1 VSOL 677/2016-A-15
KSOS 40 INS 4372/2016 1 VSOL 677/2016-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Krnov- Pod Bezručovým vrchem, Říční okruh 2340/28, PSČ 794 01, IČ 76089860, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.3.2016, č. j. KSOS 40 INS 4372/2016-A-7,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2016, č. j. KSOS 40 INS 4372/2016-A-7, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen též IZ ), uložil dlužníkovi, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že má závazky pocházející z podnikatelské činnosti, souhlasy těchto věřitelů s oddlužením však dlužník ani přes výzvu soudu nepředložil a nelze tudíž posoudit, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Bez této náležitosti bude návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnut (§ 393 odst. 3 IZ) a současně soud rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkurzem (§ 396 odst. 1 IZ). S ohledem na strukturu majetku dlužníka je třeba pro případ prohlášení konkurzu zajistit finanční prostředky nutné k činnosti insolvenčního správce, a proto soud prvního stupně dlužníkovi uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž uvedl, že nemá žádné úspory, z nichž by mohl zálohu zaplatit. Žádal o nové projednání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení formou plnění splátkového kalendáře bez zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že navýšil svůj příjem o částku 800 Kč a k odvolání připojil smlouvu o poskytování plnění ze dne 13.4.2016.

Dlužník k odvolání dále připojil vyjádření věřitele Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, pobočka Olomouc, ze dne 16.3.2016, jímž tento věřitel sdělil, že ponechává na rozhodnutí insolvenčního soudu, zda shledá podmínky pro povolení oddlužení s tím, že toto rozhodnutí bude respektovat.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení bylo zahájeno dne 24.2.2016 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník uvedl, že má 7 peněžitých závazků, které není schopen splácet déle jak 3 měsíce, nicméně v oddlužení je schopen ze svého příjmu zaplatit více jak 30 % svých závazků nezajištěným věřitelům. V podrobnostech odkázal na seznamy majetku a závazků. K výzvě soudu prvního stupně dlužník v seznamu závazků označil čtyři nezajištěné závazky pocházející z podnikatelské činnosti vůči čtyřem věřitelům-Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, Finanční úřad v Krnově, ASPEC, spol. s r.o. a PENTA STEEL GROUP CZ s.r.o. Souhlasy těchto věřitelů s oddlužením netvrdil. Splatnost nejméně dvou závazků nastala do roku 2016. V seznamu majetku dlužník uvedl, že vlastní pouze věci představující běžné vybavení domácnosti, jejichž aktuální hodnotu odhaduje na částku cca 20 000 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

V průběhu odvolacího řízení sdělil věřitel Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha, Křížová 25, PSČ 225 08, podáním ze dne 22.4.2016, že má pohledávku vůči dlužníkovi pocházející z podnikatelské činnosti s tím, že ponechává na zvážení soudu, zda bude úpadek dlužníka řešen oddlužením.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2, věty první IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník podmínky pro povolení oddlužení nesplňuje. S účinností od 1.1.2014 sice insolvenční zákon připouští, aby soud povolil oddlužení i fyzické osobě, která je podnikatelem (případně již nepodniká, avšak má (i) závazky z podnikání), ovšem pouze za současného splnění některé z podmínek uvedené v ust. § 389 odst. 2 IZ. To znamená, že pokud má dlužník-fyzická osoba závazky pocházející z podnikatelské činnosti, musí s jeho oddlužením souhlasit (každý) nezajištěný věřitel, o jehož pohledávku z podnikání dlužníka jde. Takového souhlasu není třeba pouze v případě, že pohledávka věřitele je zajištěna (například zástavním právem na majetku dlužníka) nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ). Ani jednu ze shora uvedených výjimek však dlužník v návrhu na povolení oddlužení netvrdil, a proto je nutno souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník neosvědčil, že je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení. Pro úplnost je třeba uvést, že insolvenční zákon vyžaduje výslovný souhlas věřitele závazku pocházejícího z podnikání s oddlužením dlužníka, a proto vyjádření věřitelů Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, ze dne 22.4.2016 a Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, pobočka Olomouc, ze dne 16.3.2016, za výslovný souhlas s oddlužením dlužníka považovat nelze, nadto další věřitelé podnikatelských závazků dlužníka-Finanční úřad v Krnově, ASPEC, spol. s r.o. a PENTA STEEL GROUP CZ s.r.o.-se k oddlužení dlužníka vůbec nevyjádřili a jejich souhlasy dlužník ani netvrdil.

Je proto správný závěr soud prvního stupně, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ) a jeho úpadek bude nutno řešit konkursem (§ 396 IZ), a proto je nezbytné, aby dlužník, který nemá ve svém majetku žádnou finanční hotovost, složil pro další řízení zálohu na jeho náklady, a to v maximální požadované výši 50 000 Kč.

Záloha na náklady insolvenčního řízení je v případě řešení úpadku dlužníka konkursem potřebná především pro počáteční činnost správce. Rovněž je zárukou úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, pokud by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu. Nelze rovněž přehlédnout, že pokud správce po prohlášení konkursu zpeněžuje majetek v majetkové podstatě, činí jeho nejnižší odměna 45 000 Kč (§ 1 odst. 5 IZ) a je nepochybné, že správci vzniknou další hotové výdaje (cestovné, poplatky apod.). Dále má správce nárok na odměnu z počtu jím přezkoumaných přihlášek pohledávek, nejméně opět ve výši 45 000 Kč (§ 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění). Skutečnost, že dlužník nemá majetek k úhradě zálohy, zohlednit nelze (§ 108 odst. 1 věta první IZ).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

V Olomouci dne 24. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu