1 VSOL 633/2015-A-26
KSOL 10 INS 19574/2014 1 VSOL 633/2015-A-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníků: a) Evy anonymizovano , anonymizovano , IČ: 86992996, b) Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , IČ: 46588221, oba bytem Kojetín I-Město, Kroměřížská 108, PSČ 752 01, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, k odvolání obou dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 30.4.2015, č.j. KSOL 10 INS 19574/2014-A-21

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 30.4.2015, č.j. KSOL 10 INS 19574/2014-A-21 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční řízení zastavil. V odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 20.11.2014, č.j. KSOL 10 INS 19574/2014-A-10, které nabylo právní moci 19.2.2015, byli dlužníci vyzváni, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Současně byli poučeni, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud insolvenční řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že dlužníci ve stanovené lhůtě, jak vyplývá z úředního záznamu účtárny soudu, ani ve lhůtě do 28.4.2015 zálohu nezaplatili, postupoval insolvenční soud podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podali oba dlužníci včas odvolání, ve kterém opakovaně brojili proti důvodům, které vedly soud prvního stupně k uložení povinnosti zaplatit zálohu a navrhovali, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (správně zálohy), zrušil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci podali dne 16.7.2014 společný insolvenční návrh, kterým se domáhali rozhodnutí o svém úpadku a navrhovali, aby byl řešen společným oddlužením manželů plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20.11.2014, č.j. KSOL 10 INS 19574/2014-A-10 dlužníkům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně ve lhůtě sedmi dnů od právní moci rozhodnutí zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to s odůvodněním, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení byl sledován nepoctivý záměr, neboť dlužníci několik měsíců před podáním insolvenčního návrhu, a to v době, kdy již měli splatné závazky vůči více věřitelům a kdy se již nacházeli v úpadku, převedli nemovitosti bezúplatně na svoji dceru, což je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ. Toto rozhodnutí, které bylo potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.2.2015, č.j. KSOL 10 INS 19574/2014, 1 VSOL 167/2015-A-16, nabylo právní moci 19.2.2015. Následně dlužníci v podání ze dne 24.3.2015, doručeném soudu dne 26.3.2015, polemizovali s právním názorem soudů obou stupňů, namítali, že bezúplatným převodem nemovitosti na dceru nedošlo k poškození věřitelů, neboť s ohledem na výši tržní ceny převáděných nemovitostí by nepřicházelo v úvahu zpeněžení majetkové podstaty, ale pouze oddlužení plněním splátkového kalendáře. Na základě sdělení účtárny soudu ze dne 28.4.2015, že záloha nebyla zaplacena, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nabylo právní moci, a proto v rámci tohoto odvolacího řízení, jehož předmětem je projednání odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení zálohy, již nelze přezkoumávat podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu. Insolvenční zákon ponechává na vůli insolvenčního soudu, zda z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení toto řízení zastaví nebo přikročí k vymáhání zálohy. Toto rozhodnutí zákonodárce ponechal na úvaze insolvenčního soudu. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (1 VSOL 20/2013, KSOL 10 INS 21861/2012), které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, uvedl, že považuje za správný závěr odvolacího soudu, podle něhož nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 1, věta první IZ). S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že formulací ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona ( může zastavit ) zákonodárce ponechal insolvenčnímu soudu prostor k úvaze, zda v případě nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví. Dále dovolací soud v tomto rozhodnutí k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ uzavřel, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Odvolací soud proto jen prověřil, zda v intencích shora citovaných judikatorních závěrů bylo možno v řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy, a v této souvislosti konstatuje, že nikoliv, neboť trvat na uhrazení zálohy není v této věci nadbytečné a ani tu nejsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty, ve které tyto prostředky nejsou. V dalším pak odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění potřebnosti zálohy pro pokračování v insolvenčním řízení, které je obsaženo v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu. Zde konstatoval, že pokud dlužníci převedli vlastnické právo k nemovitostem darovací smlouvou ze dne 23.12.2013, je v tomto jejich jednání nutno spatřovat nepoctivý záměr ve smyslu ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ, neboť v insolvenčním řízení mají být předmětem oddlužení závazky, které dlužníci nespláceli již v době uzavření darovací smlouvy. Jinak řečeno, pokud by se nejednalo o bezúplatný převod a dlužníci by použili zaplacenou kupní cenu na úhradu svých splatných závazků, projevilo by se v počtu, případně výši závazků, ohledně nichž dlužníci žádají oddlužení, resp. osvobození až do výše 70 %. K polemice dlužníků ohledně možného způsobu oddlužení, dlužno dodat, že insolvenční zákon nezakazuje provést oddlužení plněním splátkového kalendáře a současně též zpeněžením majetkové podstaty, tedy kombinací těchto dvou zákonem upravených způsobů oddlužení. Insolvenční řízení totiž spočívá na zásadě co nejvyššího upokojení věřitelů.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 14.července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu