1 VSOL 670/2016-A-17
KSBR 32 INS 5825/2016 1 VSOL 670/2016-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Mezivodí 2162/42, 697 01 Kyjov, IČ 66607701, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.4.2016, č.j. KSBR 32 INS 5825/2016-A-9,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.4.2016, č. j. KSBR 32 INS 5825/2016-A-9, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen též IZ ), uložil dlužnici, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice má nezajištěné závazky v celkové výši 343 946 Kč, z nichž závazek vůči věřiteli Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, pochází z jejího podnikání. Souhlas věřitele Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, s oddlužením dlužnice ani přes výzvu soudu nepředložila a tento závazek proto brání řešení úpadku dlužnice oddlužením (§ 389 odst. 2 písm. a) IZ). Návrh dlužnice na povolení oddlužení bude odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ) a současně soud rozhodne o způsobu řešení jejího úpadku konkurzem isir.justi ce.cz

(§ 396 odst. 1 IZ). Dlužnice nesplňuje ani podmínku předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 30% (395 odst. 1 písm. b) IZ). S ohledem na strukturu majetku dlužnice je třeba pro případ prohlášení konkurzu zajistit finanční prostředky nutné k činnosti insolvenčního správce, a proto soud prvního stupně dlužnici uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž výši odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkurzem, jež činí dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč bez hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V odvolání popsala důvody svého úpadku a uvedla, že od věřitele Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, nemá písemný souhlas s oddlužením, neboť věřitel jí telefonicky sdělil, že takový souhlas nemůže vydat a ve věci se vyjádří až po povolení oddlužení. V odvolání poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, v nichž soud dlužníkům majícím závazky vůči státu povolil oddlužení. Navrhla, aby odvolací soud věc znovu projednal a oddlužení jí povolil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení bylo zahájeno dne 10.3.2016 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice uvedla, že má 27 závazků vůči 23 věřitelům v celkové výši 3 515 698 Kč, z čehož nezajištěné závazky činí 343 946 Kč. Splatnost nejméně dvou závazků nastala v roce 2012. V seznamu majetku dlužnice uvedla movité věci nepatrné hodnoty a nemovitosti zatížené zástavním právem. Podáním ze dne 5.4.2016 dlužnice doplnila, že nezajištěný závazek ve výši 84.957 Kč vůči věřiteli Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, pochází z její podnikatelské činnosti a uvedla, že od věřitele nemá písemný souhlas s tím, že závazky vůči němu budou řešeny oddlužením. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2, věty první IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice podmínky pro povolení oddlužení nesplňuje. S účinností od 1.1.2014 sice insolvenční zákon připouští, aby soud povolil oddlužení i fyzické osobě, která je podnikatelem (případně již nepodniká, avšak má (i) závazky z podnikání), ovšem pouze za současného splnění některé z podmínek uvedené v ust. § 389 odst. 2 IZ. To znamená, že pokud má dlužník-fyzická osoba závazky pocházející z podnikatelské činnosti, musí s jeho oddlužením souhlasit (každý) nezajištěný věřitel, o jehož pohledávku z podnikání dlužníka jde. Takového souhlasu není třeba pouze v případě, že pohledávka věřitele je zajištěna (například zástavním právem na majetku dlužníka) nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ). Ani jednu ze shora uvedených výjimek však dlužnice v návrhu na povolení oddlužení netvrdila, naopak v doplnění návrhu ze dne 5.4.2016 i v odvolání výslovně uvedla, že souhlas nezajištěného věřitele podnikatelského závazku Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, nemá. Z výše uvedených důvodů je nutno souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice neosvědčila, že je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení. Pro nadbytečnost se odvolací soud nezabýval přezkumem závěru soudu prvního stupně, že jsou splněny rovněž podmínky pro zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Je proto správný závěr soud prvního stupně, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ) a její úpadek bude nutno řešit konkursem (§ 396 IZ), a proto je nezbytné, aby dlužnice, která nemá ve svém majetku žádnou finanční hotovost, složila pro další řízení zálohu na jeho náklady, a to v maximální požadované výši 50 000 Kč.

Záloha na náklady insolvenčního řízení je v případě řešení úpadku dlužníka konkursem potřebná především pro počáteční činnost správce. Rovněž je zárukou úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, pokud by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu. Nelze rovněž přehlédnout, že pokud správce po prohlášení konkursu zpeněžuje majetek v majetkové podstatě, činí jeho nejnižší odměna 45 000 Kč (§ 1 odst. 5 IZ) a je nepochybné, že správci vzniknou další hotové výdaje (cestovné, poplatky apod.). Dále má správce nárok na odměnu z počtu jím přezkoumaných přihlášek pohledávek, nejméně opět ve výši 45 000 Kč (§ 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění). Skutečnost, že dlužník nemá majetek k úhradě zálohy, zohlednit nelze (§ 108 odst. 1 věta první IZ).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

V Olomouci dne 26. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu