1 VSOL 646/2016-A-13
KSOL 16 INS 2846/2016 1 VSOL 646/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , IČ: 70003793, bytem Šumperk, Zábřežská 1654/75, PSČ 787 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 6.4.2016, č.j. KSOL 16 INS 2846/2016-A-8 takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 6.4.2016, č.j. KSOL 16 INS 2846/2016-A-8 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník není ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) IZ osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť v návrhu uvedl závazky z podnikání vůči Finančnímu úřadu v Šumperku, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní správě sociálního zabezpečení Šumperk, Ochrannému svazu autorskému pro práva k dílům hudebním, z.s. a ČEZ Prodej, s.r.o., přičemž netvrdil žádné skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl uzavřít, že existence těchto závazků z podnikání nebrání řešení úpadku dlužníka oddlužením. Věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení insolvenčnímu soudu sdělil, že v tomto okamžiku, kdy nejsou známy komplexní informace rozhodné pro posouzení žádosti dlužníka (tzn. např. majetkové poměry dlužníka, záměr hradit pohledávky, obsah, resp. rozsah a způsob navrhovaného plnění oddlužení), nelze sdělit závazné stanovisko. Nicméně, nevzniknou-li nové okolnosti, na jejichž základě by musel věřitel vyslovit nesouhlas s oddlužením, a shledá-li soud podmínky pro rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku oddlužením, bude věřitel rozhodnutí soudu respektovat. Souhlas dalších věřitelů nelze bez dalšího dovodit z toho, že se na výzvu dlužníka nevyjádřili. Absence souhlasu věřitelů, vůči kterým má dlužník dluh z podnikání, brání jeho řešení úpadku oddlužením, a proto bude řešen prohlášením konkursu na jeho majetek. Při tomto způsobu řešení úpadku činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH a lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů-hotových výdajů insolvenčního správce. Z návrhu vyplývá, že dlužník nedisponuje pohotovými peněžními prostředky, které by bylo možné použití k úhradě nákladů vzniklých bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a proto považuje soud složení zálohy na nezbytné.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém nezpochybňoval, že má závazky z podnikání, ale tvrdil, že z obsahu vyjádření jednotlivých věřitelů lze usoudit, že s jeho oddlužením souhlasí. V této souvislosti tvrdil, že věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR se vyjádřila tak, že nemá námitek s řešením své pohledávky formou oddlužení, věřitel Finanční úřad pro Olomoucký kraj se vyjádřil tak, že ponechává na zvážení insolvenčního soudu, zda shledá naplnění podmínek pro povolení oddlužení a rozhodnutí soudu bude respektovat, věřitel ČEZ Prodej, s.r.o. výslovně souhlasí s řešením úpadku oddlužení za podmínky, že návrh na povolení oddlužení bude podán do dvou měsíců, což bylo splněno, věřitel OSA-ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s. výslovně souhlasí s tím, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením a věřitel Česká správa sociálního zabezpečení se vyjádřil tak, že nevzniknou-li nové okolnosti, na jejich základě by musel věřitel vyslovit nesouhlas s oddlužením, a shledá-li soud podmínky pro rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku oddlužením, bude věřitel rozhodnutí soudu respektovat. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení zálohy zrušil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 5.2.2016, doručeným soudu dne 8.2.2016, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 07 mimo jiné uvedl, že u závazků z podnikání v současné době nemá žádnou konkrétní informaci, ze které by se dalo usuzovat, že tyto závazky jsou překážkou pro podání jeho návrhu na povolení oddlužení. Tyto informace se snažil získat, ale nebyly mu sděleny. Své věřitele (ústně nebo telefonicky) informoval o chystaném podání návrhu na povolení oddlužení a vyzval je k vyjádření se k řešení úpadku ve formě oddlužení. Žádný z těchto věřitelů ničeho prozatím nenamítal a v současné době ani není známo, že by některý z těchto věřitelů nesouhlasil s oddlužením. Z tohoto důvodu má navrhovatel za to, že je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, a to vzhledem k tomu, že se věřitelé, u nichž má dluh z podnikání, k jeho oddlužení prozatím nijak nevyjádřili, tudíž navrhovatel předpokládá, že nemají žádné námitky a s oddlužením zřejmě souhlasí. Na výzvu soudu předložil opravený seznam závazků, ve kterém uvedl, že má závazek z podnikání vůči Finančnímu úřadu Šumperk, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní správě sociálního zabezpečení Šumperk, OSA-ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., IČ: 63839997, ČEZ Prodej, s.r.o., IČ: 27232433. Na žádost dlužníka věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR sdělil, že má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 4.711,80 Kč a s řešením jeho úpadku oddlužením souhlasí. Věřitel Finanční úřad pro Olomoucký kraj sdělil, že ponechává na zvážení insolvenčního soudu, zda shledá naplnění všech podmínek pro povolení oddlužení a rozhodnutí soudu bude respektovat. Současně uvedl, že má svoji pohledávku za dlužníkem zajištěnou zástavním právem, takže jde o pohledávku zajištěného věřitele. Věřitel ČEZ Prodej, s.r.o., IČ: 27232433 ve svém sdělení ze dne 13.7.2015 podmínil souhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením podáním insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení do dvou měsíců od vydání tohoto stanoviska. Věřitel OSA-ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., IČ: 63839997 ve svém stanovisku sdělil, že s oddlužením souhlasí za podmínky, že pohledávka věřitele bude uspokojena v plné výši. Věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení sdělil, že V tomto okamžiku, kdy nejsou známy komplexní informace rozhodné pro posouzení žádosti dlužníka, nelze sdělit závazné stanovisko. Nicméně, nevzniknou-li nové okolnosti, na jejichž základě by musel věřitel vyslovit nesouhlas s oddlužením, a shledá-li soud podmínky pro rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku oddlužením, bude věřitel rozhodnutí soudu respektovat. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud se především zabýval námitkou odvolatele, že z obsahu vyjádření jednotlivých věřitelů, vůči kterým má závazky z podnikání, lze usoudit, že s jeho oddlužením souhlasí ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a)IZ a tudíž je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení.

Odvolací soud konstatuje, že dlužník se mýlí, pokud v odvolání tvrdí, že z obsahu vyjádření jednotlivých věřitelů, vůči kterým má závazky z podnikání, lze usoudit, že s jeho oddlužením souhlasí. Schází souhlas věřitele OSA-ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., IČ: 63839997, který ve svém stanovisku sdělil, že s oddlužením souhlasí za podmínky, že pohledávka věřitele bude uspokojena v plné výši, jakož i souhlas věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, který sdělil, že V tomto okamžiku, kdy nejsou známy komplexní informace rozhodné pro posouzení žádosti dlužníka, nelze sdělit závazné stanovisko. Nicméně, nevzniknou-li nové okolnosti, na jejichž základě by musel věřitel vyslovit nesouhlas s oddlužením, a shledá-li soud podmínky pro rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku oddlužením, bude věřitel rozhodnutí soudu respektovat.

Rozhodovací praxe odvolacího soudu je jednotná v názoru, že souhlas věřitele s oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, pokud se věřitel k této otázce vyjadřuje, musí být výslovný, což v posuzované věci schází. Za souhlas nelze považovat stanovisko, že rozhodnutí se ponechává na úvaze soudu a jeho rozhodnutí bude respektováno, neboť rozhodnutí soudu o povolení oddlužení insolvenční zákon podmiňuje právě souhlasem věřitele, vůči němuž má dlužník závazek z podnikání. Z tohoto důvodu nelze sdělení věřitele ČR-Česká správa sociálního zabezpečení považovat za souhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením.

Odvolací soud obecně konstatuje, že podmiňuje-li věřitel, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, svůj souhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením uspokojením 100 % všech jeho pohledávek, nelze to považovat za souhlas s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, neboť to neodpovídá podstatě (smyslu) institutu oddlužení v českém úpadkovém právu. Pro povolení oddlužení je totiž zákonem stanovena minimální hranice 30 % pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ) a ve zbytku se předpokládá, že dlužník bude od placení pohledávek osvobozen (§ 414,

415 IZ). Z tohoto důvodu nelze sdělení věřitele OSA-ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s. považovat za souhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením.

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že pokud dlužník v návrhu dovozoval konkludentní souhlas věřitelů z toho, že se na jeho žádost zda souhlasí s tím, aby jejich pohledávka byla zahrnuta do oddlužení, nevyjádřili, nelze mu přisvědčit, neboť insolvenční zákon v ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) takovou formu souhlasu nepředpokládá a ustanovení § 101 odst.4 o.s.ř. není v dané situaci použitelné.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že věřitel Finanční úřad pro Olomoucký kraj je zajištěným věřitelem ve smyslu ustanovení § 2 písm. g) IZ, a proto se jeho souhlas s oddlužením nevyžaduje (§ 389 odst. 2 písm. c) IZ).

Podle ustanovení § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 403 IZ má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odstavec 1). Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (odstavec 2).

Odvolací soud především pro úplnost konstatuje, že dlužník je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečností tedy i to, že má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání, a proto zde není důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. Má-li dluhy z podnikání, je povinen tvrdit existenci některé z výjimek (uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 IZ) ze zákonem stanovené překážky bránící uplatnění institutu oddlužení (uvedené v ustanovení § 389 odst.1 IZ), tedy tvrdit, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele. V ustanovení § 389 odst. 2 písm. a/,b/,c/ IZ jsou vypočteny výjimky ze zákonem stanovené překážky bránící uplatnění institutu oddlužení. Jedná se o alternativní výčet, takže při naplnění kterékoliv z uvedených variant není důvod považovat dluh z podnikání za překážku bránící řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením.

Při zkoumání otázky, zda dlužníka, který má dluh z podnikání (přičemž se nejedná se o pohledávky dle ustanovení § 389 odst. 2 písm. b/ nebo písm. c/ IZ), lze považovat za osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je rozhodující souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde. Pokud by dlužník v návrhu tvrdil, že má souhlas věřitelů, vůči nimž má dluhy z podnikání, s řešením jeho úpadku oddlužením, takže je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení (nestačí ovšem tvrdit, že se věřitele nevyjádřil, takže nelze dovodit nesouhlas, ale naopak souhlas), byl by to důvod k postupu podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, tedy k povolení oddlužení a k prozkoumání této otázky až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí (§ 403 odst. 2 IZ) s tím, že insolvenční správce by před rozhodnutím schůze upozornil na to, že má za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, čímž vyjadřuje pochybnost předpokládanou v ustanovení § 397 odst. 1 věta druhá IZ, která vedla k povolení oddlužení. Též věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, tedy že vůči nim má dlužník dluhy z podnikání a oni s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí.

Ze shora citovaného ustanovení § 403 IZ plyne, že schůze věřitelů se svolává k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí až ve fázi po povolení oddlužení, přičemž z ustanovení § 397 odst. 1 IZ plyne, že soud povolí oddlužení pouze za situace, že nedojde ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí. Není-li dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, je to sice důvodem pro odmítnutí návrhu podle ustanovení § 390 odst.3 IZ, ovšem jsou-li zde pochybnosti o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, je to důvodem pro povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Naopak nejsou-li pochybnosti, oddlužení se nepovolí a na schůzi věřitelů se již způsob oddlužení neprojednává a nehlasuje se o jeho přijetí, takže na jejím programu již není uplatnění námitek proti oddlužení podle ustanovení § 403 odst. 2 IZ.

Postup předjímaný v ustanovení § 397 odst.1, věta druhá IZ, tedy povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí, se uplatní za situace, pokud dlužník v návrhu potřebné souhlasy podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ tvrdí, ovšem pochybnosti o tom, zda věřitelé skutečně souhlasí, zde jsou, neboť soud stanoviska věřitelů ještě nezná, takže není zatím postaveno najisto, zda dluhy z podnikání brání či nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Pokud ovšem dlužník v návrhu potřebné souhlasy ani netvrdí, nebo dodatečně na výzvu soudu sdělí, že souhlasy nemá, anebo vyjde-li v řízení najevo nesouhlas jednoho z věřitelů, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, je mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, a nikoliv pro povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst.1, věta druhá IZ a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Dlužno dodat, že není-li povoleno oddlužení, není již na programu schůze věřitelů uplatnění námitek proti oddlužení, takže již nelze očekávat zákonnou fikci souhlasu pro případ včas neuplatněných námitek podle ustanovení §403 odst. 2 IZ.

V posuzované věci dlužník výslovný souhlas věřitelů, vůči nimž má dluhy z podnikání v návrhu netvrdil, resp. souhlas dovozoval z toho, že když věřitele vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s řešením jeho úpadku oddlužením, a oni nereagovali, lze to považovat za souhlas, resp. nelze z toho dovodit nesouhlas. Již k návrhu předložil stanovisko věřitele OSA-ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., IČ: 63839997, kterým sdělil, že s oddlužením souhlasí za podmínky,

že pohledávka věřitele bude uspokojena v plné výši, což-jak již bylo vyloženo výše -nelze považovat za souhlas ve smyslu § 389 odst.2 písm. a) IZ.

Odvolací soud uzavírá, že vyjádření věřitele OSA-ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., jakož i věřitele ČR-Česká správa sociálního zabezpečení nelze považovat za souhlas věřitele s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst.2 písm. a) IZ, což je překážkou bránící uplatnění institutu oddlužení.

Za této situace je v posuzované věci mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jejího úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ, a nikoliv důvodem pro postup podle ustanovení § 397 IZ.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (byť tvrdí, že má jen běžné vybavení domácnosti) se soupisem majetkové podstaty, a případně též s oceňováním a zpeněžováním majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi zajištěné věřitele činí 9 % z částky od 0 do 1 mil. Kč (odstavec 2). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25 % z částky od 0 do 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21 %).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 13.května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu