1 VSOL 671/2013-A-13
KSBR 45 INS 16237/2013 1 VSOL 671/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Michaely Bartošíkové, nar. 12.1.1987, bytem Brno, Helfertova 510/7D, PSČ 613 00, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.7.2013, č.j. KSBR 45 INS 16237/2013-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice není schopna zaplatit nezajištěným věřitelům na úhradu jejich pohledávek po započtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce 30 % jejich pohledávek, neboť z jejího příjmu nelze pro účely oddlužení srážet ničeho. V tomto svém závěru vyšel ze zjištění, že dlužnice má závazky 240.061 Kč, má dvě vyživovací povinnosti a pro účely oddlužení lze z jejího příjmu použít toliko rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč, neboť dle ustanovení § 317 odst. 2 o.s.ř. a § 17 a násl. zák. č. 117/1995 Sb., peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení a jednorázově vyplacené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče nepodléhají výkonu rozhodnutí a nelze je proto pro účely oddlužení použít, stejně jako přídavek na dítě. Soud prvního stupně uzavřel, že se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice dle ustanovení § 396 odst. 1 IZ a proto požadoval složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť dlužnice nevlastní finanční prostředky v hotovosti, které by postačovaly k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž uvedla, že se zadlužila v důsledku jednání zástupců finančních organizací, kteří ji přesvědčili, že přebírat závazky je správná cesta. První závazky ještě splácela, nicméně došlo ke zdražení životních nákladů a proto přestala dluhy hradit a následně již přebírala úvěry jen na uhrazení předchozích dluhů. Namítala, že nemá k dispozici částku 50.000 Kč na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že uložení zálohy v této výši je v rozporu se smyslem zákona, který měl pomoct lidem, kteří se dostali do dluhové pasti. Uvedla, že z důvodu nedostačujících příjmů přikládá smlouvu o důchodu, na základě níž se jí matka zavázala přispívat každý měsíc částkou 2.100 Kč tak, aby byla schopna uhradit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek a zaplatit i náklady insolvenčního správce. Dále uvedla, že je v těžké životní situaci a insolvenční řízení je pro ni jedinou možností, jak se dostat z dluhové pasti. Navrhovala zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu napadeného usnesení tak, že se jí ukládá záloha toliko ve výši 5.000 Kč a zbývající část uložené zálohy bude hrazena v pravidelných 60 měsíčních splátkách.

K odvolání dlužnice připojila smlouvu o důchodu ze dne 16.7.2013, uzavřenou mezi Irenou Bartošíkovou a Michaelou Bartošíkovou, za základě níž se Irena Bartošíková zavázala dlužnici platit po dobu pěti let důchod ve výši 2.100 Kč tak, že první splátka bude zaplacena dne 15.9.2013 a další platby budou hrazeny v pravidelném měsíčním intervalu. Smlouva o důchodu je podepsána oběma smluvními stranami s úředně ověřenými podpisy.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (212, 212a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno den 10.6.2013 na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém hrozícím úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice uvedla, že v minulosti přebírala závazky převážně ze smluv o půjčce a ze smluv o úvěru, které od prosince 2012 není schopna hradit, a proto ke dni 30.12.2012 pozastavila platby svých závazků. V návrhu označila 7 věřitelů a 7 peněžitých nezajištěných závazků v celkové výši 240.061 Kč, splatnost 2 závazků nastala před rokem 2013. Dlužnice tvrdila, že je svobodná, má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, nemá žádné zaměstnance, pobírá měsíční příjem 17.375 Kč, je na mateřské dovolené a má příjem z dohody o provedení práce u společnosti Benedika s.r.o. Brno. V návrhu uvedla jako svůj majetek pouze obvyklé vybavení domácnosti. K návrhu připojila seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla závazky shodně s insolvenčním návrhem. Dále připojila seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla, že nevlastní žádné nemovitosti, pohledávky ani cenné papíry a uvedla toliko vlastnictví movitých věcí-obvyklého vybavení domácnosti-v odhadované aktuální ceně 7.500 Kč. Z oznámení Úřadu práce ČR-Krajské pobočky v Brně, se podává, že dlužnice pobírá dávky státní sociální podpory -přídavek na dítě, rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení. Z potvrzení Úřadu práce ČR, Krajské pobočky Brno, se dále podává, že dlužnice pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi. K výzvě soudu prvního stupně zrealizované usnesením ze dne 17.6.2013, č.j. KSBR 45 INS 16237/2013-A-5, dlužnice sdělila, že v současné době nemá příjem ze zaměstnání tvrzený v návrhu z důvodu narození dítěte.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu a v připojeném seznamu závazků lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům, které jsou déle než 30 dnů po splatnosti, které není schopna platit, neboť splátky na úhradu těchto závazků nejsou hrazeny od prosince 2012.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení -přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Při hodnocení schopnosti dlužnice splácet svým nezajištěným věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek odvolací soud vycházel shodně se soudem prvního stupně z výše nezajištěných závazků dlužnice 240.061 Kč, ze skutečnosti, že dlužnice má dvě vyživovací povinnosti a z výše příjmu dlužnice 7.600 Kč představujícího rodičovský příspěvek, neboť soud prvního stupně správně uzavřel, že ostatní dávky státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi pro účely oddlužení použít nelze (§ 317 odst. 2 o.s.ř. a § 17 a následující zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění). Odvolací soud zohlednil příjem dlužnice ze smlouvy o důchodu ve výši 2.100 Kč měsíčně, který dlužnice doložila až v průběhu odvolacího řízení.

Po odečtení nesrazitelné částky na dlužnici ve výši 6.064,67 Kč a po odečtení nesrazitelné částky na ostatní vyživované osoby ve výši 3.032,34 Kč nelze z příjmu dlužnice pro účely oddlužení použít ničeho. Pro účely oddlužení lze použít toliko příjem dlužnice dle smlouvy o důchodu ve výši 2.100 Kč, což činí za pět let trvání oddlužení 126.000 Kč. Dále je však třeba vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty o částku 1.089 Kč měsíčně), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatnou podle ustanovení § 168 insolvenčního zákona. Z uvedeného vyplývá, že představují-li nezajištěné závazky dlužnice 240.061 Kč, bylo-by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároku insolvenčního správce nezajištěným věřitelům, není-li správce plátcem DPH, 72.000 Kč, což představuje 29,99 % jejich pohledávek a je-li správce plátcem DPH (což je obvyklé), 60.660 Kč, což představuje 25,27 % jejich pohledávek.

Je tudíž zřejmé, že dlužnice není schopna splatit za 5 let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší, než zákonem určené splátky, dlužnice nenavrhla, přičemž způsob řešení jejího úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu