1 VSOL 65/2012-A-11
KSBR 46 INS 19734/2011 1 VSOL 65/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Moravimpex spol. s r.o., se sídlem Jihlava, Havlíčkova 90A, PSČ 586 01, IČ: 18198392, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 46 INS 19734/2011-A-4 ze dne 1.11.2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 46 INS 19734/2011-A-4 ze dne 1.11.2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že zálohu podle ust. § 108 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona stanovil s ohledem na výši předpokládaných nákladů insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak, když majetek dlužníka je tvořen pouze třemi pohledávkami.K pokrytí nákladů řízení proto insolvenční správce nebude mít bezprostředně po rozhodnutí o úpadku k dispozici finanční prostředky. Záloha je potřebná zejména na úhradu nákladů spojených s pořízením soupisu majetkové podstaty dlužníka, přezkoumání přihlášených pohledávek a vymáhání dlužníkových pohledávek, přitom soud přihlédl i k výši odměny správce při řešení úpadku dlužníka konkursem ve výši 45.000,-Kč bez DPH a jeho hotovým výdajům.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že má pouze pokladní hotovost ve výši 4.417,-Kč, nevlastní žádný jiný nemovitý nebo movitý majetek a k tomu odkázal na svůj insolvenční návrh a jeho přílohy. Namítl, že z tohoto důvodu nemá z čeho zálohu zaplatit. Navrhuje proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal dne 31.10.2011 insolvenční návrh, kterým se domáhal zjištění svého úpadku a současně navrhl, aby jeho insolvenční návrh byl pro nedostatek majetku zamítnut. V návrhu dlužník uvedl, že k výraznému zhoršení jeho ekonomické situace došlo v roce 2007, což se odrazilo v poklesu zakázek a zvyšování jeho zadluženosti, v roce 2008 byly draženy jeho movité věci a následně v roce 2010 i nemovitosti. Ještě v roce 2011 se snažil získat obchodní zakázky, což se mu však nepodařilo. V současné době má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, je proto podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona v úpadku. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ze kterého vyplývá, že má závazky vůči více věřitelům splatné od roku 2007, dále seznam majetku, ze kterého vyplývá, že má finanční prostředky v hotovosti (v pokladně) ve výši 4.417,-Kč, dále tři pohledávky, u kterých uvedl, že jsou stěží vymahatelné a soudně dosud nebyly vymáhány.

Odvolací soud nejprve považuje za nutné uvést, že v přezkoumávané věci není odůvodněn postup podle ust. § 144 IZ pro zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníka pro nedostatek jeho majetku, neboť dlužník není obchodní společností (právnickou osobou), která by byla zrušena rozhodnutím soudu (§ 144 odst. 1, písm. a/ IZ), a proto již z tohoto důvodu aplikace tohoto ustanovení nepřichází v úvahu. Jediným možným řešením úpadku dlužníka je proto prohlášení konkursu.

Ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a současně struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Z insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh vyplývá, že dlužník vlastní finanční hotovost ve výši 4.417,-Kč a tři pohledávky, které sám označuje za stěží vymahatelné, žádný jiný majetek dlužník nemá. Za této situace odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že je odůvodněn postup podle ust. § 108 IZ k uložení povinnosti dlužníku (jako insolvenčnímu navrhovateli) zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, které by jinak musel podle ust. § 38 odst. 2 IZ hradit stát, čemuž však má právě předejít institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem částku nejméně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Lze proto uzavřít, že částka ve výši 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení i s přihlédnutím k tomu, že dlužník má v pokladně hotovost přibližně ve výši 4.400,-Kč.

Odvolací soud považuje za nutné uvést, že dlužník si měl být vědom své povinnosti vyplývající z ust. § 98 IZ a insolvenční návrh měl podat bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti, tedy v době, kdy měl dostatek prostředků k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. března 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu