1 VSOL 639/2014-A-12
KSOL 16 INS 10663/2014 1 VSOL 639/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Hoštějn 101, PSČ 789 01, zastoupeného Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem Zábřeh, nám. Osvobození 28, PSČ 789 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 19.5.2014, č.j. KSOL 16 INS 10663/2014-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje dle ust. § 103 odst. 2 IZ rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Dlužník v návrhu sice osvědčil mnohost věřitelů, neosvědčil však, zda a kolik jeho závazků je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť v návrhu neuvedl splatnost závazků, ani údaj o tom, kdy byla provedena poslední platba a úsudek o splatnosti závazků nelze učinit ani ze seznamu závazků. Z takto neúplných tvrzení nelze ani dovodit žádnou z domněnek o platební neschopnosti dlužníka dle ust. § 3 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že v souladu s rozhodnutím soudu prvního stupně doplňuje specifikaci závazků o závazky, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. K odvolání připojil seznam závazků, v němž u každého závazku označil věřitele a uvedl výši závazku, důvod jeho vzniku, datum splatnosti závazku nebo datum poslední platby.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 16.4.2014 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník tvrdil, že má více peněžitých závazků, které není schopen splácet po dobu delší než tři měsíce. V bodu 17 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl 6 závazků, u nichž označil věřitele (toliko však obchodní firmou), závazky označil obecným důvodem vzniku a výší. V bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedl 3 závazky, u nichž označil věřitele toliko názvem, závazky popsal obecným důvodem vzniku, číslem jednacím rozhodnutí, u něhož nebylo uvedeno, kterým orgánem a kdy bylo vydáno a jak jím bylo rozhodnuto a dále závazky označil výší. K návrhu připojil seznam závazků opatřený podpisem, s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl 9 závazků, pouze u závazku č. 8 vůči MUDr. Zbyňku Černému lze dovodit jeho splatnost z údaje o datu, od něhož je žádán úrok. Splatnost dlužník u žádného závazku neuvedl. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1). V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí (odst. 2). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké, nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu spisu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu dlužníka, který není podnikatelem, je třeba vyjít ze závěrů uvedených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR pod č. 88 v roce 2010, ve kterém dovolací soud formuloval výslovně náležitosti insolvenčního návrhu dlužníka-nepodnikatele. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se pak u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh dlužníka tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Dále musí insolvenční návrh obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, to je mohou být podkladem pro závěr, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).

Odvolací soud uzavírá, že z insolvenčního návrhu dlužníka nelze dovodit úpadek dle ust. § 3 odst. 1, písm. b), c), odst. 2 IZ. Z návrhu sice vyplývá mnohost věřitelů dlužníka (ačkoliv ani věřitelé nebyli v návrhu řádně označeni dle ust. § 103 odst. 1 IZ) a mnohost jeho peněžitých závazků, v insolvenčním návrhu však absentují tvrzení ohledně splatnosti alespoň dvou uváděných závazků. Dlužník v návrhu splatnost u žádného závazku neuvedl a neuvedl ani jiný údaj, z něhož by bylo možné dovodit, že alespoň dva závazky jsou déle jak 30 dnů, resp. déle jak 3 měsíce po splatnosti. Tuto skutečnost nelze dovodit ani z čísel jednacích rozhodnutí označených u vykonatelných závazků, neboť u žádného rozhodnutí není uvedeno, kdy a jakým orgánem bylo rozhodnuto a jaké rozhodnutí bylo vydáno. Splatnost jednotlivých závazků dlužník neuvedl ani v seznamu závazků. Splatnost lze ze seznamu závazků dovodit toliko u jediného závazku vůči věřiteli MUDr. Zbyňku Černému, u něhož je požadován úrok od 1.7.2012. Z uvedeného vyplývá, že návrh dlužníka neobsahuje dostatečná tvrzení dle ust. § 103 odst. 2 IZ o úpadku dlužníka dle ust. § 3 odst. 1, písm. b), c), odst. 2 IZ.

Soud prvního stupně proto nepochybil, když insolvenční návrh dlužníka odmítl dle ust. § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Judikatura soudu je přitom ustálena v závěru, že vady insolvenčního návrhu lze odstranit pouze do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu dle ust. § 128 odst. 1 IZ (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008-A, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11 v roce 2009). V odvolacím řízení proto nelze přihlížet ke skutečnosti, že ke dni rozhodování odvolacího soudu dlužník odstranil vady návrhu v rámci podaného odvolání.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 26. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu