1 VSOL 63/2013-A-11
KSBR 39 INS 24799/2012 1 VSOL 63/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení dlužníka Dalibora anonymizovano , anonymizovano , bytem Podolí 339, PSČ 664 03, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 21.12.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.12.2012, č.j. KSBR 39 INS 24799/2012-A-5,

t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.12.2012, č.j. KSBR 39 INS 24799/2012-A-5, se m ě n í takto:

Dlužníkovi se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pro tentokrát neukládá .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 395 a § 108 zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon -dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu.

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu 10.10.2012 se dlužník domáhal rozhodnutí o jeho úpadku a povolení oddlužení. Soud především zkoumal návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a zjistil, že dlužník nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení, a sice, že nezajištění věřitelé musí v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře obdržet alespoň 30% svých pohledávek. Z návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník má závazky v celkové výši 3.420.286 Kč, zatímco jeho současný průměrný čistý měsíční příjem činí 25.217 Kč. Dlužník je rozvedený a platí výživné na svoji nezletilou dceru Kateřinu Šmausovou ve výši 2.000 Kč, které je stanoveno rozsudkem soudu. Dlužník sice uvedl, že by byl schopen během pěti následujících let uhradit minimálně 30% svých závazků, avšak insolvenční soud musí při výpočtu hodnoty plnění, kterou nezajištění věřitelé v průběhu oddlužení obdrží, vycházet ze zákonem stanoveného postupu, kdy dlužníkům musí z jejich příjmu každý měsíc zůstávat základní částka stanovená nařízením vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách. Dle tohoto postupu vychází, že by dlužník byl schopen splácet dle současných svých příjmů měsíčně částku ve výši 11.944 Kč, což by v pětiletém období stanoveném pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, když uvážíme odměnu a náklady insolvenčního správce s DPH ve výši 1.080 Kč, činilo celkem 651.840 Kč. Tato částka by nestačila na pokrytí alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Ani v případě navýšení příjmů, které v budoucnu dlužník předpokládá, a které naznačil ve svém insolvenčním návrhu, nedojde k uspokojení nezajištěných věřitelů ani do částky 30%. V případě dlužníka by nepřicházela v úvahu ani kombinace oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, jelikož ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že jeho jediným majetkem je běžné vybavení domácnosti v hodnotě 106.000 Kč a dále nemovitý majetek o tržní hodnotě asi 30.000 Kč. Nelze tedy očekávat pro oddlužení potřebný výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty. Jelikož je zřejmé, že soud by musel v souladu s ust. § 395 IZ návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení jeho úpadku konkursem (§ 396 IZ), proto za daných okolností nutné, aby dlužník pro další řízení složil zálohu. Přitom minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč (§ 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a insolvenční správce má dále právo na náhradu jeho hotových výdajů dle § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Bylo by v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránění této situaci. Z uvedených důvodů považuje insolvenční soud složení zálohy za nezbytné.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že současně s tímto podáním doplnil svůj návrh o další nové skutečnosti. Především dlužník uzavřel novou pracovní smlouvu, dle níž se mu s účinností od 2.1.2013 zvýšil příjem z pracovního poměru na cca 11.000 Kč měsíčně. Dále uzavřel se svou matkou Annou Šmausovou smlouvu o důchodu, na základě níž mu bude poskytovat měsíčně částku 4.000 Kč po dobu tvární oddlužení splátkovým kalendářem. Je proto přesvědčen, že podmínky oddlužení je schopen splnit. Dále dokládá výpis z bankovního účtu, z něhož vyplývá, že má v bance 45.848 Kč, s touto částkou však nemůže disponovat, z důvodu blokace tohoto účtu. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Dále ze spisu vyplývá, že dne 21.12.2012 dlužník oznámil změnu svých poměrů a doložil jednak smlouvu o důchodu, uzavřenou s jeho matkou Annou Šmausovou dne 21.12.2012. Dle této smlouvy se jmenovaná zavázala dlužníkovi po dobu oddlužení formou splátkového kalendáře poskytovat měsíčně, vždy ke každému 20. dni 4.000 Kč. Dle výpisu z běžného účtu č. 3200931452 u Volksbank CZ, a.s. byl na tomto účtu ke dni 21.12.2012 disponibilní zůstatek 45.848,66Kč. Dále dlužník doložil pracovní smlouvu se společností META Brno, a.s. ze dne 20.12.2012, dle níž dlužník nastoupil do pracovního poměru 2.1.2013, pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou do 31.12.2013, pracovní úvazek na 40 hod. týdně, s časovou mzdou 60 Kč na hodinu + prémie 2.000 Kč měsíčně.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Co se týče výše závazků dlužníka, dále jeho pro oddlužení využitelných příjmů do dne vydání napadeného usnesení, včetně počtu vyživovaných osob, soud prvního stupně v napadeném usnesení učinil správná a úplná zjištění. Správný byl i závěr soudu prvního stupně, že za daných okolností dlužník nebyl schopen dostát podmínkám oddlužení ani v jedné z jeho forem. Proto byl dlužník správně vyzván ke složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše.

Nicméně v rámci odvolacího řízení dlužník jednak doložil novou pracovní smlouvu, doložil výpis z účtu, na němž má dle jeho tvrzení 45.848 Kč a především doložil smlouvu o důchodu na 4.000 Kč. Při příjmech dlužníka, s nimiž kalkuloval již soud prvního stupně, to je z částečného invalidního důchodu ve výši 5.533 Kč, z doložené dohody o výkonu práce ze dne 3.1.2010 v tvrzené (nicméně nedoložené) výši 13.500 Kč a s přihlédnutím k předpokládaným příjmům z nové pracovní smlouvy ve výši 11.000 Kč lze předpokládat, že dlužníkův čistý měsíční příjem může činit cca 30.033 Kč. S přihlédnutím, že dlužník má soudně stanovenou vyživovací povinnost k nezletilé dceři ve výši 2.000 Kč měsíčně, že doložil další příjem ze smlouvy o důchodu na 4.000 Kč, lze předběžně předpokládat (dle propočtu pro rok 2013, kdy se zvýšily normativní náklady na bydlení), že dlužník by mohl mít pro oddlužení měsíčně k dispozici 22.936 Kč (včetně vypláceného důchodu od matky); po odpočtu odměny a výdajů insolvenčního správce, pokud by byl plátcem daně z přidané hodnoty, která od 1.1.2013 byla rovněž zvýšena z 20% na 21 %, by dlužník svým dvěma nezajištěným věřitelům mohl měsíčně hradit cca 21.847 Kč, za 5 let by uhradil 1.310.820 Kč, což je z celkové dlužné částky 3.420.286 Kč cca 38,32 %. Z uvedeného vyplývá, že dlužník by mohl podmínky pro oddlužení v roce 2013 splňovat, když jiné překážky na straně dlužníka, které by bránily jeho oddlužení, odvolací soud na základě dosavadního obsahu spisu neshledal.

Z výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. (a to z důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne 19.1.2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 a kterým bylo s účinností od 1.4.2011 ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. zrušeno) a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pro tentokrát neukládá.

V dalším řízení bude ovšem na soudu prvního stupně, aby opětovně vyzval dlužníka k doložení tvrzeného čistého měsíčního příjmu z nové pracovní smlouvy, dále měsíční příjmy čistého z doložené dohody o výkonu práce ze dne 3.1.2010. Teprve poté bude možno posoudit, zda dlužník podmínky pro oddlužení formou splátkového kalendáře splňuje a zda bude záloha na náklady insolvenčího řízení potřebná a v jaké výši.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31. ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu