1 VSOL 678/2011-A-10
KSBR 45 INS 17507/2011 1VSOL 678/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Judity anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Hřbitovní 1216/10, PSČ 664 51, o insolvenčním návrhu dlužnice, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2011, č.j. KSBR 45 INS 17507/2011-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.10.2011, č.j. KSBR 45 INS 17507/2011-A-5 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Podle celkové výše nezajištěných závazků dlužnice (351.592,-Kč), minimální částka pro dosažení úhrady 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů činí 105.478,-Kč. Dlužnice má v současné době příjem pouze ve formě rodičovského příspěvku ve výši 7.600,-Kč čistého a dále příjem z darovací smlouvy, v níž se třetí osoba zavázala k poskytování pravidelného měsíčního plnění ve výši 4.700,-Kč po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení. Dále má dlužnice vyživovací povinnost ke svému manželovi a jednomu dítěti. V posuzovaném případě výše dlužníkových příjmů nedosahuje takové částky, ze které by mohly být sraženy byť minimální částky pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře-nepočítaje v takové příjmy výše uvedený dar. Insolvenční soud má za to, že v tomto případě by byl povolením oddlužení formou splátkového kalendáře obcházen insolvenční zákon, jelikož dlužníkovy závazky by byly hrazeny třetí osobou a nikoliv primárně z příjmů dlužníka srážkami na základě splátkového kalendáře.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém insolvenčnímu soudu vytýkala, že shledává nepoctivý záměr ve skutečnosti, že na plnění splátkového kalendáře hodlá použít též příjem z daru ve výši 4.700,-Kč měsíčně a odkazovala na rozhodnutí v jiných věcech, v nichž k daru přihlíženo bylo. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5, 6 o.s.ř.), aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem ze dne 31.8.2011, doručeným insolvenčnímu soudu dne 29.9.2011, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby její úpadek byl řešen oddlužením. V návrhu uvedla závazky vůči 5 věřitelům s tím, že souhrn nezajištěných závazků činí 351.592,-Kč, peněžité závazky má 30 dnů po splatnosti. Dále uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč měsíčně a současně je obdarovanou z darovací smlouvy, v níž se třetí osoba zavázala k poskytování pravidelného plnění ve výši 4.700,-Kč měsíčně po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení. Vyživovací povinnost má vůči manželovi a jednomu dítěti. Jako svůj majetek označila pouze běžné vybavení domácnosti a penzijní připojištění ve výši 21.774 Kč . K návrhu na povolení oddlužení připojil manžel dlužnice svůj podpis a vyslovil s oddlužením svůj souhlas. K návrhu doložila darovací smlouvu ze dne 30.8.2011, ve které se dárkyně Renata Hanáková zavázala, že bude dlužnici jako obdarované v případě schválení oddlužení platit 4.700,-Kč po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení.

Ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužnice je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, když zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) IZ). Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádný hodnotný majetek, lze vyloučit oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ. Soud prvního stupně při posuzování přípustnosti oddlužení plněním splátkového kalendáře nevycházel z předpokladu, že dlužnice má příliš nízké příjmy na to, aby bylo schopna splácet svým věřitelům jejich pohledávky v rozsahu předpokládaném v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, ale dospěl k závěru, že dlužnice by oddlužení plnila výlučně z cizího zdroje (daru) a návrhem tedy sledovala nepoctivý záměr. Ust. § 395 odst. 3 IZ totiž uvádí pouze demonstrativní výčet skutečností, ve kterých lze spatřovat nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení.

Podle předpisů upravujících srážky ze mzdy (zejména občanský soudní řád, Nařízení č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách) činí nepostižitelná částka 7.989,-Kč (na dlužnici 5.326,-Kč, jejího manžela 1.331,50 Kč a jedno vyživované dítě ve výši 1.331,50 Kč), tedy více než průměrný příjem dlužnice z rodičovského příspěvku ve výši 7.600,-Kč. Příjem dlužnice by tak nestačil nejen k úhradě jakýchkoliv splátek věřitelům, ale ani k úhradě zcela nezbytných nákladů insolvenčního řízení, které jsou tvořeny odměnou a paušalizovanými hotovými výdaji insolvenčního správce ve výši 900,-Kč měsíčně (není-li správce plátcem DPH), případně ve výši 1.080,-Kč měsíčně (pokud správce je plátcem DPH). Pouze z příjmu dlužnice by tak skutečně nebylo možné hradit při oddlužení plněním splátkového kalendáře ani tyto náklady řízení. Pokud by však bylo přihlíženo k daru, který má činit 4.700,-Kč měsíčně, za 5 let trvání oddlužení by dlužnice zaplatila částku celkem 282.000,-Kč, po odečtení nároku správce (za 5 let ve výši 54.000,-Kč, příp. 64.800,-Kč) by nezajištěným věřitelům mohla uhradit částku 228.000,-Kč, příp. částku 217.200,-Kč, což představuje více než veškeré závazky dlužnice dle údajů uvedených v návrhu. Důvod pro nepovolení oddlužení pro nedostatečné uspokojení věřitelů dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ tedy dán není.

Insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení vedle dlužníka podílely i osoby odlišné od dlužníka, což vyplývá nejen z ust. § 412 odst. 1 písm. b) IZ (které ostatně počítá spíše s nahodilými příjmy), ale i z ust. § 392 odst. 3 věty prvé IZ, dle kterého osoby ochotné se zavázat jako spoludlužníci nebo ručitelé návrh na povolení oddlužení musí spolupodepsat. Hlavní aktivitu v oddlužení musí ovšem vyvíjet sám dlužník. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. a/ IZ). Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka (srov. též vymezení rozsahu majetkové podstaty v ust. § 206 IZ). Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a/ IZ). V přezkoumávané věci soud prvního stupně zcela správně uvedl, že příjem z darovací smlouvy má toliko doplňovat vlastní příjem dlužnice a nemá jít o jediný zdroj v oddlužení plněním splátkového kalendáře. Přestože by dlužnice byla schopna s pomocí daru dosáhnout dostatečného plnění pro nezajištěné věřitele (za předpokladu, že by darovací smlouva ze strany dárkyně byla skutečně plněna), lze v tom, že by za dlužnici plnila oddlužení výhradně třetí osoba, spatřovat nepoctivý záměr, a tedy důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Navíc v případě, že by dárkyně neplnila svůj závazek z darovací smlouvy, příjmy dlužnice by nepostačovaly ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení a lze předpokládat, že by v takovém případě dlužnicí byly použity i prostředky představující i nepostižitelnou částku určenou pro vyživovací osoby, což nelze připustit.

Odvolací námitka dlužnice, že nesprávně soud prvního stupně při hodnocení podmínek pro oddlužení nezohlednil příjem z daru, ačkoliv v jiných věcech k darům přihlížel, není proto případná. Jak vyplývá se shora uvedeného lze k daru přihlížet jen tehdy, pokud doplní splátky poskytované z vlastního příjmu dlužníka. V přezkoumávané věci by však dlužnice na zaplacení svých závazků sama nezaplatila žádnou částku.

Závěr soudu prvního stupně o tom, že nebude možno povolit dlužnici řešení jejího úpadku oddlužením, ale konkursem je proto správný, včetně úvahy o tom, že s ohledem na hodnotu majetku dlužnice (movité věci-zařízení domácnosti a prostředky z penzijního připojištění, u kterých není zřejmé zda a kdy budou k dispozici v hotovosti k zaplacení nákladů řízení) je nutno ke krytí nákladů insolvenčního řízení uložit povinnost k zaplacení zálohy dle ustanovení § 108 IZ. Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem (dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) nejméně částku 45.000,-Kč a je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Soud prvního stupně určil proto správně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální výši částkou 50.000 Kč.

Pokud by dlužnice zálohu nezaplatila, pak s ohledem na nedostatek prostředků ke krytí nákladů řízení v majetkové podstatě (jak je zdůvodněno výše) by náklady insolvenčního řízení tj. nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) musel hradit stát. Tomu má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu