1 VSOL 640/2013-A-10
KSOS 34 INS 10422/2013 1 VSOL 640/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo: 70321868, bytem Hošťálková 3, PSČ 756 22, korespondenční adresa Vsetín, Na Hrázi 1258/3, PSČ 755 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 14.5.2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.4.2013, č.j. KSOS 34 INS 10422/2013-A-3

t a k t o:

Odvolání dlužníka se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení 390 odst. 1, § 104 a 392 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), vyzval dlužníka, aby ve stanovené lhůtě 7 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení doplnil insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že předloží listinu prokazující zvýšení příjmu dlužníka nejméně o 9.500 Kč tak, aby tímto byly splněny podmínky pro schválení oddlužení.

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že z obsahu návrhu dlužníka zjistil, že dlužníkův příjem činí cca 12.677 Kč, má dvě vyživovací povinnosti vůči manželce a synovi, celková výše nezajištěných závazků dlužníka činí 2.144.304 Kč. Dlužník navrhl, aby soud posoudil jeho návrh společně s návrhem jeho manželky, který je veden u stejného soudu pod sp. zn. KSOS 34 INS 10430/2013 a to z hlediska společného oddlužení manželů. K tomuto požadavku dlužníka soud prvního stupně konstatoval, že insolvenční zákon společné oddlužení manželů nepřipouští, nejsou v něm tedy stanoveny přesné podmínky a kritéria jak o společném oddlužení manželů rozhodovat. Společné oddlužení manželů sice připouští judikatura vyšších soudů, avšak povinnost rozhodovat o návrzích manželů jako o společném oddlužení zákon neukládá. Proto bude každý návrh obou manželů posuzován samostatně. Jelikož dosud doložený příjem dlužníka je nedostatečný pro schválení oddlužení, dlužník na základě nich není schopen splnit základní podmínku oddlužení, to je podmínku úhrady 30% svých závazků, proto jej soud vyzývá k doplnění návrhu na povolení oddlužení o doložení příjmu nejméně o částku 9.500 Kč, a to ať již darovací smlouvou či smlouvou o důchodu. Soud dlužníka mimo jiné poučil, že nebude-li návrh na povolení oddlužení ve stanovené lhůtě řádně doplněn a soud nebude moci pro tento nedostatek pokračovat v řízení, bude podání odmítnuto podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ a dále, že jestliže bude zjištěn úpadek dlužníka a insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 396 odst. 1 IZ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že každý návrh se bude posuzovat samostatně a žádá o sloučení jeho řízení s řízením jeho manželky, když smyslem právní úpravy oddlužení ve formě splátkového kalendáře je vyřešit majetkovou situaci domácností tak, že po splnění splátkového kalendáře mohou být oba manželé osvobozeni od placení zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávají na uspokojení pohledávek veškeré své příjmy. Dlužník rovněž poukázal na judikaturu, a to zejména usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.12.2009 č.j. KSPL 54 INS 4496/2009, 1 VSPH 669/2009-A-21.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud se především zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení je objektivně přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ustanovení § 202 odst. 1, písm. d) o.s.ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo opravil (§ 43 odst. 1).

Napadené usnesení je podle svého obsahu výzvou k doplnění návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 393 IZ. Stejně jako v případě samotného insolvenčního návrhu, pokud k němu navrhovatel (dlužník) nepřipojil zákonem požadované přílohy a listiny (§ 128 odst. 2, v návaznosti na ustanovení § 104 IZ), upravuje insolvenční zákon i u návrhu na povolení oddlužení specifický postup v případě jeho vad a nedostatků. Jedná se o úpravu dle ustanovení § 393 IZ, podle které neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný nebo je neurčitý anebo nejsou-li k návrhu připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě. Jedná se o zvláštní úpravu ve vztahu k ustanovení § 43 o.s.ř. Platí proto, že pokud zákon nepřipouští odvolání proti usnesení, kterým byl účastník vyzván k doplnění návrhu ve smyslu § 43 odst. 1 o.s.ř., pak také platí, že odvolání není přípustné ani proti usnesení, kterým byl dlužník vyzván k doplnění návrhu na povolení oddlužení.

Odvolací soud proto uzavírá, že předmětné odvolání dlužníka směřuje proti rozhodnutí, proti němuž odvolání přípustné není. Za této situace nemohl odvolací soud přezkoumávat věcnou správnost napadeného usnesení a rozhodl o odmítnutí odvolání podaného dlužníkem podle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř.

Nicméně nad rámec, a to v zájmu předejití případných dalších odvolání, odvolací soud považuje za nezbytné zdůraznit, že byť insolvenční zákon výslovně neupravuje společné oddlužení manželů, judikatura soudů se již ustálila na závěru, že jestliže manželé mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů a chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, pak pokud se domáhají oba insolvenčním návrhem oddlužení, je možno tato řízení spojit a jejich návrh projednat společně a posoudit společně i jejich úpadek i společné oddlužení. Domáhá-li se tedy dlužník v podaném insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení společného projednání jeho návrhu a návrhu jeho manželky, pak bude nutné, aby soud prvního stupně se zabýval případným společným projednáním obou návrhů a pouze v případě, že dospěje k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky ke spojení nehodí (tzn., že jejich závazky a majetek nespadají do společného jmění manželů, že ve spojeném řízení by z příjmů dlužníka a jeho manželky nebylo možno uspokojit minimálně 30% všech závazků, které jsou závazky společnými), pak teprve bude každý z obou návrhů posuzovat samostatně. Přitom soud prvního stupně nepřehlédne, že dlužník v návrhu uvádí a také předloženými listinami hodlá doložit, že jeho současný příjem činí nikoliv 12.677 Kč, jak uvedl soud prvního stupně, nýbrž cca 16.040 Kč. Pokud tedy příjem jeho manželky činí cca 19.604 Kč a jejich společné závazky spadají do společného jmění manželů a činí celkovou částku 2.144.304 Kč (jak tvrdí dlužník v návrhu), pak dle předběžného propočtu, s přihlédnutím k vyživovací povinnosti obou manželů, nelze vyloučit, že po spojení obou řízení a ustanovení jednoho insolvenčního správce, budou oba manželé společně základní podmínku pro splnění oddlužení z těchto příjmů, to je úhradu svých závazků ve výši minimálně 30%, splňovat.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 23. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu