1 VSOL 641/2012-A-14
KSBR 24 INS 13378/2012 1 VSOL 641/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Martiny Vystavělové, nar. 15.7.1979, bytem Martinákova 3087/5, Prostějov, PSČ 796 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 24 INS 13378/2012-A-7 ze dne 7.6.2012 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 24 INS 13378/2012-A-7 ze dne 7.6.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se návrhem domáhala rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku povolením oddlužení. Dlužnice v návrhu uvedla, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, tuto skutečnost si soud ověřil v živnostenském rejstříku. Dále dlužnice prohlásila, že žádný její závazek nepochází z podnikání, soud však má z přiložených listin za osvědčené, že alespoň jeden závazek (vůči Finančnímu úřadu v Prostějově) pochází z podnikatelské činnosti dlužnice. Z těchto důvodů není možné řešit úpadek dlužnice oddlužením (§ 389 odst. 1 a § 390 odst. 3 insolvenčního zákona) a jediným možným řešením úpadku dlužnice je konkurs (§ 396 odst. 1 insolvenčního zákona). Soud proto vyzval dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 108 insolvenčního zákona), neboť z obsahu spisu zjistil, že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Zálohu soud určil v maximální možné výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že v současné době ukončila živnostenské oprávnění a ke dni 1.8.2012 má příslib zaměstnání do trvalého pracovního poměru s nástupní mzdou ve výši 18.000 Kč. Poukázala na to, že na zaplacení zálohy na náklady řízení nemá žádnou finanční rezervu. K tomu doložila rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice dne 1.6.2012 podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má 23 nezajištěných závazků vůči věřitelům, které jednotlivě specifikovala co do označení věřitele a výše závazku, dále konkrétně uvedla, které závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti a které závazky jsou vykonatelné, k tomu odkázala na seznam závazků jako přílohy k insolvenčnímu návrhu. V seznamu závazků své jednotlivé závazky označila co do věřitele, právního důvodu, data poslední úhrady a jeho splatnosti, aktuálního zůstatku, uvedla, zda se jedná o zajištěný či nezajištěný závazek a ve vztahu ke všem závazkům uvedla, že je nepopírá co do důvodu a výše, že žádný z uvedených věřitelů není osobou blízkou. Seznam závazků podepsala a prohlásila v něm, že je úplný a správný. V návrhu dále uvedla, že nevlastní nemovitý majetek, vlastní pouze 3 movité věci představující vybavení domácnosti (pračku, televizi a lednici), v seznamu majetku uvedla jejich celkovou současnou hodnotu ve výši 1.600 Kč a prohlásila, že soupis majetku je úplný a správný, seznam majetku podepsala. Na výzvu odvolacího soudu dlužnice podáním doručeným odvolacímu soudu dne 16.10.2012 sdělila, že od 1.8.2012 dosud je vedena v evidenci uchazečů na Úřadu práce Prostějov, ke dni 1.12.2012 bude zaměstnána u společnosti Equalizér a.s., listiny dokládající pracovní poměr a předpokládaný příjem doloží do 30 dnů.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit (§ 3 odst. 1 IZ). Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotové peníze nebo peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužnice právě ji navrhuje), nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy je proto třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Vzhledem k tomu, že dlužnice v současné době nemá žádný příjem, ze kterého by mohla plnit na splátkový kalendář v rámci oddlužení a nemá ani žádný majetek, který by odůvodňoval povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 1 IZ), lze předpokládat, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude zamítnut (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Soudu prvního stupně proto správně dospěl k závěru, že jediným možným řešením úpadku dlužnice je konkurs (§ 396 odst. 1 IZ). Z tohoto důvodu je odůvodněn i požadavek na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ.

Záloha umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení zejména v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a o způsobu řešení úpadku; insolvenční správce by jinak při nedostatku pohotových peněžních prostředků v majetkové podstatě musel nést tyto náklady ze svého, což po něm nelze spravedlivě žádat. V případě, že nebude získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, záloha bude sloužit též k úhradě odměny insolvenčního správce. Tyto náklady řízení by jinak musel hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Soud prvního stupně též správně stanovil výši požadované zálohy. Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem částku ve výši 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje. Záloha ve výši 50.000 Kč je proto zcela přiměřená.

Pokud dlužnice opakovaně deklarovala, že v budoucnosti bude mít příjem z pracovního poměru, je nutno uvést, že již krátce po podání insolvenčního návrhu dlužnice byla bez příjmu, ze kterého by bylo možno plnit na splátkový kalendář v rámci oddlužení, tento příjem neměla ani ke dni podání své odvolání (20.6.2012) a ani ke dni 1.8.2012, jak uvedla v odvolání proti napadenému rozhodnutí. Žádný takový příjem dlužnice nemá ani doposud. Za této situace již nelze přihlédnout k případným budoucím (nijak nedoloženým) příjmům dlužnice.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, byť částečně z jiných důvodů, jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 30. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu