1 VSOL 667/2013-A-9
KSBR 45 INS 15789/2013 1 VSOL 667/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Mokrá-Horákov 308, PSČ 664 04, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.6.2013, č.j. KSBR 45 INS 15789/2013-A-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.6.2013, č.j. KSBR 45 INS 15789/2013-A-4 se m ě n í tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužnice s odůvodněním, že v něm schází vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužnice, neboť návrh neobsahuje konkrétní údaje o závazcích dlužníka (např. datum vzniku závazku, údaje o výši předepsaných splátek, zcela absentuje tvrzení o konkrétním datu splatnosti závazků). Obecná tvrzení dlužníka; že má 12 peněžitých závazků, které není schopen hradit po dobu delší než 3 měsíce, jsou k osvědčení úpadku dlužníka nedostatečná. Dlužník v kolonce č. 18, č. 20 a č. 21 uvádí 12 závazků (z čehož je 7 vykonatelných) a 9 věřitelů, u vykonatelných závazků bez identifikace původních závazků (dlužník uvedl jen vykonatelné tituly, bez konkrétních termínů splatnosti u jednotlivých nevykonatelných závazků a bez uvedení výše předepsaných splátek) tak, aby soud mohl posoudit platební neschopnost dlužníka vzhledem k výši jeho příjmu a aby mohl uzavřít, že jsou jeho závazky po lhůtě splatnosti více než 30 dnů. Z obsahu insolvenčního návrhu tak vyplývá pouze skutečnost, že dlužník má více věřitelů, není však vůbec jasné, zda a jak dlouho jsou jeho závazky po lhůtě splatnosti, z jakého důvodu tyto závazky není schopen hradit, či zda jeho závazky nepochází z podnikatelské činnosti. Z uvedených důvodů je návrh neprojednatelný. Tyto údaje nelze dohledat ani z povinných příloh návrhu, tj. seznamu majetku, seznamu závazků a seznamu zaměstnanců.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém především namítala, že podle odůvodnění rozhodoval soud o jiném návrhu, neboť dlužnice ve svém návrhu v kolonce 06 uvedla pouze 5 peněžitých závazů, které není schopna splácet, v kolonce č. 18 neuvedla žádný závazek, v kolonce č. 20 pak 4 závazky vykonatelné, z nichž nevyplývá právo na oddělené uspokojení a v kolonce 21 jeden závazek vykonatelný, kde vyplývá právo na uspokojení ze zajištění. Dlužnice trvala na tom, že její návrh má stanovené náležitosti tak, jak to vyplývá z ustanovení § 103 IZ, když obsahuje též povinné přílohy tak, jak je stanoveno v § 104 IZ. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a o jejím insolvenčním návrhu bylo rozhodnuto.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 2.5.2013, doručeným soudu dne 4.6.2013, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonce 06 uvedla, že v současné době má 5 peněžitých závazků, které není schopna splácet již po dobu delší tři měsíce. Z tohoto vyplývá, že je v úpadku. V kolonce 20 návrhu uvedla 4 vykonatelné závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění a v kolonce 21 uvedla 1 vykonatelný závazek, ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění. U těchto závazků v kolonce 20-21 vyplnila kolonku popis závazku, označila rozhodnutí, na základě něhož se závazek stal vykonatelným. Uvedla jeho výši a označila věřitele. Současně s tímto formulářovým návrhem předložila též povinné přílohy (seznam závazků a seznam majetku) a v průvodním podání k těmto přílohám ze dne 2.5.2013, doručeném soudu současně s formulářovým insolvenčním návrhem dne 4.6.2013, formulářový návrh ještě doplnila. V seznamu závazků, který podepsala a opatřila prohlášením o správnosti a úplnosti popsala 5 vykonatelných závazků vůči 3 věřitelům s tím, že u každého závazku označila věřitele, výši, rozhodnutí, na základě něhož se závazek stal vykonatelným, jakož i rozhodnutí o nařízení exekuce. Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím o zcela jiném insolvenčním návrhu než o návrhu dlužnice ze dne 2.5.2013, doručeném insolvenčnímu soudu dne 4.6.2013.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké, nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu dlužníka, který není podnikatelem, je třeba vyjít ze závěrů uvedených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR pod č. 88 v roce 2010, ve kterém dovolací soud formuloval výslovně náležitosti insolvenčního návrhu dlužníka-nepodnikatele. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se pak u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh dlužníka tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Dále musí insolvenční návrh obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, to je mohou být podkladem pro závěr, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).

Po vyhodnocení insolvenčního návrhu dlužnice ve spojení s povinnou přílohou -seznamem závazků-ve smyslu shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu ČR odvolací soud uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje zákonem předepsané náležitosti, tedy vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice (§ 103 odst. 2 IZ). Již ze samotného návrhu (kolonka 18) vyplývá mnohost věřitelů dlužnice a mnohost jejích závazků. Tyto údaje o svých věřitelích a o svých závazcích dlužnice podrobně rozvedla v povinné příloze-seznamu závazků, na nějž dlužnice odkázala v bodu 25 návrhu. V seznamu závazků dlužnice označila všechny věřitele řádně v souladu s ust. § 103 odst. 1 IZ uvedením obchodní firmy, sídla a identifikačního čísla, vymezila výši jednotlivých závazků, obecný důvod jejich vzniku a u každého ze závazků specifikovala rozhodnutí, na jehož základě se stal vykonatelným a na jehož základě je vymáhán exekučně. Jedná se o rozhodčí nálezy vydané již v roce 2010 a platební rozkazy vydané v roce 2011 a 2012, přičemž není důvod pochybovat, že bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit splatné pohledávky. Seznam závazků obsahuje podpis dlužnice a prohlášení dlužnice o tom, že je správný a úplný, a proto při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze i z tohoto seznamu jako z nedílné a povinné přílohy insolvenčního návrhu vycházet.

Lze tedy uzavřít, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje dostatečná tvrzení k závěru o tom, že dlužnice je v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, když obsahuje údaje o více věřitelích dlužnice (nejméně dvou) a o jejích závazcích (nejméně dvou), které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a insolvenční návrh dlužnice obsahuje i konkrétní tvrzení o její platební neschopnosti, když u shora citovaných závazků dlužnice v seznamu závazků uvedla, že jsou přiznané rozhodnutími z let 2010, 2011 a 2012, z čehož lze uzavřít, že tyto závazky jsou po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b)/ IZ).

Odvolací soud tedy dospívá na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě jejich prokázání či osvědčení-postačoval k závěru o úpadku dlužnice pro platební neschopnost. Insolvenční návrh dlužnice je tudíž projednatelný.

Odvolací soud proto dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu