1 VSOL 678/2013-A-14
KSBR 31 INS 4602/2013 1 VSOL 678/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Tlumačov, Kvasická 39, PSČ 763 62, zastoupeného JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem Napajedla, Masarykovo nám. 220, PSČ 763 61, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.7.2013, č.j. KSBR 31 INS 4602/2013-A-9

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.7.2013, č.j. KSBR 31 INS 4602/2013-A-9 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenční řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že u dlužníka je dán důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 393 odst. 3 IZ, neboť dlužník řádně a včas nedoplnil návrh na povolení oddlužení, když ve lhůtě 7 dnů nepředložil znalecký posudek na odhadní cenu majetku, který slouží k zajištění závazku a dále důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 IZ, neboť lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Za této situace nelze úpadek dlužníka řešit oddlužením, ale ve smyslu ustanovení § 396 IZ konkursem. S ohledem na nemajetnost dlužníka je nezbytné zajistit prostředky na úhradu počátečních nákladů insolvenčního řízení uložením povinnosti zaplatit zálohu, a to ve výši 50.000 Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce při konkursu činí dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných nákladů (dále jen vyhláška ) 45.000 Kč bez DPH.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že není dán důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení z důvodu nepředložení znaleckého posudku na odhadní cenu majetku, který slouží k zajištění závazku, neboť dlužník tento závazek neuznává. K úvaze soudu o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení z důvodu, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé bude zřejmě nižší než 30 % jejich pohledávek, uvedl, že jeho pracovní poměr i nadále trvá. Bohužel zaměstnavatel opakovaně obnovuje pracovní smlouvy vždy na dobu určitou, což však dlužník nemůže ovlivnit. S ohledem na ekonomickou situaci dlužníka není možné zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč, protože se fakticky jedná zhruba o pět měsíčních platů dlužníka, což není v možnostech dlužníka zaplatit a dlužník tuto částku považuje za nepřiměřeně vysokou. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 20.2.2013, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 06 popsal 9 závazků vůči 6 různým věřitelům. V kolonce 18 uvedl 8 nevykonatelných závazků, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění a v kolonce 19 uvedl 1 nevykonatelný závazek, ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění ve výši 253.500 Kč vůči věřiteli TG CREDIT CZ s.r.o., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Poděbradova 1442/109, PSČ 702 00, IČ: 268 48 511, a to závazek z titulu směnky vystavené dne 1.9.2011 ve prospěch věřitele TG CREDIT CZ s.r.o., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Poděbradova 1442/109, PSČ 702 00, IČ: 268 48 511 na částku 253.500 Kč. V kolonce 16 uvedl movitý majetek, který není předmětem zajišťovacích práv (jedná se o běžné vybavení domácnosti) a v kolonce 17 uvedl majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, a to dům č.p. 39, stojící na pozemku parc. č. St. 163-zastavená plocha a nádvoří, pozemek parc. č. St. 163 a 381-zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané na LV 829 pro obec Tlumačov a kat. území Tlumačov na Moravě. Usnesením ze dne 8.3.2013, č.j. KSBR 31 INS 4602/2013-A-4 byl dlužník mimo jiné vyzván, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení doplnil svůj insolvenční návrh, doručený soudu dne 20.2.2013, a to tak, že doloží aktuální znalecký posudek na odhadní cenu nemovitého majetku a na odhadní cenu majetku, který slouží k zajištění závazku. Současně byl poučen, že nebude-li návrh na povolení oddlužení ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítne. Na tuto výzvu reagoval dlužník podáním ze dne 27.3.2013, doručeným soudu téhož dne, ve kterém se vyjadřuje ke svým příjmům, z nichž hodlá plnit oddlužení splátkovým kalendářem. K požadavku na předložení znaleckého posudku na majetek, který slouží k zajištění závazku uvedl, že neuznává svůj závazek vůči společnosti TG CREDIT CZ s.r.o. ve výši 253.500 Kč, která zneužila situace dlužníka a požadovanou částku dlužníkovi neposkytla. Vzhledem k tomu, že dlužník soudu nepředložil ve stanovené lhůtě požadovaný znalecký posudek, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím, ve kterém mimo jiné konstatoval, že lze s ohledem na ustanovení § 393 odst. 3 a § 396 IZ očekávat, že návrh na povolení oddlužení bude soudem odmítnut a způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs (nikoliv oddlužení).

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto způsobu zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr (písm. a/), nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (písm.b/).

Podle ustanovení § 392 odst. 2 IZ v seznamu majetku dlužník kromě náležitostí uvedených v § 104 odst. 2 u každé položky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitost nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje.

Podle § 393 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy a nebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že dle § 398 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Je-li oddlužení dle § 397 IZ soudem povoleno, rozhodují o způsobu, jímž bude provedeno, přihlášení nezajištění věřitelé svým hlasováním na schůzi věřitelů či mimo ni (§ 399 a násl. IZ), a teprve pokud se na způsobu oddlužení dle § 402 odst. 3 IZ neusnesou, rozhodne o něm insolvenční soud (§ 402 odst. 4 IZ). Případným návrhem dlužníka stran způsobu jeho oddlužení nejsou věřitelé ani soud při tomto rozhodování nijak vázáni. Výsledek hlasování věřitelů je soud povinen respektovat, a proto rozhodnou-li věřitelé o způsobu oddlužení, a nevyjdou-li najevo důvody, pro něž je dle § 395 IZ nutno návrh na povolení oddlužení zamítnout, schválí oddlužení s tím, že bude provedeno způsobem, o němž věřitelé rozhodli. Z uvedeného je zřejmé, že náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou v § 391 a § 392 IZ vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení (a schválení oddlužení, a aby umožnily věřitelům (popřípadě soudu) kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v § 398 IZ má být oddlužení provedeno. Proto zákon stanoví jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení oddlužení i předložení jeho řádných předepsaných příloh a s nesplněním tohoto požadavku přes výzvu soudu spojuje následek spočívající v odmítnutí návrhu.

V posuzované věci dlužník navrhl, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že je vlastníkem nemovitostí, které slouží k zajištění jeho závazku popsaného v kolonce 19 vůči věřiteli TG CREDIT s.r.o a za této situace je ve smyslu ustanovení § 392 odst. 2 IZ náležitostí příloh k návrhu na povolení oddlužení též znalecký posudek, který dlužník ani přes výzvu soudu nepředložil a vady insolvenčního návrhu tím nezhojil. Soud tak nemá dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení a schválení oddlužení a ani věřitelům není umožněno kvalifikovaně posoudit, pro který ze způsobů stanovených v § 398 IZ pro oddlužení se mají rozhodnout.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že TG CREDIT s.r.o je zajištěným věřitelem ve smyslu ustanovení § 2 písm. g) IZ, neboť jeho pohledávka je zajištěna majetkem, který patří do majetkové podstaty dlužníka, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 1.9.201 (právní účinky vkladu ke dni 2.9.2011) k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín na LV č. 829 pro obec Tlumačov a katastrální území Tlumačov na Moravě. Z ustanovení § 392 odst. 2 IZ vyplývá, že jde-li o nemovitost nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se vyžaduje bez ohledu na to, zda dlužník svůj závazek vůči zajištěnému věřiteli uznává či popírá. Navíc na těchto nemovitostech vázne exekutorské zástavní právo a na základě exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva ze dne 13.3.2013, čj. 12 OEX 61363/2012-14 je dalším zajištěným věřitelem společnost CP Inkaso s.r.o., IČ 29027271, kterého dlužník uvádí v kolonce 06 svého insolvenčního návrhu.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem, neboť jsou dány důvody pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení §393 odst.3 IZ. Existencí podmínek pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 IZ z důvodu, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, se odvolací soud pro nadbytečnost již nezabýval. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, ve které zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci lze předpokládat zpeněžování majetku dlužníka, přičemž nelze vyloučit, že insolvenční správce při své činnosti zjistí další majetek dlužníka, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka (§ 205 a násl. IZ). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním

způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu