1 VSOL 651/2015-B-17
KSBR 29 INS 29926/2014 1 VSOL 651/2015-B-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužníků a) Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Radkovice u Hrotovic 28, PSČ 675 59, b) Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Radkovice u Hrotovic 28, PSČ 675 59, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 29926/2014, o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, o odvolání dlužníků ze dne 27.4.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.4.2015, č.j. KSBR 29 INS 29926/2014-B-8,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.4.2015, č.j. KSBR 29 INS 29926/2014-B-8 se ve výroku II. m ě n í tak, že dlužníci jsou povinni po dobu 5 let platit insolvenčnímu správci a nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem květnem 2015, z příjmů, které získají po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, nejvýše však v částce 12.675 Kč a to takto:

a) insolvenčnímu správci Ing. Martinu Koubkovi, Na Střelnici 1212/39, 779 00 Olomouc, 1.125,00 Kč jako odměnu insolvenčního správce a náhradu hotových výdajů ve výši 225,00 Kč, to vše navýšené o zákonnou sazbu DPH,

b) nezajištěným věřitelům, jejichž přihlášené pohledávky byly na přezkumném jednání, které se konalo dne 9.3.2015, zjištěny, v tomto poměru:

věřiteli Česká spořitelna, a.s., Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, IČO 45244782, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 240.121,22 Kč měsíční splátku ve výši 36,25 % z těchto příjmů,

věřiteli Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., Vinohradská 180/1632, 130 11 Praha 3, IČO 60197609, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 66.281,48 Kč měsíční splátku ve výši 10,01 % z těchto příjmů,

věřiteli Home Credit, a.s., Nové Sady 996/25, 602 00 Brno, IČO 26978636, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 121.044,62 Kč měsíční splátku ve výši 18,27 % z těchto příjmů,

věřiteli ZUQ Czech, s.r.o., Olivova 948/6, 110 00 Praha 1, IČO 24830801, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 115.644,20 Kč měsíční splátku ve výši 17,46 % z těchto příjmů,

věřiteli Obec Radkovice u Hrotovic, 675 59 Radkovice u Hrotovic, IČO 00290297, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 60.179,00 Kč měsíční splátku ve výši 9,08 % z těchto příjmů,

věřiteli Vodafone Czech Republic, a.s., Vinohradská 167, 100 00 Praha 10, IČO 25788001, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 29.629,00 Kč měsíční splátku ve výši 4,47 % z těchto příjmů,

věřiteli CETELEM ČR, a.s., Karla Engliše 5/3208, 150 00 Praha 5, IČO 25085689, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 26.738,00 Kč měsíční splátku ve výši 4,04 % z těchto příjmů,

věřiteli GE Money Bank, a.s., Vyskočilova 1422/1a, 140 28 Praha 4, IČO 25672720, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 2.025,23 Kč měsíční splátku ve výši 0,31 % z těchto příjmů,

věřiteli Finanční úřad pro Kraj Vysočina, Územní pracoviště v Třebíči, Žerotínovo nám. 17/1, 674 01 Třebíč, IČO 72080043, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 746,00 Kč měsíční splátku ve výši 0,11 % z těchto příjmů.

Věřiteli Česká spořitelna, a.s., Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, IČO 45244782, bude jeho zjištěná zajištěná pohledávka ve výši 321.628,88 Kč uhrazena z předmětu zajištění.

II. Ve výroku III. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.4.2015, č.j. KSBR 29 INS 29926/2014-B-8, p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 405 a § 406 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) schválil oddlužení dlužníků Ladislava anonymizovano a Jany anonymizovano plněním splátkového kalendáře (výrok I.), uložil dlužníkům povinnost po dobu 5 let platit nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem květnem 2015, z příjmů, které získají po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to insolvenčnímu správci Ing. Martinu Koubkovi 1.125,00 Kč jako odměnu insolvenčního správce a náhradu hotových výdajů ve výši 225,00 Kč, to vše navýšené o zákonnou sazbu DPH a dále nezajištěným věřitelům, jejichž přihlášené pohledávky byly na přezkumném jednání, které se konalo dne 9.3.2015 zjištěny, v přesně určeném poměru (výrok II., písm. a/, b/), současně dlužníkům stanovil nižší než zákonem stanovené splátky ve výši 12.675 Kč s tím, že insolvenční správce Ing. Martin Koubek z příjmů dlužníků vyplacených jim v každém jednotlivém měsíci plátci příjmů srazí částku ve výši 12.675 Kč, ze které uhradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce a pohledávky věřitelů podle výroku II. tohoto rozhodnutí a zbylou část příjmů vyplatí dlužníkům (výrok III.), plátci příjmu dlužníka Ladislava anonymizovano , kterým je v okamžiku vydání tohoto rozhodnutí Ministerstvo obrany ČR, nebo plátci jiného příjmu dlužníka, uložil ode dne doručení tohoto usnesení, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci, srážet z příjmu dlužníka částky postižitelné výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného dle výroku II. tohoto rozhodnutí a srážené částky nevyplácet dlužníkovi, ale vyplácet je k rukám insolvenčního správce Ing. Martina Koubka (výrok IV.), dlužnici Janě anonymizovano uložil, aby usilovala o získání příjmu s tím, že nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat a o získání příjmu je povinna neprodleně informovat insolvenční soud a insolvenčního správce (výrok V.), dále rozhodl, že první splátku nezajištěným věřitelům provedou dlužníci prostřednictvím insolvenčního správce Ing. Martina Koubka v poměru uvedeném ve výroku II., nejpozději dne 31.5.2015 (výrok VI.), uložil správci Ing. Martinu Koubkovi, aby z příjmů dlužníků uhradil svou odměnu a výdaje a pohledávky věřitelů podle výroku II. tohoto rozhodnutí (výrok VII.), uložil správci, aby sdělil plátcům příjmů dlužníků číslo svého bankovního účtu za účelem splnění povinnosti plátce příjmu dle výroku II. tohoto rozhodnutí (výrok VIII.) a uložil věřitelům, označeným ve výroku II. písm. b) tohoto rozhodnutí, aby ve stanovené lhůtě sdělili insolvenčnímu správci číslo bankovního účtu, na který jim mohou být dlužníky prostřednictvím insolvenčního správce zasílány splátky podle výroku II. písm. b) tohoto rozhodnutí (výrok IX.).

V důvodech uvedl, že dne 5.11.2014 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh dlužníků na zahájení insolvenčního řízení spojený se společným návrhem na povolení oddlužení, usnesením ze dne 8.1.2015, č.j. KSBR 29 INS 29926/2014-A-11 soud rozhodl o řešení úpadku dlužníků oddlužením a ustanovil insolvenčního správce Ing. Martina Koubka. Při přezkumném jednání, které se konalo dne 9.3.2015 byly přezkoumány přihlášky pohledávek všech přihlášených věřitelů, správce ani dlužníci nepopřeli žádnou z přihlášených pohledávek, proto všechny přihlášené pohledávky byly zjištěny v rozsahu, v jakém byly věřiteli přihlášeny. Na schůzi věřitelů, která se konala rovněž dne 9.3.2015 se nedostavil žádný přihlášený věřitel a insolvenční soud proto v souladu s ustanovením § 402 odst. 5 IZ rozhodl, že oddlužení dlužníků bude řešeno splátkovým kalendářem, neboť neshledal žádné důvody pro neschválení oddlužení a rovněž insolvenční správce neuvedl žádné důvody bránící schválení oddlužení ve splátkách. Součástí insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení byl také návrh dlužníků na určení nižší než zákonem stanovené výše splátek, a to na částku 8.277,00 Kč. Svou žádost dlužníci odůvodnili zejména výší nákladů spojených s dojížděním do zaměstnání a náklady na studium dvou dětí. Výrokem III. tohoto usnesení insolvenční soud žádosti dlužníků vyhověl a stanovil nižší než zákonem stanovené splátky, a to v rozsahu 12.675 Kč a současně stanovil postup pro insolvenčního správce. Přitom přihlédl zejména k sociálním a rodinným poměrům dlužníků, důvodům, které k úpadku dlužníků vedly, k výši příjmů dlužníků, k jejich nákladům na živobytí, k jejich nákladům spojeným se zajištěním jejich příjmů a ke skutečnosti, že příjem dlužníků postačuje k úhradě 100% jejich závazků. Výši měsíční splátky insolvenční soud stanovil tak, aby byla snížena finanční zátěž dlužníků, kdy z příjmu dlužníka Ladislava anonymizovano , by bylo možno použít pro účely plnění oddlužení částku ve výši 17.763,00 Kč, a současně, aby se věřitelům dostalo v průběhu 5 let trvání oddlužení plné uspokojení jejich pohledávek. Žádný z přihlášených věřitelů nevyslovil nesouhlas ani nehlasoval proti stanovení jiné výše měsíčních splátek. Insolvenční soud dále určil lhůtu pro splnění první splátky a v souladu s ustanovením § 11 IZ uložil v rámci své dohlédací činnosti insolvenčnímu správci sdělit zaměstnavatelům dlužníků nebo plátci jiných příjmů dlužníků číslo svého bankovního účtu za účelem plnění povinnosti plátce mzdy odvádět část příjmu dlužníka k rukám správce a dále dotčeným osobám (nezajištěným věřitelům) sdělit insolvenčnímu správci a současně podepsanému soudu čísla svých bankovních účtů.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti jeho výroku III., podali dlužnicí včasné odvolání. Namítali, že žádali o stanovení nižších než zákonem stanovených částek, a to ve výši 8.277 Kč měsíčně, tomuto jejich návrhu bylo vyhověno, avšak jen částečně. Na přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 662.408,75 Kč, proto tímto žádají, aby jim bylo umožněno platit jejich dluhy ve splátkách po 10.000 Kč pod dobu 5 let, přičemž z platu dlužníka a), po odečtení odměny správce (1.634 Kč) to představuje pro věřitele částku 8.366 Kč měsíčně, přičemž věřitelům za dobu 5 let uhradí z této částky 75% jejich zjištěných pohledávek. K tomu dále uvedli, že jejich náklady na bydlení činí 6.000 Kč měsíčně, na dojíždění do práce činí jejich náklady 5.000 Kč měsíčně a náklady spojené se studiem dětí činí 5.000 Kč měsíčně. V to nepočítají náklady na jídlo a další životní náklady, přičemž dlužnice b) se již delší dobu snaží najít práci, což se jí nedaří a pokud práci sežene, společně uhradí více než 75% zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Pokud by měli hradit měsíčně 12.675 Kč, jak určil soud, věřitelé sice obdrží 100% ze svých pohledávek za dobu 5 let, avšak pro dlužníky by to bylo likvidační. Na výzvu soudu prvního stupně dále doplnili, že dokládají výši nákladů na bydlení a to kopii SIPO, dle něhož platí měsíčně 5.105 Kč. Ohledně nákladů na dopravu uvedli, že vzdálenost do zaměstnání dlužníka a) na cestě z Radkovic u Hrotovic do Poličky, Pomezí, činí 106 km, takto dojíždí v průměru 10x měsíčně, pracuje na směny po 24 hod., celkový náklad za cca 2.120 km činí měsíčně 6.360 Kč (při ceně 3 Kč/km). Pokud jde o náklady na studium dcery Evy, tyto činí měsíčně 5.320 Kč (ubytování v domově mládeže 800 Kč měsíčně, obědy 30 Kč, snídaně 11 Kč, svačiny 10 Kč, večeře 25 Kč-to vše denně, dále cestovné a kapesné 500 Kč na týden a měsíční výdaje 1.000 Kč na školní pomůcky).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, to je ve výroku III., včetně závislého výroku II., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 5.11.2004 insolvenčním návrhem dlužníků, který spojili se společným návrhem manželů na povolení oddlužení. V návrhu uvedli, že jejich závazky (13) vůči 8 věřitelům činí celkem 969.299 Kč, z toho nezajištěné 624.543 Kč a zajištěné ve výši 344.756 Kč, příjem dlužníka a) činí 29.202 Kč v průměru měsíčně čistého, jejich nemovitý majetek je zastaven. Dále uvedli, že kromě vzájemné vyživovací povinnosti mají vyživovací povinnost ke dvěma dcerám, starší (nar. 1992) studuje vysokou školu, mladší (nar. 1995) střední školu. Do úpadkové situace se dostali postupně, když zakoupili dům za pomoci hypotečního úvěru, pak začaly výdaje i na opravy domu, následně však došlo k přemístění pracovního místa dlužníka a) z Moravských Budějovic do Poličky, starší dcera nastoupila vysokou školu a dlužnice b) přišla o práci z důvodu insolvence jejího zaměstnavatele, byla v evidenci na Úřadu práce, za období od 2.2.2010 do 4.12.2011 byla bez podpory, v roce 2011-2012 měla ztrátu při podnikání, od roku 2013 je opět v evidenci uchazečů o práci, v současné době nemá žádný příjem. Dlužníci současně v návrhu požádali o stanovení nižších než zákonem určených splátek, a to ve výši 8.277 Kč měsíčně s odůvodněním, že dlužník a) dojíždí do práce a měsíční výdaje na cestovném činí 5.000 Kč, dále mají měsíční náklady na studium mladší dcery-placení internátu a s placením nájemného na kolejích starší dcery, která je na vysoké škole.

Usnesením ze dne 8.1.2015, č.j. KSBR 29 INS 29926/2014-A-11 soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a mj. ustanovil insolvenčním správcem Ing. Martina Koubka. Při přezkumném jednání dne 9.3.2015 byly zjištěny pohledávky všech přihlášených věřitelů v celkovém rozsahu 984.037.63 Kč, z toho nezajištěné v rozsahu 662.408,75 Kč, zajištěné (1x) v rozsahu 321.628,88 Kč. Dle soupisu majetkové podstaty je nemovitý majetek dlužníků předmětem zajištění, dále byly sepsány movité věci, jejichž hodnota je dle správce nepatrná, automobil dlužníků má dle správce hodnotu cca 100.000 Kč, dále správce uvedl, že příjem dlužníka činí 30.000 Kč měsíčně čistého a podle předběžného propočtu správce by dlužnici byli schopni z příjmu dlužníka a) uhradit při zákonné srážce 17.763 Kč (při zohlednění dvou nezaopatřených dětí) a po odpočtu odměny a výdajů správce (který je plátcem DPH) za dobu 41,1 měsíců oddlužení 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů; při navrhované splátce 8.277 Kč by uhradili nezjištěným věřitelům cca 60,2% za dobu 5 let a při splátce 12.674 Kč měsíčně by za 60 měsíců uhradili věřitelům 100% jejich zjištěných pohledávek. Přezkumného jednání ani schůze věřitelů se dne 9.3.2015 nezúčastnil žádný věřitel, u jednání dne 9.3.2015 bylo zjištěno, že starší dcera dlužníků je již zaměstnaná.

Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Dlužno dále doplnit, že podle sdělení správce činila v době vydání napadeného usnesení čistá měsíční mzda dlužníka cca 30.000 Kč a podle potvrzení zaměstnavatele dlužníka, které bylo soudu doručeno dne 11.9.2015, činila měsíční mzda dlužníka a) v červenci 2015-31.728 Kč a v srpnu 2015-31.728 Kč čistého.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ, dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle ustanovení § 406 odst. 3 IZ, v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud a) uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení, b) označí příjmy, ze kterých by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku, c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, d) přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen plátce mzdy dlužníka ), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku.

Podle ustanovení § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Předně je třeba uvést, že institut oddlužení je v českém insolvenčním právu koncipován pro osobu, jež o tento způsob řešení svého úpadku požádá a současně splňuje podmínky stanovené insolvenčním zákonem pro tento způsob řešení úpadku a ve svém konečném důsledku (při zdárném průběhu celého oddlužení) může tento způsob řešení úpadku vést k tomu, že insolvenční soud přizná dlužníku osvobození od placení zbytku dluhů (§ 414, § 415 IZ), čímž se tato část dlužníkových závazků ocitne ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněné pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Oddlužení je tedy sanačním způsobem řešení dlužníkova úpadku, který může dlužník prosadit i proti vůli věřitelů. Nevyjdou-li po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení najevo skutečnosti, které by bránily povolení oddlužení (§ 395 IZ), mají věřitelé již jen na výběr mezi způsoby (formami) povoleného oddlužení, tj. mezi schválením oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře (srovnej ust. § 397 odst. 1 a § 400 odst. 1 IZ). Již tento rozměr oddlužení je dán mj. i sociálními ohledy a to s výraznějšími ochrannými prvky na straně dlužníka a tím i silnější rolí insolvenčního soudu. Je-li tedy dlužník osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení a nejsou-li zde skutečnosti, jež by ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 a odst. 2 IZ bránily povolení oddlužení nebo jeho schválení, jsou věřitelé dlužníka povinni přistoupit na řešení jeho úpadku oddlužením bez zřetele k tomu, že to při zdárném průběhu oddlužení ve výsledku povede k tomu, že dlužník bude osvobozen od placení zbytku svých dluhů (§ 414 IZ). Při zákonem předepsané 30% kvótě uspokojení věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ) se osvobození od placení zbytku dluhů může týkat až 70 % dlužníkových dluhů bez zřetele k tomu, zda s tím věřitel souhlasí, a bez zřetele k tomu, zda se věřitel nachází ve stejném nebo dokonce horším sociálním nebo majetkovém postavení než sám dlužník. Tomu, že dlužník může svým věřitelů při splnění zákonem stanovených předpokladů vnutit způsob řešení svého úpadku oddlužením (srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2011, sp.zn. 29 NSČR 91/2013, uveřejněného pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), aniž by jim současně musel nabídnout za účelem uspokojení jejich pohledávek veškerý svůj majetek (při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty mu zůstávají budoucí příjmy a při oddlužení plněním splátkového kalendáře mu zůstává vše až na budoucí příjmy za dobu pěti let), současně odpovídá právo věřitelů obdržet na úhradu svých pohledávek vše, na co mají právo podle zvoleného (schváleného) způsobu (formy) oddlužení. U oddlužení plněním splátkového kalendáře se ve vztahu k nezajištěným věřitelům dlužníka prosazuje základní pravidlo formulované v ustanovení § 398 odst. 3, věty první IZ. Maximální výše částky, kterou dlužník takto splatí svým věřitelům, je omezena jen výší jejich zjištěných pohledávek (srovnej též ustanovení § 412 IZ).

Ustanovení § 398 odst. 4 IZ o možnosti dlužníka žádat o nižší než zákonem stanovené splátky bylo vtěleno do insolvenčního zákona novelou provedenou zákonem č. 217/2009 Sb., přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu vyplývá, že umožňuje zmírnit sociální dopady úpadku na dlužníka, případně na další sociální skupiny, ovšem pouze tehdy, pokud dlužník nabízí podstatně vyšší míru celkového uspokojení svých nezajištěných věřitelů (50 % a více) než při základní variantě (30 % a více) s tím, že soud při posuzování žádosti dlužníka dle ustanovení § 398 odst. 4 IZ musí přihlédnout zejména k tomu, zda nezajištění věřitelé budou uspokojeni nejméně v rozsahu 50 % jejich pohledávek, k příčinám úpadku dlužníka, k celkové majetkové situaci dlužníka a k opatřením, které dlužník činí ke zlepšení své majetkové situace, k celkové výši dlužníkových závazků a k doporučení věřitelů. Jedná se přitom o výjimku z ustanovení § 398 odst. 3, věta první IZ, kterou je třeba vykládat restriktivně.

Ustanovení § 398 odst. 4 IZ tedy patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle tam určených kritérií dle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, jež tato kritéria naplňují (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.7.2014, sp.zn. 29 NSČR 53/2012, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR).

V přezkoumávaném případě odvolací soud na základě všech shora uvedených podstatných zjištění ze spisu dospěl k závěru, že za situace, kdy příjem dlužníka a) aktuálně činí 31.728 Kč měsíčně čistého, pak by měl být dlužník a) po odpočtu nezabavitelných částek (při zohlednění vyživovací povinnosti k manželce a jednomu nezaopatřenému dítěti), schopen svým nezajištěným věřitelům pro oddlužení poskytnout 19.492 Kč; po odpočtu zálohy na odměnu a výdaje správce měsíčně 1.633,50 Kč, se jedná pro nezajištěné věřitele o částku ve výši 17.858,50 Kč a dlužníku zůstává k dispozici částka 12.236 Kč. Jestliže tedy soud prvního stupně vyhodnotil jako opodstatněné důvody v žádosti dlužníků a stanovil v rámci splátkového kalendáře nižší než zákonem stanovené splátky ve výši 12.675 Kč (tedy nikoliv 19.492 Kč), pak dlužníku a) z jeho čistého příjmu 31.728 Kč zůstává částka 19.053 Kč (tj. nezabavitelná částka 12.236 Kč + 6.817 Kč; /tj. 19.492-12.675/). Jedná se tedy o částku, která je na nutné měsíční náklady dcery, inkasa a cestového dlužníka a) dostatečná, když po jejich úhradě dlužníku zbude 2.268 Kč na další životní náklady. I když posledně uvedená částka není vysoká, je však nutno zdůraznit, že každý dlužník, který se rozhodl podstoupit režim oddlužení, musí počítat s tím, že se bude muset po dobu cca 5 let (nejvýše) výrazně uskromnit. Naproti tomu dlužníci mají možnost získat benefit ve formě jejich celkového oddlužení, aniž by jim po celou dobu narůstaly u věřitelů úroky, či úroky z prodlení apod., respektive, aniž by je po zdárném skončení jejich oddlužení mohli vůči nim jejich věřitelé vymáhat. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že zde zůstává povinnost dlužnice b) rovněž si v rámci svých možností příjem opatřit a že starší dcera dlužníků, jak vyplývá ze spisu, je již zaměstnaná (oproti tvrzení dlužníků v době podání návrhu a zahájení předmětného insolvenčního řízení).

Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku III., jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.) a pouze pro upřesnění závislý výrok II. napadeného usnesení změnil (§ 220 o.s.ř.) tak, jak je to uvedeno shora ve výroku I. tohoto usnesení odvolacího soudu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím

soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkům běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci 15. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu