1 VSOL 633/2013-A-19
KSOL 16 INS 6734/2013 1 VSOL 633/2013-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Roberta anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 718 18 464, bytem Olomouc-Nové Sady, Zikova 597/4, PSČ 779 00, trvale bytem Olomouc, Horní náměstí 583, PSČ 779 00, t.č. korespondenční adresa P.O.BOX 99, PSČ 625 99 Brno, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 11.6.2013, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4.6.2013, č.j. KSOL 16 INS 6734/2013-A-11,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4.6.2013, č.j. KSOL 16 INS 6734/2013-A-11, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci s poukazem na ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále též s odkazem na závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 7/2008-A-16 odmítl insolvenční návrh dlužníka Roberta anonymizovano .

Podle odůvodnění soudu prvního stupně byl dne 13.2.2013 soudu doručen dlužníkův insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, v němž dlužník v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek uvedl pouze to, že celková výše jeho splátek je cca 17.770 Kč/měsíc a že v současnosti již není schopen tyto závazky splácet a že některé závazky jsou již ve fázi soudních platebních příkazů a exekučních rozhodnutí, a proto je v úpadku . K tomu, aby situace dlužníka mohla být posouzena jako úpadek, však musí být naplněny podmínky § 3 odst. 1 IZ a některá z vyvratitelných domněnek dle odst. 2 téhož ustanovení. Soud má z insolvenčního návrhu osvědčenou pouze mnohost věřitelů (4 věřitelé), nemá ale za osvědčené to, že několik z jeho závazků jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť dlužník vůbec neuvádí, kdy k jejich splatnosti došlo. Úsudek o splatnosti závazků není možné učinit ani ze seznamu závazků, neboť chybí. Vzhledem k tomu, že dlužník výslovně neuvedl u jednotlivých závazků údaj o jejich splatnosti, ani neuvedl, kdy byla provedena poslední platba, nelze z podaného insolvenčního návrhu dovodit ani žádnou z domněnek o platební neschopnosti dlužníka ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ. Nelze proto osvědčit dlužníkův úpadek a soud má za to, že se jedná o takovou vadu, pro kterou nelze pokračovat v řízení. Proto postupoval dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání podáním ze dne 11.6.2013, které na výzvu soudu doplnil podáním ze dne 6.7.2013. Uvedl, že všechny jeho závazky uváděné v návrhu nejsou hrazeny minimálně od 1.1.2011 a jsou tedy po splatnosti 24 měsíců. Soudu prvního stupně proto vytýká, že nesprávně posoudil přílohy, které k návrhu připojil a jimiž dostatečným způsobem doložil svůj úpadek. Proto se domáhá, aby jeho insolvenční návrh, který spojil s návrhem na oddlužení, byl posouzen komplexně, byl přijat a aby bylo v řízení pokračováno.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

K posledně uvedené podmínce (pod písm. c/) ustanovení § 3 odst. 2 IZ dále stanoví vyvratitelnou domněnku, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dle § 3 odst. 4 IZ jde o hrozící úpadek dlužníka tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup soudu pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ustanovení § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije; soud musí vadný insolvenční návrh v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

Dále je třeba uvést, že dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, případně hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na předepsaném formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Jde tedy obsahově o návrhy dva-jednak samotný insolvenční návrh dle ust. 103 a 104 IZ a dále návrh na povolení oddlužení dle ust. § 391 a 392 IZ. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je však podání bezvadného insolvenčního návrhu. Insolvenční soud se proto musí nejprve zabývat tím, zda insolvenční návrh splňuje náležitosti stanovené v ustanovení § 103 IZ. Dlužník je zejména povinen v tomto návrhu vylíčit všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek. To znamená, že musí tvrdit zcela konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývají znaky úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ a na základě nichž lze dovodit, že má více věřitelů (nejméně dva), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Obecná nekonkrétní tvrzení nejsou dostačující.

V přezkoumávané věci dlužník dne 8.3.2013 doručil insolvenčnímu soudu vyplněný formulář, který je předepsán pro návrh na povolení oddlužení (§ 391 odst. 2 IZ) a který dlužníku umožňuje, aby s ním dlužník současně podal, a to výslovným označením v daném případě bodu 21 tohoto formuláře a vyplněním u tohoto bodu předepsaných údajů (§ 106 odst. 1, věta první a § 390 odst. 1 věta první IZ), insolvenční návrh. Dlužník v něm v bodu 07 formuláře uvedl, že je svobodný, bezdětný, výše jeho nezajištěných závazků činí 672.000 Kč, v roce 2014 a následujících letech bude mít příjem dostačující k úhradě 50%-60% těchto závazků. V bodu 07 uvedl, že v následujících 5 letech bude mít příjem alespoň ze dvou zaměstnání; hlavní pracovní poměr jako obchodní zástupce dodavatele elektrické energie s čistým příjmem 19.000-23.000 Kč měsíčně, vedlejší pracovní poměr s čistým příjmem cca 9.000 Kč měsíčně. V bodu 09 uvedl, že za poslední 3 roky byly jeho příjmy nepravidelné 14.000-18.000 Kč od zprostředkovatelské firmy v Brně. Bod 11 formuláře, kde měl uvést údaje o nezahlazených pravomocných odsouzeních pro majetkový trestný čin nebo hospodářské povahy, dlužník nevyplnil, stejně tak bod 12, kde měl uvést popis svého majetku. V dobu 14 uvedl své nezajištěné závazky v počtu 6 vůči 4 věřitelům, které označil a dále v bodu 16 uvedl a označil, které 3 z jeho závazků jsou vykonatelné, dále označil 3 spisové značky exekučních řízení. Z těchto údajů vyplývá, že celková výše jeho závazků (6) vůči 4 věřitelům činí vskutku 672.000 Kč.

Bod 21 formuláře (jehož označením má dlužník projevit navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh ) dlužník v přezkoumávaném případě sice výslovně neoznačil (nezaškrtl v něm příslušné okénko), nicméně v něm uvedl, že navrhuje, aby soud rozhodl o jeho úpadku a zároveň rozhodl o povolení oddlužení. Lze proto shodně se soudem prvního stupně uzavřít, že dlužník podal insolvenční návrh, který spojil s návrhem na povolení oddlužení. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek nicméně dlužník uvedl pouze to, že celková výše jeho splátek je cca nad 17.770 Kč měsíčně a že dlužník již není schopen tyto závazky splácet, některé jsou ve fázi soudních platebních příkazů a exekučních rozhodnutí a že jde o probíhající úpadek navrhovatele . Takto podaný insolvenční návrh dlužník opatřil svým podpisem, který je úředně ověřen. Byť dlužník ke svému návrhu předložil 3 elektronické platební rozkazy a další doklady prokazující vznik závazků, upomínky apod., nicméně zákonem vyžadované seznamy majetku a závazků ve smyslu ust. § 104 IZ, dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu nepředložil.

Na základě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že takto podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužník v něm neuvedl potřebná tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má závazky (nejméně vůči dvěma věřitelům) déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a současně, že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně.

V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v roce 2010 pod číslem 88), v němž Nejvyšší soud uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

V přezkoumávaném případě dlužník sice u tří věřitelů uvedl, že jde o závazky vykonatelné, u nichž běží exekuční řízení (lze proto dovodit, že se jedná o splatné závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti), nicméně neuvedl, jak dlouhou dobu tyto závazky neplatí, případně, kdy je hradil naposledy, odkdy vůči těmto věřitelům zcela zastavil své platby. Skutečnost, že dlužník nehradí své závazky déle jak tři měsíce po lhůtě splatnosti nelze bez dalšího dovodit ani z jeho sdělení ze dne 12.4.2013 (č.d. A-8), kdy uvedl, že se nyní nachází ve vazební věznici Brno , když napadené usnesení bylo vydáno a v insolvenčním rejstříku bylo zveřejněno již 4.6.2013.

Namítal-li dlužník, že soud prvního stupně nevzal v úvahu k jeho návrhu připojené přílohy (listiny), pak k této námitce je třeba uvést, tyto listiny nemají povahu zvláštních, zákonem vyžadovaných seznamů , které tvoří povinnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je definován insolvenčním zákonem. Konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 26/2011). Ostatní listiny, které jsou připojeny k insolvenčnímu návrhu, soud v rámci posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nezkoumá. K těmto listinám soud přihlíží až při vlastním meritorním rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Jelikož při posuzování projednatelnosti insolvenčního návrhu nelze postupovat dle ustanovení § 43 o.s.ř. a vyzývat navrhovatele k odstranění vad, pak byl správný postup soudu prvního stupně, když dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Pokud dlužník v rámci svého odvolání některá stvrzení ke svému úpadku doplnil, pak se jedná o skutečnosti, které byly tvrzeny až po vydání nyní odvoláním napadeného usnesení, k nimž již nelze v odvolacím řízení přihlédnout (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, uveřejněné pod číslem 11/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím

Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu