1 VSOL 630/2013-A-11
KSBR 30 INS 14309/2013 1 VSOL 630/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Marty Zámečníkové, nar. 31.5.1988, bytem Moravský Žižkov, Břeclavská 306, PSČ 691 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.5.2013, č.j. KSBR 30 INS 14309/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že návrh dlužnice je neurčitý a nesrozumitelný, neboť v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly úpadek dlužnice. Konstatoval, že dlužnice v návrhu cituje pouze zákonnou definici úpadku, aniž by uvedla konkrétní skutečnosti, které by o jejím úpadku svědčily, neboť v návrhu ani neoznačila své věřitele a uzavřel, že pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , popřípadě, že dlužnice je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti a nebo, že je předlužena , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek dlužníka osvědčují. Soud prvního stupně uvedl, že tyto vady brání pokračování v řízení, a jelikož insolvenční zákon neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že insolvenční návrh je úplný a dostačující k zahájení insolvenčního řízení s tím, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je v rozporu se zákonem a konstantní judikaturou.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobu k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že dlužnice se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 21.5.2013 domáhala rozhodnutí o svém úpadku, aniž navrhovala způsob jeho řešení. V návrhu pouze uvedla, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a po zodpovědném posouzení situace dospěla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat. Stav jejího úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť její závazky převyšují její pohledávky. Dlužnice má více věřitelů a má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. Závěrem uvedla, že nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohla hradit náklady insolvenčního řízení. Povinné přílohy k návrhu nepřipojila.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují její úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Jak správně uvedl již soud prvního stupně pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , a nebo že předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikované v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné v ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu