1 VSOL 637/2013-A-11
KSBR 37 INS 17143/2013 1 VSOL 637/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Ing. Ivony anonymizovano , anonymizovano , bytem Břeclav, Fintajslova 12, PSČ 690 02, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.7.2013, č.j. KSBR 37 INS 17143/2013-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje podstatné náležitosti, neboť v něm nejsou úplně a dostatečně popsány okolnosti osvědčující úpadek dlužnice dle § 3 odst. 1 IZ a konstatoval, že z insolvenčního návrhu vyplývá toliko skutečnost, že dlužnice má více věřitelů, aniž by však dlužnice označila alespoň dva své věřitele v souladu s ustanovením § 103 IZ a aniž by tvrdila, že závazky jsou po lhůtě splatnosti 30 dnů a že tyto své závazky není schopna plnit s tím, že pouhé tvrzení o tom, že dlužnice není schopna od června 2012 splácet závazky, nepostačuje z důvodu obecnosti a neurčitosti. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009 a uzavřel, že se nezabýval listinami připojenými k insolvenčnímu návrhu, neboť přílohy a listiny nejsou součástí návrhu (§ 103 odst. 3 IZ) a lze vycházet toliko z povinných příloh za podmínky, že mají všechny zákonem vyžadované náležitosti a dlužník na ně ve svém insolvenčním návrhu výslovně odkáže, což však dlužnice neučinila. Soud prvního stupně proto insolvenční návrh dlužnice odmítl, neboť jeho vady brání pokračování v řízení a ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje možnost odstranit vady postupem dle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že soudu předložila doklady osvědčující její úpadek, jakož i vymezila, z jakého důvodu není schopna své závazky plnit a kdy zastavila platby. Poukázala na skutečnost, že již dříve podala u insolvenčního soudu identický návrh, o němž bylo vedeno řízení Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 30 INS 16684/2012-A-15, a který byl zamítnut z důvodu nedoložení, od kterého data přestala splácet úvěry vůči společnostem CETELEM ČR, a.s. a Home Credit a.s. a uvedla, že tyto údaje v novém insolvenčním návrhu doplnila a z insolvenčního návrhu je tudíž zřejmé, že má závazky minimálně vůči dvěma věřitelům déle než 30 dnů po splatnosti, a proto nebyl důvod k odmítnutí insolvenčního návrhu. Poukázala rovněž na skutečnost, že u závazků vůči výše označeným věřitelům tvrdila, že jsou zesplatněné téměř rok, z čehož vyplývá, že nebyly řádně placeny a rovněž vyčíslila jejich výši a uvedla, že od podání předchozího insolvenčního návrhu žádné závazky nesplácela. Argumentovala tím, že kolonky v insolvenčním návrhu jsou tak malé, že do nich nelze uvést všechny požadované údaje a dále tím, že v předcházejícím insolvenčním řízení jí nebylo insolvenčním soudem vytýkáno, že neuvedla výslovný odkaz na seznam závazků, který nadto označila jako svou přílohu.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen soudu prvního stupně dne 19.6.2013, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V bodu 06 návrhu dlužnice uvedla, že v roce 2010 změnila zaměstnání, čímž došlo k poklesu jejích příjmů, čímž se dostala do situace,

že přestala být schopna splácet své závazky. Odkázala na přílohy návrhu a uvedla, že úvěry není schopna splácet od června 2012. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužnice uvedla 9 závazků vůči 4 věřitelům, věřitele označila pouze obchodní firmou (a to ve třech případech neúplně), závazky označila uvedením jejich výše a číselným označením závazku. K návrhu připojila seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla 2 peněžité závazky vůči věřiteli TARAKAN, a.s. s tím, že tyto závazky byly zesplatněny a jsou dosud spláceny. Dále uvedla 4 peněžité závazky vůči věřiteli Česká spořitelna, a.s., kterého označila obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, závazky označila výší, právním důvodem vzniku, u každého závazku uvedla, jak dlouho je po splatnosti (všechny závazky jsou po splatnosti nejméně od prosince 2012) a dále označila další 2 věřitele s peněžitými závazky (CETELEM ČR, a.s. a Home Credit, a.s.), věřitele označila obchodní formou, sídlem a identifikačním číslem, právním důvodem vzniku, výší a údajem o splatnosti, ve všech případech se jedná o závazky po splatnosti od června 2012.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké, nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu dlužníka, který není podnikatelem, je třeba vyjít ze závěrů uvedených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR pod č. 88 v roce 2010, ve kterém dovolací soud formuloval výslovně náležitosti insolvenčního návrhu dlužníka-nepodnikatele. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se pak u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh dlužníka tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Dále musí insolvenční návrh obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, to je mohou být podkladem pro závěr, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).

Po vyhodnocení insolvenčního návrhu dlužnice ve spojení s povinnou přílohou -seznamem závazků-ve smyslu shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu ČR odvolací soud uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje zákonem předepsané náležitosti, tedy vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice (§ 103 odst. 2 IZ). Již ze samotného návrhu (bodu 18) vyplývá mnohost věřitelů dlužnice a mnohost jejích závazků. Tyto údaje o svých věřitelích a o svých závazcích dlužnice podrobně rozvedla v povinné příloze-seznamu závazků, na nějž dlužnice odkázala v bodu 6 návrhu. V seznamu závazků dlužnice označila všechny věřitele řádně v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 IZ uvedením obchodní firmy, sídla a identifikačního čísla, vymezila výši jednotlivých závazků, obecný důvod jejich vzniku a u každého ze závazků uvedla, od kdy je po splatnosti. Splatnost všech závazků, které nejsou dlužnicí spláceny (tedy vyjma závazků vůči věřiteli TARAKAN, a.s.), nastala nejpozději v prosinci 2012. Seznam závazků obsahuje podpis dlužnice a prohlášení dlužnice o tom, že je správný a úplný, a proto při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze i z tohoto seznamu jako z nedílné a povinné přílohy insolvenčního návrhu vycházet.

Lze tedy uzavřít, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje dostatečná tvrzení k závěru o tom, že dlužnice je v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, když obsahuje údaje o více věřitelích dlužnice (nejméně dvou) a o jejích závazcích (nejméně dvou), které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a insolvenční návrh dlužnice obsahuje i konkrétní tvrzení o její platební neschopnosti, když u shora citovaných závazků dlužnice v seznamu závazků uvedla, že jsou po splatnosti nejpozději od prosince 2012, z čehož lze uzavřít, že tyto závazky jsou po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b)/ IZ).

Odvolací soud tedy dospívá na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě jejich prokázání či osvědčení-postačoval k závěru o úpadku dlužnice pro platební neschopnost. Insolvenční návrh dlužnice je tudíž projednatelný.

Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu