oddlužení je zřejmé, že nedisponuje částkou 50 000 Kč a není schopna tuto částku zaplatit.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5, odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 4.11.2015, domáhá rozhodnutí o hrozícím úpadku a jeho řešení oddlužením. V návrhu tvrdila, že je nemajetná, má 2 nezajištěné závazky v celkové výši 369 022,15 Kč, jejichž splatnost nastala do září 2015, pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 5 495 Kč, příspěvek na bydlení ve výši 5 419 Kč a po dobu oddlužení jí bude přispívat sestra částkou 1 500 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost má k jednomu dítěti. Z předloženého seznamu majetku vyplývá, že dlužnice nemá žádný majetek.

K výzvě soudu prvního stupně dlužnice předložila dne 13.11.2015 smlouvu o důchodu ze dne 9.10.2015, uzavřenou mezi dlužnicí a Sandrou Ondrákovou, s úředně ověřeným podpisem plátkyně důchodu, z níž se podává, že Sandra Ondráková se zavázala dlužnici platit po dobu insolvenčního řízení důchod 1.500 Kč měsíčně s tím, že plátkyně důchodu se zavázala navýšit důchod v případě poklesu příjmů dlužnice tak, aby dlužnice uspokojila věřitele v zákonem předpokládané výši. Soud prvního stupně usnesením ze dne 16.11.2015, č.j. KSBR 31 INS 27616/2015-A-5, vyzval dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů uvedla okolnosti, z nichž bude vyplývat, že je schopna uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu 30% jejich pohledávek. Na tuto výzvu dlužnice reagovala podáním doručeným soudu dne 26.11.2015 tak, že do budoucna očekává příjem od úřadu práce ve výši 5.300 Kč, případně místo tohoto příjmu příjem ve stejné výši ze sociálních dávek, dále příjem z příspěvku na bydlení ve výši 5.500 Kč, příjem ze smlouvy o důchodu, který bude v případě potřeby navýšen a příjem z příspěvku na péči svého syna, o něhož se stará, v aktuálně dohodnuté výši 500 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 398 IZ, oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 395 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odstavec 1).

Podle ustanovení § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 29.9.2010, sp. zn. 29 NSČR 6/2008, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 61/2011, formuloval a odůvodnil závěr, že pokud dlužník nenabízí svým nezajištěným věřitelům, kteří nesouhlasili s nižším plněním, uspokojení alespoň 30 % jejich pohledávek, pak je to ve smyslu § 395 odst. 1, písm. b) IZ důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. V dalším rozhodnutí ze dne 28.2.2013, sp. zn. 29 NSČR 12/2013, které je publikováno Sbírce rozhodnutí a stanovisek

Nejvyššího soudu ČR pod č. 77/2013, formuloval a odůvodnil závěr, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou, přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Otázkou, které příjmy lze postihnout výkonem rozhodnutí, se Nejvyšší soud ČR zabýval ve svém rozhodnutí ze dne 10.4.2014, sp.zn. 21 Cdo 3774/2013, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 76/2014 a zde uvedl, že taxativní výčet druhů příjmů, které nejsou mzdou a které mohou být postiženy výkonem rozhodnutí (exekucí) srážkami ze mzdy, zavedla novela občanského soudního řádu provedená zák. č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, v ustanovení § 299 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. důvodovou zprávu k tomuto zákonu). Jimi jsou plat, odměna z dohody o pracovní činnosti, odměna za pracovní nebo služební pohotovost, odměna členů zastupitelstva územních samosprávných celků, dávky státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově a dále příjmy, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní, jimiž jsou a) náhrada mzdy nebo platu, b) nemocenské, c) peněžitá pomoc v mateřství, d) důchody, e) stipendia, f) podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, g) odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání, h) peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v souvislosti se zaměstnáním a i) úrazový příplatek, úrazové vyrovnání a úrazová renta. Ustanovení § 299 odst. 1 o. s. ř. tedy dopadá na všechny příjmy, které mají svou povahou pracovněprávní charakter nebo které nahrazují mzdu jako odměnu za práci, anebo jsou poskytovány vedle ní. Dále se v tomto rozhodnutí zabýval otázkou, jaký je vztah mezi ustanovením § 299 odst. 1 o. s. ř. a ustanovením § 312 o. s. ř., která upravují výkon rozhodnutí (exekuci) přikázáním peněžité pohledávky a v této souvislosti uvedl následující: o tom, že výkon rozhodnutí (exekuce) srážkami ze mzdy je svojí povahou zvláštním druhem exekuce přikázáním pohledávky, kterou se postihuje nárok na mzdu, vznikající povinnému z pracovního nebo obdobného poměru, není žádných pochyb. Jestliže ustanovení § 299 odst. 1 o. s. ř.-jak bylo shora uvedeno-dopadá na všechny příjmy (pohledávky), které mají svou povahou pracovněprávní charakter nebo které nahrazují mzdu jako odměnu za práci, anebo jsou poskytovány vedle ní, lze z toho dovodit, že toto ustanovení je ve vztahu speciality k ustanovení § 312 o. s. ř., které upravuje výkon rozhodnutí (exekuci) přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného (než pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v § 299 o. s. ř.). Z toho vyplývá, že z příjmů (pohledávek), jež mají vztah k výkonu práce nebo které nahrazují mzdu jako odměnu za práci, anebo jsou poskytovány vedle ní, lze výkonem rozhodnutí (exekucí) postihnout právě a jen ty příjmy (pohledávky), které jsou uvedeny v taxativním výčtu, jenž stanoví ustanovení § 299 odst. 1 o. s. ř.

Podle ustanovení § 317 odst. 2 o.s.ř., výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a jednorázově vyplacené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče.

Podle ustanovení § 392 odst. 3 IZ, jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice nesplňuje zákonné podmínky pro povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť není schopna s ohledem na své příjmy zaplatit nezajištěným věřitelům za pět let trvání oddlužení 30% jejich pohledávek. Pro účely oddlužení dlužnice formou plnění splátkového kalendáře lze počítat pouze s příjmem dlužnice z podpory v nezaměstnanosti ve výši 5 495 Kč měsíčně a s darem ve výši 1 500 Kč měsíčně, který dlužnice doložila smlouvou o důchodu s úředně ověřeným podpisem poskytovatele důchodu (§ 392 odst. 3 IZ). Dále je třeba vzít v úvahu, že dlužnice má jednu vyživovací povinnost a výše jejích nezajištěných závazků činí 369.022,15 Kč. Za této osobní a příjmové situace by dlužnice za pět let trvání oddlužení zaplatila nezajištěným věřitelům po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 900 Kč bez DPH (1089 Kč včetně DPH) pouze 9,76 % (pokud by insolvenční správce nebyl plátcem DPH), případně 6,68 % (pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH).

Dlužnice jiné než výše uvedené příjmy nedoložila, a to ani v průběhu odvolacího řízení. Dlužnice sice v podání ze dne 25.11.2015 sdělila, že dle smlouvy o důchodu bude v případě potřeby navýšen důchod tak, aby mohla i do budoucna hradit splátky zajišťující uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu nejméně 30 % pohledávek věřitelů, a že jí syn v případě poklesu jejích příjmů bude přispívat potřebnou částkou z příspěvku na péči, smlouvy s úředně ověřenými podpisy osob ochotných poskytnout jí tyto další, vyšší, příjmy však dlužnice dosud soudu nedoložila, ačkoliv nejméně z napadeného usnesení jí muselo být zřejmé, že nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení.

Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že dlužnice nesplňuje ani podmínky pro povolení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť dlužnice nemá žádný majetek.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Totéž platí při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužnice je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že její úpadek bude nutno řešit konkursem. Uložení zálohy je důvodné, neboť dlužnice nedisponuje pohotovými finančními prostředky a po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého. Je zde tedy důvodná obava, že při neuložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení bude nutné hradit veškeré náklady insolvenčního řízení z prostředků státu.

Dále se odvolací soud z pohledu níže citovaných ustanovení zabýval otázkou výše uložené zálohy.

Podle ustanovení § 38 odst. 1 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi zajištěné věřitele činí 9 % z částky od 0 do 1 mil. Kč (odstavec 2). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25 % z částky od 0 do 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45 000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1 000 Kč, nejvýše však 1 000 000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45 000 Kč.

Uložení zálohy ve výši 50 000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45 000 Kč bez DPH (nyní 21%), přičemž záloha na náklady insolvenčního řízení neplní pouze funkci zálohy na odměnu insolvenčního správce, ale slouží ke krytí všech nákladů insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 28.ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu