1 VSOL 677/2015-A-30
KSBR 33 INS 29128/2014 1 VSOL 677/2015-A-30

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníků a) Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , IČ: 455 07 376, b) Zdenky anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Kyjov, Kollárova 222/2, PSČ 697 01, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, k odvolání obou dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.5.2015, č.j. KSBR 33 INS 29128/2014-A-25

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.5.2015, č.j. KSBR 33 INS 29128/2014-A-25 se ve výrocích II. a III. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně mimo jiné podle ustanovení § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) zjistil úpadek dlužníků (výrok I.), návrh na povolení oddlužení dlužníků podle ustanovení § 390 odst. 3 o.s.ř. odmítl (výrok II.) a na majetek dlužníků podle ustanovení § 396 IZ prohlásil konkurs (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že společný návrh manželů na povolení oddlužení odmítl, neboť dlužníci mají závazek z podnikání, který jim brání podat návrh na oddlužení.

Proti tomuto rozhodnutí, a to výslovně proti výrokům II. a III., podali oba dlužníci včas odvolání, ve kterém namítali, že rozhodnutí o odmítnutí společného návrhu manželů na povolení oddlužení, jakož i rozhodnutí o prohlášení konkursu na jejich majetek je předčasné, neboť otázka subjektivní přípustnosti oddlužení se v režimu nové právní úpravy zásadně koncentruje až do fáze po povolení oddlužení, a to na schůzi věřitelů dle ustanovení § 403 odst. 2 IZ, kde teprve mohou dotčení věřitelé zaujmout své kvalifikované stanovisko k oddlužení, a kdy tak teprve může být nastolena případná fikce jejich souhlasu s oddlužením. Současně se dovolávali judikatury Vrchního soudu v Praze, jakož i Vrchního soudu v Olomouci, která vyznívá na podporu názoru dlužníků o tom, že doložení souhlasů věřitelů s řešením podnikatelských závazků oddlužením není zákonnou náležitostí návrhu na povolení oddlužení a řešení této otázky se odsouvá až na schůzi věřitelů. Navrhovali, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a povolil oddlužení.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci se insolvenčním návrhem ze dne 10.10.2014, doručeným soudu dne 27.10.2014, domáhali rozhodnutí o svém úpadku a navrhovali, aby byl řešen společným oddlužením manželů formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podali na předepsaném formuláři a v připojeném seznamu závazků uvedli nezajištěné závazky z podnikání vůči věřitelům 1) E.ON Energie, a.s., IČ: 26078201 ve výši 56.693 Kč, 2) Zdravotní pojišťovně METAL-ALIANCE, IČ: 48703893 (která ke dni 1.10.2012 zanikla z důvodu sloučení s Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou, IČ 47672234) ve výši 147.924 Kč, 3) Průmyslové zdravotní pojišťovně (správně České průmyslové zdravotní pojišťovně ), IČ: 47672234 ve výši 76.730 Kč a 4) České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČ: 47672234 ve výši 36.635 Kč. Souhlas těchto fakticky dvou věřitelů s řešením jejich úpadku oddlužením v návrhu netvrdili. Usnesením ze dne 3.11.2014, č.j. KSBR 33 INS 29128/2014-A-10, které bylo dlužníkům doručeno vhozením do domovní schránky dne 5.11.2014, byli dlužníci soudem mimo jiné vyzváni, aby uvedli, zda věřitel E.ON Energie, a.s., IČ: 26078201 a věřitel Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, IČ: 47672234, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka a) Zdeňka anonymizovano , souhlasí s tím, že tyto pohledávky budou řešeny oddlužením, a aby tyto souhlasy doložili. Současně byli poučeni o následcích nesplnění této výzvy. Dlužníci na tuto výzvu reagovali sdělením, že souhlasy těchto věřitelů s řešením jejich úpadku oddlužením nemají, současně se ale domnívají, že jsou osobami oprávněnými podat návrh na povolení oddlužení, neboť požadované souhlasy nejsou vyjmenovány mezi povinnými přílohami návrhu na povolení oddlužení. V této souvislosti se pak dovolávali ustanovení § 389 odst. 2 IZ ve spojení s ust. § 397 odst. 1 IZ a § 403 odst. 2 IZ, jakož i judikatury Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci, která vyznívá na podporu názoru dlužníků o tom, že doložení souhlasů věřitelů s řešením podnikatelských závazků oddlužením není zákonnou náležitostí návrhu na povolení oddlužení a řešení této otázky se odsouvá až na schůzi věřitelů. Soud prvního stupně pak dalším usnesením ze dne 28.11.2004, č.j. KSBR 33 INS 29128/2014-A-12 dlužníky opakovaně vyzval k doložení souhlasu věřitelů E.ON Energie, a.s., IČ: 26078201 a České průmyslové zdravotní pojišťovny, IČ: 47672234 s řešením jejich pohledávek oddlužením, jakož i k předložení těchto souhlasů. Na tuto výzvu, která byla dlužníkům doručena vhozením do domovní schránky dne 3.12.2014, dlužníci opět reagovali sdělením, že souhlasy nemají a nepotřebují. Na tomto základě soud prvního stupně usnesením ze dne 16.12.2014, č.j. KSBR 33 INS 29128/2014-A-14 dlužníkům uložil, aby zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužníci nejsou ve smyslu ust. § 389 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) IZ osobami oprávněnými podat společný návrh na povolení oddlužení manželů, neboť ani přes výzvu soudu nedoložili souhlas věřitele E.ON Energie, a.s., IČ: 260 78 201, vůči němuž mají dluh vzniklý z podnikání dlužníka a) Zdeňka anonymizovano , IČ: 455 07376, s řešením jejich úpadku oddlužením. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.3.2015, č.j. 1 VSOL 63/2015-A-19. Na tomto základě pak rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníků.

Podle ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo b)jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm.c) nebo d) anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele

Podle ustanovení § 397 odst. 1, ve znění účinném od 1.1.2014, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 403 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odstavec 1). Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (odstavec 2).

Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční navrhovatel je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečností, tedy i to, že dlužník má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání, tedy v rámci vylíčení rozhodujících skutečností tvrdit, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele (§ 389 odst. 2 písm. a/,b/,c/). Jinak řečeno, má-li dlužník závazky z podnikání je současně povinen tvrdit, že zde nejsou skutečnosti odůvodňující odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. Ze shora citovaného ustanovení § 389 odst.1 písm. b), odst. 2 písm. a) IZ vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání (přičemž se nejedná se o pohledávky dle ustanovení § 389 odst.2 písm. b) nebo písm. c) IZ), je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je rozhodující souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde. Pokud by dlužník v návrhu tvrdil, že má souhlas věřitelů, vůči nimž má dluhy z podnikání, s řešením jeho úpadku oddlužením, a tudíž je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, byl by to důvod k postupu podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, tedy k povolení oddlužení a k prozkoumání této otázky až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí (§ 403 odst. 2 IZ) s tím, že insolvenční správce by před rozhodnutím schůze upozornil na to, že má za to , že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, čímž vyjadřuje pochybnost předpokládanou v ustanovení § 397 odst.1, věta druhá IZ, která vedla k povolení oddlužení. Též věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, tedy že vůči nim má dlužník dluhy z podnikání a oni s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí.

Ze shora citovaného ustanovení § 403 IZ plyne, že schůze věřitelů se svolává k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí až ve fázi po povolení oddlužení, přičemž z ustanovení § 397 odst. 1 IZ plyne, že soud povolí oddlužení pouze za situace, že nedojde ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí. Není-li dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, je to sice důvodem pro odmítnutí návrhu podle ustanovení § 390 odst.3 IZ, ovšem jsou-li zde pochybnosti o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, je to důvodem pro povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Naopak nejsou-li pochybnosti, oddlužení se nepovolí a na schůzi věřitelů se již způsob oddlužení neprojednává a nehlasuje se o jeho přijetí.

Jinak řečeno, postup předjímaný v ustanovení § 397 odst.1, věta druhá IZ se uplatní za situace, není-li zatím postaveno najisto, zda například dluhy z podnikání brání či nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, ovšem za předpokladu pokud dlužník v návrhu tvrdí, že potřebné souhlasy má. Ovšem pokud dlužník uvede, že souhlas podle ustanovení § 389 odst.2 písm.a) IZ nemá, nebo vyjde-li v řízení najevo výslovný nesouhlas jednoho z věřitelů, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, je mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a nikoliv pro povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst.1, věta druhá IZ a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že písemný souhlas věřitele, vůči němuž má dlužník závazek z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku oddlužením není dokladem ve smyslu ustanovení § 392 odst. 1 IZ, takže je nadbytečné dlužníka vyzývat k jeho předložení.

V posuzované věci dlužníci v návrhu souhlas věřitelů, vůči nimž mají dluhy z podnikáním, s řešením jejich úpadku oddlužením netvrdili, takže nesplnili povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí o povolení oddlužení významné skutečností (§101 odst.1 písm. a/ o.s.ř.). Na výzvu soudu pak uvedli, že souhlas věřitelů podle ustanovení § 389 odst.2 písm. a) IZ nemají, takže je mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužníci nejsou osobami oprávněnými podat návrh na povolení oddlužení, neboť mají dluh z podnikání, který brání řešení jejich úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle níže citovaného ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem podle níže citovaného ustanovení § 396 IZ.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Pokud se odvolatel dovolával závěrů formulovaných v rozhodnutích Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.1.2014, č.j. KSBR 37 INS 20247/2013,1 VSOL 1197/2013-A-18, ze dne 24.3.2014, č.j. KSBR 32 INS 20698/2013, 3 VSOL 15/2014-A-16 a ze dne 16.4.2014,č.j. KSOS 39 INS 3145/2014, 1 VSOL 297/2014-A-9, je mu nutno přisvědčit, že rozhodovací praxe odvolacího soudu v období bezprostředně po účinnosti novely insolvenčního zákona byla odlišná. Shora uvedený výklad ustanovení § 389 odst.1 písm. b), odst. 2 písm. a) IZ byl odvolacím soudem přijat s ohledem na stanovisko soudců Nejvyššího soudu ČR, které bylo prezentováno na celostátním školení pro insolvenční soudce v květnu 2014 v Kroměříži. Pokud se odvolatel dále dovolává judikatury Vrchního soudu v Praze, je mu nutno přisvědčit, že v této otázce se rozhodovací praxe odvolacích soudu rozchází.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním

způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 14.srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu