1 VSOL 647/2012-A-15
KSOS 22 INS 7614/2012 1 VSOL 647/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlavní 307, Hanušovice, PSČ 788 33, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 7614/2012-A-6 ze dne 15.6.2012 takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 7614/2012-A-6 ze dne 15.6.2012 se m ě n í tak, že povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, avšak tento způsob řešení úpadku u dlužníka nepřichází v úvahu, neboť očekávané uspokojení věřitelů plněním splátkového kalendáře s ohledem na příjem dlužníka ve výši 11.366 Kč měsíčně a výši jeho nezajištěných závazků 495.928,03 Kč činí pouze 13,33 %. Soud nemohl posoudit, zda je možno povolit oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť dlužník ani přes výzvu soudu nedoložil znalecký posudek na nemovitosti v jeho vlastnictví. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka se proto jeví konkurs, a proto podle ustanovení § 108 insolvenčního zákona soud uložil dlužníkovi povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že by byl rád, kdyby mu bylo povoleno oddlužení, a současně žádá o prominutí zálohy, na kterou nemá finanční prostředky. Dále uvedl, že ke svému příjmu může doložit darovací smlouvu na určenou částku, a dokládá vyjádření znalkyně, že se s odhadem byly problémy, k odvolání již odhad přikládá.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání lze vyhovět, byť z jiných důvodů.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 29.3.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve vztahu ke skutečnostem osvědčujícím jeho úpadek v návrhu uvedl, že v současné době má více peněžitých závazků, které není schopen splácet po delší dobu, z toho vyplývá, že je v úpadku. V návrhu své jednotlivé závazky konkretizoval označením věřitele, uvedením výše závazku a jeho právního důvodu, dále uvedl, zda se jedná o závazky vykonatelné či nevykonatelné. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ve kterém konkrétně označil své věřitele a uvedl výši závazků, označil číslo smlouvy. Dále uvedl, že se nejedná o závazky z podnikání a že tyto závazky co do výše nepopírá. Ve vztahu ke splatnosti jednotlivých závazků však pouze u závazku vůči věřiteli č. 2 Provident Financial s.r.o. uvedl datum poslední splátky dne 19.2.2012, jakož i u závazku vůči věřiteli č. 6 SMART Capital, a.s. dne 15.1.2012, u ostatních závazků toliko uvedl, že jde o závazky nehrazené nebo neuhrazené, případně neuvedl ničeho.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010).

V přezkoumávané věci se dlužník domáhá zjištěného svého úpadku ve formě platební neschopnosti, avšak podle odvolacího soudu dlužník ve svém insolvenčním návrhu neuvedl dostatečné skutečnosti osvědčujícího jeho úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), neboť neuvedl žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit jeho platební neschopnost. Z jeho insolvenčního návrhu a povinné přílohy k insolvenčnímu návrhu (seznamu závazků) je sice zřejmé, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), že vůči nejméně dvěma věřitelům má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, avšak není zřejmá neschopnost dlužníka tyto závazky plnit, když dlužník neuvedl žádná konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, případně, že tyto závazky dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, případně, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Pouze obecné tvrzení dlužníka, že má více peněžitých závazků, které není schopen splácet po delší dobu, takovým konkrétním tvrzením osvědčujícím jeho úpadek není. Z insolvenčního návrhu dlužníka tak není zřejmá jedna ze základních podmínek osvědčující úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) IZ (dlužníkova neschopnost plnit své závazky), a proto jeho insolvenční návrh trpí vadou, pro kterou nelze v řízení pokračovat. Z tohoto důvodu byl zcela odůvodněn postup podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, tj. byl dán důvod pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka.

Z ustanovení § 108 IZ přitom vyplývá, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli (i dlužníku, je-li navrhovatelem), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh buď vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ, anebo nejsou-li k němu připojeny zákonem předepsané přílohy ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A ze dne 16. 7. 2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, svazku 1, ročník 2009, pod poř. č. 10/2009).

Vzhledem k tomu, že insolvenční návrh dlužníka nemá náležitosti předepsané zákonem, a proto je neprojednatelný, soud prvního stupně neměl splněny podmínky pro postup podle ustanovení § 108 IZ, tj. k uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 16. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu