1 VSOL 663/2016-A-10
KSBR 29 INS 8942/2016 1 VSOL 663/2016-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Uherský Brod, Osvoboditelů 1809, PSČ 688 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 8942/2016, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice ze dne 29.4.2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.4.2016, č.j. KSBR 29 INS 8942/2016-A-5,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.4.2016, č.j. KSBR 29 INS 8942/2016-A-5, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 389 odst. 1, odst. 2, § 390 odst. 3, § 396 a § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě od právní moci tohoto usnesení, zaplatila na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech uvedl, že dlužnice podala dne 18.4.2016 insolvenční návrh, který spojila s návrhem na povolení oddlužení. Z podaného návrhu a připojených příloh (rovněž z předchozích návrhů dlužnice vedených pod sp. zn. KSBR 37 INS 33608/2014 a KSBR 37 INS 31126/2015) vyplývá, že dlužnice má závazky vůči věřitelům Jaroslavu Bahulíkovi a Heineken Česká republika, a.s., které pochází z podnikatelské činnosti. Dlužnice ke svému návrhu doložila vyjádření věřitele Heineken Česká republika, a.s., obsahující souhlas s řešením úpadku dlužnice oddlužením, dále připojila přípis věřitele Jaroslava Bahulíka, který v něm vyjádřil nesouhlas s oddlužením dlužnice. V daném případě tedy existuje jeden závazek dlužnice vzniklý v souvislosti s podnikáním, který brání uplatnění institutu oddlužení, a dlužnice proto není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Je proto zřejmé, že ve smyslu ustanovení § 390 odst. 3 IZ přichází v úvahu odmítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení a její úpadek bude možno řešit pouze konkursem (§ 396 IZ). Proto je nutné, aby dlužnice zaplatila ve smyslu ustanovení § 108 IZ zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť ze seznamu majetku dlužnice vyplývá, že nevlastní žádný majetek a nelze proto v daném případě předpokládat, že by zde mohly být k dispozici pohotové finanční prostředky na výdaje a činnost insolvenčního správce. V další části odůvodnění soud prvního stupně vyložil smysl a účel požadované zálohy, včetně její výše.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž žádala o opětovné posouzení jejího insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení a to bez zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně aby došlo k jejímu snížení maximálně na částku 5.000 Kč. Dále uvedla, že je samoživitelka s nízkým příjmem, bývalý manžel dětem neplatí výživné, natož dohodnuté závazky. Snažila se své závazky hradit, avšak v její situaci je to nad její finanční možnosti, proto musela na sebe podat osobní bankrot , ze stejného důvodu není schopna zaplatit požadovanou zálohu, nehodlá na sebe vázat žádné nové závazky a předpokládá, že na tomto základě ani institut oddlužení nefunguje.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu, který spojila s návrhem na povolení oddlužení a žádala oddlužení formu splátkového kalendáře, dále v seznamu svých závazků uvedla, že je v úpadku, neboť má 4 nezajištěné závazky vůči 3 věřitelům v celkové výši 334.000 Kč (pozn. dle součtu závazků jde o celkovou výši 337.109 Kč), z toho jeden je splatný v roce

2010 a zbývající v roce 2014. Dále uvedla, že je rozvedená, má 1 vyživovací povinnost, z pracovního poměru má průměrný měsíční příjem čistého 12.499 Kč. V seznamu majetku uvedla, že kromě příjmu z pracovního poměru, nemá žádný jiný majetek. Aniž by dlužnice uvedla, že má závazky z podnikání, ke svému návrhu doložila listiny, z nichž se podává, že závazky vůči věřiteli Heineken Česká republika, a.s. (ve výši 116.119 Kč a 85.518 Kč) a závazek vůči věřiteli Jaroslavu Bahulíkovi (ve výši 47.600 Kč), pochází z jejího podnikání, a jak správně poznamenal soud prvního stupně, tato skutečnost je zřejmá i z předchozích insolvenčních řízení dlužnice, které byly vedeny u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 33608/2014 a KSBR 37 INS 31126/2015. Z dlužnicí doložených vyjádření těchto věřitelů pak vyplývá, že zatímco věřitel Heineken Česká republika, a.s. s oddlužením dlužnice vyslovil souhlas, naproti tomu věřitel Jaroslav Bahulík ve svém sdělení ze dne 10.12.2015 uvedl, že s oddlužením dlužnice, tedy s tím, aby jeho pohledávka byla podrobena režimu oddlužení, výslovně nesouhlasí.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud především uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužnice je v úpadku (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ). Jelikož dlužnice se domáhá řešení svého úpadku oddlužením, byl správný postup soudu prvního stupně, pokud se zabýval otázkou, zda dlužnice osvědčila, že je osobou k podání návrhu na oddlužení oprávněnou.

Jak již uvedl soud prvního stupně, podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Ze shora uvedeného ustanovení vyplývá, že i když s účinností od 1.1.2014 insolvenční zákon připouští, aby soud povolil oddlužení i fyzické osobě, která je podnikatelem (případně již nepodniká, avšak má (i) závazky z podnikání), nicméně musí zde být splněny podmínky uvedené v ust. § 389 odst. 2 IZ. Tzn., že pokud dlužník fyzická osoba má závazky z podnikání, pak s jeho oddlužením musí souhlasit (každý) nezajištěný věřitel, o jehož pohledávku z podnikání dlužníka jde. Takového souhlasu není třeba pouze v případě, jde-li sice o věřitele, který má pohledávku vůči dlužníku z podnikání, avšak jeho pohledávka je buď zajištěna (například zástavním právem na majetku dlužníka) nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ). Ani jednu ze shora uvedených výjimek však dlužnice v přezkoumávaném případě nesplňuje. Nutno proto souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice neosvědčila, že je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ), proto tento její návrh na povolení oddlužení bude nutno odmítnout a v případě, že dlužnice na svém insolvenčním návrhu setrvá, pak její úpadek bude řešen konkursem.

Zbývá se vypořádat s odvolací námitkou dlužnice, že v jejím případě je dostačující záloha maximálně ve výši 5.000 Kč, s ohledem na její finanční situaci, kdy je samoživitelkou, nechce se dále zadlužovat, proto se domáhala uplatnění institutu oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Ze shora citovaného ustanovení § 108 IZ vyplývá, že lze po insolvenčním navrhovateli (až na uvedenou výjimku u zaměstnanců dlužníka), tedy i včetně dlužníka (který podal insolvenční návrh a tvrdí, že nemá žádný majetek), požadovat zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, pokud tyto finanční prostředky nelze zajistit jinak, což je i přezkoumávaný případ.

Dle návrhu i předloženého seznamu majetku, dlužnice nevlastní žádný majetek. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v případě dlužnice (kdy lze důvodně očekávat, že její úpadek bude nutno řešit konkursem, případně půjde o konkurs nepatrný ve smyslu § 314-§ 315 IZ), je záloha na náklady insolvenčního řízení nezbytná, neboť dlužnice nemá k dispozici žádnou finanční hotovost. Je přitom třeba zdůraznit, že pohotové finanční prostředky jsou potřebné především pro počáteční činnost správce (na poštovné, poplatky, cestovné apod.), neboť správce bezprostředně po jeho ustanovení do funkce musí všechna tvrzení dlužnice prověřit, včetně tvrzení, že nemá žádný majetek (dotazy na Český úřad zeměměřický a katastrální, příslušný dopravní inspektorát, peněžní ústavy apod.). Záloha na náklady insolvenčního řízení slouží nejen jako záruka úhrady hotových výdajů správce (přitom nelze po správci spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svých prostředků), ale i jako záruka úhrady jeho odměny, neboť v případě, že v konkursu nebude dohledán a zpeněžen žádný majetek, by musel odměnu a výdaje správce hradit stát. Při rozhodování soudu o stanovení zálohy a její výše je významná rovněž skutečnost, že insolvenční soud smí uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze do rozhodnutí o úpadku, kdy zpravidla skutečný rozsah, hodnota majetku a především jeho zpeněžitelnost, není soudu známa; to vše musí po rozhodnutí o úpadku prověřit až insolvenční správce.

Proto dospěl odvolací soud k závěru, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je i v přezkoumávaném případě nutné a to včetně požadované výše, neboť v případě, že po zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek by přece jen byl dohledán a zpeněžen nějaký majetek, pak jen odměna správce ze zpeněžení bude činit dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč (k tomu DPH, je-li správce jejím plátcem) a zcela nepochybně správci vzniknou i hotové výdaje či náklady konkursu. Dále s účinností od 1.1.2014 má správce nárok, při řešení úpadku konkursem, na další odměnu a to z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele 1.000 Kč (§ 2a uvedené vyhlášky). V případě, že je způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs a nedošlo-li k dohledání a ke zpeněžení žádného majetku (nebyl získán žádný výtěžek), pak náleží správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, nejméně však opět 45.000 Kč, k tomu DPH, je-li správce jejím plátcem (§ 2a vyhl. č. 313/2007 Sb., § 38 odst. 1, odst. 2 IZ v platném znění).

Proto odvolací soud s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 17. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu