1 VSOL 64/2014-A-11
KSBR 39 INS 29522/2013 1 VSOL 64/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Rohatec, Hodonínská 907/60, PSČ 696 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.10.2013, č.j. KSBR 39 INS 29522/2013-A-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.10.2013, č.j. KSBR 39 INS 29522/2013-A-4 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že v něm řádně neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, neboť v něm schází konkrétní informace o splatnosti pohledávek alespoň u dvou dlužníkových věřitelů, které dlužník není schopen plnit. Seznam závazků, z něhož by tyto údaje bylo možno zjistit, dlužník nepředložil.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém pouze navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu přeloženého insolvenčního spisu vyplývá, že návrhem ze dne 7.1.2014, doručeným soudu 8.1.2014, se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku aniž navrhoval způsob jeho řešení. V návrhu pouze obecně konstatoval, že se nachází v úpadku ve formě předlužení. Má závazek vůči věřiteli RBP zdravotní pojišťovna ve výši 41.342 Kč plus penále ve výši 18.921 Kč a vůči Miroslavu Bolfíkovi, bytem Mikulčice 449 ve výši 30.000 Kč. Narostlou výši závazků a jejich příslušenství již reálně nelze uspokojovat, resp. uspokojit. Dále v návrhu opsal citaci ustanovení § 3 odst. 1 IZ a dále konstatoval, že ke dni podání návrhu nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

V přechodných ustanovení k zákonu č. 294/2013 Sb., kterým byl novelizován insolvenční zákon s účinností od 1.1.2014 je stanoveno, že insolvenční zákon, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. od 1.1.2014 platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány (článek II.).

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014 nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ustanovení § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ustanovení § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod pořadovým č. 88/2010).

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ, neboť v něm schází tvrzení o splatnosti jednotlivých závazků, takže není osvědčena existence peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst.1, písm. b/ IZ). V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141). Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na jakýkoliv listinný důkaz, který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009). Odkaz na listinný důkaz lze výjimečně připustit pouze u insolvenčního návrhu dlužníka, je-li odkazováno na seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ustanovení § 104 odst.1, písm.b) IZ, který má náležitosti dle ustanovení § 104 odst.3,4 IZ, ovšem dlužník řádný seznam závazků nepředložil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že rozhodovací praxe soudů se ustálila na závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst.1 IZ, a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH

20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009). Dále odvolací soud zdůrazňuje, že podle ust. § 128 odst.1, poslední věta IZ se nepoužije ust. § 43 o.s.ř., takže nelze spravedlivě očekávat, že insolvenční soud bude vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad návrhu.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné v ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 28. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu