1 VSOL 647/2013-A-9
KSOL 16 INS 14317/2013 1 VSOL 647/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikulovice, Sokolská 543, PSČ 790 84, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10.6.2013, č.j. KSOL 16 INS 14317/2013-A-4, tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužnici, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl soudu doručen dne 21.5.2013, s tím, že z úřední činnosti je soudu známo, že se jedná v pořadí již o čtvrté insolvenční řízení, zahájené návrhem dlužnice, první řízení bylo vedeno pod sp.zn. KSOL 16 INS 22507/2011 (dále též jen první řízení ). V rámci prvního řízení soud prováděl šetření k posouzení otázky poctivosti dlužnice v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení. Na skutečnostech, které jsou pro posouzení této otázky rozhodující, se z povahy věci nemohlo nic změnit, proto i v tomto řízení vyšel při posouzení otázky poctivosti návrhu na povolení oddlužení ze zjištění učiněných v prvním řízení. V něm vyšlo najevo, že dlužnice v září 2011 prodala bytovou jednotku, kterou měla ve společném jmění se svým manželem, za částku 500.000 Kč. Ze získané kupní ceny použila část prostředků na úhradu závazku vymáhaného v exekučním řízení, na úhradu závazku na dani z převodu nemovitostí a závazku na dluhu do fondu oprav. Částku cca 280.000 Kč z těchto prostředků použila na úhradu dluhů svého syna a snachy, což nijak nedoložila, přestože byla soudem vyzván. Celková výše dluhů dlužnice a jejího manžela činí 579.000 Kč. Pokud dlužnice a její manžel necelé čtyři měsíce před podáním insolvenčního návrhu, kterým bylo zahájeno první řízení, disponovali prostředky 280.000 Kč, které by pokryly téměř polovinu sumy všech jejich dluhů, patřících do SJM, je podle názoru soudu návrhem dlužnice na povolení oddlužení sledován nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ ). Pokud by soud v této situaci oddlužení povolil, připustil by situaci, kdy dlužnice by se mohla zbavit svých dluhů pouze zaplacením 30 % jejich částky, přestože necelé čtyři měsíce před podáním prvního insolvenčního návrhu disponovala finančními prostředky, které by postačovaly k úhradě téměř jejich poloviny. Takový stav by podle soudu byl v rozporu se zásadou insolvenčního řízení dle § 5, písm. a) IZ. Tvrzení dlužnice, že je oprávněnou z darů od svého syna a snachy pro účely oddlužení ve výši 5.500 Kč měsíčně (po dobu 60 měsíců trvání oddlužení splátkovým kalendářem tato suma činí 330.000 Kč), podle soudu neumožňuje odhlédnout od nepoctivého záměru dlužnice s tím, že od nepoctivého záměru dlužnice by bylo možno odhlédnout pouze tehdy, pokud by dlužnice měla k dispozici ještě před rozhodnutím o povolení oddlužení v plné výši finanční prostředky z prodeje nemovitostí. Pro úspěch svého návrhu by si musela dlužnice finanční prostředky v této výši opatřit a složit je na účet předběžného správce, který by byl za tím účelem soudem ustanoven. Vzhledem k nepoctivosti záměru návrhu dlužnice na povolení oddlužení bude její návrh na povolení oddlužení třeba zamítnout a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení jejího případného úpadku je konkurs (§ 396 odst. 1 IZ). Vzhledem k majetkové situaci dlužnice, jejímž jediným příjmem je starobní důchod 8.029 Kč měsíčně a jediným jejím majetkem je běžné vybavení domácnosti, je obava, že v případě prohlášení konkursu nebudou k dispozici prostředky k pokrytí nákladů insolvenčního řízení, a to jak počátečních výdajů, spojených se zjišťováním majetku dlužnice, tak konečných výdajů spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Proto k jejich krytí soud uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, při určení její výše přihlédl k minimální odměně insolvenčního správce 45.000 Kč dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že podaným návrhem a žádostí o spojení řízení o jejím návrhu s řízením o návrhu jejího manžela nesledovala nepoctivý záměr, ale záměr uhradit co nejvíce dluhů vůči svým věřitelům v rámci společného řešení svého a manželova úpadku splátkovým kalendářem. V odvolání opakovala svá dřívější tvrzení o důvodech, pro které se dostala do dluhové situace spočívající v tom, že synovi s manželem pomáhali s úhradou jejich dluhů a v roce 2005, kdy kupovali byt, se dlužnice a její manžel stali spoludlužníky úvěru od banky. Od roku 2007, kdy syn se snachou své dluhy nebyli schopni splácet, snažili se jim pomoci. V roce 2008 se byt dlužnice a jejího manžela stal předmětem exekuce a hrozil jeho prodej za nevýhodnou cenu. Proto dlužnice s manželem přistoupili k prodeji bytu, aby uhradili jak závazek v exekuci, tak dluhy, které vznikly půjčkami od příslušníků širší rodiny. Dlužnice tvrdila, že insolvenčním řízením nesleduje nepoctivý záměr, ale chce vyřešit tíživou situaci, ve které se ona a její manžel před koncem života ocitli, protože z příjmů z důchodů nejsou schopni uhradit své dluhy v plné výši ani do konce života. Dále dlužnice vyjádřila názor, že je šťastná, že vyřešila alespoň rodinné dluhy, z důvodu klidu v rodině a v případě, že byt by byl prodán v exekuci za nesmyslnou cenu , nevyřešil by nic, dlužil by dvakrát tolik a nikdo z rodiny by jim neposkytl přístřeší. V odvolání dlužnice opakovala svá tvrzení, že ze získané kupní ceny bytu uhradila dluh v exekuci 177.345 Kč, dluh do fondu oprav ve výši 20.000 Kč a 280.000 Kč použila na úhradu dluhů v rodině a zbytek kupní ceny byl použit na úhradu daně z převodu nemovitostí a zdůraznila, že syn a snacha hodlají jí a manželu přispívat na oddlužení částkou 5.500 Kč měsíčně, což za dobu pěti let činí 330.000 Kč. Okamžité složení těchto prostředků je vyloučeno, neboť nemohou získat půjčku či úvěr od banky. Podle obsahu odvolání dlužnice v odvolacím řízení navrhovala změnu napadeného usnesení tak, aby jí byla uložena povinnost zaplatit zálohu v nižší částce, případně aby jí tato povinnost nebyla vůbec ukládána, neboť by byla schopna náklady insolvenčního řízení hradit průběžně po dobu trvání účinků schváleného oddlužení splátkovým kalendářem.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 21.5.2013 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice uvedla, že je vdaná, bez další vyživovací povinnosti, má 10 nezajištěných závazků vůči 5 věřitelům v celkové výši 449.000 Kč, jejichž splatnost nastala v průběhu května až října 2011, a které není schopna plnit z důvodu, že její příjem činí 8.020 Kč měsíčně, zatímco splátky závazků činí cca 10.000 Kč měsíčně. Dále uvedla důvody svého zadlužení a žádala, aby její insolvenční návrh byl projednán společně s insolvenčním návrhem jejího manžela, neboť veškeré závazky jsou společné a spadají do SJM, přičemž manželé nemají zúžené SJM a navzájem s oddlužením druhého manžela souhlasí. Celková výše závazků obou manželů vůči nezajištěným věřitelům činí cca 579.000 Kč a manželé mají celkový příjem 24.545 Kč, navíc syn a snacha jsou schopni jim přispívat pro účely oddlužení částkou 5.500 Kč měsíčně. Insolvenční návrh podepsal manžel dlužnice, který prohlásil, že s oddlužením dlužnice souhlasí. Dlužnice k návrhu připojila seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla toliko vlastnictví obvyklého vybavení domácnosti v částce 16.500 Kč a seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla 10 nezajištěných peněžitých závazků vůči 5 věřitelům, jejichž splatnost nastala v průběhu měsíců května až října 2011.

Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že dne 21.5.2013 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manžel dlužnice Oldřich Švob, v němž označil 7 nezajištěných závazků vůči 5 věřitelům a uvedl, že jeho závazky společně se závazky manželky tvoří pasiva SJM a celkem činí částku 579.000 Kč a žádal o spojení insolvenčních řízení manželů. Tvrdil, že jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši 11.025 Kč měsíčně a má zajištěn příjem od syna a snachy z darovací smlouvy ve výši 5.500 Kč měsíčně. Dlužnice vyslovila s oddlužením manžela souhlas podpisem na jeho insolvenčním návrhu. Manžel dlužnice k insolvenčnímu návrhu připojil seznam závazků opatřený podpisem s doložkou, že je správný a úplný, v němž uvedl závazky shodně s insolvenčním návrhem, jejichž splatnost nastala v období od července do září 2011.

Z obsahu insolvenčního spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě, pobočka Olomouc, pod sp. zn. 16 INS 22507/2011 (spisová značka prvního insovenčního řízení), vyplývá, že dlužnice dne 5.12.2011 podala insolvenční návrh, kterým žádala o zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. V řízení mimo jiné předložila kupní smlouvu ze dne 23.9.2011, uzavřenou mezi dlužnicí a jejím manželem jako prodávajícími a společností Eura holding, a.s., IČ: 24834301, jako kupujícím, jejímž předmětem je bytová jednotka č. 543/7, zapsaná na LV č 1179, a k ní příslušející spoluvlastnické podíly k budově č.p. 543 a parcele 100782, zapsaných na LV 737, pro obec a katastrální území Mikulovice u Jeseníku. Ze smlouvy vyplývá, že smluvní strany se dohodly na prodeji bytové jednotky za cenu 500.000 Kč, která bude vypořádána tak, že část kupní ceny v předběžné výši 180.000 Kč bude uhrazena kupujícím Exekutorskému úřadu Ostrava, soudní exekutor JUDr. Milan Vlha v hotovosti (dlužnice doložila pokladní doklad, podle něhož bylo dne 5.10.2011 uhrazeno tomuto exekutorskému úřadu 177.345 Kč) a část kupní ceny 300.000 Kč vyplatí kupující prodávajícímu hotově při podpisu smlouvy. Dále dlužnice v tomto řízení doložila oznámení soudního exekutora JUDr. Milana Vlhy, Exekutorský úřad Ostrava, ze dne 5.10.2011 o provedení exekuce vedené pod sp. zn. 102 EX 00509/08-015, ve věci oprávněného Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. IČ 60192852, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 127.773,79 Kč a příslušenství, včetně nákladů exekuce. Podle oznámení tímto zanikly mimo jiné i účinky exekutorem vydaných exekučních příkazů, včetně příkazu č. 102 EX 509/08-N2 ze dne 19.11.2008, kterým byly postiženy nemovitosti ve vlastnictví povinných Petra Švoba, nar. 1974, a Jarmily anonymizovano , nar. 1978, a to bytová jednotka č. 532/4 v budově č.p. 532 na pozemku parc. č. st. 765, včetně spoluvlastnických podílů na budově a pozemku, vše v k.ú. a obci Mikulovice.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ. insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ust. § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V usnesení ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval Nejvyšší soud ČR závěr k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, takto: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně .

Z výše uvedených zjištění z insolvenčního návrhu dlužnice, kterým bylo zahájeno toto řízení a k němu připojených příloh, z insolvenčního návrhu dlužnice a listin doložených v prvním insolvenčním řízení a z obsahu insolvenčního návrhu manžela dlužnice, dospěl insolvenční soud k závěru, že ke dni 23.9.2011 disponovali dlužnice a její manžel bytovou jednotkou (včetně podílu na společných částech budovy a pozemku) v hodnotě cca 500.000 Kč. Tyto nemovitosti uvedeného dne prodali a získané prostředky 500.000 Kč následně použili na úhradu a) daně z převodu nemovitostí, b) v exekučním řízení po dlužnici vymáhaného závazku vůči věřiteli dlužnice Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., a příslušenství, včetně nákladů exekuce, ve výši 177.345, který byl uhrazen 5.10.2011 a c) blíže nespecifikovaných dluhů 280.000 Kč vůči příslušníkům širší rodiny, které byly dluhy jejich či dluhy jejich syna a snachy. Ke dni uzavření smlouvy byla dlužnice v úpadku, protože k tomuto dni měla minimálně tři věřitele s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jejichž platby zastavila (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ).

Pokud dlužnice prostředky získané z prodeje bytu využila na úhradu jen některých svých splatných závazků, případně jen některých svých splatných společných závazků s manželem, ačkoli již v této době byla v úpadku pro platební neschopnost, tímto svým jednáním nepochybně poškodila věřitele svých ostatních splatných závazků, jejichž pohledávky mohly být rovněž z výtěžku prodeje bytu alespoň částečně uspokojeny.

Jak vyplývá z oznámení o provedení exekuce, vydaného dne 5.10.2011 soudním exekutorem JUDr. Milanem Vlhou, a pokladním dokladem z téhož dne, z výtěžku prodeje bytu ve společném vlastnictví dlužnice a jejího manžela byl uspokojen věřitel Modrá pyramida stavební spořitelna a.s. jen 2 měsíce před podáním insolvenčního návrhu, kterým dlužnice zahájila první insolvenční řízení. Z tohoto oznámení rovněž vyplývá, že uspokojením pohledávky věřitele Modrá pyramida stavební spořitelna a.s. došlo rovněž k zániku účinků nařízené exekuce na bytovou jednotku ve vlastnictví syna dlužnice a její snachy. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že dle údajů v insolvenčním návrhu dlužnice (kterým odpovídají údaje v insolvenčním návrhu jejího manžela) činí celková částka dluhů, které jsou pasivy společného jmění její a jejího manžela, a byly splatné již v říjnu 2011, částku 579.000 Kč. Spolu s pohledávkou věřitele Modrá pyramida a.s. a jejího příslušenství ve výši 177.345, pohledávkou 20.000 Kč věřitele Sdružení vlastníků domu 543 Mikulovice a dlužnicí tvrzenými dluhy vůči širší rodině 280.000 Kč tak lze důvodně předpokládat, že suma dluhů dlužnice a jejího manžela v září 2011 činila částku cca 1.060.000 Kč. Z výtěžku prodeje bytové jednotky dlužnice v rámci insolvenčního řízení v případě, že by dlužnice a její manžel podali insolvenční návrh včas (nejpozději v září roku 2011) mohly být dluhy všech těchto věřitelů již uspokojeny v poměru necelých 50%.

Ekonomická nabídka dlužnice a jejího manžela, kterou nyní svým ostatním věřitelům nabízejí po dobu pěti let trvání oddlužení splátkovým kalendářem ze svých příjmů, činí dle propočtu odvolacího soudu cca 70% tvrzených závazků (dary 5.500 Kč, srážka z důchodu manžela dlužnice 2.296 Kč, srážka z důchodu dlužnice 292 Kč, celkem měsíčně 8.088 Kč, po dobu pěti let činí celková částka srážek 485.280 Kč, po odpočtu nároků insolvenčního správce, plátce DPH, ve výši 65.340 Kč, by pro nezajištěné věřitele připadla částka 419.940 Kč, § 398 odst. 3 IZ). S ohledem na časové hledisko, kdy věřitelům by se tohoto plnění dostalo v průběhu pěti let, nelze ani přes tuto relativně vysokou nabídku uspokojení pohledávek dospět k závěru, že se dlužnice nyní snaží se svými věřiteli, které svým jednáním poškodila, vypořádat poctivě.

Ze všech výše uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice svým návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr a proto je důvodný předpoklad, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude zamítnut (§ 395 odst. 1, písm. a/, § 396 IZ).

Majetková situace dlužnice, která dle seznamu majetku nemá k dispozici pohotové finanční prostředky a jejímž jediným majetkem jsou movité věci v hodnotě cca 16.500 Kč, neskýtá záruku úhrady ani konečných nákladů insolvenčního řízení. Proto je prostředků ze zálohy třeba nejen na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, spojených s činností správce při zjišťování a zajišťování majetku dlužnice, ale rovněž jako jistoty pro zaplacení konečných nákladů, zejména odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, která v případě řešení úpadku konkursem (při zpeněžování) činí minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Proto je požadavek na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální výši 50.000 Kč důvodný.

Z důvodů shora uvedených odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 25.října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu